Blog o tom, jak se dá krásně žít daleko od civilizace uprostřed přírody
Spousta lidí mi říkalo, že se budu v důchodu nudit. Opak je pravdou. Mám tolik práce, že den je krátký.
Jenom ten čas moc rychle letí. Dodělám skleník, postavím další ohradu pro kuřata ( za týden jich přivezu pětadvacet) a ještě jednu králíkárnu budu muset udělat. Narodilo se nám totiž 32! mladých králíčků. Mezitím starost o zahradu, slepice, dvě kozy a přijde zavařování všeho možného co zavařit lze. A ještě nadělat dřevo na zimu.
Panebože vždyť za chvíli jsou zase Vánoce!!!
Zastavte čas!
Sundali jsme stříšku z kurníku na zem a holkám se moc líbí jak jim to krásně dupe.
Ale jako vždy, než donesu kameru je to přestane bavit. Tak alespoň závěrečný tanec.
Dnes máme radostnou událost, vylíhla se první kuřátka. Zatím jenom dvě, tak uvidíme jestli budou další.
P.S. 27.04.
Dnes se vylíhlo třetí -:)
Udělal jsem si čaj. To je událost, co? Dal jsem si do něj pravý domácí jahodový džem. Tři vrchovaté lžičky. A byla to ňamka.
Zastaví policajt náklaďák a říká kolegovi:
,, To je divný, říká že veze džem, v papírech má jam a přitom má plný auto marmelády.“
Tak jsem se konečně dostal ke stavbě skleníku. Stavebnice Merkur jak vyšitá -:)
Šroubky, plíšky, samé dírky. Kdo se v tom má vyznat.
Nakonec jsme se vyznali a konstrukce je hotová – a my také.
Už jenom zasklít a potom jen samá pozitiva a sociální jistoty …. co to kecám, pak bude nádherná zelenina.
A k tomu ještě pár jahod a trochu česneku:
Líza si na paničku tak zvykla, že pokud někam byť na chvilku odejde, takhle vyvádí.
Prý lidé špatně spí. Musím říci, že nás se to naštěstí netýká. Máme na to jednoduchý recept.
Pokud jdete spát po půlnoci, je to špatně. Nějak se to v hlavě přehoupne a špatně se usíná. Vzhledem k tomu, že jsme od rána do tmy na čerstvém vzduchu, rádi jsme nejdéle v deset v posteli.
Ráno vstáváme okolo sedmé hodiny. Slepice a kozy o hodně dříve. Amálka čeká na mlíčko a Líza na dojení. A slepice se nemůžou dočkat až jim otevřu kurník. To že i my máme hlad, zvířata vůbec nezajímá. Alespoň králíci dostávají až když se nasnídáme.
Potom si dáme kafíčko, Evinka vaří a já dělám co je potřeba. A někdy také dokážeme prolenošit téměř celý den. Ale většinou nám to nedá, protože teď na jaře je práce kolem nad hlavu. A večer jsme rádi, když se svalíme do postýlky.
Tenhle život má jednu velkou výhodu. Děláme to, co nás zrovna baví. Jistě, jsou práce které nepočkají a musí se udělat hned, ale takových moc není.
A ta únava? Ta je úplně jiná než únava z vydělávání peněz. Jo, že za to nejsou prachy? No, nejsou. Ona ta odměna za tu práci je totiž o mnoho lepší než …. money money money … -:)
Bony, chcete bony? Halo paní, chcete bony? Hm, co ti lidé vlastně chtějí ….
Letošní jaro je zatím obzvlášť teplé a slunečné. Sázíme, sejeme a plejeme, krmíme zvířata a dojíme kozu. A už jsem musel posekat zahradu, tráva roste jako divá.
Krásně nám rozkvetla broskev. Evince to nedalo a natočila si jí.
Náš milý zeť se rozhodl chytit lišku do sklopce. To je bedna kam se dá návnada a když tam liška vleze, vchod do té bedny se uzavře.
Tak tedy milé lišce připravil vskutku královské pohoštění. Kousek uzeného, kousek krkovičky, ba i kousek salámu dokonce i kousek ryby. Snad si liška vybere to, co jí chutná.
Přišlo ráno a jde se podívat, zda se liška chytila. Pomalu otvírá víko a ozve se nesmělé mňauu. Podívá se dovnitř a tam je náš kocour. Jak zjistil že je volný, pelášil tryskem domů.
A my se divili, že nechce hned ráno žrát. Aby ne, po takové hostině měl panděro, že div nepuknul. Až do večera jen chrněl a trávil. Česky řečeno, přežral se a to důkladně.
Přeji všem krásné prožívání báječného jarního počasí.
My si ho užíváme plnými doušky, byť je práce na zahradě i kolem zvířat nad hlavu. Ptáčci nám celý den zpívají jak o život, vše začíná kvést, prostě nádhera.
Lízinka si na paničku tak zvykla, že jakmile se vzdálí už nešťastně mečí. No a Amálka, tak ta by si jen chtěla hrát. Ale už začíná žrát travičku a roste jako z vody.
