Sedmá adresa

Jako dítě jsem vyrůstal na maloměstě. Tedy ne tak úplně, občas v Praze, občas na vesnici. To podle toho, jak byly babičky ochotny hlídat.

V dospělosti ( hergot já dospěl, to byl úspěch co?) jsem těch adres vystřídal docela dost. Vždycky jsem si říkal, že je mi jedno kde bydlím. Ale ať jsem bydlel kdekoliv, táhlo mě to do přírody. Ano, výlety byly fajn, později víkendové pobyty s karavanem v kempu byly také fajn. Alespoň jsem si to tehdy myslel. 

A teď žiji tady, obklopen přírodou a zvířaty a těžko byste hledali spokojenějšího človíčka. Do nejbližšího obchodu je to pět kilometrů, no paráda. V místě které ještě tak úplně nepřeválcovala tahle šílená doba. V místě kde stále nacházím stopy práce dávných předků. V kraji obklopeném jakýmsi tajemstvím a záhadnou přitažlivostí. V místě, kde můžu celý den courat po lesích a nepotkat človíčka.

Co ještě dodat? Jen jedno slovo: děkuji …

Číst dál

Zima se blíží … a nás se může zeptat, co jsme dělali v létě

Nějak rychle to léto skončilo. Tepla a sluníčka jsme si užili nad míru. Dnes celý den poprchává a v údolí se válí mlha jak v listopadu. Příroda si to plnými doušky užívá a i já tohle mlhavé počasí mám rád.

Oběd. Vše vlastní, z obchodu jenom sůl. Řízečky z našeho kuřete smažené na sádle z našeho čuníka. Brambory a zelenina ze zahrádky.

Zásoby na zimu máme, takže už toho moc kupovat nebudeme. Mouku, droždí, pár drobností a to bude tak všechno. Jo, a ještě tak dva metráky obilí. Ve výběhu nám ještě běhá patnáct kuřat a ty postupně přemístíme do mrazáku. Králíci postupně dorůstají, takže masa bude dost. No, obchodníci z nás radost nemají. Naším revírem kaufland ani jiné hypersuper není. Takže mládeži, my se vám tam plést při vaší nakupovací euforii určitě plést nebudeme. Užijte si to dosyta.

Maliny k svačině, aby strava byla vyvážená 🙂

Nás čeká nařezat dřevo na zimu a zorat záhumenek. Sklidit zbývá už jen maliny a hrušky. A pochutnávat si na tom, co jsme si vypěstovali a uložili na dlouhou zimu. A topit, aby bylo krásné teplíčko.

Číst dál

Zabíjačka

Čuník dorostl do váhy 130 kilo a nastal čas zabíjačky.

Takže připravit necky, vál, kotle, hrnce, smolu, trojnožku, hupcuk, upéct buchtu do jitrnic, oloupat česnek, cibuli, koření, nakoupit pivo a rum. Vytáhnout starou pračku na praní střev, to aby bylo do čeho plnit jitrničky.

Brzy ráno přijede řezník, rozloží si svoje „nádobíčko“ a může se začít. A také dojedou všichni příbuzní, protože každé prase má příbuzných hódně moc.

Tak to bejvávalo a už dávno není. Ne, že by nebyli příbuzní ale doba pokročila. Řezníci co to uměli už nežijí a mladí? Nejsou a těch pár co dělá na jatkách zas neumějí udělat klasickou zabíjačku. Navíc nemáme necky ani vše potřebné.

Vaříme maso na tlačenku. Dole hotová tlačenka z části masa. (Zbytek je v mrazáku.) A pokus zavařit jí do sklenice.

A tak jsme milého čuníka naložili a odvezli na jatka. Svým způsobem je to výhoda. Za sedm stovek si odvezete svého čuníka zabitého, vykuchaného a ještě vám ho naporcují. No a tlačenku nebo jitrnice si uděláte sami doma.

A jdeme krájet a škvařit sádlo. A budou švarečky, mňam. Jo a maso jsme před vámi schovali. 🙂

Číst dál

Léto končí

Letošní léto pomalu ale jistě končí. Dosyta jsme si užili veder, sucha a kupodivu i bohaté úrody. Tolik broskví, malin, letních hrušek, ostružin i zeleniny se nám nikdy neurodilo.

Dnes zavařeno – hrušky s malinama

Evinka celé léto pilně zavařovala, sušila i mrazila. A tak v zimě místo do obchodu budeme chodit do sklepa.

Záhony máme téměř zorány mimo paprik, rajčat a mrkve.

Už je z nich kečup

Letos by i ty jabloně v okolí mohly přežít bez polámaných větví, protože za padanky platí 1,30 za kilo. Za to obilí na krmení už podražilo o 50,- korun za metrák. Ještě že máme nakoupené seno, teď nikdo neprodá ani stéblo i kdybyste zlatem platili. No, asi bude pěkně veselo pokud bude sucho pokračovat i příští rok.

Tráva je suchá tak, že chrastí pod nohama. Krávy pod námi žerou to co uschlo nastojato, ale ani toho už moc není. Nejlépe se mají naše kozy, protože jim vozíme každý den alespoň zelené větvičky.

No a my se máme také, protože …. můžete hádat proč 🙂

Číst dál

A jsme doma

Nastal čas pořídit další kozičku a kozlíka. Pročetli jsme inzeráty a vyrazili na nákup. Na jedné adrese byl kozlík, na druhé kozička. Sice bylo vedro k zalknutí, ale s klimoškou v autě přežijeme my i kůzlata. A tak jsme vyrazili.

Na první adrese nás přivítala babička, jak sama prozradila, bylo jí 84 let. Ta by mohla o kozách něco vědět a tak to vypadalo nadějně. Jen do momentu, než otevřela chlívek. Na prostoru s bídou 2 x 2 metry ležely na dlažbě bez podestýlky dvě kozy a u nich kozlík. Slušnost a úcta ke stáří mě zabrzdila před nepublikovatelným projevem. Kozlík vypadal kupodivu v pořádku a také mi ho bylo líto. Dal jsem babce co si řekla, naložil ho do kufru a radši hned odjel.

S hrůzou co nás čeká na na další adrese jsme popojeli pár kilometrů. Projeli jsme lesíkem a …. krásně udržované pozemky, kozy s ovcemi v úžasné pohodě na pastvě a pán tak v mém věku. Od pohledu pohodový chlápek.

Chvilku jsme povídali, kozy vytušily že se něco bude dít a držely se v bezpečné vzdálenosti. . Jak jí jen chytit? Nakonec je opatrně zahnal do chléva a tam už to bylo jednodušší. No a my měli v kufru Filípka a Elišku. Filípek si lehnul a po chvíli usnul a Eliška téměř celou cestu koukala zadním oknem ven.

No a tak je máme doma. Elišce se dva dny stýskalo ale rychle si zvykla. No a Filípek? Ten se tu cítí jak v kozím ráji. Zkraje chodil jak flegmatik, ani nemečel že se mu stýská. No, také po čem, že? Tady má mlíčko od Lízinky, občas trochu šrotu ( ale jen málo, nesmí ho moc) a už vesele skáče jako správné kůzle.

Jsem krásná a jmenuji se Eliška a je mi pět měsíců

 

 

 

Číst dál

Co mi dalo šest let na samotě

V první řadě nádherné zklidnění a téměř bezstarostný život bez stresů. Dále to, že nějaké peníze jsou sice potřeba, ale že je stokrát lepší si jídlo vypěstovat, než se honit v práci a vydělané peníze utratit za jídlo pochybné kvality. Že obchod navštívíme jen v nouzi nejvyšší a nic se neděje. Že nepotřebuji dvacet druhů tzv. jogurtů, prý s ovocem. Že jde vařit a jíst podle toho co dá zahrádka a zvířata, a ne podle toho co je zrovna v akci a přitom mít jídlo přímo královské.

Že nejkrásnější zážitky a prožitky poskytuje sama příroda a zcela zdarma. Stačí se naučit dívat a uvidíte to, co je ostatním skryto po celý život.

Že smrt zvířat, stromů i rostlin patří k přírodě zrovna tak jako zrození.

Ale zároveň s tím smutně koukám,  jak si lidé neváží přírody, jak jí pro peníze rabují a ničí. A vím i to, že tohle nikdo nezastaví. Vlastně dřív nebo později zastaví, a to sama příroda. Jednou si vezme vše zpět … i s námi všemi.

Ptáte-li se se, co mi to vzalo, tak mám jednoduchou odpověď. Jenom pozlátko a přetvářku, takže NIC !

Na závěr dva citáty:

  • Někteří lidé utíkají k Bohu nebo do přírody. Ve skutečnosti utíkají od lidí ….
  • Až pokácíte poslední strom, ulovíte poslední zvíře a otrávíte všechny řeky, potom zjistíte, že peníze se jíst nedají.
Číst dál

Kdo si počká, ten se dočká

Dole je složení krmné směsi. Tak tohle naše kuřata neviděla ani náhodou. Místo toho dostávala vařené brambory, šrot, syrovátku, travičku, mrkvičku, rozdrcené kosti z králíka a občas si ulovila nějakou žížalu nebo brouka. Nevyrostla sice za 30 dní nýbrž za 3 měsíce, ale ta chuť je úplně o něčem jiném. Ale dočkali jsme se. Mňam 🙂

Video z ranního krmení. Kuřata v nádherné pohodě, jako my. 🙂

 

Kompletní krmivo pro odchov kuřat 8-14. týden stáří

Způsob použití: Krmivo je určeno pro krmení kuřat od 8. – 14. týdne věku.

Složení: Pšenice, ječmen, řepkové expelery, lihovarské výpalky sušené, pšeničné otruby, kukuřice, sójový  (GMO) loupaný extrahovaný šrot, pšeničná mouka krmná, uhličitan vápenatý, řepná melasa, dihydrogenfosforečnan vápenatý, chlorid sodný.

Číst dál

Švestková povidla – recept

K výrobě povidel potřebujeme zralé švestky. Pokud nemáme svoje, vyhlédneme si strom, kde jich je dostatek. Pokud je u souseda, budeme navíc potřebovat štafle ( lépe se přeleze plot) a pepřový sprej. Ne na souseda, ale na toho jeho vzteklého čokla, co furt ňafe.

Když máme 6 kg švestek, tak je už doma v klidu vypeckujeme a dáme do velkého kastrolu. Zasypeme jedním kilogramem cukru, zalijeme 1/4 l octa a dáme do chladu na 24 hodin. NEMÍCHAT!!!!

Druhý den kastrol dáme na plotnu a vaříme zvolna asi tak pět hodin. STÁLE NEMÍCHAT !!!

Přidáme deci rumu, trochu skořice a rozmixujeme tyčovým mixérem. Potom ihned plníme do sklenic. Každou sklenici zakápneme kapkou rumu a do druhého dne otočíme dnem vzhůru.

Zbylý rum dopijeme. Až vystřízlivíme, zjistíme že povidla jsou přímo božská.

Číst dál