Grilování aneb jsem se přiotrávil

Byli jsme pozváni na grilovací párty, což je teď velice moderní. Dřív se grilovalo také, jenže nečíhala všude reklama na již připravené ( rozuměj naložené  bůh ví v čem, překořeněné, přesolené a glutamátem posypané) maso pochybného původu.

No zřejmě se umí trefit do chutě mladých lidí, neboť všem evidentně chutnalo. Ani já jsem nakonec neodolal a snědl dva malé kousky. Jíst se to dalo, nedá se říci, že by to bylo nepoživatelné. Ale ty následky! Čtěte dále

Číst dál

Světový bestseller

Po usilovném psaní, vymýšlení alespoň trochu zajímavých témat a pořizování dokumentárních fotografií, mě konečně vyšla kniha. Vlastním nákladem a v neuvěřitelném počtu výtisků 1 ( slovy jeden) kus! Tato kniha nebyla přeložena do žádného světového jazyka.

Tuto báječnou knihu si nyní můžete objednat za akční cenu … ehm, nemůžete, už jsem jí věnoval mé ženě.

Tak snad někdy příště 🙂

 

Číst dál

Sedlák

Delší dobu jezdíme k jednomu sedlákovi pro mléko od kravičky. Bereme 20 litrů tak po čtrnácti dnech. A podle potřeby u něj koupíme i obilí na krmení.

  •   Pane M…., nemáte staré brambory na krmení?
  • Mám, jen si je odklíčkujte
  • Kolik vám dáme za ty dvě bedny?
  • Nic, odklíčkujte všechno a  vemte si ještě dvě                                                                                                                                                                                                                       A tak jsme odklíčkovali šest beden pro něj a čtyři pro sebe. On byl rád, že se s tím nemusí zdržovat, a my že máme brambory.                                  Čtěte dále
Číst dál

Jen aby nebylo ticho

Byli jsme na návštěvě, kde se mimo dospělých  sešlo šest dětí. Děti v pohodě, ale jako všechny děti i ony vytvářely neobyčejný rambajz, že často nebylo slyšet vlastního slova. Je to naprosto normální a po nějakou dobu to dokážu i snášet. Co mě však překvapilo, že do toho rámusu ještě někdo pustil dost nahlas rádio. Na otázku proč to hraje, když to nikdo neposlouchá jsem dostal odpověď: ,, Aby byla nějaká kulisa“.

Tak mě napadá, zda dnešní mladá generace dokáže žít, aniž by kolem sebe neměla neustálý hluk. Všichni byli z města, kde mají rámusu na který si stěžují nadbytek. Pak přijedou na chatu a ticho jim vadí.

Nevím čím to je a upřímně řečeno to nechápu. Jen mě tak napadá, že pokud jste v tichu, to ticho vás nutí přemýšlet. Je úplně jedno o čem, ale myšlenky nezastavíte. A ten rámus, a je jedno zda z rádia čí televize ( já tomu říkám debilizátor) vám to vaše přemýšlení vypne. Lidi přemýšlet nechtějí.

Ticho léčí. Hlavně duši …

Vřele doporučuji film ,,Nádherná zelená“. Nejen že se zasmějete, ale po shlédnutí (možná) budete i přemýšlet.

 

 

 

Číst dál

A máme to (téměř) zadarmo!

Tak jsme zase jednou po dlouhé době byli nakoupit ve městě. To, že je vše čím dále dražší a čím dál víc to stojí za prd, o tom už nemá cenu psát. I když … rohlík měli za 1,20! No nekup to mámo, že jo. Možná na strouhanku bude dobrý, ale jíst se nedá.

Zrají nám jahody a tak budeme zavařovat. Žili jsme v naivní představě, že pokud máme svoje ovoce, džem bude téměř zadarmo. Ale zaspali jsme dobu. Přípravek na marmeládu mají za 34,- !!!  Kčs .. ehm, Kč! Na jeden kilogram ovoce. Ne, nebyl to želírovací cukr. Hm, kdybychom ještě kupovali jahody, můžeme si marmeládu rovnou koupit a ještě ušetříme. No jo, ale zase to bude marmeláda, která vidí jahody z rychlíku. To je potom dilema, co?

Nakonec jsme sehnali to co jsme chtěli v jiném obchodě od klasického českého výrobce ( vlastník však bohužel už nikoliv český) za třetinovou cenu.

Takže letos budeme zavařovat ještě relativně levně. A příští rok, čert ví.

Jsou vedra a tak se moc vařit nechce. K obědu langoše a mléko od kozy Lízinky. Levné, chutné a zdravé.

Letní oběd
Číst dál

Divnej svět

Já nevím, buď jsme divný my, a nebo všechno kolem.

Třešně zralé o čtrnáct dní dříve, jahody o měsíc, zahrada připomíná spíše červenec nežli květen. V květnu rostou hříbky a kozáci a za chvíli budou zralé ostružiny, které zrají v srpnu.

První jahody 2018

A začne zavařování. První je kopr  na zimu na omáčku. Někdo koprovou omáčku nemusí, ale v zimě s domácím hovězím přijde k chuti. Potom jahody, rybíz, maliny. Mezitím sušit koření do polévky a listy na čaj. Do zimy se asi nezastavíme.

                                

Čtěte dále …

Číst dál

Po dlouhé době nastal čas přivydělat si nějakou korunu k mizernému důchodu. Přece jen, investice do zvířat nějaké byly a ne malé a brigádička se hodí.

Beroun už dávno není malé provinční městečko kde byl klid. Dnes si tu připadám jako v Praze. Ucpané křižovatky, zaparkovat není kde a pokud ano, zaplať uhlíři.

Podle počtu lidí a aut snad nikdo nechodí do práce. Ty časy, kdy jste potkali přes den pár lidí jsou prostě pryč. Pár let jsem tu kdysi hodně dávno bydlel. V pět se zavřely obchody, pracující odjeli a náměstí bylo téměř liduprázdné. No, časy se mění. Dneska jsou křižovatky ucpané už v půl sedmé ráno.

Změnu pozoruji i u plotů kolem rodinných domků. Předzahrádky plné kytek zmizely (není na to čas, protože se musí honit prachy) a dříve průhledné plaňkové čí drátěnkové ploty nahradily betonové, podud možno co nejvyšší zdi. Jen aby k nám nikdo neviděl a nezáviděl. Co nezáviděl? No přece ten bazzzééén a super anglickej trávník, kde kromě té trávy je vše otrávené herbicidem (:-  A takový záhonek zeleniny? Ó, to by kazilo dojem a je s tím práce.

Ony ty ploty vypovídají ještě o něčem. O vztazích mezi lidma. Už to není o tom, že Máňa při cestě z konzumu viděla přes plot na zahrádce Božku jak pleje mrkev a tak se daly holky do drbů. Dnes jí přes tu zeď vidět nemůže. Ano, může si na ní zazvonit, ale už to není takové.Prostě tou zdí se oddělit od světa a od lidí a dejte mi pokoj. A navíc, dnes je Božka i Máňa v práci do třiašedesáti.

Jen tak mimochodem, ani jedna moje babička do práce nechodila a přesto žily celkem spkojeně. A nebyla to žádná buržoazie. Dědové byli malí úředníčci.

Jeden děda byl i poslanec. To si nahrabal, co? Tak já vám povím co si nahrabal. Když bylo zasedání, dostal náhradu mzdy jako by byl v práci a proplacenou jízdenku. Tečka. To byly časy co, dnešní páni poslanci.

Prarodiče opravdu žili velice skromně. Nevím jak to bylo po válce, ale co si já pamatuji, tak i spokojeně a hlavně bez stresu.

Číst dál

Malá úvaha

Prý lidé špatně spí. Musím říci, že nás se to naštěstí netýká. Máme na to jednoduchý recept.

Pokud jdete spát po půlnoci, je to špatně. Nějak se to v hlavě přehoupne a špatně se usíná. Vzhledem k tomu, že jsme od rána do tmy na čerstvém vzduchu, rádi jsme nejdéle v deset v posteli.

Ráno vstáváme okolo sedmé hodiny. Slepice a kozy o hodně dříve. Amálka čeká na mlíčko a Líza na dojení. A slepice se nemůžou dočkat až jim otevřu kurník. To že i my máme hlad, zvířata vůbec nezajímá. Alespoň králíci dostávají až když se nasnídáme.

Potom si dáme kafíčko, Evinka vaří a já dělám co je potřeba. A někdy také dokážeme prolenošit téměř celý den. Ale většinou nám to nedá, protože teď na jaře je práce kolem nad hlavu. A večer jsme rádi, když se svalíme do postýlky.

Tenhle život má jednu velkou výhodu. Děláme to, co nás zrovna baví. Jistě, jsou práce které nepočkají a musí se udělat hned, ale takových moc není.

A ta únava? Ta je úplně jiná než únava z vydělávání peněz. Jo, že za to nejsou prachy? No, nejsou. Ona ta odměna za tu práci je totiž o mnoho lepší než ….  money money money …   -:)

Bony, chcete bony? Halo paní, chcete bony? Hm, co ti lidé vlastně chtějí ….

Číst dál