Máme polévku, tentokrát z kozla. A k tomu rizoto, též z kozla. Mééé éé -:)
Maso z kozla je podobné hovězímu, ale nemá lůj. A kozlem nesmrdí ani náhodou pokud je mladý a to ten náš je.
Vzhledem k tomu, že jsme včera byli nuceni navštívit civilizaci, a naše zažívání a hlavně chuťové pohárky už nesnesou stravu v restauraci, jsme si jídlo vzali svoje. Evinka napekla, zabalila a my si připomněli dřívější zájezdy do Německa či Itálie -:). A že jsme tehdy navozili nepotřebných kravin ….
Jdu krmit a … severní vítr je krutý ….
V tento opravdu mimořádně teplý jarní den jdu krmit. Obléknu si teplé kalhoty, tlustý svetr, zimní kabát a zimní boty, rukavice a beranici. Omrzliny mít snad nebudu, vždyť je jen – 10 a fouká severák. Jen doufám, že nezapadnu někde v závěji. Holt krávy moc prdí a tak se otepluje -:). Občas i někomu v hlavě -:) -:)
Velký nákup
Tak jsme dnes byli utrácet. A přivezli jsme toho plný kufr u auta. Někdy se musí přání ženušky splnit, aby byla v manželství spokojenost.
Jak vydržíte žít na samotě?
Nevydržíme. My totiž nic vydržet nemusíme, protože tohle je o způsobu života i o způsobu myšlení.
Vladimír Vás vítá na nových stránkách
Milí čtenáři, díky mému synovi mám nový design stránek, které budou přehlednější a věřím, že i hezčí. Nějakou chvíli potrvá než seřadím články tak jak bych chtěl, ale o nové příspěvky nepřijdete.
Všem svým čtenářům přeji mnoho pohody a inspirace u mého blogu.
Děkuji
Spokojená rodinka
Tak už nám je nějaký ten den. Papáme seno, ječmen a milujeme kopřivy. Papat kopřivy nás naučila panička. A že toho spořádáme, vždyť je nás třináct. Dnes už jsme velký stejně jako naše máma a brzy i my budeme mít dětičky.
Nostalgie
Tak ahoj jablůňko a díky za dřevo z tvé uschlé větve. Asi je to to poslední co můžeš dát. Já vím, jsi už hodně stará. Hodně let se o tebe nikdo nestaral, jenom bral. Tvá jablíčka už nikdo nechtěl, tak nanejvýš do sběrny, ani dozrát je nenechali.
Teď tě vítr vyvrátil, ležíš na boku, větve proschlé a z posledních sil se snažíš žít dál.
Je mi smutno, když to vidím. Vidím v duchu tu cestu lemovanou jabloněmi, vidím jak je někdo s láskou sázel, těšil se na první plody. Vidím i toho koníka jak táhne vůz po cestě kterou lemujete a kterou už dávno nikdo nepoužívá. To všechno je pryč. Zbyly ste jen vy, staré jabloně. Dožijte v pokoji a za všechny lidi kterým ste udělaly radost veliké DÍKY. 