Vinná klobása ( Co si neuděláš sám, stojí za hovno)

Dostali jsme od “ spřátelené osoby“ která dostala od „spřátelené výrobny tzv. uzenin“ vinnou klobásu.

Byla čerstvá, dokonce i hezky voněla. A tak putovala na pekáč, pekáč i s klobásou do trouby a my se těšili na dobrý oběd.

Leč těšili jsme se zcela zbytečně. Po vyndání z trouby to sice stále vypadalo jako klobása, i to mělo hezkou barvu, ale polovina kamsi zmizela. A kocour jí opravdu nesežral.

Po bližším zkoumání nám to bylo jasné. Ta chybějící polovina klobásy se proměnila v jakousi nevábně vypadající tekutinu. Ne, nebylo to sádlo jak by člověk předpokládal. Při pokojové teplotě to ani neztuhlo a teklo jako špinavá voda.

Z klobásy nám zbylo střívko z části naplněné čímsi tak nechutným, že kocour se do toho neochotně pustil až když hlady šilhal, protože se mu nepovedlo ulovit žádnou myš.

Záhadnou tekutinu jsem namíchal slepicím se šrotem. Vzniklá hmota se tak lepila na ruce, že nešla dolů ani po třetím umytí jádrovým mýdlem.

Pozitivní zpráva je, že slepice dosud nechcíply.

 

Číst dál

Proč blog?

Včera se mi nechtělo ven, a tak jsem brouzdal po internetu a hledal podobné blogy lidí co žijí na samotě. Těch blogů je jak šafránu.

Vím, že na samotách žijí lidé, naštěstí jich není moc ( pak už by to nebyly samoty, proto naštěstí) a ještě méně je těch, co se chtějí o tom podělit s ostatními.

A tak píši tento blog jednak pro sebe trochu jako pocitový deník, ale také pro ostatní, aby viděli co takový život obnáší a přináší.

 

Číst dál

Odpověď

Hodně lidí se nás ptá, nejen jak můžeme žít na samotě, ale také jak můžeme žít na prostoru 24 m2. Odpovídáme, že přímo skvěle, což nechápou a nevěří tomu.

Jenže my si žijeme opravdu skvěle. Jen to chce několik dost podstatných podmínek.

V první řadě musí oba(!) chtít a musí se jim to líbit No a tím pádem být naladěni na stejnou vlnu. Potom nevadí, že v zimě ráno vstáváme třeba i do čtyř stupňů, nevadí že teče jenom studená voda a to ještě jenom když nemrzne atd.

Že bychom se nudili vůbec nehrozí. Zahrada, zvířata a práce okolo je dost. Děláme to rádi, beze spěchu a baví nás to.

Baví nás dělat vlastní sýry i máslo, péct si vlastní chleba a  mít co nejvíce vlastního jídla. Vlastně náš život se točí kolem  jídla a dřeva na zimu. Jen to jídlo nekupujeme ( téměř) ale staráme se o to mít svoje.

A reakce bývá:  že vás to baví, to já bych nemohl až po skrytě vyřčené že jsme blázni. No tak jsme blázni, no a co.

A chatičce je útulno, teplo a pro dva lidi místa opravdu dost. Kdo má v paneláku třeba kuchyňskou linku dlouhou dva metry šedesát? Ani koupelna se záchodem tam nebývá větší.

Žádné krámy, žádný luxus, jen to co je nutné k životu. A přitom život luxusní. Paradox?

A o tom to celé je …

 

Číst dál

Obyčejné ráno

Ráno v sedm začnou mečet kozy. Kouknu z okna a venku opět nádherná mlha a na 6. listopadu teplo. No nic, pomalu vstanu a zatopím. Evinka zatím podojila Lízu, tak máme čerstvé mléko do melty.

Slepice hned po ránu snesly dvě vajíčka a kocour po noční šichtě chrápe u kamen.

Dáme péct chleba a nakrmíme králíky. U toho podrbeme kozy a kozlíka a všem je fajn. I v listopadu je nádherně. A ta mlha? Je nádherná !

Číst dál

Pod nánosem času

Při toulkách po okolí všude nacházíme spoustu zářezů do krajiny. Jsou dělané po vrstevnici, široké 4 – 5 metrů dlouhé zhruba 100 metrů. A vždy tak, aby vznikla téměř vodorovná plocha.

Velmi často jich je několik pod sebou, takže vytvářely jakési terasy. Dnes je vše zarostlé stromy, ale stále je to vidět. Netroufám si odhadnout jak jsou staré.

Jen tipuji, že to byla políčka. Pokud by to byla pravda, musel být ráz krajiny tehdy úplně jiný.

Četl jsem, že po třicetileté válce bylo málo půdy ( už tehdy ?!??!) a tak se zavezlo pět rybníků kousek od nás. ( Zbytky hrází jsou dosud vidět.) Potom by ty terasy na políčka dávaly smysl.

Važme si práce a umu našich předků, přijde doba, kdy by se nám jejich znalosti  velice hodily.

 

Číst dál

Nula stupňů a křížaly

Venku je na nule, padá déšť se sněhem a tak ještě doděláváme zásoby na zimu. Tentokrát křížaly. Stejně venku nic dělat nejde, jen jsem nakrmil zvířata a zalezl zpátky ke kamnům. 

Zkoušeli jsme sušit i víno ale to nám nešlo. Zato šly sušit švestky, ale ty už jsou snědené. Ještě budeme sušit hrušky. Ty se nám vloni zadařily.

Máme to místo brambůrek. Zadarmo a zdravé.

 

Číst dál

Kompoty

Letos Evinka zavařila tak dvě stě sklenic kompotů. Hrušky, meruňky, broskve, třešně, švestky, jahody, angrešt, víno a jablka. 

Že to nesníme? Ještě bude málo! Zjistili jsme totiž, že kompoty jsou stokrát lepší než kupované sirupy s 0,2% ovocné složky a nebo džusy z pochybného ovoce. Navíc to máme bez jakékoliv chemie. ( Herbicidy, pesticidy, fungicidy, insekticidy, umělá hnojiva,konzervační látky atd.)

A tak když je žízeň dáme si třeba meruňkový kompot. A ještě ušetříme. No ano, stojí to práci a dvě lžíce cukru. Jo, a ještě pár polínek do kamen. 🙂

 

Číst dál

Vaťák podruhé

Můj starý vaťák rok výroby 1958 bohužel dosloužil. (viz článek Vaťák, str. 18 )

Strejda google ale zjistil, že se vyrábí stále a tak moje srdíčko zaplesalo nad tím, že budu mít nový,  nepotrhaný a jistě velmi slušivý  outfit.

I objednal jsem jej neprodleně a těšil se, jak v zimě budu honit parádu mezi srnkami a že i naše kozičky mě pochválí, až jim ponesu krmení.

Žádaný kabát po týdnu dorazil. Jenže ouha, je o polovinu slabší a látka evidentně nevydrží to co ta původní. Takže zřejmě i hřát bude o polovinu méně než ten starý.

No, uvidím v zimě. Ještě že se líbí koze Elišce. Alespoň něco.

Co také čekat za 570,- korun nepodložených aktivy národní banky a ani nedej bože zlatem.

 

Číst dál