Tak týden cpali dětičkám ve škole do nosů pochybné špejle, aby zjistili že je půl promile pozitivních. Pozitivních, nikoliv nemocných. Promile je prosím setina procenta a procento je setina celku. Kdo není distančně – inkluzivně vzdělán, jistě si spočítá to neuvěřitelné množstní pozitivních školáčků.

To však nestačilo a negativně testované dětičky se dál musí dusit s hadrem na obličeji.

Jsem blbej vidlák, ale buď jsou ty testy na ehmmm … píp a nebo se někdo zbláznil a z lidí si dělá … pííp.

Děkuji bohu, že děti mám už dospělé a nemusím je vyučovat doma, páč za těchto podmínek bych je do školy nepustil.

Napsat něco k současné situaci je těžké. Ono by nebylo, jenže …. no, co si budem povídat. U radistů na vojně jsme měli tabulku s nápisem: ,, Pozor, nepřítel naslouchá.“

Že je něco hodně špatně jsem si všimnul chvíli po tzv. revoluci, když babce na trhu kontrolovali ty dvě kila mrkve ze zahrádky co se snažila prodat, zda v ní není moc dusičnanů. No, dnes už se raději dusičnany v zelenině nekontrolují. Norma byla zrušena. A víme proč.

No uteklo pár let a ti co řvali, že kouřit v hospodě nééé a fůůůj, i když vedle měli nekuřáckou tak ti dnes řvou, že nesmí cestovat. No milí nekuřáci, do kuřácké hospody jste jít nemuseli. Teď pro změnu nemusíte cestovat. Jo aha, že to není totéž? Analogie je myslím víc než výmluvná. Ono totiž vůbec nešlo o to kouření.    ( Nekouřím a do hospody jsem zavítal tak jednou za rok.)

Jo a ještě něco …. prý v nějakém hypersuper si vezmete skener a nemusíte na pokladnu. Naskenujete, píp, je zaplaceno a nevyndaváte to, cituji: ,, jak debil na pás. “ Ano, je to pohodné, ale nevěstí to náhodou další odlidštění společnosti?

A nebojte, levnější buřty o ušetřený plat pokladní určitě mít nebudete. Jen ona skončí na pracáku.

No, někdy člověka popadne chuť cestovat a podívat se, co je nového ve světě.

A tak zabalíme řízky, namažeme chleba paštikou, do termosky dáme kafe a vyrazíme za hranice. Tedy za hranice nejen všedních dní, ale i okresu. To se zatím naštěstí smí.

Jo, srandičky, svačinu ani kafe nenosíme, neboť naše výlety jsou jen tolik dlouhé, abychom cestou neumřeli hlady.

K toulání toho člověk moc nepotřebuje. Stačí dobré boty a oblečení dle počasí.

Les má pro nás každý den nějaké překvapení.

Nejen že letos šly pravé hříbky sklízet kosou, ale když nejsou už hříbky, urodí se mrkev. A to hodně.

Když v šest ráno otevřete okno …
… a místo kraválu města je úžasné ticho a jen ptáci zpívají.
Vylíhlo se nám dalších pět kuřátek. Po 16ti hodinách je přendám z líhně do bedny pod infra lampu. Ráno se jdu podívat jak se jim daří a jedno kuřátko v koutě už studené, bez známek života. Odběhlo tam, kde už lampa nehřeje a neumělo se vrátit. Inu, i to se stává.
Hodím ho ven na trávu s tím, že až nakrmím ho uklidím.
Sluníčko hřeje a milé kuře se probralo k životu. Honem zpět do líhně kde je teplo. No, kuře se má už třetí den čile k světu.
Někdy se dějí i zázraky.
Pozn.: Kuře má po vylíhnutí žloutkový váček, který mu zajistí živiny na 24 hodin.