Máňa a Táňa jsou koťata. Velmi často nás doprovázejí na procházky a ačkoliv mají malinké nožičky, dojdou neuvěřitelně daleko. No a když nemůžou, skončí v naší náruči nebo na rameni. Ale ne na dlouho. Odpočinou si a opět pokračují po svých. Myslím, že často bolí nohy víc nás, než je.

Prostě jsou to takoví malí pejsci. Ovšem kočičí.

Letos napadl sníh nezvykle brzy a kupodivu ani hned neroztál. A napadlo ho dost. Což nám vůbec nevadí, a nevadí, ani když nám těch půl kilometru k silnici protáhli až třetí den. Inu samota, tohle nás fakt nerozhodí.

Je sníh a trochu mrzne. Taková normální zima. Aspoň není bláto. Kozy skoro nevylezou z chlívka, králíkům je to fuk a pipiny se venku nažerou, chvilku postojí a také se schovají do kurníku. Občas i snesou vajíčko.

I my občas vylezeme ven jednak nakrmit ta naše zvířata, na procházku a také jsme byli nakoupit. Co bylo fajn, že banány byly o hodně levnější než brambory a konečně máme ten kapitalistický ráj. Cena banánů nás potěšila, cena brambor 39,90/kg  je nám fuk, jelikož jsme si v potu tváře vypěstovali svoje. Cenu ani kvalitu Nutelly jsme nezjišťovali. Tu stejně nežereme.

V řeznictví Rabbit jsme si koupili vynikající jitrnice a vinnou klobásu. Vřele doporučuji tento obchod. Lepší řeznictví snad neexistuje.

Dnes sem i přijela pošta. Ani nemusela. Zhnuseně jsme prohlédli  doručené letáky s oblečením a nic neobjednali. Na zátop se však hodí.

No, a takhle my si žijeme. Jo, občas nás navštíví srnky nebo mufloni. A pak že tu nikoho nevidíme. 🙂

Když ještě potmě zatopíš, chvilku si zdřímneš, probudíš se v devět a podíváš se z okna

Dny se krátí, stíny se prodlužují, podzim je už nadohled. Nebude dlouho trvat a stromy napřed zbarví listy, aby je posléze s prvním mrazem shodily. Příroda zdánlivě usne, aby nabrala síly. Tohle období se nám zdá dlouhé, ale o to víc se budeme těšit na jaro. Ta bříza poporoste a my zase budeme o rok starší, trochu více zamyšlenější a bohatší o další zkušenosti.

Já vím, ještě jsou daleko. I když, uteče to tak jako vždycky. A přijde obligátní otázka: ,, Co jste si dali k Vánocům?“ A naše odpověď je vždycky stejná: ,,Nic.“

My totiž máme Vánoce pořád. Dárky nám dává příroda a zahrádka, což je pro nás hodně moc. Vždyť máme od jara do zimy téměř vše. Zeleninu, ovoce, brambory, borůvky a na podzim ještě houby. Vlastně i to maso a mlíko máme vlastní. Pro někoho málo, pro nás poklad.

Ono udělat si radost kolikrát nestojí vůbec nic. Třeba dnes jsem udělal ze zbytku sporáku a topeniště pod kotlík kamínka na vaření. Řeklo by se blbost. Ale měli jsme radost že to funguje a vím, že přes léto na tom vařit budeme a ušetříme za tu elektriku, která je u nás prý nejlevnější na světě a přilehlé galaxii. (-:

A protože jsme šetřili hodně, tak nám vrátili přeplatek. No, a za něj jsme si koupili udírnu. A naložili masíčko a už se těšíme jak si pochutnáme. Prostě zítra se udí a budou bez ohledu na roční období Vánoce.

Jsou hodné, tiché, milé a krásné.

Dělají nám společnost od jara do zimy, a věřte, že bez nich je tu v zimě pusto a prázdno. Kolem ohrad chodíme do lesa, máme je pár metrů od chatičky, prostě jsou součástí našeho života. A každý den se přijdou podívat, co je u nás nového. Pokoukají, pochroupají trochu trávy a jdou dál. A jsou tak tiché, že kolikrát ani nevíme že přišly.

A neříkejte o někom, že je kráva. Tím ty kravičky urážíte. A to si prosím nezaslouží. Ty krávy.

Dnes se na to vyprdnu, říkám si každé ráno. Jenže potom jdu nakrmit kuřata, slepice, králíky, Evinka podojí kozy a už to jede. Teď například sušíme seno. Produktivita práce měřeno penězi?  Přímo k smíchu. No jo, ale když to seno je tak pěkné, voňavé, takové nekoupíme. A tak mi to nedá, jdu posekat další kus, Evinka která kdysi prohlásila, že zahrádku už nechce, to seno s radostí obrací a pečujeme společně o téměř hektar pozemku.

Teď budeme mít ještě kachny. No, paráda. Kolik že stojí vykrmená kachna v hypersuper? Nás vyjde jedno káčátko 14 dní staré na 90,- korun. Až spočítáme za kolik sežere než bude na pekáči, budeme zírat lépe než Vizír. Ale když ono je to o té radosti. Ano, stojí to peníze a ne málo. Tohle prostě o penězích natož o nějakém výdělku není ani náhodou.

Tak si řekněte: ,, No když je to baví….“ Jo jo, baví už třináctý rok.

Na úvod úryvek z jakési diskuse na internetu: ,, Dříve dědek večer naklepal kosu, ráno si dal panáka slivovice a do oběda toho posekal tolik, že to ženský nestačili do večera  rozházet. Dnes k tomu potřebujeme počítač, internet a půl dne diskutovat, zda jít vůbec kosit.“

O sečení kosou jsem začal uvažovat z důvodu, že koupené seno stojí za prd, křoviňák to rozmydlí a bubnová sekačka je drahá a na ten náš kousek se vůbec nevyplatí.

Jenže opravdu  kvalitní kosa plus kosiště se kterou jde sekat a není to motyka stojí …..  pozór … 4500,- dluhem podložených Kč. V hyper super kvalitní kosu fakt nekoupíte. Osobně vyzkoušeno.

Dávat tolik peněz se mi nechtělo a protože všechno na tomto světě má svůj čas, mám kosu i kosiště velice kvalitní, navíc léty i generacemi vyzkoušenou. Ano, doslova generacemi vyzkoušenou, neboť s ní sekal můj praděda, děda, strýc a nakonec i já.

Ano, jedna jediná kosa a čtyři generace. Kolik dnes jeden zahrádkář za svůj život oddělá motorových sekaček? A vydrží ta sekačka ty čtyři generace? Kolik benzínu nebo elektriky to spotřebuje? Ta kosa stojí jen a jen vaší ( mojí) energii.

Jo, zpohodlněli jsme. Ani mě by nebavilo takto sekat hektarovou louku, zlatá technika. Ale pokud je to zábava, má to sečení kosou své kouzlo. Ten pravidelný zvuk jak kosa podřezává stébla trávy, zvuk když kosu brousíte a ještě slyšíte nádherně zpívat ptáčky. A u toho všeho se mi hlavou honily vzpomínky na ty moje předky, kteří už nejsou mezi námi.

Moje rada na závěr: Pokud máte zahrádku, zkuste to taky. No já vím, anglický trávník kosou fakt neuděláte, v trávě se nesmí šlapat a musí se nechat hodně narůst. A navíc musíte vstát brzy ráno, dokud je rosa. Kosou se totiž tráva seká mokrá.

P:S: Utahaný jsem byl jen o malinko více než s křoviňákem.

Já vím, na podzim plochu kde jej chcete mít zorat nebo zrýt. Jenže pokud máte pozemek, kde je v podstatě hlušina je tento postup na prdlajs.

Jiný postup je jednoduchý, ale musíte mít hnůj. To je ten úžasný produkt hospodářských zvířat, který mnohým smrdí a některými entitami je přímo nenáviděn  a dle konspiračních teorií ho prý chtějí zakázat.

Na vybraný pozemek navezete vrstvu hnoje. Na ten hnůj navezete zeminu, která nemusí být ani moc kvalitní. No a od podzimu do jara to několikrát přejedete rotavátorem. Odborně se tomu říká rotační kypřič. Pokud nemáte hektar, stačí elektrický z hypersuper.

Do jara vznikne kvalitní zemina, do které nasázíte ranné brambory. Ty tu zeminu dále vylepší, rozloží se zbytky toho hnoje a po sklizni brambor můžete hned v srpnu nasázet třeba jahody.

Jen asi mrkev nevypěstujete, neboť vrstva zeminy je malá, ovšem pro mělce kořenící rostliny dostatečná. Tolik moje vlastní zkušenost.

Výsledek je vidět na obrázku. První rok (letos) nasázené brambory, za nimi po jejich sklizni vloni v srpnu nasázené  jahody.