Tak už je to rok, co jsem odešel do důchodu. Dříve se říkalo na zasloužený odpočinek. A on většinou zasloužený byl. To si ještě mladí starých vážili alespoň trošku.

No tak dobře, vezmu to postaru, jsem na zaslouženém odpočinku. A odpočívám velice aktivně. Sleduji všechny seriály v TV, letáky, to abych věděl kde je co „v akci“ a hned letěl do hyper super, aby mě spoludůchodci nepředběhli a zbylo i na mě. Netrpělivě očekávám datum důchodu a na všechno kolem a všem nadávám. Jsem nervózní a vzteklý, nic mě nebaví. Jo a ještě každému závidím.

To by se vám tak líbilo, co? By se vám potvrdilo klišé o důchodcích. Čtěte dále.

Tak takhle mládeži ne. Na akce v kauflandu zvysoka kašlu ( stejně už kupujeme jen mouku a droždí, krmivo pro zvířata se prodává jinde), Tv nemám už devět let, nikomu a na nic nenadávám, jen pozoruji a občas okomentuji. A nikomu nic nezávidím, protože vím, že „bohatství“ má i odvrácenou tvář, která není vidět ( velmi často není závidět co).

Mám život přímo luxusní. Neřeším majetek, neřeším módu, Čtěte dále neřeším peníze ( to málo co máme nám stačí). Starám se o zahradu a zvířata. Díky tomu máme spoustu času na zahradu, na naše zvířata, jsme uprostřed přírody a máme čas na sebe.

Je to ohromná úleva. Hodit vše za hlavu, nemít starosti jestli bude zakázka, jestli mi někdo zaplatí (už jsem zase v mínusu) a kdy, co si stát zase vymyslí za buzeraci, nebýt téměř neustále na telefonu atd. atd.

Opravdu se nenudím, jak mě někteří varovali. Hrabu se v hlíně a je mi báječně. Kdo tohle může říct?