Oběd na našem zámku:
Fazolová polívka, pizza se zeleninou, broskvový kompot
Vše z vlastních surovin. Jídlo obsahovalo všechny alergeny a bylo vynikající.
Zimní spánek
Se zkracujícími se dny se tak nějak zmenšuje i naše činnost zde na samotě. Zahrada spí a hltá po suchém létě každou kapku. A my si užíváme pohody u kamen a plánujeme a probíráme kdeco.
Ne že bychom nedělali nic, ale té práce je proti jaru a létu malinko. Nakrmit zvířata, donést dřevo, vařit, topit a jíst. Česnek už jsme zasadili.
Jo, sežrat vše co Evinka uvaří, to mi jde. A světe div se, jím i to, co jsem dřív nejedl. Třeba jogurt s ovesnými vločkami a jahodami ( oblíbená snídaně v létě), halušky, čalamádu, fazolovou polívku, zelí … Jak se změnil styl života, změnily se i chutě. Ono je to také tím, že jíme jen to, co si vyrobíme. Bez éček, glutamátu a metráků soli.
Včera jsme léčili včely proti varoáze. Myslel jsem si, že když je zima tak nebudou létat. Spletl jsem se a koupil dvě žihadla. Zásoby si včelky hlídají i v zimě. Nezbylo nic jiného, než si obléknout včelařskou kombinézu a potom práci dokončit. Snad přežijí zimu a příští rok zase budeme mít med.
U nás už je taková zima, že i bankomat mi ukazuje minus. 🙂
Kokosky z vlašských ořechů
220 g moučk. cukru, 4 bílky, 120 g nastrouhaných vlašských ořechů, 60 g strouhanky, 1 lžíce citronové šťávy, lžička nastrouhané citronové kůry, 1 vanilkový cukr.
Bílky vyšlehat do tuhého sněhu a zlehka vmíchat všechny ingredience.
Vytvoříme hrudky na pečící papír a na plechu pečeme na 160 – 170 st. asi 17 minut.
Kokosky drží tvar, jsou měkké a velice chutné.
SVĚTLÉ ZÍTŘKY NIKDY NEBUDOU, PROTOŽE KDYKOLIV SE PROBUDÍTE BUDE DNES !
Dotaz
Česká spořitelna nazvala novou verzi internetového bankovnictví George.
Další verze bude Orwell ? ( autor románů Farma zvířat a 1984. Doporučuji přečíst.)
Perpetingl – pokračování
TELEGRAM
Jak rychle doručit důležitou zprávu když nebyly telefony? Jednoduše.
Dojdete na poštu, na formulář napíšete text, adresu a hotovo. Pošta váš text zvaný telegram doručí v kteroukoliv hodinu, v nejhorším ráno. Pokud adresát měl čistě náhodou telefon, tak vám zavolali a papír s textem předali druhý den.
Telegramy nikdo rád neměl, protože většinou obsahovaly smutné zprávy.
TRAFOSTANICE A SVÍTIPLYN
Představte si, že ta moje babi s dědou vlastnili trafostanici! No, tedy nic moc to nebylo, takový transformátor v bakelitové bedně.
Ono to bylo tak, senokřupové na venkově měli už tehdy rozvod elektřiny 220 V, ale zaostalí pražáci stále 120 V.
Což nikomu nevadilo do té doby, než si pořídil televizní přijímač. Ten už byl na 220 V, a tak pokud jste se chtěli dívat, vyřešilo se to trafem.
Lednička se vyřešila jinak. To už byl zavedený svítiplyn a tak se koupila na plyn a bylo to. Svítiplyn se vyráběl v plynárně z uhlí, nebyl cítit a byl jedovatý. A kolísal tlak, takže nedělní hlášky typu ,, já tu kachnu snad dnes neupeču, vůbec to nehoří“ byly velice časté.
čtěte dále
Perpetingl a jiné vymoženosti
S přibývajícími roky se jako z mlhy vynořují vzpomínky dávno zapadané nánosem času. Aby nabyly docela přesné kontury, stačí když se z paměti vynoří bez zjevných příčin dávno nepoužívané slovo. Třeba například:
PERPETINGL
Že nevíte co to perpetingl je? Nedivte se, já to slovo neslyšel bezmála padesát let.
To je tak, babička mívala kuchyňské hodiny. Docela obyčejné. Byly na péro a tak se musely natahovat. Tedy ne ty hodiny, ale péro v nich, které pohánělo hodinový strojek. Když přestaly jít protože je včas nikdo nenatáhl, děda obřadně vyndal z kredence klíč, což byla taková klička stejná jakou se natahovaly autíčka na péro, jen o trochu větší, hodiny natáhl a srovnal čas podle jiných hodin nebo rádia. A potom vždy pronesl: “ Tak, ještě zatáhnout za perpetingl a je hotovo.“
A co že to bylo ten perpetingl? Provázek tak pět centimetrů dlouhý, který visel z těch hodin. Když se za něj zatáhlo, uvolnila se uvnitř západka s rohatkou a hodiny opět vesele měřily čas.
TELEFÓN
Babička v Praze měla už tehdy telefón. Tenkrát telefon hned tak nikdo neměl. Ve vesnici bývaly telefony dva. Jeden na poště a druhý ( někdy) na národním výboru.
Ten telefon neměl ani displej jako mají dnešní matlafóny, ba neměl ani tlačítka. A nešlo s ním běhat po bytě, protože byl připojený kabelem. Zato měl takové kolečko s deseti otvory. Pod každým otvorem byla číslice nula až devět. A tímto kolečkem se vytáčelo číslo. Za 25 haléřů jste si mohli volat do aleluja. Ale jen po Praze. Tedy pokud vám do hovoru neskočilo ,, zavěste prosím, volá meziměsto!“
A tak moje tetička, která tehdy byla tak pětadvacetiletá holka, každou neděli dopoledne prokecala se svojí kámoškou Bohunou. I když … kdo ví, zda to nebyl nějaký Bohouš, že jo.
No meziměsto … to už bylo složitější. Zavolali jste na ústřednu, nahlásili číslo které chcete volat a zavěsili. Po kratší nebo delší době zazvonil telefon a ozvalo se: ,, máte tady to meziměsto“., což se stávalo velice zřídka. A mohli jste si povídat.
K telefonu byl i telefonní seznam. Představte si, ó jaká hrůza ( GDPR!!!), že v tom seznamu mimo příslušného čísla byly jména s celou adresou. A nikomu to nevadilo.
A jak souvisí telefonní seznam a toaletní papír ? Čtěte dále.
Vaječný likér
Zbyly nám nějaké korunky z důchodu, a tak jsme zakoupili rum. Vlastně podle EU to není rum. Ale pro toho kdo zůstal normální to je rum stále.
A uděláme si vaječný likér dle našeho receptu:
2 kondenzované slazené mléka ( možno vlastní dle našeho receptu)
4 žloutky
1 vanilkový cukr
1/2 litru rumu
Žloutky rozšleháme v kondenzovaném mléku s jedním vanilkovým cukrem. Dolijeme rum, promícháme a dáme vychladit.
Po troškách upíjíme tak dlouho, dokud není prázdná láhev, nebo nám nezačne být špatně od žaludku. ( To se liší soudruh od soudruha nebo soudružky 🙂 )
Pokud si tímto likérem polijeme naší báječnou zmrzlinu, zjistíme, že na světě je opravdu báječně.,
S výrobou si pospěšte, neboť EU plánuje zakázat do vaječného likéru dávat vajíčka. Což je vcelku jasné a dle zdravého rozumu i logické. Ve vaječném likéru opravdu nemají vajíčka co pohledávat.
Vyrábíme další várku zmrzliny. Tamtu jsme sežrali za dva dny 🙂
Vylepšili jsme recept na zmrzlinu k dokonalosti – fakt nemá chybu
A děláme tlačenku z králíka. Ta o moc déle nevydrží 🙂