Už je nám celých deset dní. Milujeme dovádět na balvanech. A utíkat už umíme tak, že by nás nikdo nechytil.

A když se unavíme, napijeme se mlíčka a všechny tři spinkáme k koutě ve chlívku. Mlíčko máme rádi tolik, že na páníčky nic nezbude. Oni nám ho za nějaký čas stejně budou krást, ale to už se budeme pást a nějak to přežijeme.

Tak už máme tři úžasná kůzlátka. No já vím, spousta lidí si řekne no bóže.

Tak si představte, že pohodlně sedíte na křesílku a kolem vás dovádí tři kůzlata. Jsou neohrabaná, ale snaží se. I ten kozlík si hraje na velkého kozla. Věřte, že pozorovat tu roztomilou neohrabanost dá stokrát víc, než nějaká blbá TV. A že se nasmějete, na to vemte jed. A navíc, u toho zapomenete na všechny starosti.

Myslím, že tohle by potřebovala většina lidí. Návrat k přírodě, ale opravdový, i s tou prací okolo, ne jen na oko. Ono vykydat hnůj je sice práce, ale když jim potom podestelete čistou slámou a vidíte, jak jsou spokojená, na tu práci zapomenete.

A odcházíte s nádherným pocitem. S daleko krásnějším, než když v práci dostanete ( čistě náhodou) prémie. Ty nejkrásnější věci si za peníze opravdu nekoupíte.

Dnes se Elišce narodil kozlík Bertík.

Je úžasné, jak to má příroda zařízené. Narodí se kůzle a během chvilky už stojí na svých slaboučkých nožičkách. A hned se žene pod mámu se napít. Ono se do hodiny napít musí, jinak by nepřežilo.

A mamina hned něžně pomekává, to malé si olíže a pořád ho něžně čumákem ňuchňá. ( viz video níže).

A tak je pozorujeme a … vlastně a nic, protože u tohohle byste museli být. A ještě mít rádi zvířata.

Představujeme vám naše nově narozené princezny. Ještě nejsme na světě ani 24 hodin ale máme se čile k světu. Koukat na nás je něco báječného.

Na radostnou událost jsme čekali pět měsíců. A konečně jsme se dočkali. Tipovali jsme to na dvojčata. Nakonec  kůzlata byla tři. Jenže, jak už to bývá, jedno se narodilo mrtvé. Ale aspoň zbyly dvě krásné kozičky.

A naší šikovné porodní bábě děkujeme i za Lízinku, protože první mládě mělo špatně nožičky a bez její pomoci by to Líza nezvládla.

Teď je sedm večer, obě kozičky se mají čile k světu a pijí mlezivo od maminky.

Tohle by měl zažít občas každý, možná by se na zvířata začal dívat trochu jinak.

Narodili se nám králíčci. Většinou rodí v noci, ale tentokrát už odpoledne a tak se můžete podívat, jak vypadají zrovna narození králíčci.

Moc toho vidět není pro hromadu chlupů, ale aspoň něco málo. Později si je srovná hezky do hnízda a budou mít krásný pelíšek.

Už je nám deset dní a statečně bojujeme o život. Bohužel nemáme teď mléko ani od kozy a ani od kravičky tak nám musí stačit to z obchodu. Ale držíme se a už i koukáme.

Panička nás nakrmí a půjdeme se hřát pod infra lampu. Tam je totiž krásně teplíčko.

Dva bráškové nevydrželi, my to snad přežijeme. Více o nás v článku z 13. 2. 2019.

A zapomenu na svět kolem ….