Přivezli nám myčku

Tak máme myčku opravenou. Celkem rychle, jak kvalitně se teprve uvidí.

Dokonce jí i dovezli. Jenže jsme na samotě a to je pro někoho i když má navigaci velký problém. Komunikace po telefonu probíhala v tomto duchu:

on ,, Kde vás najdu?“

já ,,A kde jste?“

on ,,Já nevím“

já ,, Odkud jste přijel?“

on ,,Já nevím“

No, vypáčit z pána z kterého směru přijel a kde asi tak je, byl nadlidský problém. Po dlouhém vysvětlování kde najde kapličku na návsi nejbližší vesnice, tuto nakonec našel. No a já si pro něj dojel mým tříkolovým náklaďákem a dovedl ho na místo.

Myčku jsme z dodávky přeložili na tříkolku a to bylo vše.

No jo, ten první co myčku odvážel byl starší pán, myslel hlavou a našel nás bez problémů. Protože my starší jsme byli zvyklí žít bez navigace a mobilů. Tenhle byl mladej. Zvyklý, že technika vše vyřeší. Když nevyřeší, jsou v háji. Vždyť nemusí sledovat ani kudy jedou, odbočte vlevo, odbočte vpravo a najednou NIC!  A to je jeden z příkladů degenerace, o které jsem psal dříve.

To mi připomnělo jednu anketu. Ptali se lidí, co považují za největší problém kdyby se ztratili v lese. 95 % odpovědělo, že buď vybitý mobil, nebo to že by nebyl signál. Nikoliv mlha, že je totálně zataženo, průtrž mračen a pod. Prostě vyplivne jim mobil a jsou … no víte kde.

 

Dva roky v důchodu

Na důchod jsem se vyloženě těšil. Proč taky ne. S Evinkou jsme si vybudovali malinké hospodářství, které nás skoro uživí a na život na samotě jsme si krásně zvykli. Vlastně ani jsme si zvykat nemuseli, přišlo to tak nějak nenápadně a samo. Stejně jsme tu prakticky bydleli už pár let před důchodem.

Ráno místo do práce jdeme podojit kozy a k snídani si dáme meltu s čerstvě nadojeným mlékem. Bydlení máme sice malinké, ale super. Stejně ze dvou třetin bydlíme venku na terase. Ještě teď v říjnu tam snídáme, obědváme i odpočíváme.

Příroda okolo nám dá téměř vše co se týká jídla i tepla. Máme kvalitní jídlo a i naše zvířata se mají dobře.  Odvykli jsme si kupovat zbytečné krámy a tím pádem s penězma vyjdeme. Evinka zpracuje všechno co se urodí nebo doneseme z lesa.

A život v přírodě nám dal i to, co za prachy opravdu koupit nejde. Kdo z vás poděkuje studánce za vodu, lesu za dřevo a houby, záhonkům za úrodu?

Sedíme na terase koukáme jak se pasou krávy. Blbost? Ten klid a pohoda pasoucího se stáda se přenese i na nás. Žádný stres, žádná nervozita. Božský klid. Kolik z vás by zrovna tohle potřebovalo? Lidé by měli učit od zvířat. Jsou chytřejší než my. Ony totiž na rozdíl od nás jsou součástí přírody. My už dávno ne. My jsme díky ,,pokroku“ zdegenerovali.

Oba jsme šli do předčasného důchodu a nikdy jsme nelitovali ani na chvilku. Proč se nervovat v práci pro pár korun, které člověk stejně utratí často za věci, které ani nepotřebuje. Co vlastně člověk potřebuje? Ve skutečnosti moc toho není. A jen díky té degenaraci potřebujeme tu techniku. I když …. jednou … ???

Kamarádka

Tak náš kocourek si našel kamarádku.Kočičku, která celé léto lovila myši pod námi na pastvině. Držela se v uctivé vzdálenosti, protože se bála přijít blíž.

Jenže blíží se zima a hlad je hlad. Někdo jí asi ublížil, neboť je stále ve střehu a na každý prudší pohyb reaguje útěkem. Ale zvyká si. A s kocourem jsou parádní kamarádi.

Takže jak to vypadá, máme dalšího obyvatele. No, myší je dost, tak mají stále co chytat. Horší je, že na jaře nás budou čekat koťata. Ale přece jí kvůli tomu nevženeme. Vždyť už jí vyhnal někdo jiný. Tady jí nic scházet nebude.

Na výstavě

Vzhledem k tomu, že jsme museli nakoupit trochu základních potravin, t.j. mouka, droždí a olej, a tím pádem města máme opět na měsíc dost, vyrazili jsme za něčím trochu jiným a to prosím na výstavu. Nikoliv však za uměním á la čmáranice kterým stejně nikdo nerozumí, nikomu se nelíbí, ale všichni se nad tou ,,nádherou“ rozplývají aby vypadali in, a někteří lepšolidé to i za sta tisíce kupují.

My vyrazili na výstavu drobného zvířectva, která byla na vesnici. To je tam, kde jsou ještě zbytky alespoň trochu normálních lidí. Žádný spěch, žádná nervozita, klídek a pohoda. Žádné davy lidí, jeden stánek s klobásou a kafem za pár korun.

Klobásu jsme si sice nedali, neboť uzeniny jsou e e (neplést s EET, to je taky e e), ale zato jsme si koupili něco daleko lepšího a hezčího. A s úžasným kožíškem, radost pohladit. A máme do chovu novou samičku.

Tak se podívejte. Plemeno Castorex.

Oprava myčky

Žijeme tam, kde už ani lišky nedávají dobrou noc. Náhodný pozorovatel by spíš očekával valchu na praní a mytí nádobí v potoce. Kupodivu civilizace ( co to vlastně je?) dorazila i k nám. A tak nejen že vlastníme pračku, ale dokonce i myčku nádobí. A jako každý dnešní výrobek, ani ten buržoazní výdobytek dlouho nevydržel a porouchal se.

Kde jsou ty časy, kdy stačilo zvednout telefon na šňůře a zavolat ,, Pane Wilhám, nejde nám pračka ( myčka), kdy máte čas?).“ A pan Wilhám přijel a na místě opravil. Dnes už to takhle jednoduše nejde.

Dnes musíte mít internet, na internetu vyplnit formulář, kde chtějí vyplnit snad i číslo podprsenky mé paní. K jejich cti nutno podotknout, že za dva dny se ozvali a za další tři dny opravdu přijel pan opravář. Že ten den už stroj bude fungovat, jsme se však těšili zbytečně.

Jakmile pán vystoupil z auta, bylo mi jasné, že na místě se nic opravovat nebude. Ten odhad lidí mám vytrénovaný dvaceti léty jako instalatér, chodící k zákazníkům měnit vodoměry, opravovat prasklé trubky, nefunkční hajzlíky a pod.

Pán se letmo podíval na myčku, prohlásil, že nejlepší bude jí odvézt na dílnu. Vyndal notebook, piditiskárnu ( asi jediný vercajk který měl),  kupodivu našel signál na internet a vytiskl objednávku opravy. Milou myčku jsme naložili do auta a prý se brzy ozvou. Tak uvidíme.

Přemýšlíme, zda nádobí zatím skládat do vany, nebo ho mýt opravdu v potoce….. Ježšimarjápanenkopodsrpenská, potok vyschnul, co budeme dělat????

Jo, a víte co je to civilizace? To je dát eskymákům teplé byty, aby museli vydělávat na ledničku. 🙂 .

Asi přijde brzy zima. A ještě o kočce

Nějak brzy se k nám letos nastěhovaly sýkorky. Na jaře zmizí a do zimy je nikdy na zahradě nevidíme. Ne tak letos. Sice byly celé léto pryč, ale už od září nám dělají společnost. Ty starší si dobře pamatují, kde bylo krmítko a diví se, že tam není. No holky, ještě máte na krmítko čas, to byste zpohodlněly.

Ostatní ptáci jsou letos také docela blízko. To nemluvím o brhlících, ti jsou oprsklí jak dvojka máslo i v létě.

O myších marno psát. Těch se letos urodilo nějak moc. Každý den je v kůlně do pastičky jedna chycená a nedá se říct, že by přes veškerou snahu mojí i kocoura ubývaly. Jo a ten Herkules se stále ne a ne zkazit. Jó, kvalita se pozná, hihi.

I přes to, že krávy prdí a vypouštějí CO2 o stošest, je kosa jak v prosinci. Nevím, zda prdí i myši, pokud ano, tak CO2 a pánbu s námi.

Dole po pastvině běhá cizí kočka, zřejmě divoká a loví myši. A také každou noc vylíže pečlivě misku našeho zmlsaného kocoura. Včera se jí lov asi nezdařil, a tak přišla už navečer. Držela se v uctivé vzdálenosti, ale hlad evidentně měla. Hodil jsem jí kousek masa a než se náš kocour vzpamatoval, čapla maso a byla fuč. No, kocoure zpohodlněl jsi, ta kočka je mazanější než ty. Co z toho plyne? Přílišný blahobyt degeneruje nejen lidi, ale i zvířata.

Zachráněn!

Sedíme si na terase a nahoře ke kravínu přijedou policajti a pustí tu jejich diskotéku. Jdeme se podívat, co se děje. Slušně pozdraví a že prý se ztratil sedmdesátiletý pán a kdyby jsme ho viděli, máme dát vědět. No, asi jim to nedalo, nebo si uvědomili, že pán má mobil a ten jde lokalizovat. Po hodině projeli pod námi po pastvině a pána našli sice vyčerpaného, ale živého. To nám už ovšem neřekli..

Chystáme se ke spánku a ….. ,, Haló, haló. “ Rozsvítím venku, za plotem stojí dědula a ptá se kde to prý jsem. ,,Já byl na houbách a ztratil jsem se. Ještě že svítíte.“

Pozveme pána dál, necháme ho omýt poraněnou ruku a dáme mu čaj a napít. Evidentně mele z posledního. Voláme zeťákovi co je u policajtů. ,,Cože? Vždyť už ho našli,“ povídá. ,,Tak tady máte dalšího co se ztratil. Sedí u nás na chatě.“ Říkáme my. ,,Ty vole, to už je třetí“, zní odpověď.

No, během dvou dnů tři lidé ztracení ve zdejších lesích. Záhada. Sedm let nic, teď tři ztracení lidé, kteří se ani neznají.

Děda měl štěstí, jindy tou dobou už máme zhasnuto a vzhledem k tomu, že dle jeho slov má cukrovku a léky s sebou neměl, nemusel by noc v lese přežít. Lesy jsou zde opravdu hluboké a navíc samý sráz.

Lidi, choďte do lesa ve dvou a mějte s sebou ten zatracený mobil. Někdy je kupodivu i k užitku.

 

Myší invaze – kočky by kupovaly myši

Společně s kocourem usilovně chytáme myši. On venku, já v kůlně do pastičky. Každé ráno má vydatnou snídani – myšku chycenou do pastičky. No a přes den a v noci si další chytá sám. Jsem zvědavý, kdy jich bude přejedený.

Salám Herkules stále odmítá, po čtrnácti dnech se nekazí a myším na pastičce evidentně chutná. Je to opravdu velmi kvalitní výrobek, ten salám. Zřejmě je v něm tolik chemie, že je věčný.

Nespím, přemýšlím

Po namáhavé práci na našem minivelkostatku je potřeba si odpočinout. I kocoura už nebavilo chrápat u kamen a tak si našel pohodlnější místo k odpočinku. Dlouho jsem však nepřemýšlel, protože naproti chatičce jsou hrušky a ty je potřeba sklidit. Z nich uděláme hrušková povidla. Na stromě jich je ještě tak dva metráky. Jenom jablka nejsou žádná. Nespím, jen přemýšlím

Hrníčková polévka

Budeme potřebovat: bytelný špalek, sekyrku a jedno kuře. Kuře chytíme, provedeme dekapilaci a následně kuře oškubeme a vykucháme.

Do hrnce dáme vařit křídla, žaludek, srdíčko a krk. Po hodině přidáme játra a zeleninu a dochutíme solí a pepřem. Na mírném ohni vaříme asi tak dvě hodiny. Maso vyndáme a obereme kosti.

Mezitím uděláme nudle před koncem vaření asi tak 3 minuty do vývaru vrátíme maso a vsypeme nudle. Místo nudlí můžeme udělat játrové knedlíčky.

Pokud polévku nalijeme do hrníčku, máme hrníčkovou :-))

Kdo nemá oheň, může vařit na plynovém či elektrickém vařiči. Sebevrazi v mikrovlnce.