Upečeme si kachnu

Pokud si chceme upéct kachnu, máme dvě možnosti. Buď si jí koupit v obchodě, nebo si odchovat vlastní. Nutno podotknout, že koupě v obchodě je opravdu nejjednodušší způsob jak se k uvedenému zvířeti i pečínce dostat. Ovšem tím se připravíme o spoustu radostí, starostí i práce.

A jak ten domácí chov funguje? Takto aspoň u nás.

První starost je sehnat kachňata. Máme spolehlivého dodavatele, ovšem 70 km daleko. Tak si prostě uděláme výlet a přivezeme 20 jednodenních žlutých, nádherných a roztomilých kuliček. První tři týdny jim musíme topit, neboť mámu nemají a nemá je kdo zahřát. Pouze infra žárovka nad nimi.

Po třech týdnech jdou poprvé ven a poprvé vidí trochu větší vodní plochu než je napáječka. To vám je radosti. A věřte, že si to užívají.

A dál už jen krmíte, měníte vodu v tom malém bazénku co mají k dispozici několikrát denně, a večer je nesmíte zapomenout zavřít do kachníku, jinak přijde liška a hostinu bude mít ona, nikoliv vy.

No a po zhruba devíti týdnech přijde ta nejméně příjemná práce. Asi už tušíte jaká. Zabít, oškubat a vykuchat. A musíte to stihnout během týdne, než začnou přepeřovat. Pak už je oškubat je nadlidský výkon. Druhou šanci na škubání máte až za dalších šest týdnů.

Výsledkem vašeho snažení je vaše vlastní masíčko a kachny vážící plus mínus tři kila s vynikající chutí.

Pokud vás zajímá, na kolik ta sranda vyjde, tak zhruba stejně jako byste si jí koupili v hypersuper. No jo, ale ta báječná chuť, tak  ta je k nezaplacení. Prostě …. musí vás to bavit. A o tom to je.

Mňam, mňam ..

 

 

Náš dodavatel

 

Zabili jsme hovado

A vážilo vykuchané 2,80 kg. Nebylo to hovado, byl to brojler. To je ta hrůza, co lidé stvořili z normální slepice, protože mamon a rychlý prachy.

A jak blbě vypadal, tak i blbě chutnal. Zlatá kuřata kalimero, kachny i králíci.  Takže jak jsem psal níže, brojlery až na úplně nejposlednějším místě, kdyby nebylo nic jiného. Prostě je to bláto bez chuti a vůně.

Ale prý umělé maso z laboratoře (později z fabrik) bude chutnat skvěle. Jen co to rozjedou ve velkém. A červíci prý také budou výživná mňamka. Jen nevím, zda se mám těšit. Zatím mi při té představě naskakuje kopřivka a zvedá se mi žaludek.

P:S: Zvířata chováme pro chutné maso. Ale je radost se dívat na zvířata plná elánu a zvířata pohledná. Brojler fakt nesplňuje nic z toho.

Ono je to v té hale kde jich jsou tisíce jedno. Tam se na krásu opravdu nehledí. A chuť? Tu doženeme glutamátem. Vždyť to lidem chutná. Tak vo co gou, že jo.

Měli bojlery, sedum prasat a ….

… a měli se dobře. Ti brojleři. Jen mě při pohledu na ně napadá, co lidi stvořili za hrůzu.

No já vím, brojlerové kuře bylo vyšlechtěno, aby rostlo rychle a sežralo co nejméně krmiva na kilo masa. Na nic jiného se nehledí. Takové kuře umí jenom ležet, žrát, pít, srát a přibírat na váze. Je rádo, že vůbec dojde ke krmítku a napáječce. Na jiný pohyb nemá náladu a ani sílu.

Vzali jsme s kachničkami šest kousků těch kuřecích zrůd spíš ze zvědavosti. Ale řeknu vám, dívat se na ně, je přímo utrpení. Ve srovnání s ostatními kuřaty i kachnami je ten rozdíl v životním elánu nepředstavitelný.

Brojleři

No, když už jsou na světě, tak je dokrmíme. Ale dokud to nebudou jediná kuřata na světě, tak nikdy více.  Ten pohled na ně fakt bolí. I když … občas mi něco i připomíná.

P:S: Pokud jste dle nadpisu čekali politickou satiru, tak ta opravdu nebude.

 

 

Kačenky

Po dlouhé době opět jedno video:

Kachny pořizovat nebudeme, špatně se škubou, povídá moje Evinka. No, tak už je máme doma a Evince se dokonce i líbí.

Ale nebylo to jednoduché. Nikoliv s Evinkou, ale ty kachny. Napřed postavit kachník, oplocení a nad oplocením natáhnout síť, protože místní káňata jsou věčně hladová, a záhy by bylo po kačenkách.

Dnes jim je 20 dní a tak šly poprvé na velký rybník. No, velký, jak se to vezme. Vzhledem k tomu, že opravdový rybník ještě neviděly, a doufám, že ani neuvidí, je tento pro ně asi obrovský.

Tak tedy dnes venku poprvé. Pustíte-li si zvuk, uslyšíte mimo jiné bučet krávy. Ty však naše bohužel nejsou.

Senoseč

Odvoz sena velkým nákladním autem z obrovské louky. 🙂

Tak seno máme pod střechou. Tedy sena trochu, většinu ho stejně budeme muset koupit. Ale naše seno je prostě naše seno. Letos ani nezmoklo.

Apartmán pro kačenky. Destinace se nachází v krásném místě s výhledem na moře … ehm, … na hnůj 🙂

No a abychom se nenudili, udělal jsem ohrádku na kachny a kachník z toho co dům dal, aby měly holky kde bydlet. Už se na ně těšíme. A těšíme se dvakrát. Poprvé až je dovezeme a podruhé až budou na pekáči. Tedy pokud se vše zadaří, tak jak má.

Radosti

Podle počasí to nevypadá že by byla za námi zima, ale kozám je to jedno. Tak, jako každý rok zhruba v půlce března porodí kůzlata. Některý rok je teplo, jiný rok je ještě třeba sníh. No, co mají dělat, termín je termín.

A kůzlata jsou chytrá. I když každá koza porodí úplně jinde, jak jsou schopná jen malinko chodit, utvoří chumel aby se zahřívala navzájem a bylo jim tepleji. A maminy je neomylně poznají a vždy dají napít jen těm svým.

Teď nabírají síly, ale jak bude tepleji, budou pěkně dovádět a bude s nimi spousta legrace.

A za chvíli budou rodit také králíci, takže radostných událostí bude dostatek.

A nás čeká zase nejen spousta práce, ale též radostí.

Jaro

Venku je zima, první jarní den bude až za týden, ale našim kozám to nevadí.

Tak, jako každý rok v půlce března porodily krásná kůzlátka a pečlivě se o ně starají.

Zatím jich máme pět a to má ještě jedna koza rodit.

Zatím když nepapají, tak spí. Musí nabrat sílu, aby až vysvitne sluníčko mohla skotačit.

1 2 3 8