Odvezli kravičky z pastvin, což je u nás na samotě neklamná známka toho, že se blíží zima.

Spadané listí šustí pod nohama, ranní mlhy a bláto k tomu podzimu tak nějak nerozlučně patří.  Courání v mlze po starých, opuštěných cestách přináší mnoho podnětů k zamyšlení nad během tohoto světa.

Bohužel, v dnešní době to moc radostné rozjímání není. Nějak moc mizí toho starého z našeho světa a není to dobře. Vždyť s každou zbořenou stavbou, s každým zmizením čehokoliv co dobře sloužilo, zmizí i kus našeho života. Kousek po kousku, den za dnem až jednou … nezbyde vůbec nic … z toho našeho života …

Stará opuštěná cesta na Ovčárnu. Po ní už koník nepotáhne vůz, pocestný si nepochutná na jablíčku. Nikdo už jí nebude opravovat. Nikdo jí už nepotřebuje. Tak, jako ty staré jabloně. Postupně odejdou. Nikomu jich líto nebude. Jenom mě, starýmu dědkovi, neboť se staly součástí mého života. Protože ten starý dědek ví, že ty jabloně tak nějak odcházejí s ním….

Slova jsou zbytečná, tohle se musí prožívat.

To zvláštní a úchvatné ticho, klid a mír. A padající kapky životadárné vody dávají naději, že les neumře, přes zimu nabere sílu a na jaře bude plný života.

To po obědě vyjdete na procházku, po dvou hodinách se vrátíte a začne slejvák jako hrom. Prostě paráda, tak jako vždy.

Prý když někde žijete delší dobu, začnou ve vašem okolí růst bylinky, které vaše tělo potřebuje. Něco na tom asi bude, neboť když jsem zde začal žít, záhy se zde objevila ve velkém množství třezalka tečkovaná. Ta je jak známo dobrá na uklidnění, lidově řečeno na psychiku. Sice jsem tento dar přírody nevyužil, ale ta příroda dobře věděla, co by mi tehdy prospělo. Příroda věděla, já v tu dobu ne. Tohle mi došlo mnohem později. To už jsem tu třezalku nepotřeboval a opět moudrá příroda to poznala, a třezalka tak nějak sama od sebe téměř zmizela.

A protože člověk žijící na samotě je přírodou obklopen neustále, vidí, jak se skladba rostlin v okolí mění. A není to tím, že krávy prdí, jak se nám některé hlavy pošahané snaží namluvit.

Teď se tu objevil podběl. Možná tu byl dříve, ale nevšiml jsem si ho. Až letos. Tak nevím, prý pomáhá při kašli a nachlazení. Na kašel netrpím a tak jen doufám, že mi tím příroda nechce cosi naznačit. Pro jistotu jsme ho trochu nasbírali a usušili.

Kdysi, a vlastně to není tak dávno, tekl kousek za naší chatičkou potůček. V mapách zakreslený zůstal, ovšem ve skutečnosti už není. Je sucho.

A tak nezbývá, než vyrazit kousek dál k jiným pramenům. Ano, pramenům, neboť jich je více a postupně vytvářejí ten nám ( a i přírodě) chybějící potok.

Vzhledem k tomu, že naši předci vytvořili kaskádu malých, dnes dávno zanesených přehrad, muselo v tomto kraji být vody více než dostatek. Dnes už se o tyto mini přehrady nikdo nestará, jsou zanesené a tak ta vzácná voda pokud vůbec naprší, rychle mizí z naší krajiny. Kdo by to čistil, peníze jsou potřeba na jiné věci. To jen naši předci věděli proč tak činí. My jsme prý chytřejší než oni.

No jo, nová doba a smutek na duši. Na té mojí duši. Ostatním je to asi jedno, ti si vodu koupí v hypersuper. Balenou a v plastu. Dokonce s chemickou příchutí. Zatím ……