Hejbáme se

Když jsme tady před osmi léty začali žít, byl pro mě ujít kilometr docela problém. Vše se zdálo děsně daleko, šíleně do kopce a dojít z konce zahrady třeba pro zapomenutou motyčku byl problém. Prostě zpohodlnělý člověk z bytovky, byť živící se rukama.
Jenže pokud chcete žít na samotě alespoň částečně soběstačný život, nezbývá nic jiného, než se začít hýbat. A to dost. Vzhledem k tomu, že zde rovina prakticky není, je to parádní trénink.
A nejen to, ono i když se vám náhodou nechce, protože člověk je tvor od přírody líný, tak často musíte alespoň nakrmit zvířata. No a když už jsem venku, tak udělat tohle, potom tamto a najednou je večer, ani nevíte jak.
S podivem jsme zjistili, že se zkracuje nejen čas, ale i vzdálenosti. Co bylo dříve daleko, je dnes kousek. I ta hora naproti je čím dál blíž. Pokud jsem dříve říkal tam nedojdu, to je daleko, dnes ujdu pětkrát tolik. A to jsem o pár let starší.
Jen ten čas letí čím dál rychleji, což mě docela mrzí. A to se na hodiny podívám tak jednou za den.

Na obrázku může být: plant , tree , sky , outdoor a nature

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *