A zase máme vedro. Vezmeme si opalovačky, žabky tehdy zvané vietnamky, madračku, osušku, deku, grém na opalování a hurá na koupák :-). Jo, bejvávalo. I ten  slovník je už jiný.

Tohle už nás hodně dávno přestalo bavit. Raději se staráme abychom měli na zimu vlastní zásoby. A když je nám moc horko, máme hadici s vodou.

Dnes budeme dělat švestková povidla, kompoty a kečup opravdu jen z rajčat. Švestky co zbydou usušíme.

Kompoty jsou hotové, na lečo připraveno a švestky zasypané cukrem budou 24 hodin odpočívat ve sklepě.    Je 15 hodin a máme hotový další výrobek, kečup z vlastních rajčat. Dovařit a dát do sklenic.    

A je hotovo. Na závěr ještě borůvkový koláč. Spálili jsme půl kolečka dřeva, ušpinili čtyři myčky nádobí, spotřebovali 10 kg švestek, 5 kg rajčat, 2 kg paprik, cibuli, 2 kg cukru, nějaké koření a ocet, vypotili nějaký pot, ale máme další zásoby na zimu. Navíc báječný pocit že máme jídlo z vlastní sklizně.

A je téměř sklizeno a zavařeno. Pro dva lidičky by to mělo na zimu stačit. Ještě snad budou jablka a hrušky. Zavařujeme papriky a rajčata na lečo.

Místo chození do práce se staráme o vlastní jídlo. Soběstačnost na 70 % za zhruba 70 hodin práce měsíčně vč. nadělání dřeva na zimu.  Bavilo by vás chodit do práce ???????

I když je velké sucho, úrodu máme opravdu parádní. Jen nás zaráží, že je vše zralé o měsíc dřív.

Kdyby bylo dost vody, stihli bychom ještě jednu úrodu.

Koláč z kynutého těsta, s vlastním tvarohem a ostružinami.

Odpoledne upečený, dnes sežraný. A pak nemám tloustnout 🙂

Po šestiletém chození nikoliv s Evinkou, ale okolo starého sklepa jsem se odhodlal nikoliv požádat Evinku o ruku, ale udělat dvířka k tomu sklepu.

Vynaložená práce stála zato, neboť máme kde uskladnit brambory. Ve sklepě je i v těchto vedrech krásných 15 st. C.