Než napadl sníh
Najdi rozdíl
Podzimní
Odvezli kravičky z pastvin, což je u nás na samotě neklamná známka toho, že se blíží zima.
Spadané listí šustí pod nohama, ranní mlhy a bláto k tomu podzimu tak nějak nerozlučně patří. Courání v mlze po starých, opuštěných cestách přináší mnoho podnětů k zamyšlení nad během tohoto světa.
Bohužel, v dnešní době to moc radostné rozjímání není. Nějak moc mizí toho starého z našeho světa a není to dobře. Vždyť s každou zbořenou stavbou, s každým zmizením čehokoliv co dobře sloužilo, zmizí i kus našeho života. Kousek po kousku, den za dnem až jednou … nezbyde vůbec nic … z toho našeho života …
Stará opuštěná cesta na Ovčárnu. Po ní už koník nepotáhne vůz, pocestný si nepochutná na jablíčku. Nikdo už jí nebude opravovat. Nikdo jí už nepotřebuje. Tak, jako ty staré jabloně. Postupně odejdou. Nikomu jich líto nebude. Jenom mě, starýmu dědkovi, neboť se staly součástí mého života. Protože ten starý dědek ví, že ty jabloně tak nějak odcházejí s ním….
Toulání v mlze
Slova jsou zbytečná, tohle se musí prožívat.
To zvláštní a úchvatné ticho, klid a mír. A padající kapky životadárné vody dávají naději, že les neumře, přes zimu nabere sílu a na jaře bude plný života.
Takový obyčejný bodlák
Mezi pastvinami
Toulání v dešti (děsná slátanina, ani to nečtěte.) A nebo si to přečtěte. Jak chcete.
Že prší? No, prší. Však ono přestane. Přestalo. Alespoň na chvíli. Tak se jdeme projít. Aspoň na chvíli.
Mrholí. No a co, tak mrholí. Jdeme ještě kousek, vždyť je nádherně.
Bláto? V lese není bláto. To jen lidé vytváří bláto těmi svými auty a stroji na kolech. Nám to nevadí. Bláto k venkovu nerozlučně patří. Vlastně … existuje ještě vůbec venkov? Někde ještě ano, ale ubývá. Škoda.
Vlastně i zvířata vytváří bláto. Ale jen když jsou zavřená na malém prostoru. V přírodě zvířata bláto nevytváří. Vlastně divoká prasata ano. Ale jen někde, to aby se v něm mohla válet. Prasata to jsou!
My nejsme prasata. Co můžeme vybetonujeme, vyasfaltujeme, páč jak by to vypadalo někam přijít s botami od bláta. Fakt je, že ani to prase není tak blbý, aby kdeco vybetonovalo. Nebo všude nadělalo bláto.
Home office je prý děsně fajn, dozvěděli jsme se od jednoho pána z velkoměsta. Prý může být na vsi a pracovat z domova. A prý to ten venkov pozvedne. Asi tou jeho aplikací v PC. Tak to tedy určitě. Jen zapomněl dodat jak pozvedne. Asi k hvězdným výšinám a tam jak známo nesmí ani kohout zakokrhat a nedej bože aby smrděl hnůj. Nebo bylo někde bláto. No, jenže pak už to nebude venkov, víte pane?
Z vycházky jsme se vrátili trochu zmoklí, boty zablácené ale naše mysl … jak to napsat? V lese je prostě vždy nádherně. Díky za něj.
Pojďte na procházku
To po obědě vyjdete na procházku, po dvou hodinách se vrátíte a začne slejvák jako hrom. Prostě paráda, tak jako vždy.
Bylinky – Podběl lékařský
Prý když někde žijete delší dobu, začnou ve vašem okolí růst bylinky, které vaše tělo potřebuje. Něco na tom asi bude, neboť když jsem zde začal žít, záhy se zde objevila ve velkém množství třezalka tečkovaná. Ta je jak známo dobrá na uklidnění, lidově řečeno na psychiku. Sice jsem tento dar přírody nevyužil, ale ta příroda dobře věděla, co by mi tehdy prospělo. Příroda věděla, já v tu dobu ne. Tohle mi došlo mnohem později. To už jsem tu třezalku nepotřeboval a opět moudrá příroda to poznala, a třezalka tak nějak sama od sebe téměř zmizela.
A protože člověk žijící na samotě je přírodou obklopen neustále, vidí, jak se skladba rostlin v okolí mění. A není to tím, že krávy prdí, jak se nám některé hlavy pošahané snaží namluvit.
Teď se tu objevil podběl. Možná tu byl dříve, ale nevšiml jsem si ho. Až letos. Tak nevím, prý pomáhá při kašli a nachlazení. Na kašel netrpím a tak jen doufám, že mi tím příroda nechce cosi naznačit. Pro jistotu jsme ho trochu nasbírali a usušili.