Převzato odjinud

„To, co se zdá skutečné, je skutečné jen do té míry, jak hodně tomu věříte.“
…Vaše vědomosti jsou pouze něčím, čemu věříte, že je to pravda, a o čem vám druzí řekli, že je to pravda.
Dalším častým programem je „musíš za života něčeho dosáhnout“. Být „úspěšný v podmínkách systému“. Patří sem postavení, funkce, úroveň vzdělání, velikost majetku, zkrátka velikost iluze. Tyto iluze posilují větší iluzi a přesně to systém opatří razítky a diplomy a životopisy s označením „úspěch“. Tyto iluze však nedokáží přinést skutečné vnitřní uspokojení a trvalé naplnění naší duše. Iluze nás potěší jen na chvíli, ale potom ta nenaplněná duše stejně dále hledá (ještě větší iluzi vně, mimo nás). Také ego se připojí… ale duše skomírá a člověk se zmítá v jedné velké iluzi, jako myš, dokolečka honící svůj ocásek.
Není náhodou, že všechna povolání považovaná za prestižní, jsou ta, která se systému nejvíce hodí. Prezidenti a premiéři jsou loutkami sil, diktujících svá rozhodnutí, a v případě mnohých je jasné, že i „blbec“ může být „úspěšný“ tím, že vstoupí do nejvyššího úřadu.
…Nejde ani o to, kolik peněz „mají“, protože žádné peníze neexistují – jenom recyklovaný dluh. A pokud žádné peníze nejsou, jak je pak může někdo mít či dlužit? Peníze jsou jen virtuální čísla na obrazovkách počítačů a my jsme jich schopni vytvořit tak málo nebo tak moc, jak si vybereme. Jde o další iluzi uvnitř iluze. Penzijní krize, finanční a jiné krize, jsou jenom nástroji ovládání strachem.
Pokud lidé chtějí usilovat o kariéru a vydělávat spoustu neexistujících peněz, prosím. Ale měli by vědět, že je úplně jedno, jestli je vydělávají, nebo ne, protože v obou případech jde o iluzi. Jakmile jsme si této hry vědomi, ztrácí nad námi kontrolu.
Převzato z blogu:  www.objevto.blog.cz

Maxmilián Kašparů

„Vizme všechno očima, abychom znali barvu a tvar. Dívejme se na to rozumem, abychom viděli obsah. A dívejme se na to srdcem, abychom také viděli smysl toho, na co se díváme, pro náš život, pro naši existenci.“

Do auta si všichni kupují nejdražší a nejlepší oleje. Sobě pak nakoupí to nejhorší, co je na trhu k sehnání.

Krize středního věku je období, kdy zjistíte, že svět nezměníte ale tak nějak Vás to ještě štve 🙂

„Kolik lidí si na smrtelné posteli přeje, aby byli bývali strávili více času v práci nebo sledováním televize?“

Nebojte se dělat to co neumíte. Noemovu archu stavěl amatér, Titanic profesionálové 🙂

Kdopak tohle asi napsal? ( já to nebyl)

„To je to město: mlýn, který drtí své obyvatele, noční můra pro své zakladatele. Nutí vás změnit vizáž a vzdát se vlastních hodnot; převléknete se do městských šatů, jež nemají žádnou barvu, ani příchuť…Město vás nutí poslouchat ostatní, i když vás to nezajímá. Jste nuceni dýchat jejich dech…Děti jsou na tom hůř, než dospělí. Stěhují se z temnoty do temnoty… Domy nejsou domovy – jsou jen dírami a jeskyněmi…“