Návrat do ráje

Několikrát za rok odjedu na brigádu přivydělat si k důchodu trochu peněz. Odjedu do civilizace. Tak se tomu prý říká. Vlastně ono je úplně jedno jak se ten blázinec jmenuje. Z pohledu člověka žijícího na samotě uprostřed nádherné přírody to blázinec je, a to téměř dokonalý. Téměř proto, že by šel ještě vylepšit. Ale jak, to sem raději psát nebudu, ještě by to někdo zrealizoval.

Věřte, že po několika málo dnech ve městě je návrat sem návratem do ráje. Vylezu z auta a přes uši mě praští úžasné ticho, rušené jen zpěvem ptáků. Nahoře na pastvině spokojeně přežvykují krávy a všude božský klid. Balzám na dušičku. Seběhnu ( no, už to nejde tak rychle) pěšinkou k chatičce kde mě mimo Evinky přivítají naše kozy s kůzlaty. Králíci a slepice dělají, že je jim to jedno. No a kuřata ženou ke vrátkům jen proto, že doufají v to, že dostanou něco chutnějšího než mají v krmítku. Zase jsem doma.

Krásné staré dobré stroje

Nemohu si pomoct, ale dříve se vše dělalo daleko poctivěji než dnes. A navíc, ty věci měly prostě duši.

Prolezl jsem starou stodolu a našel poklad. Řezačku na kopřivy. Nikoliv tu dnešní, ke které vám při koupi hned nabízejí náhradní kolečka, protože jsou dělaná z tvarohu a déle jak jednu sezonu nevydrží. Našel jsem opravdu poctivý výrobek odhadem z první republiky, ne li starší. A stále bezvadně funguje!

Aby ne, převody jsou udělané z oceli a nejsou odlitek z nějaké pochybné slitiny. Nože mají důmyslný a jednoduchý systém štelování tak, aby to celé fungovalo perfektně.

Všude poctivé železo, tehdy se dělaly věci aby vydržely.

Při porovnání s nejen dnešním výrobkem mě napadne jediné slovo: úpadek.

17. 6.

Občas zaprší a to je dobře. Tráva alespoň nám nějaká narostla a usušili jsme co se dalo stihnout. Dokonce pár balíků sena jsme sehnali, tak naše zvířátka budou mít dostatek.

Ale stejně je to nějaký divný. Jahod i přes veškerou péčí máme pár, spousta toho co jsme zaseli vůbec nevzešlo, místo kapusty nám roste jakýsi paskvil ( posílám dík do  osiva.cz.), rybíz také vypadá nějak divně, no alespoň brambory vypadají nadějně. Dokonce i med máme. A pokud nepřijdou kroupy, budeme mít broskve.

On je každý rok úplně jiný. Jeden rok se něčemu daří, jiný rok zase něčemu jinému. Asi to tak má být.

Zmrzlinu už asi budeme dělat v kýblu jak nám chutná. Ještě že ten cukr jsme nahradili medem. I tak pěkně tloustnu. A to jsem myslel, že to přes léto shodím. Do zimy daleko, tak uvidím.

Důchodce seká trávu

Kdybych chtěl, tak můžu sekat snad do podzimu. Trávu pokud to nejde posekat traktorem nikdo nechce. No jo, kdo by se dřel. Jen pár starejch bláznů jako jsme my.

Popravdě, kdyby nás to nebavilo, vyprdnem se na to taky. Ale odměnou je báječné masíčko a mléko, a to za to stojí.

Vstávání jednoho důchodce

Zamžourám očima, venku už svítí sluníčko. Měl bych vstát, pomyslím si. Nechce se mi vstávat, ale nechce se mi ani ležet. Jsem bez nálady.

Zůstanu chvíli ležet a v polospánku vnímám jak krásně zpívají ptáci. Do toho zamečí koza a já si uvědomím, že musím pustit kuřata a slepice, a že kozy chtějí podojit.

No co, tak vstanu, stejně už je půl sedmé. Jdu nakrmit zvířata a pozoruji, jak kuřata radostně vybíhají z kurníku, lítají sem tam a mávají křídly a pak se vrhnou na žrádlo. Přijdou kozy a domů si nesu litr a půl báječného mléka. Blbá nálada je rázem pryč. Díky zvířátka.

Nasnídám se a jdu rozházet seno. Klídek a pohoda.

A začínají zrát třešně.

 

Opuštěný, rozpuštěný … a na spadnutí

Kdo? Kravín i stodola.

Před dlouhými a dlouhými tak třiceti roky byl ten kravín (ovčín) plný ovcí. A ke kravínu postavili domeček, to aby rodina, která se o ty ovce starala měla kde bydlet. To ještě byl zájem o skopové maso a ovčí vlnu.

A ještě dávno a dávno před tím naši předci postavili stodolu. To aby měli kde uskladnit seno a krmení pro zvířata. A i u té stodoly byl dům, ze kterého už zbyly jen ruiny.

Doba pokročila, stodoly nepotřebujeme. Seno slisujeme do balíků, tedy pokud náhodou uschne. No a pokud neuschne, uděláme senáž, tu zabalíme do igelitu a může být venku. Tak na co stodola, že.

Té stodoly je strašná škoda. Už jen pro tu práci, kterou předci vynaložili na její postavení. Dopravit ty stovky tun kamenů, postavit z toho takovou stavbu byla pro nás nepředstavitelná dřina. Využili vše, od velkých balvanů po drobné kamínky. Bez mechanizace! I ty trámy ze kterých je krov mají rozměry přímo úctyhodné.

Ta stodola za čas spadne. A s ní i kousek naší ne tak dávné historie.

Sušíme

Slunce, seno, jahody

Počasí je ideální na sušení sena a tak sušíme. Někdo suší peníze, my seno. Vzhledem k tomu, že na tom místě bývala bažina a teď není protože krávy hodně prdí, je tam vlhko a tím pádem tráva přímo parádní.

Minulý týden jsme postavili 100 m ohrady

Takže sena bychom měli hodně, jen to nestíhám posekat. No jo, jak taky když jsem se včera nemohl hnout. Křoviňák něco váží a třicet už mi není. Budeme muset našetřit na pořádnou sekačku. Pak bychom mohli být soběstační i se senem.

 

 

 

Včera jsme vytáčeli med, zatím jen 33 kg. Snad včelky ještě nějaký nanosí.

Letošní první naše seno

A začínají zrát jahody. A roste také plevel a to neuvěřitelně rychle. Nudit se nebudeme. Za chvíli začne totiž zavařování.

 

 

Senoseč

Tak jako každý rok touto dobou přijely dva traktory posekat pastviny pod námi.

Tohle přijeli sekat. Vloni tam byla tráva půl metru vysoká.

Traktory mají pěkné, skoro nové a za nimi sekačku s asi šestimetrovým záběrem. Potud je to paráda, to co by kosou sekalo několik lidí nejméně týden, mívají posekané za jeden den.

Ovšem něco je velmi, velmi špatně. Není tráva! Tedy je, ale většinou tak 15 cm vysoká, někde ani to ne a navíc velice řídká. Pan traktorista objel pastvinu, kouká na to co posekal, zakroutil hlavou a odjel na vedlejší v naději, že tam to bude lepší.

A tak jsme rádi, že jsme dostali do užívání těch půl hektaru a nějaké seno si nasušíme sami. Sice tráva nic moc, kopřiv a plevele je tam hodně, ale aspoň je to vysoké a bude toho dost. Sekám to křoviňákem, dá to zabrat ale jde to.

A tohle sekáme my.

 

Snad ty naše kozy a králíky v zimě uživíme.

 

 

 

 

 

P.S. Objeli i druhou louku a usoudili, že by to byla škoda nafty. Tak odfrčeli domů. Asi se bude zlevňovat hovězí 🙂

Snídaně

Včera jsme pro samou práci zapomněli upéct chleba, takže co si dát k snídani? Jednoduché řešení. Nadojili jsme mléko a Evinka udělala výborné palačinky s naší jahodovou marmeládou. K tomu melta a byla parádní snídaně.

Žádné do krámu pro rohlíky a pod. Když máme chuť na rohlíky, upečeme si je dle našeho receptu a jsou stokrát lepší než ta žvýkačka z krámu. Něco málo nakoupit pojedeme až po důchodu, což je za 14 dní.

Je úžasné chodit nakupovat jednou za měsíc. Vřele doporučují dva ze dvou obyvatel samoty 🙂

Nájemníci

Chatičku sice máme malinkou, ale co nás tady bydlí! Ve škvíře pod střechou má hnízdo rehek zahradní a to hned dva páry. Dále konipas bílý. V ostružině pnoucí se po chatě má hnízdo kos.

No a konečně já a Evinka. Tedy mimo to nás ještě navštíví mouchy a mravenci a sem tam i nějaký ten pavouk. V zimě občas i myška. Jo a také kocour, tedy pokud se zrovna někde netoulá. Ten dokonce i nějakou myš chytne. Často to není, protože je línej jak vandrák v červenci. Nejraději hnije u kamen. To by mu myši mohly tancovat po hlavě.

Kozy by nejraději s námi bydleli také, ale to nejde, sežraly by mi salát k obědu.

Prší

A prší dost. Včera jsme stihli okopat brambory a posekat půl zahrady a pokud bude hezky, snad z toho bude seno.

Jo a protože prší, už nemusíme ,, bojovat se suchem“. Já se suchem nebojuji, jen se snažím hospodařit jako naši předkové. Hnojím hnojem, pleju a nekleju a jakákoliv chemie k nám nesmí.