Blog o tom, jak se dá krásně žít daleko od civilizace uprostřed přírody
Někdo řekne blbá koza. Jenže koza od malička vůbec není blbá. Naopak, je velice chytrá a navíc šíleně společenská. Pokud zrovna nespí, nehne se od nás. Hned ráno se mnou pustí slepice a nakrmíme společně králíky. Zatím se jí ohřeje mléko, nadlábne se a chvíli si spolu hrajeme. Potom usne a jak se vzbudí shání lahev s mlékem.
Kdo neprožil, asi nepochopí, jaké pouto se vytvoří. Ona nám tu práci s ní vynahradí víc než bohatě. Tak se alespoň podívejte jak nám to spolu jde …
Jak jsem říkal, přijde teplé počasí a práce nad hlavu. Zkontrolovat včely, sít, sázet a do toho ještě stavět přístřešek pro kozy. A nejen přístřešek, ale i ohradu. A to potřebuji postavit skleník. Jo a každou chvíli krmit Amálku.
Konečně jarní počasí. Máme zaseto tak 40 m2 mrkve, ale stačit to nebude.
Amálce se u nás líbí převelice, už pije ve stoje jako pořádné kůzle. ( Čtěte dále).
To se jednou takhle vzbudíte, nasnídáte a zjistíte, že je na světě kůzle, které je tak slabé, že se nepostaví na nohy. A když se kůzle nepostaví na nohy, tak se od maminky nenapije. Koza si ke kojení nelehne. A tak aby ta malá holka přežila, nezbývá nic jiného, než se pokusit jí krmit.
A zároveň si jí pěkně rozmazlit. Tak nám držte palce.Přežila jsem první den, ve 23 hodin jsem se ještě napucla a jdu spát. Tak dobrou noc.
A jak se mám druhý den koukněte dále:
Všem svým čtenářům přejeme veselé Velikonoce a bohatou pomlázku.
Vladimír s Evinkou
Nať celeru, petržele kořenové i kadeřavé, listy libečku, kopřivy, tymián, šalvěj, pažitka, kopřiva a okvětní lístky měsíčku.
To je náš ,, masox“.
A když k tomu přidáme sušenou kořenovou zeleninu, máme ,, podravku“.
K tomu pěstujeme majoránku.
Ostatní koření co tu nejde vypěstovat kupujeme u firmy ,, Koření od Antonína“. Mají tam opravdu kvalitní.
Prý špatné počasí působí na psychiku. To je sice pravda, ale pokud ráno uvidíte tohle, je po splínu okamžitě.
Sice jsem ještě od plodové vody, ale až uschnu, budu fešák.
čtěte dále
Adélka nám porodila králíčky. Tak jsme zvědaví, kolik jich bude mít. A venku svítí sluníčko. Jupíííí. No jo, ale venku je parádní zima a
A zase prší. Ale mám polovinu základů na skleník hotovou. Sice jsem od bahna až za ušima, ale spokojený. Po zimě všechno bolí, ona jedna tvárnice ztraceného bednění má 30 kilo. Ale musím to rozhýbat. Jinak to nejde. Kdo chce žít na samotě, musí se hýbat. A je to moc dobře.
Když jsem sem přišel před pěti léty, byl pro mě problém vyjít kopeček k autu. Dnes ho vyběhnu. Dva kilometry? To neujdu …. Teď ujdu pět kilásků bez problému. A to mě stále zlobí plotýnka. Nikoliv ta na sporáku.
Jo, sporák alias šporhert, jak říkala moje babička. Pár polínek a je teplo, uvařeno, upečeno a ještě teplá voda. A bez složenky za energie. Báječný vynález. Místo nervů v práci si v klidu a pohodě dojdeme na klacky do lesa. Báječný relax a v létě k tomu ještě houby.
Houby sbíráme i v zimě. Jidášovo ucho se to jmenuje. Sice je to houba bez chuti a vůně, ale prý má hodně minerálních látek, říká odborná literatura i Evinka. Vhledem k tomu, že jsme ještě na živu a díky Bohu zdraví, má Evinka pravdu. Jako vždycky -:) -:) -).
Tak nějak to pravé jaro nechce přijít. Kachnám je to jedno, nestěžují si. Až přijde ten pravý čas, snesou vejce a možná i vysedí mladé.
A proč možná? Protože ne vždy zasednou a někdy kachna z vajec sleze dříve než se vylíhnou kachňátka. To je bohužel daň za šlechtění a za umělé líhně.
Tak uvidíme, ne vždy je vše tak jak by člověk chtěl. Ale jedno vím jistě. Příroda je v konečném důsledku vždy chytřejší než my.