Děti na fotkách opravdu nejsou bezdomovci, ba ani nějaký sociální případ. Normálně si hrající a šťastné děti. Ani nepotřebují matlafóny ( to je mobil), tablety, televizi a jiné ďábelské vynálezy. Hrají si tak, jako jsme si hrávali my.

Ano, žijí na samotě. Ale že by intelektuálně čí jinak strádaly se opravdu říci nedá. Kluk hraje na trubku, k tomu fotbal a hasiči. Jeho ségra gymnastika, flétna a hasiči. Dokonce i ta pětiletá chodí na atletiku a hasiče.

No a ve volném čase si takto krásně hrají. Postaví si domeček ze starých cihel, bláta a toho co najdou a jsou spokojené. I táta jim postavil domeček. Z koupeného materiálu a docela pěkný. Výsledek? Nezájem. Přesně jako v jednom dokumentu. Hřiště za milióny dle EU a děti jim na to kašlaly a hrály si na balících slámy 🙂 .

Z těchto a jim podobných dětí snad (?) vyrostou normální dospěláci. Ta naděje tu je. I když, kdo ví. Ale dětství mají parádní.

Počasí bylo nádherné a tak jsme šli konečně něco dělat ven. Po celodenní práci jsme si udělali posezení s pochoutkou.

Vypadá to jako špekáček, voní to jako špekáček a navíc to chutná  jako špekáček. Dokonce vám to při opékání nespadne z vidličky. A ta chuť! Přímo božská. Úplně jako za mlada. Kam se hrabou všechny korporátní výrobky z hypersuper.

A pak že nejde udělat kvalitní uzenina. Ještě jednou poděkování do Pochvalova.

Králíci jsou zvířátka hodná, roztomilá a starost o ně obnáší i to, aby měli v obýváku čisto. Každý králík je jiný, některý si způsobně udělá záchod v koutě, jiný je bordelář a  kaká kde se dá.

Ale od toho je páníček, aby jednou za čas jim ten byteček dal do pořádku. Umýt nádobí, vytřít a vyluxovat, utřít prach, umýt okna …. to ne, stačí vybrat hnůj a dát jim čerstvou slámu. Oni pak všechno očichají a prozkoumají co je u nich doma nového. A nakonec si tu slámu upraví podle svého vkusu. Každý králík má totiž jiný vkus a páníček tomu vůbec nerozumí.

O víkendu by nám měly porodit dvě samice, tak uvidíme. Budou rodit poprvé.

Hnůj: výkaly zvířat se zbytky slámy, sena a ostatního krmiva. Velice užitečná hmota velmi vhodná ke hnojení záhonů a polí. Ideální pod brambory, okurky i rajčata. Hnůj nelze ničím dlouhodobě nahradit! ( viz žalostný stav většiny polí).

A tak až někdy někde v dnešní době zcela vyjímečně ucítíte hnůj, neofrňujte své nosánky a buďte rádi. Znamená to totiž, že ještě někde je dobytek a že na pole se dostane aspoň trošku hnoje.

Přišla k nám dcerunka. Na tom by nebylo nic divného, kdyby zároveň nepřinesla něco, co vidíte na fotkách.

Někomu totiž utekli dva psi. Měli hlad a tak vzali útokem králíkárnu a těmhle mrňousům zabili mámu.

Prý máme čas je krmit. Jenže je jim tak týden a naděje že přežijí se rovná prakticky nule. No, alespoň to zkusíme.

Letos je aspoň tady nahoře docela hezká zima. Dokonce je i sníh, sice málo ale díky za něj po loňském suchém létě.

Ani ten mráz nám nevadí, už jsme si zvykli, že je tady chladněji a jsme i otužilejší.

Jen s naší tříkolkou nejde jezdit, a tak občas vezmeme kárku a vyrazíme do lesa pro smrkové větvičky pro naše zvířata a ještě přihodíme pár spadlých větví na topení. Prostě tři v jednom: krmení, dřevo a ještě procházka. Tím se udržujeme v kondici, protože za chvíli budeme mít spoustu práce na zahradě.

A nemáme mléko, protože naše koza je březí a sedlák od kterého jsme kupovali mléko marodí. Chudák kravka, dojí zatím prý jeho syn. No, dopadlo to tak, že jak pravil: ,, Já vám to brát nedoporučuju. Budu muset potom vymýt a vydesinfikovat dojičku, tedy pokud nedostane zánět.“ Nikoliv dojička, ani syn ale ta kravka :-). No prostě mladí už k tomu nemají takový vztah. Asi praví sedláci vymřou.

Možná zbude několik ,,bláznů“ co to budou mít jako koníčka. Bohužel, stará řemesla zmizí. A budeme kupovat korporátní výrobky nemajíci duši  a na celém světě stejné.

Pamatuji že, rodiče měli louskáček na ořechy. Byl těžký, masívní, mohli jste s ním zatloukat hřebíky. Prostě nezničitelný.

Měli jsme dost ořechů a tak jsme koupili dnešní model, neboť ten starý se už nevyrábí. Hm, po pár použití se rozlomil. Reklamace uznána a vyměněno za jiný, nejdražší. U toho se pro změnu ohnula rukojeť. Můžete zlatem platit, ale kvalitu nekoupíte. Mám obavy, že takhle to dopadne se vším.

Dívali jste se někdy na ruce někomu, kdo opravdu umí hrát na piano? Vypadá to velice snadně, co? Jenže přesně do té doby, než si zkusíte zahrát třeba Pec nám spadla. Stačí jednou rukou, natož oběma.

Já zkouším něco zahrát a někdy mám pocit, že z prstů budu mít vánočku. Skloubit to tak, aby pravá ruka hrála něco jiného než levá … jedním slovem hrůza.

Pár not opakuji snad stokrát, než to trochu jde. Ale má to obrovskou výhodu: člověk si procvičí zbytky mozkových závitů i hbitost prstů.

Jo a ,, Pro Elišku“  už mi jde trochu lépe 🙂 I kocour už si zvykl, ani neutíká když začnu hrát, ale spokojeně chrní.

Večery v zimě jsou dlouhé. Zblbnout u televize nechceme a tak jsme přemýšleli co dělat, když je venku tma.

Evinka kdysi hrála na piano, tak proč to nevyužít. Na brigádě jsem vydělal nějaké peníze a tak jsme místo TV debilizátoru zakoupili nástroj, a to nástroj hudební.

Evinka si cvičí to, co kdysi uměla a už zapomněla, mě to nedalo a začal zkoušet hrát také. Sice prsty mám ztuhlé, klouby vržou, ale snažím se. Nikdy jsem na piano nehrál, jen jako dítě jsem chvilku chodil ,, do houslí.“ Dopadlo to tak, že po půl roce si pan učitel vzteky málem zničil ten klacek s koňským ocasem a když se uklidnil, poradil mi, abych rodičům vysvětlil, že za ušetřené peníze za školné mi mají koupit elektrický vláček. Že to pro mě bude užitečnější.

Tak nevím, jen doufám, že po nějakém čase mi ty klávesy Evinka nerozmlátí o hlavu. Jenže to by pak neměla na čem hrát ona.

Zatím máme o zábavu a legraci postaráno.

Níže můj ,, výkon“ po devíti dnech usilovného cvičení. 🙂

Kdybyste nepoznali co to je za skladbu, tak je to Pro Elišku 🙂