Blog o tom, jak se dá krásně žít daleko od civilizace uprostřed přírody
A máme podzim. Listí padá a houby skoro nerostou. Běhali jsme po lese skoro hodinu a našli jsme pár černých hříbků na kterých si pochutnali slimáci.
Tak jsme sedli na tříkolku a vydali se lesní cestou. Na trase asi pět kilometrů jsme našli tyto nádherné hříbky. Rostly téměř na cestě.
Takže maso stále běhá po dvoře a my měli smaženici. Nezvykle s vařenými bramborami, protože chleba jsme nestihli upéct. Docela ta kombinace šla.
Kdo to taky kdy viděl, aby důchodci žrali maso ve všední den, že jo 🙂
Něco je ve vzduchu, děje se něco hodně divného. Pozoruji to na zvířatech.
Nikdy kuřata ani slepice nebyly zalezlé celý den v kurníku. Ráno se jen trochu nažerou a zalezou zpět. Přitom vždycky byly po celý den venku. A to mohou být ve stínu nebo na sluníčku, jak je jim libo.
Kozy a ovce to samé. Mléko od krávy nezkyslo ani po týdnu, což se nikdy nestalo. Tohle opravdu není běžné.
Jinak od dubna prakticky nepršelo, co ještě neuschlo tak doslova živoří a bojuje o život. Příští rok nebude žádné ovoce, protože ovocné stromy ale třeba i jahody nasazují na příští úrodu už letos. Ty stromy nemají prostě z čeho. A že je hodně jablek? Možná ty stromy vědí, že uschnou a tak se z posledních sil snaží o co nejvíce semínek.
Pokud bude takhle suchá i zima tak … Jo voda z kohoutku teče a v kaufland je zatím plnej žrádla. Takže klídek. (-: Budou nové dálnice, montovny i hypermarkety. K tomu obrovská parkoviště a ještě dostanete dotace na nádrže na dešťovku. V nich pak můžete ubytovat leda pavouky.
Seno se vloni prodávalo za 500,- třímetrákový balík, dnes za dva tisíce. Pokud tedy máte štěstí a někdo vám ho prodá. Němci nabízí 2500,-. Taky nemají, jen mají více peněz. Takže poslední zbytky dobytka vybijeme ( mrazírny prý praskají ve švech a nevykupují) a na pole už nebude ani to mikroskopické množství hnoje, co se tam dosud občas a někde dalo.
A potom nás čekají už jen samá pozitiva a sociální jistoty.
Stále je veliké sucho, a tak žáby vezmou zavděk i naším minijezírkem. Aby ne, když všechny tůňky a potůčky jsou vyschlé. 
No ale zase máme hóóódně betonu, asfaltu, montoven a zbytek polí v takovém stavu, že starý sedlák by je hnal bičem, ty zemědělce z Václaváku. 
Tak žabičky, buďte u nás jako doma.
Občas narazím v přírodě na nějakou zajímavost. Tentokrát na housenku opravu velikou. Patrně to bylo ještě mládě, proto jsem ještě na živu.
A ani nemusím do mongolské pouště. 
Po tom hororu z mekáče konečně normální svět.
Eliška zkoušela nový příčesek a mládě opustilo hnízdo:
Letos je hodně much, a tak pavouci mají dost potravy. Tento exemplář se nám usadil na terase. Tam nám nevadí, tak ať si tam klidně žije.
Nejen svět je podivný, ale i počasí. Jaro vlastně nebylo, spadli jsme rovnou do léta.
Už v červnu zahrádka připomínala srpen. Aby ostružiny, které zrají v nižších polohách ve druhé polovině srpna, byly zralé tady nahoře začátkem července to nepamatuji. Čtěte dále
Věčnou otázku co budeme vařit velmi často vyřeší zahrádka nebo les.
Letos je to celkem jednoduché, protože rostou houby už takhle brzy. Copak ,,babky“, ty rostou skoro pořád, ale najít pravého hříbka začátkem června …. Stačí vyjít kousek za chatu a je oběd. Jo, a ještě do kurníku pro vajíčka.
I když ono mít svoje vajíčka není jen tak. Nejdříve musíte postavit kurník a ohradu. Ohradu důkladně, protože slepice jak může, tak uteče a ve chvilce máte po záhonkách. Ostatně, koza je v tomhle o hodně horší. Ta během chvilky ožere všechny stromky.
Čtěte dále
Přeji všem krásné prožívání báječného jarního počasí.
My si ho užíváme plnými doušky, byť je práce na zahradě i kolem zvířat nad hlavu. Ptáčci nám celý den zpívají jak o život, vše začíná kvést, prostě nádhera.
Lízinka si na paničku tak zvykla, že jakmile se vzdálí už nešťastně mečí. No a Amálka, tak ta by si jen chtěla hrát. Ale už začíná žrát travičku a roste jako z vody.
