Špek

I stalo se, že jsem naše 12 let nové a krásné osobní vozidlo splňující normu euro mínus asi tak 10, které věrně slouží jako náklaďák k odvozu obilí, prken, cementu a pomalu i hnoje, musel dát do servisu.

No a cestou zpět jsem se zastavil pro kafe v hypersuper, kde mě doslova praštil do očí balíček, který je na fotce. Pamětníci ihned poznají co to je, mladým, chytrým a krásným prozradím, že to je špek. Špek je prosím vyuzené sádlo. Nic pro frikulíny ani metrosexuály a šamponky. Pro nás senokřupy naopak mana nebeská. Správně tučná a sytá. Jenže sehnat dnes pořádný špek, pokud nemáte vlastního čuníka je téměř nad lidské síly.

Nevím co se stalo, ale oni měli vážně pořádný špek. Zázrak! Po těch vychrtlých čunících co sádlo skoro nemají. A tak po dlouhé a dlouhé době v hypersuper kus poctivého žrádla.

Pokud byste měli zájem, koupil jsem ho v Lidlu pod názvem ,,Uzený špek z mangalice. Cenu 139,- Kč za kilo jsem tentokráte rád respektoval.

Též tímto posílám díky na Slovensko, odkud ta mňamka pochází.

A ještě dodatek: Mangalice je plemeno prasete. Je velikánské, hodně chlupaté a chová se většinou venku.

Už zase přemýšlím …

Nějak moc rychle to letí. Vždyť už jsem dva a půl roku v důchodu. A mohu říci, že být v důchodu je fajn. Tedy pokud jste zdraví, máte bezva ženu a … no jak to napsat …, nějaký zájem, koníčka, prostě cokoliv, co vám dělá radost.

Spoustu věcí nemusíte, spoustu věcí můžete. Jo, krátí se dech, občas bolí nohy, občas záda a síly pomalu, ale jistě ubývají. A tak si říkám, jak je dobře že ještě dojdu tam kam dojdu, protože jednou přijde čas, že tam nedojdu.

Nemusím se nikam ani za něčím honit, mohu žít klidu. Spoustu věcí nemusím řešit. A mám jedno hezké zjištění, ke kterému jsem tady na samotě dospěl a to, že všechno má svůj čas. Dám příklad: Mám báječnou ženu, jsme stejně naladěni a krásně nám to klape už desátý rok. Ovšem potkali jsme se až po padesátce. Potkat se ve dvaceti, pochybuji, že bychom spolu vydrželi.

Jo, člověk potřebuje padnout na hubu aby si uvědomil mnoho a mnoho věcí. Padnout na dno a dokázat se zvednout, to změní priority. Někomu ale k jeho škodě nikoliv.

Tak jak to ukončit? Asi takto: Mějte radost z maličkostí, protože v nich je krása. A nezapomeňte, že nejhezčí věci se koupit opravdu nedají.

Jak je výhodné křupanem a důchodcem býti

Zalézt na samotu a kašlat na konvence bylo dříve podivné a pro mnoho lidí nepochopitelné. Kašlat na módu, chodit ve starých hadrech, mít ženu které nehtové studio, kadeřník a šminky neříkají vůbec nic. Jíst až na vyjímky to, co si vypěstujeme nebo vyrobíme. Hrabat se v hlíně, hrabat se ve hnoji (vidlemi). To vše bylo pro mnoho lidí odsouzeníhodné a nepochopitelné. (,,Hele, voni sou ňáký divný…“)

Jenže situace se díky breberce pomalu mění. Byli jsme v naprostém klidu dříve, jsme v naprostém klidu i teď. Na rozdíl od mnohých. Žena se mi nehroutí z toho, že nemůže na kosmetiku, že nemůžeme do restaurace na večeři, do divadla, na výstavu, ba ani z toho, že letos nestrávíme báječnou dovolenou na zaplivané pláži někde na druhé straně zeměkoule.

Ani ta ponorková nemoc z toho, že jsme náhle spolu 24 hodin denně nehrozí, neboť takto jsme spolu už devět let k oboustranné spokojenosti.

A tak se nám tento způsob života docela vyplácí. Neboť to, k čemu jsme došli s radostí a nenásilně, k tomu obávám se, dospěje daleko více lidí. Pro mnoho z nich to však bude docela bolestivé.

I když, všechno špatné je k něčemu dobré. Lidé šijí doma roušky a opět se začne kutit, protože mám pocit, že služby nebudou a ty co budou, budou příšerně drahé. Konečně bude (doufám) mít cenu smysluplná a opravdová práce. A dost možná bude mít cenu i rada a zkušenosti nás mladých, krásných a zdravých, ehmm, pardon, nás starých a blbých, ehmmm… prostě nás starších.

Tak se držte lidičky, udržujte si dobrou náladu neboť veselá mysl půl zdraví.

 

Knížka je na světě

Tak, kniha je na světě a navíc se podařilo dojednat i lepší cenu. Pokud byste měli rádi knihu doma a navíc tím podpořili moji tvorbu, můžete mi ještě poslat zprávu ☺️ Cena knihy je 229,- a 70,- poštovné na dobírku. Zájemci, kteří si knihu již objednali, ji samozřejmě obdrží také za tuto nižší cenu 😉

Volný vztah

To vám bylo najednou lásky. Celé tři dny se náš kocourek Amourek věnoval Micince, nevyháněl jí od žrádla, stále se o ní něžně třel a Micinka si to náležitě užívala. Zdálo by se, že je to láska na celý život.

Jenže jak už to v životě bývá, Micinka dostala pocit, že jinde se bude mít lépe, a tak zmizela za tím černobílým frajerem do nejbližší vesnice. Po třech dnech asi usoudila, že tady dostane aspoň nažrat a vrátila se. Dělala jako by nic, Amourka si ani nevšimla.

Nevím, zda se pohádali, ale kocour prostě zmizel. Možná si to šel vyřídit s tím frajerem, ale jak ho znám, určitě má někde milenku. Za týden se vrátí, bude samý šrám a natržený minimálně ucho. Jako každý rok.

No jo, v podstatě jsou jako lidi. Nemají rozum.

Jak mě žena načapala


Byli jsme po dvou měsících opět nakoupit trochu základních potravin. V klidu jsme těch pár věcí koupili, a já se schválně ženušce ztratil. Dostal jsem totiž geniální nápad jí koupit kytku.
Jenže panička si myslela, že jsem se jí ztratil ( to víte, dědek ze samoty ve městě…) a tak se mě vydala hledat. A našla mě v prodejně květin.
Marně jsem se vymlouval, že to mělo být pro milenku, potom že jsem chtěl slečnu květinářku pozvat na večeři. Evinka dobře věděla, že ta růžička je pro ní. Jenom to překvapení se nekonalo.
Ale i tak byla ráda.

Jen takové zamyšlení

I když letošní zima je teplejší než bývá jaro, na pěstování venku ani ve skleníku, pokud není vytápěný to zatím není.

Jezte vitamíny, jezte ovoce se na nás valí ze všech článků i reklam. Což o to, je to správné, jíst by se to mělo. Ale zároveň je spousta článků, že jíst kupované ovoce a zelenina je vlastně zdraví škodlivé, neboť je plné herbicidů, pesticidů, insekticidů, posklizňových roztoků, což vás sice nezabije hned, ale … ???

Neříkám že všechno, ale poznejte to. Navíc je to vezené přes půl zeměkoule, v lepším případě Evropy. Žárovky se speciálním barevným spektrem to krásně nasvítí, a ejhle, no nekup to. O chuti se nemá snad cenu ani zmiňovat. Málokdo už dnes ví, jak chutná ovoce dozrálé na stromě. Jablko s červíkem prostě neexistuje, což mluví samo za sebe.

Ale ještě je i jiná možnost. Zajet si k zahradníkům, na podzim k sadařům a pokud není sklep, nadělat kompoty, čalamády, základ na lečo a pod. Nebo využít sklep u příbuzných a známých na chalupách.

Dnes už se nové baráky se sklepem nestaví. Je to drahé a zdánlivě zbytečné. Opravdu zbytečné? Raději o jednu místnost méně, ale sklep určitě.

Ještě teď jíme nestříkaná jablíčka ze sklepa, zavařenou zeleninu a kompoty. Díky našim předkům, kteří ten sklep kdysi hodně dávno postavili.

A doplňujeme to čerstvou natí cibulky, což může opravdu každý.

Nové trendy v potravinách

Změna je život. A tak po době, kdy vejce škodily, ale už neškodí, živočišné tuky jsou čiré zlo a náhle jsou prospěšné, tu máme opět nový trend.

Máme papat avokádo či akai ( ani nevím co to je). Vodu si mám kupovat s kolagenem a kořenem pampelišky. A také máme jíst potraviny plné adaptogenů. Ashvagandha či houby reishi a chaga to je teď hit. Jo, a ještě mouka z oříšků. Samozřejmě z těch co tu nerostou.

A hlavně, potravinové, továrně vyráběné doplňky abychom to všechno ve „zdraví“ přežili a hezky spořádaně vyprázdnili peněženku. Napřed v hypersuper a následně v lékárně.

No já nevím, ale pokud budu jíst kvalitní potraviny, pěstované na kvalitní půdě jako naše babičky, žádné potravinové doplňky nepotřebuji. Ani nepotřebuji jíst bůh ví co, dovezené přes půl zeměkoule.

Nebo zeměplacky, neboť Země je dle některých placatá. I když kdo ví, jak to opravdu je. Páč dle jiných je zase Země dutá. Ale ono je to vlastně fuk, protože pravda je to, co někdo řekl, že je to pravda a tomu zase někdo jiný řekl že je to pravda.

Já na všechny módní trendy prdím. Řídím se starým selským rozumem a rozumem našich předků. Sice stejně neušetřím, protože i vlastní jídlo je pěkně drahé, ale vím co jím. Radši peníze utratím za prkna na novou králíkárnu, než za módní trendy nejen ve stravování.

A čím jsem starší, tím více si uvědomuji, že téměř všechno je jeden velký podvod. Na stará kolena smutné zjištění.

Tak, a jdu se projít do lesa. Svítí sluníčko a je tam nádherně.

Granáty

Ne, opravdu moje žena nedostala od Ježíška české granáty. A i kdyby dostala, jak jí znám, nic by jí to neříkalo.

Ty granáty dostal náš čtyřletý vnuk. Sice nebyl původní záměr granátama obdarovat čtyřleté dítě, ale stalo se.

Jeho táta pro něj objednal stavebnici. Ta přišla a on jí nechal v krabici tak, jak dorazila. Jen jí zabalil do vánočního papíru, aby to hezky vypadalo.

Vnouček nedočkavě roztrhal obal tak, jak to děti umí, podíval se do krabice a s neskrývanou radostí vykřikl: “ Jéééé, granáty! Hurá!“.

Ty granáty byla výplň krabice, takové polštářky naplněné vzduchem, na které když se dupne krásně bouchají.

Vzhledem k tomu, že mimo stavebnice která ho vůbec nezajímala, dostal ještě pistolku, jsme na Štědrý večer prožili regulérní válku se střelbou a výbuchy granátů.

A pak vymýšlejte dárky pro děti.

 

Čas vánoční

Tak nám opět nastal vánoční čas. Platební terminály v hypersuper kolabují, parkoviště praskají ve švech a lidé jsou z toho na palici. Doslova a do písmene. Tedy soudě dle kusých zpráv, a očitých svědectví, které se k nám donesou.

A tak si tady na samotě říkáme, zda to těm lidem stojí za to. Utratit všechny peníze, často i ty půjčené, protože celý rok máme dostatek jídla a v podstatě všeho, tak proč bychom se na Vánoce nerozšoupli.

No jo, reklama, davové šílenství a společenský status dělají svoji práci dokonale.

Co takhle trochu jiné Vánoce? Žádné shánění dárků, žádné obžerství, žádný stres? Co zkusit žít až do štědrého dne jako by žádné Vánoce nebyly? Nakoupit běžný nákup v době než lidé začnou šílet a být v klidu.

A protože Vánoce do naší kultury prostě patří, na štědrý den ozdobit stromeček, jít se projít do lesa a navečer usmažit kapra. U stromečku rozdat pár drobností a být v pohodě.

Pohoda opravdu není to, že uštvaní rodiče večer padnou únavou u stromečku, a v duchu si říkají už aby bylo po všem. Ani to, že jejich potomci se spěchem a bez zájmu rozbalují haldy dárků, kterých si ani neváží.

Doba, kdy většina lidí byla chudých jak kostelní myš a byli rádi i za ponožky, je opravdu pryč. Tím neříkám, že se to nemůže v budoucnu zopakovat.