Proč blog?

Včera se mi nechtělo ven, a tak jsem brouzdal po internetu a hledal podobné blogy lidí co žijí na samotě. Těch blogů je jak šafránu.

Vím, že na samotách žijí lidé, naštěstí jich není moc ( pak už by to nebyly samoty, proto naštěstí) a ještě méně je těch, co se chtějí o tom podělit s ostatními.

A tak píši tento blog jednak pro sebe trochu jako pocitový deník, ale také pro ostatní, aby viděli co takový život obnáší a přináší.

 

Číst dál

Kdopak tohle asi napsal? ( já to nebyl)

„To je to město: mlýn, který drtí své obyvatele, noční můra pro své zakladatele. Nutí vás změnit vizáž a vzdát se vlastních hodnot; převléknete se do městských šatů, jež nemají žádnou barvu, ani příchuť…Město vás nutí poslouchat ostatní, i když vás to nezajímá. Jste nuceni dýchat jejich dech…Děti jsou na tom hůř, než dospělí. Stěhují se z temnoty do temnoty… Domy nejsou domovy – jsou jen dírami a jeskyněmi…“

Číst dál

Pod nánosem času

Při toulkách po okolí všude nacházíme spoustu zářezů do krajiny. Jsou dělané po vrstevnici, široké 4 – 5 metrů dlouhé zhruba 100 metrů. A vždy tak, aby vznikla téměř vodorovná plocha.

Velmi často jich je několik pod sebou, takže vytvářely jakési terasy. Dnes je vše zarostlé stromy, ale stále je to vidět. Netroufám si odhadnout jak jsou staré.

Jen tipuji, že to byla políčka. Pokud by to byla pravda, musel být ráz krajiny tehdy úplně jiný.

Četl jsem, že po třicetileté válce bylo málo půdy ( už tehdy ?!??!) a tak se zavezlo pět rybníků kousek od nás. ( Zbytky hrází jsou dosud vidět.) Potom by ty terasy na políčka dávaly smysl.

Važme si práce a umu našich předků, přijde doba, kdy by se nám jejich znalosti  velice hodily.

 

Číst dál

Kdo mi to vysvětlí?

Světe div se, občas i přemýšlím. Přemýšlím o všem možném i nemožném a tuhle mě napadla věc, která mi nedá spát.

Vezmeme – li průměr zeměkoule a to, že se otočí jednou za 24 hodin, vypočítáme celkem jednoduše obvodovou rychlost na rovníku. A jsme u toho. Ta rychlost je 1670 km/h. !!! Takže vše na rovníku se řítí nadzvukovou rychlostí, která se směrem k pólům zmenšuje téměř na nulu. Už to samo o sobě je nepředstavitelné a když k tomu ještě přidáme že se celá zeměkoule řítí vesmírem, vznikne kolotoč nad kterým zůstává stát rozum. Tedy  alespoň ten můj 🙂

A teď to hlavní. Jaká šílená odstředivá síla na tom rovníku vznikne? Vždyť by vše muselo vystřelit do vesmíru nadzvukovou rychlostí.

Jasně, je tu gravitace. Ovšem pokud se obvodová rychlost k pólům zmenšuje, musela by se i zmenšovat gravitace a to přímo úměrně.

Vysvětlí mi to někdo?

 

Číst dál

To jsem si zase početl …

Některé články je lepší nečíst, protože pak člověka napadne jen jediná věta: svět se zbláznil. ( Hodně slušně řečeno). No, posuďte sami:

 

„Obohacené klece mají jednu velkou nevýhodu, a to sice, že se jim říká klece. Ony to jsou vlastně takové menší voliéry, které slepicím umožňují celý přirozený repertoár, ne to, co většinou říkají ochránci zvířat. Mohou je omezovat v létání nebo běhání, ale musíme si uvědomit, že nosnice během dne létá nebo běhá v jednom procentu ze všech svých aktivit. Jde o velmi malý projev chování, který není pro nosnice tak moc životně důležitý,“  – zdroj: www.vitalia.cz.

Paní profesorka zřejmě viděla slepici jen na obrázku. Já je vidím každý den. Pravda, slepice opravdu moc nelétá, ale(!) téměř stále hrabe ( proto patří mezi ptáky hrabavé). Dále se tzv. popelí, následně si čistí peří a vyhřívá na sluníčku. To vše opravdu patří mezi přirozené vlastnosti slepic. I to, že neustále shání něco k snědku – další její přirozenost, právě tím hrabáním. Je to její vrozený instinkt!!!

Ano, i člověk může žít v kleci, pravda, jen o trochu větší. A určitě bude spokojený že jooo (-:

Chov v klecích chápu jako nutnost, ono jinak vyprodukovat ty miliardy vajec opravdu nejde. Ale jejich pud hrabat, popelit se a vyhřívat se na sluníčku nepotlačíte tím, že budeme tvrdit že ho nemají.

A ještě názor a protimluv jednoho známého:

“ Kupovaná vejce jsou stejná jako ta domácí, ale ta domácí jsou chutnější“.

Pokud jsou chutnější, jsou dvě možnosti:

1.) v domácích je něco navíc, co dělá chuť lepší

2.) v kupovaných něco chybí nebo přebývá, co chuť dělá horší

A na závěr: Slepice milují hrabat se v hnoji! Fůůůj! Bléééé! Jak to lidi můžou žrát 🙂

 

 

Číst dál

O potřebě nakupovat

Netušil jsem, jak hluboko jsem měl zakořeněnou potřebu nakupovat. Nejen já, Vy jí máte také. Jen si to nikdo neuvědomuje.

Že kecám? Tak zkuste nakoupit vše potřebné na jeden měsíc. Opravdu vše, co potřebujete nebo byste mohli potřebovat a další nákup udělejte za měsíc. Opravdu to jde a opravdu doma budete mít vše co k životu potřebujete. (Na pečivo máte troubu). A pak jen sledujte, co to s Vámi bude dělat. To nutkání jít nakoupit tam prostě bude a většina lidí to nevydrží déle jak týden.

Ale nezoufejte, my na tom byli úplně stejně. A to, že máme zahradu a zvířata je sice pravda, ale jsou mrazáky, tak to jde i bez zahrady a masa na dvoře. V zimě na ní stejně nic není.

Zbavit se toho zlozvyku nám trvalo více než dva roky. Ten pocit, že Vás do krámu nic netáhne a jdete tam až když opravdu není zbytí, tak ten je k nezaplacení.

P.S. Ušetřené peníze utratíme za krmení pro zvířata a chovatelské potřeby. Proč? O tom je téměř celý tento blog.

Číst dál

Vaťák podruhé

Můj starý vaťák rok výroby 1958 bohužel dosloužil. (viz článek Vaťák, str. 18 )

Strejda google ale zjistil, že se vyrábí stále a tak moje srdíčko zaplesalo nad tím, že budu mít nový,  nepotrhaný a jistě velmi slušivý  outfit.

I objednal jsem jej neprodleně a těšil se, jak v zimě budu honit parádu mezi srnkami a že i naše kozičky mě pochválí, až jim ponesu krmení.

Žádaný kabát po týdnu dorazil. Jenže ouha, je o polovinu slabší a látka evidentně nevydrží to co ta původní. Takže zřejmě i hřát bude o polovinu méně než ten starý.

No, uvidím v zimě. Ještě že se líbí koze Elišce. Alespoň něco.

Co také čekat za 570,- korun nepodložených aktivy národní banky a ani nedej bože zlatem.

 

Číst dál

Odpověď na dotaz

Jeden ze státních symbolů je dvouocasý lev. Co ze symbolického hlediska znamenají ty dva ocasy?
Ti lvi byli původně dva, jenomže protože je Česká republika velké sídlo řitního alpinismu, tak ten druhý vlezl tomu prvnímu do zadku. Jenom ten ocas mu zůstal čouhat. 🙂
Převzato z www.aluska.org
Číst dál

První rok v důchodu

Tak už je to rok, co jsem odešel do důchodu. Dříve se říkalo na zasloužený odpočinek. A on většinou zasloužený byl. To si ještě mladí starých vážili alespoň trošku.

No tak dobře, vezmu to postaru, jsem na zaslouženém odpočinku. A odpočívám velice aktivně. Sleduji všechny seriály v TV, letáky, to abych věděl kde je co „v akci“ a hned letěl do hyper super, aby mě spoludůchodci nepředběhli a zbylo i na mě. Netrpělivě očekávám datum důchodu a na všechno kolem a všem nadávám. Jsem nervózní a vzteklý, nic mě nebaví. Jo a ještě každému závidím.

To by se vám tak líbilo, co? By se vám potvrdilo klišé o důchodcích. Čtěte dále.

Číst dál