Přivezli nám myčku

Tak máme myčku opravenou. Celkem rychle, jak kvalitně se teprve uvidí.

Dokonce jí i dovezli. Jenže jsme na samotě a to je pro někoho i když má navigaci velký problém. Komunikace po telefonu probíhala v tomto duchu:

on ,, Kde vás najdu?“

já ,,A kde jste?“

on ,,Já nevím“

já ,, Odkud jste přijel?“

on ,,Já nevím“

No, vypáčit z pána z kterého směru přijel a kde asi tak je, byl nadlidský problém. Po dlouhém vysvětlování kde najde kapličku na návsi nejbližší vesnice, tuto nakonec našel. No a já si pro něj dojel mým tříkolovým náklaďákem a dovedl ho na místo.

Myčku jsme z dodávky přeložili na tříkolku a to bylo vše.

No jo, ten první co myčku odvážel byl starší pán, myslel hlavou a našel nás bez problémů. Protože my starší jsme byli zvyklí žít bez navigace a mobilů. Tenhle byl mladej. Zvyklý, že technika vše vyřeší. Když nevyřeší, jsou v háji. Vždyť nemusí sledovat ani kudy jedou, odbočte vlevo, odbočte vpravo a najednou NIC!  A to je jeden z příkladů degenerace, o které jsem psal dříve.

To mi připomnělo jednu anketu. Ptali se lidí, co považují za největší problém kdyby se ztratili v lese. 95 % odpovědělo, že buď vybitý mobil, nebo to že by nebyl signál. Nikoliv mlha, že je totálně zataženo, průtrž mračen a pod. Prostě vyplivne jim mobil a jsou … no víte kde.

 

Dva roky v důchodu

Na důchod jsem se vyloženě těšil. Proč taky ne. S Evinkou jsme si vybudovali malinké hospodářství, které nás skoro uživí a na život na samotě jsme si krásně zvykli. Vlastně ani jsme si zvykat nemuseli, přišlo to tak nějak nenápadně a samo. Stejně jsme tu prakticky bydleli už pár let před důchodem.

Ráno místo do práce jdeme podojit kozy a k snídani si dáme meltu s čerstvě nadojeným mlékem. Bydlení máme sice malinké, ale super. Stejně ze dvou třetin bydlíme venku na terase. Ještě teď v říjnu tam snídáme, obědváme i odpočíváme.

Příroda okolo nám dá téměř vše co se týká jídla i tepla. Máme kvalitní jídlo a i naše zvířata se mají dobře.  Odvykli jsme si kupovat zbytečné krámy a tím pádem s penězma vyjdeme. Evinka zpracuje všechno co se urodí nebo doneseme z lesa.

A život v přírodě nám dal i to, co za prachy opravdu koupit nejde. Kdo z vás poděkuje studánce za vodu, lesu za dřevo a houby, záhonkům za úrodu?

Sedíme na terase koukáme jak se pasou krávy. Blbost? Ten klid a pohoda pasoucího se stáda se přenese i na nás. Žádný stres, žádná nervozita. Božský klid. Kolik z vás by zrovna tohle potřebovalo? Lidé by měli učit od zvířat. Jsou chytřejší než my. Ony totiž na rozdíl od nás jsou součástí přírody. My už dávno ne. My jsme díky ,,pokroku“ zdegenerovali.

Oba jsme šli do předčasného důchodu a nikdy jsme nelitovali ani na chvilku. Proč se nervovat v práci pro pár korun, které člověk stejně utratí často za věci, které ani nepotřebuje. Co vlastně člověk potřebuje? Ve skutečnosti moc toho není. A jen díky té degenaraci potřebujeme tu techniku. I když …. jednou … ???

Nejsou koroptve

Jestli bude tuhá zima se prý pozná podle toho, jak jsou tuční zajíci. Soudě podle stavu zajíců v české krajině, zima nebude žádná, neboť zajíce viděti patří do kolonky zázrak. A pochybuji, že dnešní mladí by zajíce vůbec poznali, natož usoudili, zda je tučný.

A teď vážně. proc nejsou koroptve. Ono je to tak, když se vylíhne malinká  koroptev, první tři dny je její potravou jen hmyz, broučci, housenky, larvy a pod. No a kde má chudák tohle vzít, když na poli nic z toho není, protože pole je jedna obrovská otrávená krajina bez života.

Kdyby čistě náhodou (nevím jak) tohle přežila, má další problém. Opět nemá co k snědku, protože dále se živí semeny planých rostlin, tedy plevele. A plevel jak známo je úhlavní nepřítel č. 1, který se musí zničit, protože výnosy z hektaru jsou prachy.

Kde tedy potom ta chudinka má žít, když její životní prostředí jsme chemií naprosto zničili? Ona nemá, zato my máme. Mrtvou půdu kde se střídá řepka, pšenice, ječmen, řepka, pšenice, ječmen, řepka ( nejlépe vše GMO) …. a na to vše se lejou hektolitry a tuny chemických sraček.

A tak ve jménu mamonu jsme si zničili to nejcennější co máme. Spíš co jsme měli. Zdravou a živou přírodu.

Že musí být tak obrovské výnosy jinak by byl hlad? Hm,pěstování řepky aby se pak lila do nádrže místo nafty je ukázková zhovadilost. Nemluvě o nehorázném plýtvání potravinami. A s CO2 na mě nechoďte. O tom si totiž myslím něco nepublikovatelného.

P.S. Z jedné staré povídky: ,, Maso letos podražilo, i kočka se dnes prodává za cenu zajíce“.

Boty z minulého století

Mají za sebou čtyři roky denního nošení v hnoji, blátě i mokru. Bez jakékoliv údržby.

Jak už jsem psal, věci u nás díky tomu, že jednak žijeme na samotě a jednak ať si o nás myslí kdo chce co chce, slouží do poslední molekuly.

Tyto dopadnou stejně jako ty staré.

Jenže za čas se věci stávají nepoužitelné, i když poločas rozpadu bývá často hodně dlouhý. A tak nastal čas pořídit si nové boty. Boty, které sice nejsou in, ale zato se v nich parádně chodí a jsou pohodlné. Oblíbené značky čím víc pruhů tím víc adidas a pod., jsou na dvě věci. Na prd a na nic.

Takže jako u správného patriota u mě vyhrála ….. světe div se …. česká a opravdu čechy vlastněná značka Moleda a boty Prestige. Boty vyráběné hluboko, hluboko v minulém století a vyráběné stále. Ale co se týče kvality, výdrže a pohodlí stále nepřekonatelné.

Až mě v nich ( čistě náhodou) uvidíte, můžete se smát jako náš vnuk. My však víme svoje. Panička si objednala semišky, já zimní. A máme nohy jako v pelíšku.

Z přednášky Alejandra Jodorowského v Praze

Převzato z časopisu Šifra

Jedenadevadesátiletá filmová, divadelní, literární i komiksová legenda přijela do Prahy a předvedla názornou lekci, jak může být člověk svobodný i v rámci systému.

,,Je třeba se přizpůsobit tomuto rytmu: společnost, rodina, kultura, politika, náboženství, zkurvený průmysl…“ spustil, aniž by v tu chvíli kdokoli z přítomných návštěvníků, jichž se sešlo dobrých pár set a obalili místo jako hrozen vos, tušil, co bude následovat. „To všechno nás nutí, abychom měli žánry a dělali jen jednu věc, abychom se ve všem omezovali, aby se z nás stali spotřebitelé, abychom cítili určitý pocit úzkosti. Ale člověk není tím, kdo by měl dělat pouze jednu věc. Člověk je komplexní bytost, která může dělat celou řadu věcí. A nejen to. Může dělat všechno. To znamená, že jsme uvězněni v určité kleci. Omezují nás předsudky, morálka, víra, politika, náboženství, a především touha naší mysli vydělat peníze. Protože nám říkají, že peníze představují vrchol veškeré lidské činnosti.“

RUČNÍ DOBA – už je dávno pryč

Bývaly doby, kdy se vše vyrábělo ručně, s ručními nástroji. Ať už šlo o věci do kuchyně, do hospodářství, nábytek a nebo jenom o něco hezkého. I po mnoha létech mají tyto věci duši a duši umějí pohladit.

Ano, byly drahé, vzácné a bylo jich málo. A lidé si jich vážili, dědily se často z generaci na generaci. Třeba taková násada ke hrábím byla přímo vyleštěná od rukou, které s ní pracovaly. Nejen vyleštěná, ona byla jakoby nalakovaná. Jenom to nebyl lak, ale pot a oděrky kůže. Časem to ztvrdlo tak, že od laku to bylo k nerozeznání. Ano, lidé se nadřeli tak, že už si to nikdo z nás nedovede představit. Nikdo z nás nechce, aby se to vrátilo. Ale proč si dnes ničeho nevážíme?

Dnes se koupí nové hrábě ( pokud je ještě někdo vůbec potřebuje), někam se pohodí a jdou se koupit nové.

Šel čas, přišla výroba v továrnách a věci začaly být čím dál levnější. Jestli hezčí, to záleží na úhlu pohledu. Ze začátku možná i trvanlivé, což už dávno není pravda. Jeden výrobek jako druhý. A hlavně neopravitelný. Ještě tak opravovat, kam bychom přišli, výroba musí běžet.

A tak si lidé ničeho neváží, jídlem počínaje a výrobky konče. Hlavně hromadit krámy. Jak to naše prababičky jen dělaly? Neměly roboty, myčky, pračky atd. Já vím jak to dělaly. Ručně! Už slyším námitku, že nemusely chodit do práce. Nemusely, ale uživily rodinu z toho co chlap přinesl. No, dnes když musí mít veškerý luxus tak holt musí. Otázka je, co to je luxus. Dovolená u moře? Pcháá. Fakt luxus. Dnes se totiž nikdo nechce smířit s tím, že je prostě chudý. Je to taky netěšilo, ale neměly z toho trauma, ani se kvůli tomu hned nerozváděly.

Každý má v PC tisíce fotek. Kolik si jich prohlédnou naši pravnuci? Já vám to povím. Pokud je nevytisknete, tak ani jednu. Nebude na čem.

Touha lidí tvořit vlastníma rukama někam ustoupila. Ono také proč, vždyť jde všechno koupit. A navíc, mají to ti nahoře dobře spočítané. Za materiál dáte víc, než když si výrobek koupíte hotový. Jen jednu vadu ten hotový vždycky má: nemá duši a nemáte radost z toho, že jste něco, i třeba nedokonalého vytvořili vlastníma rukama. Ten pocit je totiž k nezaplacení.

Tak, a jdu zaorat hnůj, abychom měli příští rok dostatek brambor. Podotýkám, že díky pokroku nikoliv kravským potahem.

Přesto: lidi brzděte !

 

 

Z časopisu ŠIFRA

Do svého pravidelného pořadu Na prahu změn na Slobodném vysielači si tentokrát bývalý policejní prezident a předseda Asociace nezávislých médií Stanislav Novotný pozval primáře Centra nukleární medicíny a bývalého člena dozorčí rady VZP Jana Lamiho.

Velkým a dlouhodobým tématem českého zdravotnictví je také korupce, především farmaceutických firem. Jak podotkl moderátor, „všeobecná korupce je z tohoto byznysu cítit na sto honů, jak při prodeji léků, tak zdravotnické techniky“.

Host souhlasí: „Farmaceutické firmy jsou nejbohatší na této planetě. Hrají si s námi svoji hru, marže u nových léků jsou desetitisíce procent. Vždycky si to zdůvodní skrze různé klinické studie. Jenže 90 procent těch klinických studií je organizováno jimi. Dělají si je sami.“

Pokud by někdo udělal jinou, nezávislou studii, a nevyšly mu stejné výsledky, byl by podle Jana Lamiho zlikvidován. Pro případy není nutné chodit daleko. Profesor biologie na univerzitě ve francouzském Caen a zakladatel ústavu pro nezávislý výzkum genetického inženýrství CRIIGEN Gilles-Éric Séralini v roce 2012 publikoval výsledky studie s názvem „Dlouhodobá toxicita herbicidu Roundup a vůči němu odolné geneticky modifikované kukuřice“, jež způsobily celosvětový poprask.

Séralini totiž prokázal, že krysy či potkani krmení geneticky modifikovanou kukuřicí NK603 či vodou obsahující herbicid Roundup, jejž stejně jako kukuřici vyvinula firma Monsanto, mají častěji rakovinu jater a ledvin provázenou obřími nádory, poškozené orgány a umírají dřív. Monsanto, jednička na trhu s biotechnologiemi, to ale nenechalo jen tak. Proti Séralinimu spustilo brutální kampaň, které se zúčastnilo na 700 spřízněných vědců, a nařklo jej z neodbornosti a podvodů.

V útocích přitom zanikla klíčová informace – studie byla provedena totožným způsobem, jakým firma Monsanto prokazovala, že je její geneticky modifikovaná kukuřice bezpečná. Rozdíl byl jen v tom, že Monsanto krmilo hlodavce 90 dní, zatímco vědci dva roky. Slyšet už nebylo ani pozdější posvěcení Séraliniho metodiky ze strany Evropského úřadu pro bezpečnost potravin. A slyšet nebyla ani Séraliniho námitka, že většina kritiků jsou přívrženci biotechnologického průmyslu nebo přímo korporátní vědci, kteří „nemají právo kvůli střetu zájmů hodnotit výsledky“.

Výsledky studií a různých doporučení, co je dobré a co není, je třeba brát podle Jana Lamiho vždy s velkou rezervou. Ať už se to týká potravin, nebo třeba zdraví. „Celá devadesátá léta jsme byli krmeni tím, že nejzdravější je Rama, nejezte vajíčka, šetřete na tuku, a hlavně nejezte máslo. Ukázalo se, že nic z toho není tak nebezpečné, ale naopak – když jíme vajíčka a máslo, dělá to organismu dobře.“

Stanislav Novotný se natvrdo zeptal: „Nakolik farmabyznys ovládá chování lékařů?“ A vzpomněl při té příležitosti hysterii kolem ptačí chřipky, jejímž jediným hmatatelným výsledkem byly státem utracené miliardy za bezcenný lék Tamiflu.„Stejná otázka může být stran nutnosti očkování proti dětským nemocem či klíšťové encefalitidě… Nikdy nedostaneme do ruky konkrétní data, a můžeme si být jisti, že ti, kteří nás posílají na očkováni, jsou spřízněni s nějakou farma firmou nebo se všemi, a mají zájem na tom, aby se dávek prodalo co nejvíc.“

Výhodné je to především pro firmy, ale i pro jednotlivce ze státních řad, kteří o nákupech přímo rozhodují. Ze státního totiž krev neteče a státní kasa se nejlépe dojí. Data mají jen farmaceutické firmy. Místo aby tady stál náš stát, který by řekl, že udělal nezávislý průzkum a zjistil, že očkování proti chřipce je úplně na nic, protože nás stejně neochrání, takže důchodci, přestaňte se očkovat, je to zbytečný, stát nakupuje vakcíny a domlouvá byznys s farmaceutickými firmami. Tady je tolik prostoru k různým možným výkladům, že se mi ani nechce pouštět do hlubších úvah,“ říká Jan Lami, který, přestože je lékař (nebo právě proto?), pronesl velmi drsnou úvahu:Farmaceutické společnosti jsou součástí ohromných chemicko-potravinářsko-technologických komplexů. Jsem přesvědčen o tom, že první polovinu našich životů nás tyto firmy tráví tu PET obaly, tu kvalitou potravin a éčky, která do nich přidávají, aby v nás vyvolali ty rakoviny, vysoké tlaky a jiné choroby. A druhou polovinu našich životů do nás cpou ty svoje preparáty, kterými nás takzvaně léčí.“

Stanislav Novotný podotkl, že čím gigantičtější firma je, tím úžeji je propojená s bankéři, kteří tisknou peníze. Doktor Lami souhlasí: „Těmto lidem, dají-li se nazývati lidmi, jde jenom o zisky. Jim naprosto nezáleží na životech všech obyvatel Evropy, Asie. Že není tento svět řízen náhodně, o tom netřeba pochybovat. Zbývá nám ale naše svobodná vůle a možnost získat si o tom informace.“

Netřeba házet flintu do žita, jak se říká. Spoustu věcí sice nemůžeme ovlivnit, ale právě proto bychom se měli soustředit na to, co ovlivnit můžeme. V tomto ohledu Jan Lami zmínil dvě klíčové věci. „První je dbát o své zdraví. Každý má šanci pro něj něco udělat. Stačí vyrazit každý druhý, třetí či šestý den na výlet do přírody, projít se šest, osm až deset kilometrů, popovídat si při tom s rodinou. Na čerstvém vzduchu se myšlenky líp třídí. A ta druhá věc je: Lidi, prosím, prosím, prosím přemýšlejte a vařte. Vařte jídla ze základních potravin. Nenechte si nutit polotovary. Já vím, že to stojí čas a energii, ale jen tak se vyhnete náhražkám, dochucovadlům, éčkům a dalším. Vždyť si to kuře můžeme uvařit sami. Můžeme diskutovat o tom, jestli je plné estrogenů nebo ne, ale když si ho uděláme s rýží, máme aspoň jistotu, že jsme to viděli. To jsou dvě základní věci, které každý z nás může udělat hned a velmi výrazně tím začne ovlivňovat svoje já, svoje zdraví a svůj život. A nejen svůj, ale i blízkých.“

Důležité je také věnovat se svojí duši a rozvoji ducha. I zde se však projevuje jistý úpadek. Odpovídá tomu i čerstvý zážitek doktora Lamiho. „Celý středověk se budovaly sochy a obrazy jako pocta Bohu. Když dnes vejdete do kostela a vidíte tu nádheru, přestane vám tlouct srdce. Co se považuje za umění dnes? Já jsem teď viděl velmi nechutný způsob umění, kdy si jakýsi pseudoumělec nalije barvu klystýrem do svého rekta a pak si prdne na plátno. Poté si nalije jinou barvu a znovu. Tento jeho obraz, aniž bych chtěl jmenovat místo a město, se prodává za milion eur.“ – konec citace.

A tohle přinesl náš ,,mladý“ na chlebíčky. No, popřejeme mu dobrou chuť a pevné zdraví. Navíc z toho voda přímo chcala.

 

Dekadence, česky úpadek

Přehnaně (ale jen trochu) ironický pohled:

Byli jsme pozváni na ,,pááárty“. jak se tomu teď moderně říká. I sešlo se deset lidí středního věku. Počasí přálo, gril rozpálen a začíná obžerství. Jinak to, co následovalo nelze nazvat. Nějaká kultura stolování? Tak na tu zapomeňte! Všechny ty ,,dobrotiny“ naházené na stole bez ladu a skladu, nádobí zřejmě všechno rozbili při nějaké konstruktivní hádce. Vše se žere z obalu, tak jak to donesli z krámu. Hlavně, že je toho hodně. Na kvalitu nekoukejme, na množství nehleďte. Ta neúcta k jídlu je přímo cítit ve vzduchu.

Čas pomalu plyne a všichni se cpou, jak kdyby týden nežrali a další týden se nenažerou. S Evinkou jen nevěřícně koukáme. Nikdo se nebaví, nikdo nikoho neposlouchá. S případným slovním průjmem si každý stačí sám.

Se slovy ,,tady máš“ je mi strčeno pod nos nějaké maso a buřt. Vše téměř na uhel spálené. Vybírám nejméně spálený kousek, ochutnávám a čekám na vhodnou chvíli se toho zbavit jinak, než projitím trávícím traktem. V nestřeženém okamžiku to kulinářské dílo odkládám na stůl mezi ostatní nedožerky. ( A že jich tam bylo!) Ostatní šmakulády á la chemička rovnou odmítáme.

S výmluvou, že musíme jít nakrmit zvířata se nenápadně vytrácíme.

Nevím, dříve jsme také grilovali ale snažili jsme vše připravit tak, aby to vypadalo aspoň trochu kulturně a věnovali tomu nějaký čas a péči.

….. hele, a nezdá se ti, že ti důchodci jsou nějací divní???

 

Opravdu kvalitní (p)otraviny

Známý je velice dobrý hospodář, a tak našel v lednici ,,borůvkový“ jogurt, tvaroh a tvarohový krém. Na tom by nebylo nic divného, kdyby trvanlivost nekončila v listopadu 2018!  A tak nám tyto úžasné korporátní výrobky věnoval pro slepice.

Po otevření jsem zůstal v němém úžasu a opět prostudoval datum spotřeby. Opravdu to bylo deset měsíců staré. Kdyby jenom staré! Kdo by čekal plíseň, smrad a pod., byl by zklamán. Tvaroh se tvářil normálně, jogurt dokonce voněl jako čerstvý i po vmíchání do kýble šrotu. Jen ty borůvky v tom jaksi chyběly, ty byly nahrazeny chemickou vůní a barvou.

Nechápu co do toho dávají, když to vydrží tak dlouho. Inu, mrtvá hmota naplněná chemií. Jiné vysvětlení mě nenapadá.

A tohle že máme žrát? Dokud nebudu umírat hlady, tak ani náhodou. Do té doby něch si to vopchajů do riti, ako vravia bratia slováci.

 

Z čítanky pro ženy v r. 1919

,, Nervozita je dnes velmi rozšířena. Často ji způsobuje přepínání fyzických i duševních sil, dále starosti, nespokojenost se životem, dlouho utajený bol či nadužívání tučných jídel. Projevuje se napjatými nervy, neschopností pracovat a chabým a neužitečným myšlením. Prchliví a zlostní lidé stávají se povahově horšími a připravují svému okolí těžké chvíle.

Z domácích prostředků na chatrné nervy dobře působí vaječné žloutky smíchané s medem třikrát denně po lžičce. Ze zeleniny pak rajská jablíčka, z ovoce pak meruňky, špendlíky a pomeranče. Z masa potom jen bílá, pokrmy málo solené a zcela bez koření. Alkohol jest ničitelem nervů.

Nervozitu zmírňuje pobyt v lesích a horách, dále neunavující tělocvičení a střídmý a klidný život.“

1 2 3 9