Blog o tom, jak se dá krásně žít daleko od civilizace uprostřed přírody
Převzato z www.aluska.org
K snídani melta s kozím mlékem, vlastní chleba s vlastním máslem. Sedím na terase, ticho, pohoda a východ slunce.
A zapomenu na svět kolem ….
Eliška je velice společenská. Nejraději by bydlela s námi. Jenže to nejde, jednak by nám sežrala zahradu a nechat jí, tak by si zabrala i naší postel.
Občas jí navštíví kravičky, kozy od sousedů a tak je spokojená.
Tak už je to rok, co jsem odešel do důchodu. Dříve se říkalo na zasloužený odpočinek. A on většinou zasloužený byl. To si ještě mladí starých vážili alespoň trošku.
No tak dobře, vezmu to postaru, jsem na zaslouženém odpočinku. A odpočívám velice aktivně. Sleduji všechny seriály v TV, letáky, to abych věděl kde je co „v akci“ a hned letěl do hyper super, aby mě spoludůchodci nepředběhli a zbylo i na mě. Netrpělivě očekávám datum důchodu a na všechno kolem a všem nadávám. Jsem nervózní a vzteklý, nic mě nebaví. Jo a ještě každému závidím.
To by se vám tak líbilo, co? By se vám potvrdilo klišé o důchodcích. Čtěte dále.
V domácí pekárně mimo výborného chleba pečeme i tento mazanec:
230 ml mléka, 100 gr rozpuštěného másla, 5 lžic krystal. cukru, 1 vanilkový cukr, 1 lžička soli, 1/2 kg polohrubé mouky, 1/2 droždí, 1 žloutek, rozinky.
Program Klasik.
Sice nemá tvar mazance, ale nám to neva, hlavně že je vynikající.
Jakoby ten kdo si bere půjčky, si na sebe bral cejch chudoby, smůly, neštěstí, depresí a strachu, kterého se pak léta nemůže zbavit, mnozí se ho nezbaví už nikdy.
A můj dodatek:
Mě se povedlo se z toho vyhrabat. Ovšem ne při každém stojí všichni svatí jako v mém případě. A ne každý dokáže v důsledku toho změnit žebříček hodnot.
Pozoruji – li některé dnešní mladé, spousta z nich by potřebovala padnout na hubu, aby se probrali. Tedy pokud by toho byli schopni. Jenže pokud se to stane, je třeba makat a nějaký čas žrát obrazně řečeno hlínu.
Mě to padnutí na držku pomohlo mimo jiné pochopit jak funguje tento bláznivý svět. I když, možná je jednodušší nic nechápat.
Na závěr ještě jedna věta nikoliv z mé hlavy:
Většina lidí totiž žije svůj život, jako kdyby neměl konec. Při pohledu na něj s vědomím vlastní smrtelnosti se ale člověku změní priority. Problémy pak vypadají směsně a je jednodušší je přejít.
Soudce třískl kladívkem o stůl:
,,Obžalovaný vstaňte! Protože se v zákonech tohoto státu nevyzná ani prase, můžete si výši trestu vytočit na kole štěstí.“
Po delší době jsem potkal jednoho známého.
On: Jak se máš? Prý jsi v důchodu? ( věděl to, jen dělal blbého)
Já: Jo jsem a mám se báječně, žiju na samotě a mám spoustu zvířat. ( i to věděl)
On: No, ale šel jsi do předčasného, to ti sebrali fůru peněz.
Já: Dva tisíce …
On: No, ale na furt.
Já: Jsou lepší věci než peníze. Mám na poplatky, jídlo i na oblečení. Mě to stačí.
On: Ty vole, víš co se dá koupit krásných věcí když máš prachy?
Já: Hm, to nejkrásnější je ale zadarmo a pozlátko mi nic neříká.
On: Tak čau …
….. Kdyby to byl aspoň milionář, tak bych ho snad pochopil. Není.