Blog o tom, jak se dá krásně žít daleko od civilizace uprostřed přírody
Tak nějak to pravé jaro nechce přijít. Kachnám je to jedno, nestěžují si. Až přijde ten pravý čas, snesou vejce a možná i vysedí mladé.
A proč možná? Protože ne vždy zasednou a někdy kachna z vajec sleze dříve než se vylíhnou kachňátka. To je bohužel daň za šlechtění a za umělé líhně.
Tak uvidíme, ne vždy je vše tak jak by člověk chtěl. Ale jedno vím jistě. Příroda je v konečném důsledku vždy chytřejší než my.
,,Ona ta soběstačnost není zadara. Dneska taky můžeš koupit statek, k tomu (snad ještě seženeš) pár ha pozemků a vesele vybudovat soběstačný ostrov. Budeš vydělávat jen na minimální daně a to se ti od společnosti zase bude kompenzovat v některých věcech, které se prostě nahrazují kurva blbě.
Tak .. a jakpak asi budeš žít? Zdravě. Bezpochyby. Možná budeš i sťastnej a při troše štěstí i bez stresu.
Někomu to vyhovuje, i já si to dovedu představit, jenže na tenhle styl života musíš setsakramentsky makat, jinak chcípneš. A lidi jsou dneska líný jako svině.“
Konec citátu.
Já jen dodám, že tento způsob života fakt není pro lenochy a to zdaleka nejsme soběstační. Jednak nemáme ty hektary a potom, síly ubývají i když si to nechceme připustit.
Letos je nějaká dlouhá zima. Máme spálené téměř všechno nařezané dřevo a tak dojde na zásoby, které byly na příští rok.
Až se léto zeptá co jsem dělal v zimě, tak mu odpovím.
Pěstoval jsem vlastní sazeničky.
A ještě topil, vymetal kamna, krmil zvířata, kydal hnůj a sežral všechno co Evinka uvařila a upekla.
Když chcete zahradu a nemáte peníze, jste rádi když vám pozemek někdo zdarma propůjčí. Samozřejmě že to nebude upravená zahrádka ale v našem případě prales.
A tak kácíte, řežete, vykopáváte pařezy a postupně kradete přírodě to, co za ta léta sama vytvořila. čtěte dále
Máme polévku, tentokrát z kozla. A k tomu rizoto, též z kozla. Mééé éé -:)
Maso z kozla je podobné hovězímu, ale nemá lůj. A kozlem nesmrdí ani náhodou pokud je mladý a to ten náš je.
Bylo to už hezkých pár let po tzv. revoluci. A já byl takový ten podnikatel, co vykořisťuje sám sebe a maká svýma rukama.
Jednou si mě pozvala nějaká stařenka, že jí nenapouští záchod. Vyměnit plovák byla práce tak na 20 minut. Uklízím nářadí do brašny a paní mi podává dvacet korun a říká ,, tady máte na pivo a děkuju“.
No, plovák stál tehdy nějakých 130,- plus práce a doprava ….
Vteřinu se to ve mně pralo ale na konec jsem jen slušně poděkoval. Neměl jsem to srdce té babičce kazit svět novodobými poměry.
Vzhledem k tomu, že jsme včera byli nuceni navštívit civilizaci, a naše zažívání a hlavně chuťové pohárky už nesnesou stravu v restauraci, jsme si jídlo vzali svoje. Evinka napekla, zabalila a my si připomněli dřívější zájezdy do Německa či Itálie -:). A že jsme tehdy navozili nepotřebných kravin ….
Součástí výuky na hnojárně, tedy na zemědělské škole byla i praxe. Jednou za čas jsme ve dvojicích chodili pomáhat co bylo potřeba a abychom na rozdíl od dnešních studentů poznali co to je práce rukama.
A protože studentíci bývají hladoví a bez peněz, vynalezli jsme způsob, jak zadarmo vydatně posvačit.