Tak nevím, asi bych měl změnit název tohoto blogu na ,,Výletník“.

O tom, jak se žije na samotě už zde bylo popsáno více než dost, a už o tom není moc co psát, neboť zde život probíhá víceméně a díky bohu beze změn. Jednoduše řečeno, stále dokola.

Abychom si tu jednotvárnost trochu zpestřili, občas vyjedeme na výlet a napíšu o tom takové slohové cvičení 🙂

Včera jsme vyrazili do Nejdku. Vystoupali křížovou cestou na Křížový vrch, prošli se po městě, udělali pár fotek a dali se do řeči s jednou maminou s kočárkem, neboť jsme hledali bankomat. Na otázku jak se zde žije následovala odpověď, že na prd. Prý zde chybí vyžití ( nevím, co tím myslela), je zde spousta cizinců a ze dvou fabrik jednu zavírají teď, a druhou zavřou za chvíli. Na hlavní ulici je mnoho krámků, ovšem třetina už zrušená. Zbyly jen prázdné výlohy. No ale zase na druhou stranu tam mají Albert a Penny. Hmm, já bych raději ty malé obchůdky. Jenže co bych já rád, na tom fakt nezáleží. A obávám se, že nezáleží ani na tom, co by chtěli místní. Tak jako všude jinde.

I tak to byl hezký výlet.

Předpověď počasí slibovala na prosinec příjemné počasí bez deště a bez sněhu, a tak jsme vyrazili na výlet do hor Krušných. Hned po odjezdu z naší samoty ovšem začalo pršet a vypadalo to, že hned tak nepřestane. Ale znáte to, říkáte si, že snad přestane.

Nepřestalo ani po příjezdu na místo. Prostě pršelo. Sice drobně ale furt. Nejsme z cukru, oblečeni jsme dobře a tak ta naše parta pěti dospělých a šesti dětí vyrazila na pochod k 5 km vzdálené staré vápence. A sláva, když jsme tam skoro došli, pršet přestalo. Pár fotek, svačinka a jdeme zpátky trochu jinou cestou, aby to bylo zajímavé.

Nádraží v Kovářské už začínají nesměle opravovat a ubytovat se můžete ve starých, ovšem krásně upravených vagonech. Avšak cena 3000,- za noc  nás od nápadu strávit zde víkend odradila.

My si s Evinkou nosíme jídlo z domova, neboť v hospodách nám až na vyjímky nechutná. A upřímně, je nám líto vyhazovat za toto část našeho od nového roku nechutně 🙂 zvýšeného důchodu. Ovšem parta se netrhá a tak jsme tedy to té restaurace s nimi vlezli. No, do této už nikdy v životě. Hrůza a děs. Mizerný salám a rohlík z Jednoty by byl chutnější.

Ještě že příroda v okolí je tak krásná, že tento zážitek odsunula do pozadí.