Z časopisu ŠIFRA

Do svého pravidelného pořadu Na prahu změn na Slobodném vysielači si tentokrát bývalý policejní prezident a předseda Asociace nezávislých médií Stanislav Novotný pozval primáře Centra nukleární medicíny a bývalého člena dozorčí rady VZP Jana Lamiho.

Velkým a dlouhodobým tématem českého zdravotnictví je také korupce, především farmaceutických firem. Jak podotkl moderátor, „všeobecná korupce je z tohoto byznysu cítit na sto honů, jak při prodeji léků, tak zdravotnické techniky“.

Host souhlasí: „Farmaceutické firmy jsou nejbohatší na této planetě. Hrají si s námi svoji hru, marže u nových léků jsou desetitisíce procent. Vždycky si to zdůvodní skrze různé klinické studie. Jenže 90 procent těch klinických studií je organizováno jimi. Dělají si je sami.“

Pokud by někdo udělal jinou, nezávislou studii, a nevyšly mu stejné výsledky, byl by podle Jana Lamiho zlikvidován. Pro případy není nutné chodit daleko. Profesor biologie na univerzitě ve francouzském Caen a zakladatel ústavu pro nezávislý výzkum genetického inženýrství CRIIGEN Gilles-Éric Séralini v roce 2012 publikoval výsledky studie s názvem „Dlouhodobá toxicita herbicidu Roundup a vůči němu odolné geneticky modifikované kukuřice“, jež způsobily celosvětový poprask.

Séralini totiž prokázal, že krysy či potkani krmení geneticky modifikovanou kukuřicí NK603 či vodou obsahující herbicid Roundup, jejž stejně jako kukuřici vyvinula firma Monsanto, mají častěji rakovinu jater a ledvin provázenou obřími nádory, poškozené orgány a umírají dřív. Monsanto, jednička na trhu s biotechnologiemi, to ale nenechalo jen tak. Proti Séralinimu spustilo brutální kampaň, které se zúčastnilo na 700 spřízněných vědců, a nařklo jej z neodbornosti a podvodů.

V útocích přitom zanikla klíčová informace – studie byla provedena totožným způsobem, jakým firma Monsanto prokazovala, že je její geneticky modifikovaná kukuřice bezpečná. Rozdíl byl jen v tom, že Monsanto krmilo hlodavce 90 dní, zatímco vědci dva roky. Slyšet už nebylo ani pozdější posvěcení Séraliniho metodiky ze strany Evropského úřadu pro bezpečnost potravin. A slyšet nebyla ani Séraliniho námitka, že většina kritiků jsou přívrženci biotechnologického průmyslu nebo přímo korporátní vědci, kteří „nemají právo kvůli střetu zájmů hodnotit výsledky“.

Výsledky studií a různých doporučení, co je dobré a co není, je třeba brát podle Jana Lamiho vždy s velkou rezervou. Ať už se to týká potravin, nebo třeba zdraví. „Celá devadesátá léta jsme byli krmeni tím, že nejzdravější je Rama, nejezte vajíčka, šetřete na tuku, a hlavně nejezte máslo. Ukázalo se, že nic z toho není tak nebezpečné, ale naopak – když jíme vajíčka a máslo, dělá to organismu dobře.“

Stanislav Novotný se natvrdo zeptal: „Nakolik farmabyznys ovládá chování lékařů?“ A vzpomněl při té příležitosti hysterii kolem ptačí chřipky, jejímž jediným hmatatelným výsledkem byly státem utracené miliardy za bezcenný lék Tamiflu.„Stejná otázka může být stran nutnosti očkování proti dětským nemocem či klíšťové encefalitidě… Nikdy nedostaneme do ruky konkrétní data, a můžeme si být jisti, že ti, kteří nás posílají na očkováni, jsou spřízněni s nějakou farma firmou nebo se všemi, a mají zájem na tom, aby se dávek prodalo co nejvíc.“

Výhodné je to především pro firmy, ale i pro jednotlivce ze státních řad, kteří o nákupech přímo rozhodují. Ze státního totiž krev neteče a státní kasa se nejlépe dojí. Data mají jen farmaceutické firmy. Místo aby tady stál náš stát, který by řekl, že udělal nezávislý průzkum a zjistil, že očkování proti chřipce je úplně na nic, protože nás stejně neochrání, takže důchodci, přestaňte se očkovat, je to zbytečný, stát nakupuje vakcíny a domlouvá byznys s farmaceutickými firmami. Tady je tolik prostoru k různým možným výkladům, že se mi ani nechce pouštět do hlubších úvah,“ říká Jan Lami, který, přestože je lékař (nebo právě proto?), pronesl velmi drsnou úvahu:Farmaceutické společnosti jsou součástí ohromných chemicko-potravinářsko-technologických komplexů. Jsem přesvědčen o tom, že první polovinu našich životů nás tyto firmy tráví tu PET obaly, tu kvalitou potravin a éčky, která do nich přidávají, aby v nás vyvolali ty rakoviny, vysoké tlaky a jiné choroby. A druhou polovinu našich životů do nás cpou ty svoje preparáty, kterými nás takzvaně léčí.“

Stanislav Novotný podotkl, že čím gigantičtější firma je, tím úžeji je propojená s bankéři, kteří tisknou peníze. Doktor Lami souhlasí: „Těmto lidem, dají-li se nazývati lidmi, jde jenom o zisky. Jim naprosto nezáleží na životech všech obyvatel Evropy, Asie. Že není tento svět řízen náhodně, o tom netřeba pochybovat. Zbývá nám ale naše svobodná vůle a možnost získat si o tom informace.“

Netřeba házet flintu do žita, jak se říká. Spoustu věcí sice nemůžeme ovlivnit, ale právě proto bychom se měli soustředit na to, co ovlivnit můžeme. V tomto ohledu Jan Lami zmínil dvě klíčové věci. „První je dbát o své zdraví. Každý má šanci pro něj něco udělat. Stačí vyrazit každý druhý, třetí či šestý den na výlet do přírody, projít se šest, osm až deset kilometrů, popovídat si při tom s rodinou. Na čerstvém vzduchu se myšlenky líp třídí. A ta druhá věc je: Lidi, prosím, prosím, prosím přemýšlejte a vařte. Vařte jídla ze základních potravin. Nenechte si nutit polotovary. Já vím, že to stojí čas a energii, ale jen tak se vyhnete náhražkám, dochucovadlům, éčkům a dalším. Vždyť si to kuře můžeme uvařit sami. Můžeme diskutovat o tom, jestli je plné estrogenů nebo ne, ale když si ho uděláme s rýží, máme aspoň jistotu, že jsme to viděli. To jsou dvě základní věci, které každý z nás může udělat hned a velmi výrazně tím začne ovlivňovat svoje já, svoje zdraví a svůj život. A nejen svůj, ale i blízkých.“

Důležité je také věnovat se svojí duši a rozvoji ducha. I zde se však projevuje jistý úpadek. Odpovídá tomu i čerstvý zážitek doktora Lamiho. „Celý středověk se budovaly sochy a obrazy jako pocta Bohu. Když dnes vejdete do kostela a vidíte tu nádheru, přestane vám tlouct srdce. Co se považuje za umění dnes? Já jsem teď viděl velmi nechutný způsob umění, kdy si jakýsi pseudoumělec nalije barvu klystýrem do svého rekta a pak si prdne na plátno. Poté si nalije jinou barvu a znovu. Tento jeho obraz, aniž bych chtěl jmenovat místo a město, se prodává za milion eur.“ – konec citace.

A tohle přinesl náš ,,mladý“ na chlebíčky. No, popřejeme mu dobrou chuť a pevné zdraví. Navíc z toho voda přímo chcala.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *