Nákup v Moskvě

No v Moskvě ten nákup nebyl, ale v ruském obchodě ano.

Do Ruska už se bohužel nepodívám a tak mě potěšilo, že v Česku existuje ruský obchod. I nedalo nám to, a vyrazili jsme nikoliv do Moskvy, ale do Mostu. I když mezi námi, ta Moskva je fotogeničtější.

Konečně jsme ten obchod našli. Barák jak po výstřelu z Aurory v r. 1917. Venku srovnané dřevěné třakaře místo nákupních vozíků a nápis na zdi dávají tušit, že jsme tu správně. Otevírám příšerně skřípající, napůl rozpadlá dubová vrata pamatující cara Mikoláše a ocitám se uvnitř. Ufff, ještě že to byl jen sen.

A teď vážně realita:

Menší hala dnešního střihu, místo trakařů normální nákupní vozíky. První co praští do očí jsou ceny. Ty jsou třetinové až poloviční než na co jsme zvyklí. Sortiment omezený, ale velice, převelice zajímavý. Opravdu čumíme jak puci v dobrém smyslu slova. Bereme to, co se nám zdá zajímavé a co už podle vzhledu napovídá, že to bude i chutné. K tomu nějakou drogerii, 6 krásných skleniček za 50,- Kč, ponožky za 10,-/ks a ještě LED žárovku z Číny za 20,-.

U pokladen opravdu nemají sčot ( vygůglit co to je), ale kasy na čárové kódy.

Tak nakoupeno a uloženo do kufru. Ochutnáváme co jsme vlastně nakoupili. S blaženým úsměvem na sebe mrkneme a jdeme si dát druhé kolečko nákupu.

Soudě dle kvality jak potravin, tak ostatních koupených věcí je na východ od ráje …. ehm … na východ od Česka hodně věcí hodně jinak než se nám snaží namluvit propaganda.

P:S: Výrobky jsou nejen z Ruska, ale též z Litvy, Ukrajiny, Estonska, Bulharska. Takové Trojmoří, což je docela zajímavé.

Foto nahoře: Sušenky s jahodovou náplní 1kg za 67,90  vynikající, a čoládové bonbony 1kg za 78,90, též extra super lux.

 

 

O závisti

Ne, nebudu psát o té klasické, zlé závisti, kdy někdo závidí někomu hmotné statky. To, o čem chci napsat jen pár vět, je o závisti jiné. O té, kterou slýcháme tady na samotě dost často. Tohle je závist taková milá, u srdíčka hřející. (Snad ten oxymorón někdo pochopí.)

Lidé přijdou, chvíli pobudou a při odchodu slyšíme obvyklou větu: ,, Já vám to tak závidím“. Dlouho jsem přemýšlel co nám závidí. Majetek nemáme, tak vlastně co? Tušit o jakou závist vlastně jde jsem začal, když někteří dodávali: ,, …. Ale já bych takhle žít nemohl“. Ono těch dovětků bývá trochu více a celkově z nich postupně vyplynulo, co nám to vlastně tak závidí.

Závidí nám totiž to, že jsme to dokázali. Že jsme dokázali změnit vztah k životu, penězům i konvencím. To, že nám stačí nakoupit jednou za měsíc, že se za ničím neženeme a že nám ke spokojenosti stačí být v přírodě. Závidí nám z toho vyplývající klid na duši.

Oni by (někteří) rádi žili když ne stejně, tak velice podobně, ovšem jejich pouta k systému jsou příliš silná a vůle se z nich vymanit příliš slabá. Mohli by, (mají chaty), ale zvyk je železná košile a pohodlíčko je tak fajn.

A dost možná si uvědomují, že i ta krása a spokojený život tady má i odvrácenou tvář. Ne vždy je slunečno, občas bláto, mlhy, sychravo, v zimě pro vodu do studánky a vstávání do zimy, kdy ráno jsou uvnitř 4st. O co se člověk nepostará, to prostě nemá a musí se setsakramentsky otáčet.

Odměnou za to všechno je ten báječný a spokojený život bez stresů dnešní doby. I to, že po těch létech přírodu vnímáme úplně jinak než dřív. Jak? Bohužel, tohle nejde popsat, to se musí prožít.

 

 

 

 

Tak jsme vyrazili na výlet

Jsou místa plná turistů, kde toho k vidění ani moc není. To jen reklama a vidina zisku udělala svojí práci.

Ale také jsou místa, kde je toho k vidění hodně a mnoho lidí netuší, že i odlehlém koutě naší vlasti jsou nádherné zámky i jiné památky. A člověk se diví, jak to zde v dobách dávno minulých žilo a jaké bohatství se zde nashromáždilo a jakou krásu je tu možno spatřiti.

Ať už je to zámek Chýše, Valeč, nebo Manětín. Navštívili jsme všechny tři a času ani vstupného jsme nelitovali.

V zámku Manětín

 

Valeč

Jen ten zámeček Struhaře nedaleko nás už asi nikdo nezachrání.

 

 

Chýše

Návštěva chrámu hrůzy a děsu

No jo, se můžu stokrát zařeknout, že do těch krámů nevlezu a stejně mi zvědavost nedá.
Že jsou dnešní hračky pro děti všech věkových kategorií až na vyjímky děs a hrůza, jsem tak nějak tušil, páč občas někde něco zahlédnu.
Ovšem vidět tu hrůzu přímo v obchodě mi vyrazilo dech.
Hračky čím hnusnější a méně estetické, tím lépe. Hlavně že pro české děti to má anglické názvy. No holt globalizace a mám dojem, že i debilizace. Neboť hračky alespoň trochu estetické, případně podporující tvořivost a motorické schopnosti tam sice byly, ovšem v množství mizivém a zašité tak, že to vyžadovalo pátrání přímo detektivní.
Ceny nekomentuji. Za tu hrůzu by měli dávat spíš odměnu, že si to někdo odnese.
Tak hlavně, že dětičky jsou již patřičně zpracované a ten děs se jim líbí.
Mě z toho bylo smutno. A to hodně.

Když je na zahradě mokro

No, spíš bahno po těch deštích co byly. A protože blízké okolí máme prozkoumané po těch létech co tu jsme více než důkladně, vyrazili jsme o pár km dále.

Bylo pondělí, takže turisti žádní, všude ticho klídek a pohoda. A počasí ideální k romantické  procházce zámeckým parkem i ok olím zámku Valeč.

 

Dřevo není

Potřeboval jsem pár prken, fošen a latí. I vyrazil jsem objednat do místní, 10 km vzdálené pily požadované.

Na rozdíl od jiných roků byl letos výběr doslova žalostný. Odpověď na moji poznámku, že to je bída mi vyrazila dech. Prý nemají co řezat, není dřevo.

Panebože, tady v lesích se toho válí obrovské hromady a není dřevo?! No, není, prý všechno jde do Německa a do Číny a ti mají přednost.

Spadla mi čelist, a co mě napadlo, zveřejnit nejde. Bylo by to velmi, ale opravdu velmi sprosté.

Ale co, např. palubky dovezeme z Německa. Samozřejmě podřadnou jakost draze zaplacenou. A to se vyplatí …. Tedy někomu určitě.

P:S: A všechno je minimálně o třetinu dražší než vloni.

Prší občas a krávy prdí (furt)

Sem tam přeháňka. Paráda, aspoň nic neuschne a bude dost vody.

Vloni hlavy pošahaný plánovali pro krávy pisoáry. To jako fakt. Na ty zatím nedošlo, ale pro změnu letos plánují kravám měřit prdy. Prý kvůli jakémusi vymyšlenému oteplování jakési planety. Zřejmě se jim otepluje mozek hodně nad provozní teplotu. Jen tak mimochodem, za Karla IV ( čtvrtého, pro ty inkluzivně vzdělané) se ve středních Čechách pěstovaly ve velkém broskve a réva. Tudíž muselo být teplo dosti velké. V rámci objektivity nutno podotknout, že počet tehdy chovaných krav alespoň mě není znám.

Tak to byly pro dnešek všechny moje opravdu velmi hluboké myšlenky.

Mějte se bájo.

Lažanská studánka

Toulali jsme se dál a došli ke studánce, ke které jsme se dlouho chystali. Ke studánce zvané Lažanská, kde pod starým dubem odjakživa vyvěral pramen.Dub již není, pramen zatím je.

To místo má své kouzlo, což ještě podtrhuje fakt, že Lažanští zde na konci 19. století měli jakousi oplocenou zoologickou zahradu. Inu, hezká a zajímavá místa uměli opravdu najít.