Dnes se na to vyprdnu, říkám si každé ráno. Jenže potom jdu nakrmit kuřata, slepice, králíky, Evinka podojí kozy a už to jede. Teď například sušíme seno. Produktivita práce měřeno penězi?  Přímo k smíchu. No jo, ale když to seno je tak pěkné, voňavé, takové nekoupíme. A tak mi to nedá, jdu posekat další kus, Evinka která kdysi prohlásila, že zahrádku už nechce, to seno s radostí obrací a pečujeme společně o téměř hektar pozemku.

Teď budeme mít ještě kachny. No, paráda. Kolik že stojí vykrmená kachna v hypersuper? Nás vyjde jedno káčátko 14 dní staré na 90,- korun. Až spočítáme za kolik sežere než bude na pekáči, budeme zírat lépe než Vizír. Ale když ono je to o té radosti. Ano, stojí to peníze a ne málo. Tohle prostě o penězích natož o nějakém výdělku není ani náhodou.

Tak si řekněte: ,, No když je to baví….“ Jo jo, baví už třináctý rok.

Na úvod úryvek z jakési diskuse na internetu: ,, Dříve dědek večer naklepal kosu, ráno si dal panáka slivovice a do oběda toho posekal tolik, že to ženský nestačili do večera  rozházet. Dnes k tomu potřebujeme počítač, internet a půl dne diskutovat, zda jít vůbec kosit.“

O sečení kosou jsem začal uvažovat z důvodu, že koupené seno stojí za prd, křoviňák to rozmydlí a bubnová sekačka je drahá a na ten náš kousek se vůbec nevyplatí.

Jenže opravdu  kvalitní kosa plus kosiště se kterou jde sekat a není to motyka stojí …..  pozór … 4500,- dluhem podložených Kč. V hyper super kvalitní kosu fakt nekoupíte. Osobně vyzkoušeno.

Dávat tolik peněz se mi nechtělo a protože všechno na tomto světě má svůj čas, mám kosu i kosiště velice kvalitní, navíc léty i generacemi vyzkoušenou. Ano, doslova generacemi vyzkoušenou, neboť s ní sekal můj praděda, děda, strýc a nakonec i já.

Ano, jedna jediná kosa a čtyři generace. Kolik dnes jeden zahrádkář za svůj život oddělá motorových sekaček? A vydrží ta sekačka ty čtyři generace? Kolik benzínu nebo elektriky to spotřebuje? Ta kosa stojí jen a jen vaší ( mojí) energii.

Jo, zpohodlněli jsme. Ani mě by nebavilo takto sekat hektarovou louku, zlatá technika. Ale pokud je to zábava, má to sečení kosou své kouzlo. Ten pravidelný zvuk jak kosa podřezává stébla trávy, zvuk když kosu brousíte a ještě slyšíte nádherně zpívat ptáčky. A u toho všeho se mi hlavou honily vzpomínky na ty moje předky, kteří už nejsou mezi námi.

Moje rada na závěr: Pokud máte zahrádku, zkuste to taky. No já vím, anglický trávník kosou fakt neuděláte, v trávě se nesmí šlapat a musí se nechat hodně narůst. A navíc musíte vstát brzy ráno, dokud je rosa. Kosou se totiž tráva seká mokrá.

P:S: Utahaný jsem byl jen o malinko více než s křoviňákem.

Já vím, na podzim plochu kde jej chcete mít zorat nebo zrýt. Jenže pokud máte pozemek, kde je v podstatě hlušina je tento postup na prdlajs.

Jiný postup je jednoduchý, ale musíte mít hnůj. To je ten úžasný produkt hospodářských zvířat, který mnohým smrdí a některými entitami je přímo nenáviděn  a dle konspiračních teorií ho prý chtějí zakázat.

Na vybraný pozemek navezete vrstvu hnoje. Na ten hnůj navezete zeminu, která nemusí být ani moc kvalitní. No a od podzimu do jara to několikrát přejedete rotavátorem. Odborně se tomu říká rotační kypřič. Pokud nemáte hektar, stačí elektrický z hypersuper.

Do jara vznikne kvalitní zemina, do které nasázíte ranné brambory. Ty tu zeminu dále vylepší, rozloží se zbytky toho hnoje a po sklizni brambor můžete hned v srpnu nasázet třeba jahody.

Jen asi mrkev nevypěstujete, neboť vrstva zeminy je malá, ovšem pro mělce kořenící rostliny dostatečná. Tolik moje vlastní zkušenost.

Výsledek je vidět na obrázku. První rok (letos) nasázené brambory, za nimi po jejich sklizni vloni v srpnu nasázené  jahody.

Měl bych zase napsat něco o životě. Tedy o našem životě tady na samotě.  No, to zas bude slátanina, případně slohové cvičení žáka ZŠ. Tedy pokud se ten ústav ještě tak jmenuje.

Kruci ti zase dneska řvou. Pokud vás zajímá kdo, tak ptáci. Sotva se začne rozednívat, spustí úžasný koncert který v tichu zdejší samoty obvzláště vynikne. Pane jo, čtyři ráno, tak si zpívejte, já si ještě pospím.

Sem si pospal a je půl osmé. Ten zvláštní stav kdy se mi nechce ležet ani vstávat mívám docela často. Ale nakonec vždycky vstanu, tak je to dobrý.  Rozhýbat se chvilku trvá, ale nakonec zvládnu i to. Zlatý důchod. Už to vidím, jak 68letí instalatéři táhnou wc kombi do pátého patra bez výtahu. Jo, byl jsem instalatér, tak vím co to obnáší.

Přisunu stoličku ke kamnům, zatopím a chvíli čumím do ohně. Ta prosklená dvířka jsou báječný vynález. Pohled do ohně mě asi bavit nepřestane. Navíc nemusíme dávat tolik těm zlodějům za elektřinu, neboť na kamnech i vaříme, pečeme a ohříváme vodu. Jo, dá to práci, aplikací v mobilu se to dřevo fakt nenařeže. Mimochodem … slovo aplikace nesnáším. V hypersuper na otázku pokladní zda mám aplikaci odpovídám: ,,Jakou abdikaci? Abdikovat nehodlám.“ Asi si myslí něco o praštěném dědkovi, soudě dle jejího pohledu. Aspoň nemá tu pracovní dobu tak stereotypní. A vzhledem k tomu, jak lidi děsně rádi zadarmo (!) pracují pro hypersuper ( samoobslužné pokladny), tak o tu práci jednou stejně přijde. Ale kunerol vám o její plat neslevní. ( Kunerol = ztužený tuk, děsná mňamka, blééé).

K snídani polívka ( u nás není polévka a ani mléko, nýbrž polívka a mlíko, a to mlíko ještě kozí), nezbytné kafíčko, trochu masochismu na Novinkách.cz, projedu konspirační weby a jdu přihrnout brambory.  To  mám co dělat celé dopoledne, neboť víc odpočívám než makám. Odpoledne nahodím na hrb křoviňák, posekám trochu trávy a mám toho dost.

Mezitím Evinka vaří, krmí zvířata, krmí i mě, pleje ( nikoliv kleje) záhonky. Občas je to i podej, podrž, dones, udělej mi kafe atd., za což jí patří můj veliký dík.

Tak takhle nějak s menšími obměnami si žijí důchodci na samotě.

P:S: Jednou za čas si uděláme výlet, to abychom viděli jak to vypadá mezi lidmi. Potom dlouhou dobu nikam nemusíme, neboť ….  no …. o tom radši nic psát nebudu.

Mějte se fajn.

Když se ráno podíváš z okna:

No, někdo pro ně chodí do hyper super, někdo do sadu a my do lesa.

Zprvu jsme se podivovali, kde se v lese berou jabloně s tak chutným ovocem a pak nám to došlo. Bývaly zde velké sady, o které se lidé starali a jablíčka dle pamětníků odebírala Fruta, což byl český(!) konzervárenský podnik. A protože byl a dávno není, o zdejší ovoce není zájem. O stromy se nikdo nestaral a tak …. vlastně ano, postarali se. Stromy vytrhali, sad zrušili a teď je tady pastvina.

Naštěstí na několik stromů na okraji sadu zapoměli. Kolem nich začal růst les, a tak teď nosíme velice chutná jablíčka z lesa. Ovšem museli jsme přijít na to, kdy je správný čas na sklizeň. A ten je právě teď.

Ty stromy jsou už stařičké a tak o to více jim patří naše poděkování.