Každý ráno na piáno…

Ale houby s octem, na piáno nehraju, a už vůbec ne ráno. Ráno mě totiž v půl sedmé volají kozy, že chtějí podojit. Tedy dojí Evinka, já jen trochu pomáhám a dohlížím, aby si ty kozy při dojení nepletly pořadí. Ony totiž dostávají šrot při tom dojení, a jak vidí šrot, dělají jak kdyby jim šlo o život hlady a předhání se, která u něj bude dříve.

No a pak už to jede. Pustit slepice. Nejdříve vyběhne kohout a ihned prohání slepice s touhou na nějakou skočit. Což se mu tedy podaří vždycky.

A kuřata. Ta už se mačkají u dvířek kurníku v očekávání vydatné snídaně. No, kdyby věděla co je čeká, asi by držela štíhlou linii. Nutno podotknout, že mají život o pěkných pár měsíců delší a hezčí než jakémkoliv velkochovu. A vidí sluníčko a sesbírají si mimo jiné pochoutky jako např. žížaly a podobnou havěť.

Zbývají králíci. Seno, ječmen, voda. Odpoledne kopřivy, občas slupky z brambor nebo mrkvičku. A pokud poblíž padne dub, tak listí z něj přímo milují.

A málem bych zapomněl na na nás. Taky chceme po ránu nažrat abychom neměli hlad. Ale my až nakonec. Tak jako v dobách dávno i nedávno minulých.

A přišel jsem bez košile

To už tak někdy bývá že dorazíte domů bez košile. Ono se většinou  nic neděje, tedy pokud jí nenecháte u milenky. Což se mi nestalo a díky mému věku už těžko stane.

Ale bez košile lze dorazit domů i z jiného důvodu. Pokud se jdete projít do lesa, najdete pár hříbků a nemáte je v čem donést domů.

Smaženice byla výborná, řízečky také a díky teplému počasí jsem ani nenastydl.

Sám doma

Duchaplná komunikace když je člověk sám doma:
– uhni
– no ty se umíš postavit
– vy teda žerete
– to už ste to vychlastali?
– to ses musela vysrat zrovna mezi vrátka?
– co blneš, ty jsi úplně vypatlaná
– neotravuj, žrádla máš dost
– chlastáte jak duhy
– no holky, co takhle vajíčka?
– všichni z toho vedra hnijou
To byla prosím část komunikace nikoliv s manželkou, případně návštěvou, ale se zvířaty (králíci, kozy, slepice).🤔

Vše při starém

Tak jsme asi po dvou měsících ometli slepičince ze střechy auta, trochu omyli již téměř neprůhledné čelní sklo a vyrazili do tzv. civilizace nakoupit něco těch nejzákladnějších potřeb. A také zjistit, co se tam, kde žijí lidé změnilo.

Pokud jsme čekali, že změnilo, tak nezměnilo lautr nic. Lidé chodí stále jak zombíci s hadrem na hubě dál, městská tzv. policie buzerovala babku za to, že se předpisově nedusí i když kolem nikdo nebyl, v krámech je pořád ještě žrádlo a jako vždy kvality pochybné.

Paní prodavačka v instalatérských potřebách si postěžovala, že instalatéři téměř vymizeli. Tak jsem jí ujistil, že ta reklama na mém autě dávno neplatí, páč být důchodcem je v dnešní době lepší, než živnostníkem a přidal jsem svojí oblíbenou hlášku: ,, Lepší státním úředníkem, nežli drobným živnostníkem.“

Kukuřici pro kuřata měl za 700,-/q pouze pan Babiš v jeho ZZN ( Zemědělské zásobování a nákup – vysvětlení pro mladou generaci). Drobní, nám známí zemědělci ji nemají.

No a tak jsme se po zhruba dvouhodinovém hlubokém civilizačním a kulturním zážitku s radostí vrátili mezi naše milovaná i též nikoliv naše ale divoká zvířátka.

 

Oni to nechtějí

Ne, že by kolem chodilo procesí, ale během roku kolem nás dost chatařů a houbařů z okolí projde. A všichni vědí, že máme králíky, slepice, kuřata i kozy.

Ano, chováme vše pro vlastní potřebu a mimo pár králíků kdysi, nikoliv na prodej.

A vrtá nám v hlavě, že za ta léta se nikdo nezeptal, zda nemáme něco z toho co chováme na prodej.

Nemáme potřebu cokoliv prodávat, jen se divíme, že nikdo nechce kvalitní maso, vejce a nedej bože kozí mléko.

Je nám to fakt fuk, stejně se teď nic kromě vajec ze dvora nesmí prodávat. Jen se prostě divíme.

A třeba navštívíme hypersuperkvelb, možná to tam mají kvalitnější.

Což takhle kakao k snídani?

Jo, jenže to musíte vstát tak v sedm ráno a podojit kozy. Potom zatopit ve sporáku, to abyste měli na čem to mléko ohřát.
No a potom si můžete dát úžasně dobré kakao k snídani.
Kakao, nikoliv jakési granko a pod., to je samá chemie.
Dobrou chuť.

Radosti

Podle počasí to nevypadá že by byla za námi zima, ale kozám je to jedno. Tak, jako každý rok zhruba v půlce března porodí kůzlata. Některý rok je teplo, jiný rok je ještě třeba sníh. No, co mají dělat, termín je termín.

A kůzlata jsou chytrá. I když každá koza porodí úplně jinde, jak jsou schopná jen malinko chodit, utvoří chumel aby se zahřívala navzájem a bylo jim tepleji. A maminy je neomylně poznají a vždy dají napít jen těm svým.

Teď nabírají síly, ale jak bude tepleji, budou pěkně dovádět a bude s nimi spousta legrace.

A za chvíli budou rodit také králíci, takže radostných událostí bude dostatek.

A nás čeká zase nejen spousta práce, ale též radostí.

Jaro

Venku je zima, první jarní den bude až za týden, ale našim kozám to nevadí.

Tak, jako každý rok v půlce března porodily krásná kůzlátka a pečlivě se o ně starají.

Zatím jich máme pět a to má ještě jedna koza rodit.

Zatím když nepapají, tak spí. Musí nabrat sílu, aby až vysvitne sluníčko mohla skotačit.

Povídala Evinka …

Povídala abych zase něco napsal. To se lehko řekne, hůř píše když se tady na samotě díky bohu nic neděje. Venku ráno -18, odpoledne -11 a 20 cm sněhu.

Kozy jsou zalezlé v chlívku a vylezou pouze když jim neseme seno nebo šrot. Už mají pěkná panděra, neboť za měsíc a něco budou rodit. Při pohledu z okna se tomu ani nechce věřit.

Náš povrchový vodovod jako každou zimu zamrz, a tak vodu dovážíme na vozíku v barelu. Jenže on ten vozík v tom sněhu nějak nechce jezdit a tak nastoupila jiná technika. Technika tažení barelu po sněhu. Jde to docela zlehka a je to takový zimní tělocvik. A trénink na blackout, protože není otázka zda přijde, ale kdy přijde. To není jen z hlavy mé, ale i z hlav odborníků na slovo vzatých.

Dřevo ve dřevníku mizí nějak moc rychle, asi letos spálíme část toho, co jsme měli spálit až příští zimu. Ale nevadí, naděláme přes léto další. Tady holt jsme v zemi, kde dnes znamená zítra …. nebo jak to bylo před léty třicetidvěma.

 

 

 

 

Za to může sádlo

Sádlo je někdy výborná věc. Vyškvařené na chlebu nemá chybu, na smažení řízků je vynikající. Namažete s ním vrzající panty u dveří i popraskané paty.

Že sádlo má i jiné než výše zmíněné funkce, jsem se přesvědčil letos, kdy je alespoň zde na samotě zima, jakou už pomalu nepamatuji. To je zima pořádná.

Zde je malé vysvětlení: od malička jsem byl hubeňour, prostě taková podvýživa. Ono mít v dospělosti 191 cm a vážit 76 kilo … no pořád lepší než 120 kilo ale nic moc. Hlavně v zimě. Jak přišla zima mě ven nikdo nedostal, protože moje rachitické tělo hned promrzlo a já se třásl zimou jak drahej pes.

No, letos to je jiná protože se mám jako důchodce tak dobře, že se na mě už najde nějaké to sádlo, a sádlo jak známo hřeje. Takže venku dnes v pohodě vydržím jak dlouho chci a zima mi není.

Ale zase se tahám s kily navíc, a tak přemýšlím co je lepší. Pokud toho sádýlka nebude přes příliš, tak to bude fajn. Aspoň se můžu toulat zdejší nádhernou a liduprázdnou zimní krajinou.