Jaro je letos studené. Zda to vadí ptáčkům nevíme, ale mláďata mají nádherná.

Také se o ně vzorně starají a celý den se nezastaví. Vždyť to je jídla a mladí mají hlad neustále.

Tak už je jaro. Letos studené, ale ono jaro bývalo studené vždy. Jen za posledních pár let jsme si zvykli, že krávy hodně prdí a otepluje se. A tím pádem je léto už v dubnu.

No já nevím, krav jsme chovali daleko více a léto v dubnu nebývalo. To zas nám chce někdo natlačit do hlavy další z nepřeberného množství nesmyslů této zvrácené doby.

Ptáčkům je to všechno jedno, prostě nastal čas snášet vajíčka a tak snáší. Snáší proto, aby zachovali rod. A jedinou jejich starostí je uživit potomstvo. A hnízdečko si postaví i bez hypotéky a rychle.

Zdejší mlhy které jsou pověstné přišly letos o měsíc déle. A jsou opravdu pořádné, nádherné a prostě super.

No já vím, mlhu nikdo rád nemá. Jen my jsme takoví podivíni, že se nám líbí. Možná je to tím, že nemusíme nikam jezdit, pospíchat a můžeme si tu krásu vychutnávat na plno. Ona ta mlha je v přírodě úplně jiná než v ,,civilizaci“. Sem do té přírody prostě patří. A příroda si jí užívá plnými doušky.

A prý je zdravá na pleť, tak vyražte ven,vyhladí se vám vrásky. I ty na duši.

… a to neúprosně. Bloumáme ve volných chvílích po lesích, občas si vyjedeme někam dál naším tříkolovým vozidlem.

Posbíráme spadlé větve na topení, pokocháme se krásami přírody a jsme spokojeni. Co si přát více.

Aha, je to málo. Ne, není to málo. Pro nás strašně moc.

V lese jsme každý den. Proč ne, vždyť bydlíme prakticky v lese.

Les je pokaždé jiný. Někdy veselý, někdy smutný a zasmušilý, ale pokaždé krásný. A vždy svojí krásou překvapí.

A že zdejší mlhy jsou pověstné. Kam se hrabe Londýn. Tam jsem sice nebyl ( ani po tom netoužím), ale těžko je tam na podzim víc mlhavo nežli zde.

Ten klid jaký příroda v mlze vyzařuje je nakažlivý a svým způsobem vznešený.

Nebojte, ještě pamatuji mlhy ve městě. Hrůza, děs a depka. Ovšem tady v přírodě krása.

I když k té mlhavé kráse patří i to, že necháte boty venku na terase a ráno jsou mokré jak hnůj. I to, že ke slepicím můžete jen v gumovkách.

A pak se jdete projít do lesa a … ne, nejde to popsat. Pocity jsou tak jako zkušenosti nepřenosné. Jestli je to dobře nebo špatně nevím. Asi je to dobře.

Já vím, žádné hory natož vysoké tady nejsou. Ale ty co tu jsou, ty na trénování bohatě stačí.

Tak tedy trénujeme téměř každý den, neboť člověk se má hýbat. Když se nehýbe, tak hnije a stárne.

Odměnou je nám báječný pocit, příjemná únava a úžasné pohledy do krajiny.

Být v lese každý den je něco úžasného.