Náš kocour občas překoná svoji lenost a jde lovit. Často se vrátí s nepořízenou, občas chytí myš na které si ihned pochutná. A vyjímečně uloví krtka, kterého ovšem nežere. Jen ho zakousne a nechá být.

Jestli si myslíte, že se krtek jen tak nechá ulovit, jste na omylu. Umí se pěkně bránit a prskat. Kocourovi dá opravdu zabrat ho ulovit.                       

Tak jsem si myslel, že v březnu začnu stavět skleník a místo toho můžu stavět sněhuláka. Ani v lednu takhle nebylo. Na sázení brambor jako vloni to nevypadá.

Ještě že máme dost dřeva a zásoby potravin. Jestli takhle bude padat sníh do večera, tak jsme odříznutí od světa, což nám vůbec nevadí.

Ale takové teplé jarní počasí by bylo milé. Pěkně si prohřát kostičky na sluníčku je i zdravé.

Těšíte se na jaro? To my také. Jenže ráno kouknu z okna a venku je opět sníh, -10 a vypadá to spíš na leden. 

Za oknem mi už vylezly papriky a i včelky netrpělivě čekají až se poprvé prolétnou. My zatím pilně topíme, vaříme a jíme. Ještě že nemáme sklony k tloustnutí, jinak bychom už měli metrák. I když tady pohyb nějaký máme. Donést dřevo, vodu, nakrmit zvířata….  Zvířátkům voda hned zamrzne, tak jim dáváme novou několikrát denně.  Občas se jdeme projít a to byste nevěřili, jak je po návratu nádherně u kamen.

aneb lesní duchové 

Při svých toulkách hodně fotím i zdánlivě nezajímavé věci. Koneckonců místa na disku je zatím dost. Jenže při prohlížení fotek se velice často divím jaké tvary a kouzla dokáže příroda.  Velmi často se na fotkách zjevují obličeje, někdy i celé postavy. Chce to jen se pozorně dívat a mít představivost.

Hlava slona