Hmm…

Napsat něco k současné situaci je těžké. Ono by nebylo, jenže …. no, co si budem povídat. U radistů na vojně jsme měli tabulku s nápisem: ,, Pozor, nepřítel naslouchá.“

Že je něco hodně špatně jsem si všimnul chvíli po tzv. revoluci, když babce na trhu kontrolovali ty dvě kila mrkve ze zahrádky co se snažila prodat, zda v ní není moc dusičnanů. No, dnes už se raději dusičnany v zelenině nekontrolují. Norma byla zrušena. A víme proč.

No uteklo pár let a ti co řvali, že kouřit v hospodě nééé a fůůůj, i když vedle měli nekuřáckou tak ti dnes řvou, že nesmí cestovat. No milí nekuřáci, do kuřácké hospody jste jít nemuseli. Teď pro změnu nemusíte cestovat. Jo aha, že to není totéž? Analogie je myslím víc než výmluvná. Ono totiž vůbec nešlo o to kouření.    ( Nekouřím a do hospody jsem zavítal tak jednou za rok.)

Jo a ještě něco …. prý v nějakém hypersuper si vezmete skener a nemusíte na pokladnu. Naskenujete, píp, je zaplaceno a nevyndaváte to, cituji: ,, jak debil na pás. “ Ano, je to pohodné, ale nevěstí to náhodou další odlidštění společnosti?

A nebojte, levnější buřty o ušetřený plat pokladní určitě mít nebudete. Jen ona skončí na pracáku.

 

 

 

 

Cesta do zahraničí :-)

No, někdy člověka popadne chuť cestovat a podívat se, co je nového ve světě.

A tak zabalíme řízky, namažeme chleba paštikou, do termosky dáme kafe a vyrazíme za hranice. Tedy za hranice nejen všedních dní, ale i okresu. To se zatím naštěstí smí.

 

Jo, srandičky, svačinu ani kafe nenosíme, neboť naše výlety jsou jen tolik dlouhé, abychom cestou neumřeli hlady.

 

Poděkování na internu v nemocnici Kadaň

Jíte zdravě, žijete na samotě kde vzduch už čerstvější být nemůže, a přesto vám život nadělí překvápko a jste tam raz dva. Kde? Ve špitálu. Žádný úraz, žádná nemoc, stačilo blbě vdechnout do plic oříšek aniž bych o tom věděl. No a za nějaký čas je na světě pacient, kterého vůbec nic nebolí, jen kašle krev. A to hodně.

Oříšek z plic už je venku a já tímto děkuji lékařům i sestřičkám do nemocnice v Kadani i v Ústí za perfektně zvládnutou péči o jednoho důchodce.

P.S. Už zase skáču přes kaluže … tedy pokud zaprší. 🙂

 

 

 

 

 

 

Vzpomínky z nemocničního pokoje I.

Napůl spím, napůl bdím. Chvilku koukám přes okno na břízu venku. Vidím jí z postele jen kousek a ten kousíček přírody uprostřed města mi připomene domov. Připomene však i to, jak málo stačí aby naprosto zdravý člověk skončil v nemocnici.

Z rozjímání mě vyruší sestra s injekcí. Už se ani neptám co za lahůdku dostanu do žíly. Koukám jak ampule zmizí v mém těle a ani nevím proč, tiše poděkuji. Nezúčastněně se na mě podívá, nade mě pověsí další kapačku a jak tiše přišla, tak tiše odejde.

Cvak, cvak, cvak … hodiny nade dveřmi odměřují čas. Ten čas je však úplně jiný. Vleče se a utíká zároveň.

Na protější stěně visí velká skleněná deska. Ta deska je bez duše, bez emocí, bez krásy. Prázdnota v tom nejhlubším smyslu slova. Není na ní vůbec nic, na čem by s radostí spočinulo oko. Beru do ruky ovladač a po asi deseti létech opět pouštím TV. Nezklamalo to. Obsah stejně prázdný, bez duše, bez emocí, bez krásy jako obal. Přepnu všechny čtyři kanály ( výstižný název pro ten obsah) a znechuceně tu hrůzu vypínám. Napadá mě, že ten monitor nad mojí postelí je zajímavější. Hezky tam běží barevné vlnovky, občas zapípá a ta bedna má aspoň nějaké knoflíky.

Za chvilku přijde Vanessa, s roztomilým přízvukem se zeptá zda mě něco nebolí, a oznámí mi, že zítra jedu na výlet do Ústí. Vanessa není milenka, nýbrž ošetřující lékařka s vizáží éterické víly a v Ústí mě čeká velmi nepříjemný zákrok.

No, houkačkou mi houkli, svíčku zatím nezhasli. Tak posílám jedno velké díky do Kadaně a jedno velké díky tam nahoru tomu mému andílkovi.

 

 

 

 

 

 

V šest ráno

Když v šest ráno otevřete okno …
… a místo kraválu města je úžasné ticho a jen ptáci zpívají.
Vylíhlo se nám dalších pět kuřátek. Po 16ti hodinách je přendám z líhně do bedny pod infra lampu. Ráno se jdu podívat jak se jim daří a jedno kuřátko v koutě už studené, bez známek života. Odběhlo tam, kde už lampa nehřeje a neumělo se vrátit. Inu, i to se stává.
Hodím ho ven na trávu s tím, že až nakrmím ho uklidím.
Sluníčko hřeje a milé kuře se probralo k životu. Honem zpět do líhně kde je teplo. No, kuře se má už třetí den čile k světu.
Někdy se dějí i zázraky.
Pozn.: Kuře má po vylíhnutí žloutkový váček, který mu zajistí živiny na 24 hodin.

Blondýnka

Tak mě náš mladej přemluvil abych s ním jel do hypersuper. Sice jsem se zdráhal, ale když moje ženuška prohlásila, že by bylo dobré ještě něco dokoupit, nechal jsem se ukecat.
Roušky jsme neměli a tak přišel ke slovu nákrčník přetažený až přes nos. Sice v tom bylo horko, ale dalo se to vydržet.
V klidu jsme nakoupili a ukládali nákup do auta.
Koukám, kam se zeťák zahleděl a no jooo, atraktivní blondýnka. Tedy nevím, zda koukal na ní, nebo na její fáro, ale jak ho znám, tak na obojí.
Koukla po nás a vydala se k nám. Hezky se usmála ( bylo to vidět i přes roušku) a dvě roušky nám podala.
Se slovy abychom se měli hezky odešla a odjela. Naštěstí jsme stihli aspoň poděkovat.
P.S. Koukali jsme s otevřenou hubou a shodli se, že byla fakt pěkná. Ta rouška přece 😂. Blondýnka víc, ale pšššt.😊

Tohle pro kozy není

Dnes jsme využili údajné nákupní paniky a vyrazili též na nákup. Nikoliv však tam kde prodávají potraviny, ale úplně jinam. Do zahradnictví.

Parkoviště bylo prázdné a personál velice ochotný. Výběr všeho více než dostatečný. Nechali jsme tam zbytek důchodu a spokojeni odjeli sázet.

Doma nás radostně přivítaly kozy a nadšeně se k nám hnaly vidouce, že neseme něco zeleného. Jenže tohle pro vás holky opravdu není. Vy myslíte jenom na žrádlo a estetično vám nic neříká. Roste vám travička a večer dostanete šrot. Nikoliv železný ale z ječmene. My si dáme kafíčko a půjdeme sázet.

1 2 3 8