Med, včely a já

Jo, kdybych jako kluk dával pozor, mohl jsem se od pradědy ledacos naučit. Ten měl co já matně pamatuji tak dvacet včelstev a jako malej jsem chodil pomáhat. No, pomáhat … spíše se pléct. A hlavně točit klikou medometu. To vám byla zábava, to jsem miloval. A pěkně mě naštvali, když později strýc udělal pohon na elektriku. Ale i tak to pro dítě jako jsem byl já, bylo super. Pár žihadel jsem schytal a vědu z toho nedělal. A cucat plástve plné medu, hmmm, to bylo doslova žrádlo. A když byl hlad, prababička pekla přímo na plotně sporáku nezapomenutelné vdolky. Mimochodem … dnes je pečeme také tak.

Čtěte dále

Zajímavost

Tak jsem se dočetl na hovínkách.cz, že vědci zjistili, že zatápění v krbu nebo v kamnech způsobuje alzheimera. No nevím. Vzhledem k tomu, že zatápím s malou přestávkou od 15ti let a ještě si pamatuju jak se jmenuju, je ten jejich výzkum nějaký podivný. Já jsem naopak vyzkoumal, že topení v kamnech nebo v krbu způsobuje duševní i fyzickou pohodu. Ani jsem na to nepotřeboval několika milionový grant.                                                                                                                                                                    Ale má to výhodu, když zapomenu co mi ženuška říkala, odpovím aha, já zatápěl, tak se nediv. -:)  

Recept na bezva housky

600g hladké mouky ( část může být špaldova celozrná), 300ml mléka, 1 žloutek, 1 lžička cukru, 1 lžička soli, 4 lžíce oleje, 1 celá kostka droždí.

Zaděláme kvásek a celé těsto. Necháme cca 1 hodinu kynout. Uděláme housky nebo rohlíky. Potřeme je bílkem smíchaným s jednou lžící oleje a posypeme mákem ( kmínem, sezamem nebo solí).

Necháme 1/2 hodiny kynout na plechu a pečeme na 180 st. C. 

Pokud se Vám povedou, dejte vědět jak chutnají. Nám moc.

Druhý březnový den

Těšíte se na jaro? To my také. Jenže ráno kouknu z okna a venku je opět sníh, -10 a vypadá to spíš na leden. 

Za oknem mi už vylezly papriky a i včelky netrpělivě čekají až se poprvé prolétnou. My zatím pilně topíme, vaříme a jíme. Ještě že nemáme sklony k tloustnutí, jinak bychom už měli metrák. I když tady pohyb nějaký máme. Donést dřevo, vodu, nakrmit zvířata….  Zvířátkům voda hned zamrzne, tak jim dáváme novou několikrát denně.  Občas se jdeme projít a to byste nevěřili, jak je po návratu nádherně u kamen.

Dnes bude k obědu polévka z kozla s masovými knedlíčky a halušky :-)

Letos už jsme snědli tak 4 kg česneku a asi 10 kilo cibule. A k tomu dvě velké sklenice majoránky a třílitrovou sklenici sušené zelené natě ( vše z vlastní sklizně). Zato nepoužíváme masoxy, glutamáty a podobné sajrajty. Dále jsme už letos snědli 6 králíků, jednoho kohouta, malého muflona, kozla, tak dvě kila hovězího a kachnu. K tomu několik kilo vlastního sýra, tvarohu a tlačenky. A ještě 180 vajec. Zeleninu a ovoce nepočítáme.  Jak je vidět, i z podprůměrného důchodu lze jíst jak na zámku. Sedět a nadávat fakt nebudeme. Místo toho pěstujeme, chováme, sušíme, zavařujeme a mrazíme. A máme se jak na zámku.

Hrátky světla a stínů

aneb lesní duchové 

Při svých toulkách hodně fotím i zdánlivě nezajímavé věci. Koneckonců místa na disku je zatím dost. Jenže při prohlížení fotek se velice často divím jaké tvary a kouzla dokáže příroda.  Velmi často se na fotkách zjevují obličeje, někdy i celé postavy. Chce to jen se pozorně dívat a mít představivost.

Hlava slona

Z cizí hlavy

– jednou bude tolik chytrosti, že z toho bude každej blbej

– rychlost degradace lidstva je přímo úměrná rychlosti technického pokroku

Kunní slepice

Zítra bude 1. březen a venku je jako na Sibiři. Copak o to, my si topíme ale zvířátka to mají těžší. I když ty naše zatím tu zimu snášejí velice dobře. 

Slepice, co je na obrázku, tak ta naše není. Tu si chová kuna. Je to slepice, která utekla a zvykla si žít divoce. Kuna by jí mohla v noci klidně sežrat ale neudělá to, protože kuna je chytrá. Ta slepice jí totiž snáší vajíčka. A my potom různě po okolí nacházíme prázdné skořápky. Už se jí ani nesnažíme chytit, zkoušeli jsme jí zavřít, ale jak jsme to udělali byla ve stresu. A my nechceme aby z toho měla doživotní trauma ( to je teď moderní mít ho z každé 3,14čoviny a hned se soudit o miliony -:) ).

Vaťák

Někde ve stodole Lenka vyhrabala kabát. Krásný, zelený, rok výroby 1958. Prostě poslední móda. Konečně mám to, po čem jsem léta letoucí toužil. Konečně jsem in, free a cool. A můžu jít lovit děvčata. Ony si totiž na módu velice potrpí. Ještě poprosím Evinku, aby mi na něj našila nějaké pruhy, neboť čím víc pruhů, tím víc Adidas. Tuhle jsem šel po Lubenci a fakt nekecám, holky se za mnou opravdu otáčely. Jenže holky byly stydlivé ( to víte, holt maloměsto), takže z toho nic nebylo. Ale kabát se jim líbil neobyčejně, protože téměř každá otáčela oči nábožně v sloup. Bohužel jen do té doby, než přišla Evinka a se slovy nedělej tu ostudu mě nacpala za řídítka mého tříkolového vozidla. Sama si sedla vedle mě (asi aby předešla tomu, že vedle mě bude sedět ta nejkrásnější z místních bezdomovkyň) a téměř nadzvukovou rychlostí jsme uháněli tam, kde bydlíme. Bydlíme na místě o kterém řidič jedné zásilkové služby prohlásil: já se na to můžu vysrat jezdit do takové prdele. No, byl to asi něžný romantik.