Kopretiny

Jo, kopretiny, ty už člověk pomalu nevidí. A to jich bývaly plné louky.

Marně nějakou kopretinu a nejen tu vyhlížím při našich toulkách po okolí. Prostě nejsou a kdo ví, jestli ještě budou.

Stýská se mi po těch loukách mého mládí, plných lučních květů. Dnes, alespoň tady je to samá tzv. pastvina a to s loukou nemá nic společného.

A tak jsme si vypěstovali alespoň pár pravých kopretin. A založili záhonek s lučním kvítím. Málo, ale alespoň něco.

A nenadávejte, že prší! Ono je to hóóódně potřeba.

Taková obyčejná kůlna ( všechno je jinak)

Všiml jsem si jedné konečně úžasné věci. Počasí. Ono je totiž světe div se normální. Takové jaké bývalo. Teplo nic moc, každou chvíli prší. I ty mraky jsou povětšinou takové, jaké bývaly za našeho mládí.

A protože prší i dnes, opravil jsem a pověsil starý lustr, co jsem našel vyhozený ve stodole. Do chatičky sice ne, tam se nehodí, ale v altánku se mi líbí. To chybějící stínidlo budu muset ještě sehnat.

Jo, altánek. To bylo tak: Je třeba další kůlna, protože stávající je moc malá a není kam co dát. I koupil jsem pár trámků, prken, latí a k tomu plech na střechu. Jenže kde jí postavit, že jo.  Sem se nehodí, tady sice jo, ale je tu hory doly, tam je to daleko …. no materiál čekal rok.

A tu napadlo mojí ženušku to samé co mě. Postavit místo kůlny altán, aby pokud někdo ( čistě náhodou) přijede, bylo kde posedět. I na internetu vybrala takový, který se nám oběma líbil.

Objednáno v lednu ( to vymýšlíme nejvíc kravin, protože máme málo práce 🙂 ), dodáno v dubnu. Postaveno o týden později.

Altán je to sice hezký, ale chtělo by to ještě nějakou zástěnu. Jenže výhled je také hezký a zástěnou by bylo po výhledu. Udělám hradbičku, pravil jsem. Prkna mám, latě také …. kruci, čím to ohoblovat. A tak máme nejen altán, ale ještě i hoblovku.

No, a tohle přináší život na samotě. Chceš levně topit? Můžeš, ale pořiď si pilu a odmakej si to. Chceš kvalitní jídlo? Máš ho mít, ale bude tě to stát práci a určitě nebude zadarmo. Chceš žít uprostřed přírody? Tak tohle musí mít člověk pod kůží a pořádně zažráno. Kdo nezkusil, těžko pochopí.

Pitný režim na pionýrském táboře před léty padesáti

No, pionýrský se to jen jmenovalo. Slovo pionýr jsme tam nikdy neslyšeli.

A s tím pitím to bylo tak: ráno kuchařky pod okno jídelny postavily dva kýble s vodou. Do každého kýble nalily dvě lahve šťávy, zamíchaly, naběračku ponechaly a na parapet okna postavily dva hrnky.

Ano, čtete dobře, dva hrnky na celý tábor! A žádné oplachování, nebo nedej bože mytí.  Dvakrát denně ty hrnky vyměnily za čisté. A to jsme často byli líní a chlastali rovnou z naběračky.  Přesto jsme všichni byli zdraví, žádná epidemie, prostě nic. A víte proč?

Vy starší, ehm, mladí, krásní a chytří jako já ve třiašedesáti to víte také. Vysvětlete to prosím těm opravdu mladým, chytrým a krásným. Díky.

 

 

8. dubna 2020

No jo, dlouho jsem nic nenapsal. Ono je to totiž tak, že přišlo jaro, teplé počasí a tak jsme od rána do večera venku a na PC není čas a ani nálada.

Tady na samotě, stranou od blázince zvaného svět, život plyne celkem jednotvárně. I když, novinka je i tady. Začali jsme opět dojit naše kozičky a tak máme vynikající mlíčko. A tím pádem sýr i jogurt.

No a pět samic má králíčky, už začínají žrát a jsou moc roztomilí. Koneckonců jako každé mládě. To jsem byl prý roztomilý i já, čemuž se tedy upřímně divím.

A jestli chcete vědět ještě něco, dnes jsem navštívil hyper super a neměli droždí. Jinak tam byl klídek a všeho dostatek. Ehm, až na tu kvalitu. Je to zvláštní, mohl jsem si koupit jakoukoliv mňamku, ale na nic jsem neměl chuť. Jo, obrázky na obalech byly opravdu hezké. Cestou zpět jsem u soukromníka za 300,- koupil zeleninu a jablka, opravdu kvalitní a velice chutné.

Kvetou špendlíky, rozkvetla meruňka a včeličky lítají jak o život. Uteče to, a budeme vybírat med. Tedy doufáme že budeme vybírat med, protože jeden nikdy neví jak to dopadne. Ale příroda vždycky něco dá, za což jsme jí vděční.

Jo protože slepice jsou tak vyšlechtěné, že na vajíčkách prostě sedět nebudou i když jim domlouvám a slibuju červíky, žížaly a broučky, pořídili jsme umělou líheň, tak uvidíme. No, příroda hezky učí trpělivosti. Když to dobře dopadne, kuřátka se vylíhnou za 21 dní.

 

 

 

Člověk míní, příroda mění

To se takhle v březnu udělá pár dní hezky a člověk po zimě natěšený na to, až bude zase sázet a sít vyběhne ven a hurá.
Sem dáme brambory, tam mrkev, tuhle zelí a támhle hrášek.
A tak vytáhne ze sklepa brambory určené s sadbě a jde je zasadit. Sice ví, že je ještě brzy, ale stejně …. co kdyby letos bylo tepleji než jindy, že jo. A kdyby nebylo, brambory to v zemi vydrží.
A pak se jednou ráno vzbudí a přemýšlí, zda nejsou opět Vánoce. No, nejsou, je 31. březen.
Cestou ke kurníku se brodím sněhem, slepicím se nechce ven a já si říkám jak je nádherně.
Dopisuji tento článek a venku začalo svítit sluníčko. To nemá chybu.

Že by jaro?

Také jste to dnes slyšeli? Ptáte-li se co, tak úžasný zpěv ptáků. Jaro je zdá se být tady, i když ne to kalendářní. Ptáčkům je to fuk, ti si kalendář nevymysleli.

Krásně svítilo sluníčko a tak jim nastal čas najít si nějakou samičku. Teplo bylo také, a tak nejen ptáci, ale i hmyz se těšil ze života.

Včelky se prolétly a obsypaly kvetoucí vřesovec, patrně jediné květy mimo jehnědů.

Příroda se po zimním spánku probouzí a nám tak jako každý rok začíná práce. Sice samičku už hledat nemusím, ale prostříhat stromy a víno je třeba. A také zasít papriky, rajčata, salát a kedlubny do truhlíku za okno. A první kafíčko venku na sluníčku je vždycky to nejchutnější.

Krásné ráno

V sedm ráno se naše kozy domáhají pravidelného přídělu šrotu a spolehlivě nás vytáhnou z postele. Což je dobře, protože člověk je tvor od přírody líný a hnil by v pelechu nejméně do deseti. (Teda aspoň já jo.)
A dobře udělaly, neboť dnešní ráno bylo díky čerstvě napadanému sněhu nádherné. Sluníčko svítilo a sníh na větvích stromů byl úžasný.
A tak jsme vyrazili na procházku, ani nasnídat jsme se nestihli. Bohužel, po chvíli přišly mraky a už to tak hezké nebylo. Sluníčko prostě umí divy.
A tak jsme si říkali, jak je úžasné, moci se hned ráno procházet krajinou a ještě k tomu úplně liduprázdnou. Žádní lidé, žádný stres, jen ve sněhu stopy srnek. Ticho a klid. Díky za to.

Když se nechce ven

Ne vždy se člověku chce ven. I když letošní zima snad ani není zimou a připomíná spíše březen.

Ještě že máme zvířata, neboť nakrmit chtějí a také kamna nějaké to dřevo spolykají a to se musí donést. To nás donutí aspoň k nějakému, byť minimálnímu pohybu.

Ono totiž lenošit je někdy velice příjemné, ale když je toho moc, je to nezdravé a nepřispívá to k dobré náladě.  Vidím to na sobě. Když nic za celý den neudělám, je mi večer nějak divně.

Dnes bylo krásně, jak na jaře. Ale jenom přes okno z tepla vytopené chatičky. Venku foukal studený vítr a ani se nám tam nechtělo. A tak jsem si seděl v křesle a koukal ven. A říkal jsem si, jak sluníčko umí dělat kouzla s barvami.

Když je zataženo, je kopec naproti takový šedivý a nehezký. Ale jakmile vysvitne sluníčko, rozsvítí se krásnými barvami i teď v zimě.

Zítra se budeme muset projít a zjistit, co je v okolí nového a možná narazíme opět na nějakou záhadu, kterou zavál čas. A budeme mít o čem přemýšlet.

Knížka je na světě

Tak, kniha je na světě a navíc se podařilo dojednat i lepší cenu. Pokud byste měli rádi knihu doma a navíc tím podpořili moji tvorbu, můžete mi ještě poslat zprávu ☺️ Cena knihy je 229,- a 70,- poštovné na dobírku. Zájemci, kteří si knihu již objednali, ji samozřejmě obdrží také za tuto nižší cenu 😉

Půl království za seno

Ráno zamžourám očima a kouknu z okna. Skoro celou noc pršelo, venku zbytky sněhu, moc toho dělat nepůjde.

A tak zatopím, k snídani si dáme bramboračku, chvíli posedíme a jdu vyčistit kurník od hnoje. Lidově řečeno vykydat. Slepice když na zemi uviděli čistou slámu z toho byly paf, a přemýšlely, zda vůbec mají jít dovnitř. Jak je znám, dlouho tam čisto mít nebudou.

Ještě donést seno kozám, ale tento plám mi přeruší přijíždějící traktor s vyvážečkou na dřevo. ,,Tady vám hajnej posílá nějaký dřevo, kam to chcete“, povídá řidič. No a tak máme další dřevo, výměnou za seno.

Jak je vidět, seno je vzácná komodita. Prostě, když máš seno, není ti zima a nemáš hlad. Jupíííí.