Dívali jste se někdy na ruce někomu, kdo opravdu umí hrát na piano? Vypadá to velice snadně, co? Jenže přesně do té doby, než si zkusíte zahrát třeba Pec nám spadla. Stačí jednou rukou, natož oběma.

Já zkouším něco zahrát a někdy mám pocit, že z prstů budu mít vánočku. Skloubit to tak, aby pravá ruka hrála něco jiného než levá … jedním slovem hrůza.

Pár not opakuji snad stokrát, než to trochu jde. Ale má to obrovskou výhodu: člověk si procvičí zbytky mozkových závitů i hbitost prstů.

Jo a ,, Pro Elišku“  už mi jde trochu lépe 🙂 I kocour už si zvykl, ani neutíká když začnu hrát, ale spokojeně chrní.