Několik ranních úvah

  • Letos poprvé mám letní čas na háku, protože si vstávám kdy se mi chce a spát chodím také kdy se mi chce. Jen nechápu, který imbecil to vymyslel.
  • Vloni bylo málo ovoce a tak nám došly kompoty. I zakoupili jsme kompot prý hruškový, jak stálo na obalu. No, my si děláme kompoty z hrušek mizerných, strupovitých a vzhledově hodně ošklivých. ALE (!) kompot z nich má hruškovou chuť. Ten kupovaný jsou amarouny bez chuti a vůně. Hlavně že je v tom chlorid vápenatý.
  • Vylepšíme recept na tlačenku, přidáme do ní kůzlečí maso. Tak jsme zvědaví, jak dopadne.
  • Na Astratexu mají slevy na podprdy. To zas bude chtít ženuška alespoň dvě -:).  A bude po důchodu, hihihi.
  • A jdu dělat základy na skleník, dnes bude docela hezky.

Z mladého kozla

Máme polévku, tentokrát z kozla. A k tomu rizoto, též z kozla. Mééé éé -:)

Maso z kozla je podobné hovězímu, ale nemá lůj. A kozlem nesmrdí ani náhodou pokud je mladý a to ten náš je.

Vzhledem k tomu, že jsme včera byli nuceni navštívit civilizaci, a naše zažívání a hlavně chuťové pohárky už nesnesou stravu v restauraci, jsme si jídlo vzali svoje. Evinka napekla, zabalila a my si připomněli dřívější zájezdy do Německa či Itálie -:). A že jsme tehdy navozili nepotřebných kravin ….

Snídaně i oběd

Jdu krmit a … severní vítr je krutý ….

V tento opravdu mimořádně teplý jarní den jdu krmit. Obléknu si teplé kalhoty, tlustý svetr, zimní kabát a zimní boty, rukavice a beranici. Omrzliny mít snad nebudu, vždyť je jen – 10 a fouká severák. Jen doufám, že nezapadnu někde v závěji. Holt krávy moc prdí a tak se otepluje -:). Občas i někomu v hlavě -:) -:)

Vladimír Vás vítá na nových stránkách

Milí čtenáři, díky mému synovi mám nový design stránek, které budou přehlednější a věřím, že i hezčí. Nějakou chvíli potrvá než seřadím články tak jak bych chtěl, ale o nové příspěvky nepřijdete.

Všem svým čtenářům přeji mnoho pohody a inspirace u mého blogu.

Děkuji

 

Spokojená rodinka

Tak už nám je nějaký ten den. Papáme seno, ječmen a milujeme kopřivy. Papat kopřivy nás naučila panička. A že toho spořádáme, vždyť je nás třináct.  Dnes už jsme velký stejně jako naše máma a brzy i my budeme mít dětičky.

Nostalgie

Tak ahoj jablůňko a díky za dřevo z tvé uschlé větve. Asi je to to poslední co můžeš dát. Já vím, jsi už hodně stará. Hodně let se o tebe nikdo nestaral, jenom bral. Tvá jablíčka už nikdo nechtěl, tak nanejvýš do sběrny, ani dozrát je nenechali. 

Teď tě vítr vyvrátil, ležíš na boku, větve proschlé a z posledních sil se snažíš žít dál.

Je mi smutno, když to vidím. Vidím v duchu tu cestu lemovanou jabloněmi, vidím jak je někdo s láskou sázel, těšil se na první plody. Vidím i toho koníka jak táhne vůz po cestě kterou lemujete a kterou už dávno nikdo nepoužívá. To všechno je pryč. Zbyly ste jen vy, staré jabloně. Dožijte v pokoji a za všechny lidi kterým ste udělaly radost veliké DÍKY.