Podzimní rozjímání

Dnes odpoledne jsme se byli projít. Kam jinam než do lesa. Bylo krásné počasí, drobně mrholilo a tak jsme si užívali přírody do sytosti. Stromy ještě mají krásně zbarvené listí, a to,  co už spadlo na zem tvoří hezký kontrast se svěže zeleným mechem. I stádo muflonů jsme viděli.

A jak jsme tak šli, přemýšlel jsem, v čem je tahle krajina jiná. Vždyť i třeba kolem Berouna je hezká. A pak jsem na to přišel. Tahle krajina není zatím vybydlená. Myslím, že tohle slovo to vystihuje dokonale. Tady příroda dává úplně jinou energii, nežli tam, kde je mnoho lidí, samý průmysl a obrovské lány polí. V takové krajině když musím pobývat cítím, že je bez energie, jakoby byla vysátá.

Tady jsou lesy, kde nepotkáte človíčka a kam jen jednou za x let zavítají maximálně lesáci. Stále ještě je tady spousta starých lesních cest, které už poznáte jen podle rozpadajících se kamenných  zídek. Občas i narazíte na zbytky starých stavení.

A tak jdu a myšlenky nechávám volně plynout. A velmi často nemyslím vůbec na nic, jen vnímám ten klid a krásu, kterou bohužel ruší jen letadla nad hlavou.

Konečně, po krásném podzimu přišly zdejší úžasné mlhy. Už jsem se bál, že letos nebudou.

Proč úžasné a proč ne protivné, ošklivé a podobně? Protože takové mlhy mají své kouzlo. Proč se na ně dívat jako na něco, co je protivné. Takový les je doslova miluje. Mech, který v létě díky suchu vypadal že už se nevzmátoří parádně ožil a je krásně zelený. Je radost se dívat, jak roste na kamenech a vytváří jakoby zahrádky, tak krásné, že by je nevytvořil žádný zahradník.

V lese když je mlha je také úžasné ticho. Jiné než jindy. Jediné co je slyšet jsou kapičky mlhy jak padají na zem. Všechno je takové jiné, tajemné. Vzduch je příjemně cítit vodou. Víte jak voní voda? Ne ta z kohoutku, ta z čistého pramene, tak ta opravdu voní.

V létě les voní pryskyřicí, na podzim spadaným listím, v mlze vodou, v zimě je mrazivý a na jaře … na jaře voní prostě jarem, tím začínajícím životem, kdy se všechny rostlinky snaží honem vyrůst, stromy a keře obnovit listí. I ta zvířátka jsou plna radosti a života. Vždyť budou mít mláďata a postarat se o ně bude pěkná dřina.

Až budete v lese, tiše se dívejte. Zastavte se, a nechte se unášet tou nádherou a božským klidem. A věřte, že pokud není třeba průtrž mračen, je v lese hezky za každého počasí.

Tak to vidíte kravičky. Celá staletí sloužíte lidem, dáváte jim mléko, maso, hnůj i vlastní kůži a teď se vás někteří pomatenci chtějí zbavit, protože prdíte a kvůli tomu se prý otepluje se planeta.
Já vím, váš život vůbec není lehký. Lidé se k vám až na vyjímky nechovají s úctou, jaká by vám náležela. Lidé jsou na zvířata zlí, velice zlí. Jenže oni jsou zlí i na sebe, tak jak mají být hodní na zvířata.
Jasně, lidé žerou maso, hned tak se to asi nezmění, ale proč by ten krátký život chovaných zvířat nemohl být hezký. Že to jde už začíná být vidět. Sice ne moc často, ale je. Tím nemyslím drobné chovatele, ti mají ta zvířata přímo rozmazlená. Jde o velkochovy. Škoda, že ten systém je nastavený tak, že na prvním místě jsou prachy a zvíře je jen výrobní prostředek.
Každý, kdo jí maso by měl povinně alespoň jednou za život zabít, stáhnout a vykuchat třeba králíka. Potom by si dobře rozmyslel, kolik si koupí masa, aby ho nemusel vyhodit. A věřte, že se potom na zvířata začne dívat úplně jinak. S úctou a pokorou. Že je to paradox? Věřte, že není.
P.S. Ona i ta ,,blbá“ slepice je dokonalý tvor.
Na videu níže uvidíte krávy. Spokojené krávy. Ono to fakt jde.

… trochu i chápu lidi z města, že je sucho nezajímá. A když, tak jen povrchně.

To je tak, ráno vstanu, sednu do auta a dojedu do práce. Není čas koukat kolem.

V práci zalezu do baráku a okolí nevidím. No a mezi mé povinnosti patří občas jet s klienty – důchodci na výlet. Takže opět auto, opět velmi omezené vnímání okolí. Cíl výletu nějaký zámek, kde je trávník pečlivě zaléván.

Další náplň práce je např. nákup pro klienty. Autem do hyper super, kde je všeho dostatek. Tedy mimo kvalitního jídla.

Voda z kohoutku zatím teče, zatím nikdo nemá hlad a tudíž je vše v pořádku.

Pak se vrátím sem do přírody a vidím ten obrovský průser co se na nás řítí. Vidím, že krávy na pastvě nemají co žrát a vozí se jim krmivo co mělo být na zimu. Vidím jen sucho, sucho a zase sucho. Stromy i keře usychají, voda ve studni skoro není.

A všem je to jedno. Maximálně pokrčí rameny a hlavy pomazané řeší CO2, tedy jak na tom vydělat.

Prdlajs CO2! Kácení pralesů, lesů, zničená půda, všude chemie, beton a asfalt. Tady začíná ten průser.  A žádná norma třeba EURO 2356 to nezmění. Ani ta šílenost, že všichni budou jezdit na elektriku.

Časopis Reflex: podle kvalifikovaných odhadů se do atmosféry vinou lidské činnosti dostává jen asi 3,5 procenta oxidu uhličitého, přičemž nejméně 40 procent naší „nadprodukce“ dokáže příroda vstřebat. Na pranýřovanou automobilovou dopravu připadá 0,2 procenta veškerého CO2.

… až nepoteče voda z kohoutku a lidé dojdou k řece aby se napili, tehdy pochopí co provedli přírodě.

Jak jsem psal dříve, občas jedu na brigádu si přivydělat nějakou korunu. Ne že bych po tom nějak moc toužil, ale nejsou lidi ( tedy ti, kteří by chtěli dělat rukama) a tak je každý důchodce dobrý.

O tom ale psát nechci. Mám to tam 80 km a tak pozoruji přírodu kolem. Jedním slovem hrůza a děs. Ten pohled na usychající stromy je hodně smutný. I tady to schne, ale oproti tomu jak je to jinde je tu pořád ráj na zemi.

A neděje se nic. Klídek a pohoda. Do té doby, než přijde megaprůser a nepoteče voda ani z kohoutku.

V dalších létech bude ještě větší sucho a ještě menší úroda. O to více chemie narveme do polí, protože prachy jsou až na prvním místě a my to z těch polí prostě vytřískáme. Po nás potopa.

Až nebude co žrát a že jednou nebude protože je to na celém světě stejné, často i horší, budou se ,,moudré“ hlavy divit, jak je to možné. Přitom kdo má oči tak to vidí.

Potištěného toaleťáku kterému se říká peníze ( jen recyklovaný dluh) se opravdu, ale opravdu nikdo nenají. Život nejen lidí je zavislý na té tenké slupce zemského povrchu, kterému se stále ještě říká půda. A samozřejmě na vodě. Toho co jsme měli si začneme vážit až když to ztratíme.

A neutěšujte se tím, že jídlo dovezeme. Austrálie poprvé v historii obilí dováží, Amerika je na tom bídně a Evropa je na tom podobně jako my.

Vyhlídky vskutku neradostné. No já vím, jsem pesimista, je mi to jasné. Vždyť kaufland je plnej žrádla, tak co bych chtěl, že jo …

Řešení? Dotace, když už to zlo být musí, dávat místo na řepku na to, že se budou zemědělci starat o půdu tak jako naši předci. Na to, aby byly krávy a tím pádem hnůj. Aby se dodržovaly léty ověřené osevní postupy, obnovit remízky …

Jo, šlo by to hodně pomalu, jídlo by bylo drahé ale za čas by půda byla opět živou, nikoliv mrtvou hmotou. A hlavně, bylo by to jídlo i v budoucnu. Ono drahé bude stejně a navíc ho bude hodně málo.

Víte že zdravá půda dokáže zadržet až 3500 kubíků vody na hektar? A že jen v ČR ubývá 15 ha půdy DENNĚ !!!!  Mají ti, co tohle dopouští a rozhodují o tom vůbec mozek v hlavě ??? Bohužel mají, akorát ke škodě nás všech mají  jinak nastavený software a to pěkně blbě.

Doporučený článek:

https://www.vumop.cz/zemedelska-krajina-mohla-zadrzet-o-40-procent-vice-vody

Rostou nám nejen vnoučata, ale všechna mláďata. Paní kosová se vzorně stará, pilně hledá potravu a u toho za nás sklízí naše jahody. Potfora je to, ale my jí to odpustíme. Vždyť je to krásné, pozorovat jak jí ty dětičky rostou. Vloni jí hnízdo vybrala kuna, letos se jí snad podaří ty mladé odchovat.