Zachráněn!

Sedíme si na terase a nahoře ke kravínu přijedou policajti a pustí tu jejich diskotéku. Jdeme se podívat, co se děje. Slušně pozdraví a že prý se ztratil sedmdesátiletý pán a kdyby jsme ho viděli, máme dát vědět. No, asi jim to nedalo, nebo si uvědomili, že pán má mobil a ten jde lokalizovat. Po hodině projeli pod námi po pastvině a pána našli sice vyčerpaného, ale živého. To nám už ovšem neřekli..

Chystáme se ke spánku a ….. ,, Haló, haló. “ Rozsvítím venku, za plotem stojí dědula a ptá se kde to prý jsem. ,,Já byl na houbách a ztratil jsem se. Ještě že svítíte.“

Pozveme pána dál, necháme ho omýt poraněnou ruku a dáme mu čaj a napít. Evidentně mele z posledního. Voláme zeťákovi co je u policajtů. ,,Cože? Vždyť už ho našli,“ povídá. ,,Tak tady máte dalšího co se ztratil. Sedí u nás na chatě.“ Říkáme my. ,,Ty vole, to už je třetí“, zní odpověď.

No, během dvou dnů tři lidé ztracení ve zdejších lesích. Záhada. Sedm let nic, teď tři ztracení lidé, kteří se ani neznají.

Děda měl štěstí, jindy tou dobou už máme zhasnuto a vzhledem k tomu, že dle jeho slov má cukrovku a léky s sebou neměl, nemusel by noc v lese přežít. Lesy jsou zde opravdu hluboké a navíc samý sráz.

Lidi, choďte do lesa ve dvou a mějte s sebou ten zatracený mobil. Někdy je kupodivu i k užitku.

 

Myší invaze – kočky by kupovaly myši

Společně s kocourem usilovně chytáme myši. On venku, já v kůlně do pastičky. Každé ráno má vydatnou snídani – myšku chycenou do pastičky. No a přes den a v noci si další chytá sám. Jsem zvědavý, kdy jich bude přejedený.

Salám Herkules stále odmítá, po čtrnácti dnech se nekazí a myším na pastičce evidentně chutná. Je to opravdu velmi kvalitní výrobek, ten salám. Zřejmě je v něm tolik chemie, že je věčný.

Nespím, přemýšlím

Po namáhavé práci na našem minivelkostatku je potřeba si odpočinout. I kocoura už nebavilo chrápat u kamen a tak si našel pohodlnější místo k odpočinku. Dlouho jsem však nepřemýšlel, protože naproti chatičce jsou hrušky a ty je potřeba sklidit. Z nich uděláme hrušková povidla. Na stromě jich je ještě tak dva metráky. Jenom jablka nejsou žádná. Nespím, jen přemýšlím

Hrníčková polévka

Budeme potřebovat: bytelný špalek, sekyrku a jedno kuře. Kuře chytíme, provedeme dekapilaci a následně kuře oškubeme a vykucháme.

Do hrnce dáme vařit křídla, žaludek, srdíčko a krk. Po hodině přidáme játra a zeleninu a dochutíme solí a pepřem. Na mírném ohni vaříme asi tak dvě hodiny. Maso vyndáme a obereme kosti.

Mezitím uděláme nudle před koncem vaření asi tak 3 minuty do vývaru vrátíme maso a vsypeme nudle. Místo nudlí můžeme udělat játrové knedlíčky.

Pokud polévku nalijeme do hrníčku, máme hrníčkovou :-))

Kdo nemá oheň, může vařit na plynovém či elektrickém vařiči. Sebevrazi v mikrovlnce.

Boty z minulého století

Mají za sebou čtyři roky denního nošení v hnoji, blátě i mokru. Bez jakékoliv údržby.

Jak už jsem psal, věci u nás díky tomu, že jednak žijeme na samotě a jednak ať si o nás myslí kdo chce co chce, slouží do poslední molekuly.

Tyto dopadnou stejně jako ty staré.

Jenže za čas se věci stávají nepoužitelné, i když poločas rozpadu bývá často hodně dlouhý. A tak nastal čas pořídit si nové boty. Boty, které sice nejsou in, ale zato se v nich parádně chodí a jsou pohodlné. Oblíbené značky čím víc pruhů tím víc adidas a pod., jsou na dvě věci. Na prd a na nic.

Takže jako u správného patriota u mě vyhrála ….. světe div se …. česká a opravdu čechy vlastněná značka Moleda a boty Prestige. Boty vyráběné hluboko, hluboko v minulém století a vyráběné stále. Ale co se týče kvality, výdrže a pohodlí stále nepřekonatelné.

Až mě v nich ( čistě náhodou) uvidíte, můžete se smát jako náš vnuk. My však víme svoje. Panička si objednala semišky, já zimní. A máme nohy jako v pelíšku.

Myši a salám Herkules

Není nad domácí houstičky

Byli jsme nakoupit něco málo těch nejzákladnějších potravin. No a já dostal bohužel chuť na salám. A žádnou Vysočinu, dám si Herkules a k tomu rohlíky. To jsem si zase jednou naběhl. Rohlík v hubě udělá jakousi kouli a salám se matlá po hubě jako by byl z loje. Sežvýkal jsem dvě kolečka a jeden rohlík a měl jsem po chuti.

Co s tím? Stálo to nějakých třicet ničím nepodložených korun. ,,Tak to dáme na pizzu“ pravila Evinka. ,,Chceš jí zkazit?“ odvětil jsem.

Vynikající návnada na myši

A tak ten vynikající salám letěl do ledničky, kde by se asi možná díky éčkům  za hodně dlouhou dobu zkazil. Jdu nalíčit pastičku na myši a přemýšlím, co tam dát za návnadu. Už to mám! Ten salám přeci! Jak jsem pomyslel, tak se i stalo. Myším ten úžasný korporátní výrobek evidentně chutná. Za necelý jeden den se na jednu pastičku chytly už tři myšky.

Nabídl jsem kocourovi čerstvě chycenou myš a salám za 230- / kilo. Salám očuchal a pravil, že raději tu myšku. Holt na starý kolena budu ještě za kocoura chytat myši, aby nám neumřel hlady.

Myši

Letos se urodilo nějak hodně myší a naše uložené brambory jim velice chutnají. A to tak, že bychom za chvíli neměli nic. Tak to tedy ne, milé myšky.

Vyrobil jsem na brambory bednu, kam se nedostanete. Brambory opravdu pěstujeme jen pro nás.

Jen tak …

Tak konečně skončila ta šílená vedra. A i když malinko zapršelo, sucho nekončí ani náhodou.

Telata z pastviny odvezli do Německa, k nám dovezou starý hajtry  už naporcovaný do balíčků, ale bude to v akci.

Dříví na zimu máme pod střechou, dokud to půjde budeme ho doplňovat.

Hodně se ochladilo, tak jsme si v chatičce zatopili a máme příjemné teplo. K obědu bylo naše dvou a půl kilové kuřátko upečené ve sporáku.

Zraje víno které je krásně sladké. Už jsme ho skoro sežrali. Sklízíme poslední rajčata a papriky.

Na uvolněné záhony vozím hnůj. To je to co lidem smrdí. Díky bohu že ho máme a díky zvířatům svůj.

Kozy už dojí jen litr denně, zbytek dopijí přes den kůzlata. V zimě budeme odkázaní na tu vodu z obchodu. Do těsta, pít ho nebudeme.

Plníme mrazák masem z vlastního chovu a vším co vyrostlo na zahradě a jde zmrazit. Snad blackout nebude. Pro všechny případy máme plán B. To je zavařit.

Ve sklepě máme brambory a asi tak 300 kompotů a zavařenin. Já vím, jsme blázni. Vloni jsme měli to samé, a sežrali jsme všechno. I angreštový a vinný kompot.

Jo, a v důchodu je fakt báječně 🙂

Nákup …

… nikoliv v Kauflandu

To se vezme motyka, košík a brambory se vykopou ze země. Jak jednoduché.

Jenže na podzim se musí na záhon navézt hnůj ( to je to, co někomu smrdí) a zaorat ho. Na jaře uhrabat a zasázet brambory. Když povyrostou je přihrnout. Zalévat nebylo čím, tak jen čekat co naroste.

No, narostly. Sice díky suchu méně a jsou drobné, ale díky zahrádko za ně.

Vloni jsme na stejné ploše měli dva metráky, letos tolik nebude. Ale jsou vynikající a bez chemie.

Takže poděkování zahrádce i našim předkům. Těm proto, že postavili tak báječný sklep, že v něm ty brambory bez újmy vydrží celý rok!

20.7.

Tak budeme sklízet brambory. Ještě mohly růst, kdyby neuschly. Jenže je takové sucho, že až na pár trsů jsou suché. Uvidíme, kolik jich bude. Nasázeli jsme jich hodně, snad nám budou stačit na zimu i když budou drobné.

Pořád lepší než ten hnus z krámu.

Neprší a neprší a ve studni skoro žádná voda. Ach jo.