Opravdu už se vracet nechci

A proč bych měl? Sedět v bytovce a chodit na procházky k Berounce, kde je fůra lidí? A cestovat mě nebaví, stejně je to všude stejné lákadlo na peníze a opět davy lidí. Tady můžu courat celé dny a nepotkám človíčka.

Ne, že by tu byla lidskou rukou nedotčená příroda, ta u nás už není, ale i tak je tu místy divočina, kam zabloudí maximálně jednou za X let lesáci. Kdo vidí třeba bílého jelena? Já ho zahlédl jen jednou. Žije jen díky pověře, že kdo ho zastřelí, do roka umře. Jinak už by jeho trofej dávno visela u nějakého pracháče.

U chaty máme ptáčky, kteří si sice drží určitý odstup, ale i tak přijdou hodně blízko. Aby ne, když je necháváme hnízdit pod střechou chatičky. Kos plešoun už s námi bydlí třetí rok. Plešoun mu říkáme proto, že mu nějaký dravec poranil hlavu a už mu na ní peří nenarostlo. Strakapoud buší do stromu deset metrů od nás a ani mu nevadíme. Asi si pamatuje, že k nám v zimě chodil na lůj.

Takže sami tu nejsme, kolem srnky, občas proběhnou i laně nebo mufloni.

Zeleninu, brambory, ovoce i maso máme svoje. Dá to nějakou práci, ale víme co jíme a chutná to úplně jinak než kupované.

Pro nás je to ráj na zemi a kdo by odcházel z ráje?

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *