Spokojená rodinka

Tak už nám je nějaký ten den. Papáme seno, ječmen a milujeme kopřivy. Papat kopřivy nás naučila panička. A že toho spořádáme, vždyť je nás třináct.  Dnes už jsme velký stejně jako naše máma a brzy i my budeme mít dětičky.

Idylka

Bez zvířátek by bylo pusto a prázdno. Pár takto strávených chvil dá tisíckrát víc než třeba pobyt ve městě. Ano, občas sice šlápnete do hovínka, ale lepší hovno na botách než na duši.

Jo a tzv. vůně domova, pro někoho děsnej smrad, pro někoho opravdu vůně. Holt někomu nesmrdí hnůj, někomu peníze.

Byla zima veliká

Máme velké slepice a tyhle malé. A protože velké ubližovaly těm malým a vzájemně se nesnášely, měly oddělené kurníky. Konečně ty malé slepičky měly klid.

Jenže přišly velké mrazy a to se zvířátka chovají trošku jinak. Prostě velké vzaly na milost ty malé a bylo všem tepleji. 

Totéž lze pozorovat i u krmítka s ptáčkama. Vždy se perou, aby jeden nesnědl něco tomu druhému. Ale jakmile je pod -10st., dávají si pomalu přednost.

A co lidé? Hmmm ….. ???

Nostalgie

Tak ahoj jablůňko a díky za dřevo z tvé uschlé větve. Asi je to to poslední co můžeš dát. Já vím, jsi už hodně stará. Hodně let se o tebe nikdo nestaral, jenom bral. Tvá jablíčka už nikdo nechtěl, tak nanejvýš do sběrny, ani dozrát je nenechali. 

Teď tě vítr vyvrátil, ležíš na boku, větve proschlé a z posledních sil se snažíš žít dál.

Je mi smutno, když to vidím. Vidím v duchu tu cestu lemovanou jabloněmi, vidím jak je někdo s láskou sázel, těšil se na první plody. Vidím i toho koníka jak táhne vůz po cestě kterou lemujete a kterou už dávno nikdo nepoužívá. To všechno je pryč. Zbyly ste jen vy, staré jabloně. Dožijte v pokoji a za všechny lidi kterým ste udělaly radost veliké DÍKY. 

Svědek minulosti

V polovině 18. století vznikla mezi Struhaři a Libkovicemi na území katastru Lubenec samota, patrně z ovčárny, zvaná Hájek r. 1772 měla již 2 čísla popisná 60 a 61. Do konce století čp. 60 vlastnily Ondřej a Terezie Kuncovi a poté Jan a Kateřina Tichých. Čp. 61 pak Josef Švarc poté Václav Matěj s Barborou Švarcovi a nakonec Kateřina Tichá. Na těchto samotách bydleli lidé ještě po II sv. válce, dnes jsou pusté.

Opsáno z www.turistika.cz

Toto stavení vloni navštívila paní, která tu jako šestiletá holka bydlela. Dle jejího vyprávění zde nebyla voda, pouze jakási louže a střecha byla došková. Paní mohlo být tak 70 let. 

Stačilo zhruba 60 let a je z toho toto. Být milionář, tak to vrátím do původní podoby. Je velká škoda, že tyto stavby našich předků mizí v nenávratnu.

Tohle bude k snídani

Do krámu téměř nechodíme ( ono taky co tam). A tak si pečeme sami. Šoupnem to do sporáku, trochu víc přiložíme a máme bezva houstičky. A bez chemie. K tomu vlastní sýr, mléko od kravičky a to je ňamka.

To se vezme 20 litrů ….

To se vezme 20 litrů mléka od kravičky, zahřeje na 32 st. C, přidá sýřidlo, nechá se 50 minut v klidu, potom se to rozkrájí, dá formiček nebo do plátna vykapat a je z toho sýr.

Má ale jednu vadu – už nikdy Vám nebude chutnat sýr z obchodu -:)

Únorové teplé ráno

Dnes je tu nějaká zima. Koukám rozespalýma očima a už se nedivím. Pootevřené okno. Naházím na sebe oblečení a kouknu na teploměr. Venku nula a uvnitř krásných +6 st. C. Už bylo hůř, už jsme vstávali i do čtyř stupňů ale to bylo venku -15. Pro lidi zhýčkané panelákem hrůza, pro nás normálka.
No když už je tak vyvětráno aspoň vymetu kamna. Už to potřebují.  Pak zatopím a než se uvaří voda na čaj pustím slepice a nakrmím králíky. Adélka ( to je králice mazlík) už čeká na podrbání za ouškama a také na to, co dobrého dostane. Další samice už si staví pelíšek. Sice má rodit až za 5 dní ale je to svědomitá matka a příprava na radostnou událost musí být.
Venku je zima a nevlídno, tak zatímco Evinka vaří já se flákám. 
Odpoledne nám to nedá a jdeme se projít do lesa. Na chvilku vykoukne sluníčko a nám se zdá že je nádherně. Ono taky nádherně je, jen kdysi jsme to nevnímali. Chtěli jsme sluníčko a teplo. To až tady jsme se naučili to, že v každém počasí má příroda své kouzlo.
Cestou zpátky jsme narazili na krásné dubové poleno tak metr dlouhé. Hodím si ho na rameno ( pak mě zase bolí v kříži) ale co, máme topení na dva dny. 
Doma si dáme kafíčko a vegetíme až než půjdem spát. Můžeme si to dovolit, na jaře nás čeká práce na zahradě tak aspoň budeme odpočatí.