Rosteme

Mrzne až praští, ale my máme pelíšek a navíc jsme otužilí. Na noc nás máma pěkně nakrmí mlíčkem a zachumlá do pelíšku. Už je nám sedmnáct dní a rosteme jako z vody. 

Páníčkové jsou pěkně zhýčkaný, ti si musí topit v kamnech a také nosit teplé oblečení. To nám stačí kožíšek a navíc ho máme hezky zbarvený. Ještě pár dnů a budeme papat sami a zapíjet to mlíčkem od maminky.  Ale až budeme ještě větší, už nám maminka mlíčko nedá. Ne že bychom ho nechtěli, ale prostě nebude. Ale páníčkové nás o hladu určitě nenechají. No a páníček bude muset udělat pro nás další bydlení, protože se pěkně rozrůstáme. Další dvě tety totiž čekají miminka. 

Spokojená rodinka

Tak už nám je nějaký ten den. Papáme seno, ječmen a milujeme kopřivy. Papat kopřivy nás naučila panička. A že toho spořádáme, vždyť je nás třináct.  Dnes už jsme velký stejně jako naše máma a brzy i my budeme mít dětičky.

Byla zima veliká

Máme velké slepice a tyhle malé. A protože velké ubližovaly těm malým a vzájemně se nesnášely, měly oddělené kurníky. Konečně ty malé slepičky měly klid.

Jenže přišly velké mrazy a to se zvířátka chovají trošku jinak. Prostě velké vzaly na milost ty malé a bylo všem tepleji. 

Totéž lze pozorovat i u krmítka s ptáčkama. Vždy se perou, aby jeden nesnědl něco tomu druhému. Ale jakmile je pod -10st., dávají si pomalu přednost.

A co lidé? Hmmm ….. ???