Kopretiny

Jo, kopretiny, ty už člověk pomalu nevidí. A to jich bývaly plné louky.

Marně nějakou kopretinu a nejen tu vyhlížím při našich toulkách po okolí. Prostě nejsou a kdo ví, jestli ještě budou.

Stýská se mi po těch loukách mého mládí, plných lučních květů. Dnes, alespoň tady je to samá tzv. pastvina a to s loukou nemá nic společného.

A tak jsme si vypěstovali alespoň pár pravých kopretin. A založili záhonek s lučním kvítím. Málo, ale alespoň něco.

A nenadávejte, že prší! Ono je to hóóódně potřeba.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *