Vysokohorská turistika za chalupou

Já vím, žádné hory natož vysoké tady nejsou. Ale ty co tu jsou, ty na trénování bohatě stačí.

Tak tedy trénujeme téměř každý den, neboť člověk se má hýbat. Když se nehýbe, tak hnije a stárne.

Odměnou je nám báječný pocit, příjemná únava a úžasné pohledy do krajiny.

 

Toulání v mlze

Pomaloučku přichází podzim a les, který letos dal navzdory suchu ohromné množství hříbků, se chystá k zimnímu spánku.

Občas prší, občas jen tak mrholí a občas je nádherná mlha. Pokud ta mlha není jak mléko, bývá to v lese nejhezčí.

Podzimní rozjímání

Dnes odpoledne jsme se byli projít. Kam jinam než do lesa. Bylo krásné počasí, drobně mrholilo a tak jsme si užívali přírody do sytosti. Stromy ještě mají krásně zbarvené listí, a to,  co už spadlo na zem tvoří hezký kontrast se svěže zeleným mechem. I stádo muflonů jsme viděli.

A jak jsme tak šli, přemýšlel jsem, v čem je tahle krajina jiná. Vždyť i třeba kolem Berouna je hezká. A pak jsem na to přišel. Tahle krajina není zatím vybydlená. Myslím, že tohle slovo to vystihuje dokonale. Tady příroda dává úplně jinou energii, nežli tam, kde je mnoho lidí, samý průmysl a obrovské lány polí. V takové krajině když musím pobývat cítím, že je bez energie, jakoby byla vysátá.

Tady jsou lesy, kde nepotkáte človíčka a kam jen jednou za x let zavítají maximálně lesáci. Stále ještě je tady spousta starých lesních cest, které už poznáte jen podle rozpadajících se kamenných  zídek. Občas i narazíte na zbytky starých stavení.

A tak jdu a myšlenky nechávám volně plynout. A velmi často nemyslím vůbec na nic, jen vnímám ten klid a krásu, kterou bohužel ruší jen letadla nad hlavou.

 

7.10.2018

Vedra skončila, práce na zahradě též a je podzim. Ze stromů padá listí, příroda přímo hamtá podzimní mlhy a chystá se k zimnímu spánku.

Letos ještě naposledy nás navštívil traktor. Krávy pastvinu spásly téměř na drn, přirozeně(!) pohnojily a  tak zbývala poslední úprava anglického trávníku –  mulčování.

I my tady na samotě máme méně práce. Zásoby dřeva jsou pod střechou, krmení nakoupeno a uskladněno. Zbývá jen krmit zvířata, topit a vařit jídlo pro nás.

Přechod na zimní režim je totiž přirozený. Kdysi dávno se lidé dřeli od jara do podzimu, ale v zimě zvolnili. Ono se toho v zimě moc dělat nedalo, brzy byla tma, tedy až do doby, než přišla na svět žárovka. A s ní mohl mít den dvacet čtyři hodin a lidé mohli makat na tři směny. Zima nezima. Že je to proti přírodě? Kecy, ovšem jen do té doby, než tělo i psychika řeknou, že něco je špatně. Jenom už neřeknou, že za to může zpřeházený rytmus života, který je proti přirozenosti.

Když už jsme u té přirozenosti, dnes jsme ujeli asi osmdesát kilometrů venkovskou krajinou. Zorané pole, nebo pluh jsme neviděli ani jednou. Zato postřikovače chrlící na pole chemii hned čtyřikrát. Trochu se to načechrá diskama, postříká herbicidem a nastoupí moderní vynález setí ,,tlaková sečka“.  Kdo by dnes oral, je to pomalé, drahé a po nás potopa. Řepka přece tak báječně vynáší …

 

Úvaha v mlze

Konečně, po krásném podzimu přišly zdejší úžasné mlhy. Už jsem se bál, že letos nebudou.

Proč úžasné a proč ne protivné, ošklivé a podobně? Protože takové mlhy mají své kouzlo. Proč se na ně dívat jako na něco, co je protivné. Takový les je doslova miluje. Mech, který v létě díky suchu vypadal že už se nevzmátoří parádně ožil a je krásně zelený. Je radost se dívat, jak roste na kamenech a vytváří jakoby zahrádky, tak krásné, že by je nevytvořil žádný zahradník.

V lese když je mlha je také úžasné ticho. Jiné než jindy. Jediné co je slyšet jsou kapičky mlhy jak padají na zem. Všechno je takové jiné, tajemné. Vzduch je příjemně cítit vodou. Víte jak voní voda? Ne ta z kohoutku, ta z čistého pramene, tak ta opravdu voní.

V létě les voní pryskyřicí, na podzim spadaným listím, v mlze vodou, v zimě je mrazivý a na jaře … na jaře voní prostě jarem, tím začínajícím životem, kdy se všechny rostlinky snaží honem vyrůst, stromy a keře obnovit listí. I ta zvířátka jsou plna radosti a života. Vždyť budou mít mláďata a postarat se o ně bude pěkná dřina.

Až budete v lese, tiše se dívejte. Zastavte se, a nechte se unášet tou nádherou a božským klidem. A věřte, že pokud není třeba průtrž mračen, je v lese hezky za každého počasí.

 

Páté přes deváté o zvířatech

Tak to vidíte kravičky. Celá staletí sloužíte lidem, dáváte jim mléko, maso, hnůj i vlastní kůži a teď se vás někteří pomatenci chtějí zbavit, protože prdíte a kvůli tomu se prý otepluje se planeta.
Já vím, váš život vůbec není lehký. Lidé se k vám až na vyjímky nechovají s úctou, jaká by vám náležela. Lidé jsou na zvířata zlí, velice zlí. Jenže oni jsou zlí i na sebe, tak jak mají být hodní na zvířata.
Jasně, lidé žerou maso, hned tak se to asi nezmění, ale proč by ten krátký život chovaných zvířat nemohl být hezký. Že to jde už začíná být vidět. Sice ne moc často, ale je. Tím nemyslím drobné chovatele, ti mají ta zvířata přímo rozmazlená. Jde o velkochovy. Škoda, že ten systém je nastavený tak, že na prvním místě jsou prachy a zvíře je jen výrobní prostředek.
Každý, kdo jí maso by měl povinně alespoň jednou za život zabít, stáhnout a vykuchat třeba králíka. Potom by si dobře rozmyslel, kolik si koupí masa, aby ho nemusel vyhodit. A věřte, že se potom na zvířata začne dívat úplně jinak. S úctou a pokorou. Že je to paradox? Věřte, že není.
P.S. Ona i ta ,,blbá“ slepice je dokonalý tvor.
Na videu níže uvidíte krávy. Spokojené krávy. Ono to fakt jde.

1 2 3 7