A přišel jsem bez košile
To už tak někdy bývá že dorazíte domů bez košile. Ono se většinou nic neděje, tedy pokud jí nenecháte u milenky. Což se mi nestalo a díky mému věku už těžko stane. 
Ale bez košile lze dorazit domů i z jiného důvodu. Pokud se jdete projít do lesa, najdete pár hříbků a nemáte je v čem donést domů.
Smaženice byla výborná, řízečky také a díky teplému počasí jsem ani nenastydl.
Mláďata
Jaro je letos studené. Zda to vadí ptáčkům nevíme, ale mláďata mají nádherná.
Také se o ně vzorně starají a celý den se nezastaví. Vždyť to je jídla a mladí mají hlad neustále.
Už snášejí
Tak už je jaro. Letos studené, ale ono jaro bývalo studené vždy. Jen za posledních pár let jsme si zvykli, že krávy hodně prdí a otepluje se. A tím pádem je léto už v dubnu.
No já nevím, krav jsme chovali daleko více a léto v dubnu nebývalo. To zas nám chce někdo natlačit do hlavy další z nepřeberného množství nesmyslů této zvrácené doby. 
Ptáčkům je to všechno jedno, prostě nastal čas snášet vajíčka a tak snáší. Snáší proto, aby zachovali rod. A jedinou jejich starostí je uživit potomstvo. A hnízdečko si postaví i bez hypotéky a rychle.
Toulání
Znám jednu lesní pěšinku, kde nádherný je les, tam však žijí skřítkové a víly mají ples.
Tam vládne mír a vládne klid, ne každý tam může být, však tiše hledět a jen snít, to kdo umí, umí žít.
Pravá zima
Mlha
Zdejší mlhy které jsou pověstné přišly letos o měsíc déle. A jsou opravdu pořádné, nádherné a prostě super. 
No já vím, mlhu nikdo rád nemá. Jen my jsme takoví podivíni, že se nám líbí. Možná je to tím, že nemusíme nikam jezdit, pospíchat a můžeme si tu krásu vychutnávat na plno. Ona ta mlha je v přírodě úplně jiná než v ,,civilizaci“. Sem do té přírody prostě patří. A příroda si jí užívá plnými doušky.
A prý je zdravá na pleť, tak vyražte ven,vyhladí se vám vrásky. I ty na duši.
Zima se blíží ….
… a to neúprosně. Bloumáme ve volných chvílích po lesích, občas si vyjedeme někam dál naším tříkolovým vozidlem.
Posbíráme spadlé větve na topení, pokocháme se krásami přírody a jsme spokojeni. Co si přát více.
Aha, je to málo. Ne, není to málo. Pro nás strašně moc. 
V lese
V lese jsme každý den. Proč ne, vždyť bydlíme prakticky v lese.
Les je pokaždé jiný. Někdy veselý, někdy smutný a zasmušilý, ale pokaždé krásný. A vždy svojí krásou překvapí.
Miluju mlhy
A že zdejší mlhy jsou pověstné. Kam se hrabe Londýn. Tam jsem sice nebyl ( ani po tom netoužím), ale těžko je tam na podzim víc mlhavo nežli zde.
Ten klid jaký příroda v mlze vyzařuje je nakažlivý a svým způsobem vznešený.
Nebojte, ještě pamatuji mlhy ve městě. Hrůza, děs a depka. Ovšem tady v přírodě krása. 
I když k té mlhavé kráse patří i to, že necháte boty venku na terase a ráno jsou mokré jak hnůj. I to, že ke slepicím můžete jen v gumovkách.
A pak se jdete projít do lesa a … ne, nejde to popsat. Pocity jsou tak jako zkušenosti nepřenosné. Jestli je to dobře nebo špatně nevím. Asi je to dobře.