Knížka je na světě

Tak, kniha je na světě a navíc se podařilo dojednat i lepší cenu. Pokud byste měli rádi knihu doma a navíc tím podpořili moji tvorbu, můžete mi ještě poslat zprávu ☺️ Cena knihy je 229,- a 70,- poštovné na dobírku. Zájemci, kteří si knihu již objednali, ji samozřejmě obdrží také za tuto nižší cenu 😉

Volný vztah

To vám bylo najednou lásky. Celé tři dny se náš kocourek Amourek věnoval Micince, nevyháněl jí od žrádla, stále se o ní něžně třel a Micinka si to náležitě užívala. Zdálo by se, že je to láska na celý život.

Jenže jak už to v životě bývá, Micinka dostala pocit, že jinde se bude mít lépe, a tak zmizela za tím černobílým frajerem do nejbližší vesnice. Po třech dnech asi usoudila, že tady dostane aspoň nažrat a vrátila se. Dělala jako by nic, Amourka si ani nevšimla.

Nevím, zda se pohádali, ale kocour prostě zmizel. Možná si to šel vyřídit s tím frajerem, ale jak ho znám, určitě má někde milenku. Za týden se vrátí, bude samý šrám a natržený minimálně ucho. Jako každý rok.

No jo, v podstatě jsou jako lidi. Nemají rozum.

Jak mě žena načapala


Byli jsme po dvou měsících opět nakoupit trochu základních potravin. V klidu jsme těch pár věcí koupili, a já se schválně ženušce ztratil. Dostal jsem totiž geniální nápad jí koupit kytku.
Jenže panička si myslela, že jsem se jí ztratil ( to víte, dědek ze samoty ve městě…) a tak se mě vydala hledat. A našla mě v prodejně květin.
Marně jsem se vymlouval, že to mělo být pro milenku, potom že jsem chtěl slečnu květinářku pozvat na večeři. Evinka dobře věděla, že ta růžička je pro ní. Jenom to překvapení se nekonalo.
Ale i tak byla ráda.

Jen takové zamyšlení

I když letošní zima je teplejší než bývá jaro, na pěstování venku ani ve skleníku, pokud není vytápěný to zatím není.

Jezte vitamíny, jezte ovoce se na nás valí ze všech článků i reklam. Což o to, je to správné, jíst by se to mělo. Ale zároveň je spousta článků, že jíst kupované ovoce a zelenina je vlastně zdraví škodlivé, neboť je plné herbicidů, pesticidů, insekticidů, posklizňových roztoků, což vás sice nezabije hned, ale … ???

Neříkám že všechno, ale poznejte to. Navíc je to vezené přes půl zeměkoule, v lepším případě Evropy. Žárovky se speciálním barevným spektrem to krásně nasvítí, a ejhle, no nekup to. O chuti se nemá snad cenu ani zmiňovat. Málokdo už dnes ví, jak chutná ovoce dozrálé na stromě. Jablko s červíkem prostě neexistuje, což mluví samo za sebe.

Ale ještě je i jiná možnost. Zajet si k zahradníkům, na podzim k sadařům a pokud není sklep, nadělat kompoty, čalamády, základ na lečo a pod. Nebo využít sklep u příbuzných a známých na chalupách.

Dnes už se nové baráky se sklepem nestaví. Je to drahé a zdánlivě zbytečné. Opravdu zbytečné? Raději o jednu místnost méně, ale sklep určitě.

Ještě teď jíme nestříkaná jablíčka ze sklepa, zavařenou zeleninu a kompoty. Díky našim předkům, kteří ten sklep kdysi hodně dávno postavili.

A doplňujeme to čerstvou natí cibulky, což může opravdu každý.

Nové trendy v potravinách

Změna je život. A tak po době, kdy vejce škodily, ale už neškodí, živočišné tuky jsou čiré zlo a náhle jsou prospěšné, tu máme opět nový trend.

Máme papat avokádo či akai ( ani nevím co to je). Vodu si mám kupovat s kolagenem a kořenem pampelišky. A také máme jíst potraviny plné adaptogenů. Ashvagandha či houby reishi a chaga to je teď hit. Jo, a ještě mouka z oříšků. Samozřejmě z těch co tu nerostou.

A hlavně, potravinové, továrně vyráběné doplňky abychom to všechno ve „zdraví“ přežili a hezky spořádaně vyprázdnili peněženku. Napřed v hypersuper a následně v lékárně.

No já nevím, ale pokud budu jíst kvalitní potraviny, pěstované na kvalitní půdě jako naše babičky, žádné potravinové doplňky nepotřebuji. Ani nepotřebuji jíst bůh ví co, dovezené přes půl zeměkoule.

Nebo zeměplacky, neboť Země je dle některých placatá. I když kdo ví, jak to opravdu je. Páč dle jiných je zase Země dutá. Ale ono je to vlastně fuk, protože pravda je to, co někdo řekl, že je to pravda a tomu zase někdo jiný řekl že je to pravda.

Já na všechny módní trendy prdím. Řídím se starým selským rozumem a rozumem našich předků. Sice stejně neušetřím, protože i vlastní jídlo je pěkně drahé, ale vím co jím. Radši peníze utratím za prkna na novou králíkárnu, než za módní trendy nejen ve stravování.

A čím jsem starší, tím více si uvědomuji, že téměř všechno je jeden velký podvod. Na stará kolena smutné zjištění.

Tak, a jdu se projít do lesa. Svítí sluníčko a je tam nádherně.

Granáty

Ne, opravdu moje žena nedostala od Ježíška české granáty. A i kdyby dostala, jak jí znám, nic by jí to neříkalo.

Ty granáty dostal náš čtyřletý vnuk. Sice nebyl původní záměr granátama obdarovat čtyřleté dítě, ale stalo se.

Jeho táta pro něj objednal stavebnici. Ta přišla a on jí nechal v krabici tak, jak dorazila. Jen jí zabalil do vánočního papíru, aby to hezky vypadalo.

Vnouček nedočkavě roztrhal obal tak, jak to děti umí, podíval se do krabice a s neskrývanou radostí vykřikl: “ Jéééé, granáty! Hurá!“.

Ty granáty byla výplň krabice, takové polštářky naplněné vzduchem, na které když se dupne krásně bouchají.

Vzhledem k tomu, že mimo stavebnice která ho vůbec nezajímala, dostal ještě pistolku, jsme na Štědrý večer prožili regulérní válku se střelbou a výbuchy granátů.

A pak vymýšlejte dárky pro děti.

 

Čas vánoční

Tak nám opět nastal vánoční čas. Platební terminály v hypersuper kolabují, parkoviště praskají ve švech a lidé jsou z toho na palici. Doslova a do písmene. Tedy soudě dle kusých zpráv, a očitých svědectví, které se k nám donesou.

A tak si tady na samotě říkáme, zda to těm lidem stojí za to. Utratit všechny peníze, často i ty půjčené, protože celý rok máme dostatek jídla a v podstatě všeho, tak proč bychom se na Vánoce nerozšoupli.

No jo, reklama, davové šílenství a společenský status dělají svoji práci dokonale.

Co takhle trochu jiné Vánoce? Žádné shánění dárků, žádné obžerství, žádný stres? Co zkusit žít až do štědrého dne jako by žádné Vánoce nebyly? Nakoupit běžný nákup v době než lidé začnou šílet a být v klidu.

A protože Vánoce do naší kultury prostě patří, na štědrý den ozdobit stromeček, jít se projít do lesa a navečer usmažit kapra. U stromečku rozdat pár drobností a být v pohodě.

Pohoda opravdu není to, že uštvaní rodiče večer padnou únavou u stromečku, a v duchu si říkají už aby bylo po všem. Ani to, že jejich potomci se spěchem a bez zájmu rozbalují haldy dárků, kterých si ani neváží.

Doba, kdy většina lidí byla chudých jak kostelní myš a byli rádi i za ponožky, je opravdu pryč. Tím neříkám, že se to nemůže v budoucnu zopakovat.

 

 

 

Přežijete? Přežijeme?

Tuhle jsme poslouchali pořad, kde vyprávěl pán, co vede kurzy  „Jak přežít v přírodě „. Týkalo se to jen asi 3- 7 dnů bez výdobytků civilizace v lesích, pouze spacák, nůž a křesadlo na rozdělání ohně. A to ještě dostali třeba pytlík mouky a poraďte si.

Vyprávění to bylo velice zajímavé, neboť ukázalo, že lidé pokud přijdou o hračičky jako je navigace, mobil a chytré hodinky, jsou najednou mírně řečeno v háji. Pro některé byl problém spát na zemi, pro jiného pavouci, třetí neměl Colu a byl v háji. Jiný se vykašlal na stavění přístřešku, protože odpoledne bylo teplo a v noci mrznul a ještě promokl. Najednou nabušení svalovci z posilovny byli jak malé děti. Čest vyjímkám!

A navíc, lépe to zvládají ženy než muži. No … muži, … dnes snad ani pořádní chlapi neexistují.

Tak nás to vedlo k zamyšlení, že kdyby náhodou nešel třeba týden proud ( což se stát opravdu, ale opravdu nemůže), jak by to lidé tak šíleně odtržení od přírody a od toho, co dříve uměl každý malý kluk přežili. Rozdělat oheň? To nejde, vždyť pršelo! Zabít králíka? To nikdy! Najít studánku? Bez navigace? Nemožné! Získat vodu jinak? To nejde! Atd., atd. ….

Ano, jsme zhýčkaní tenkou slupkou tzv. civilizace tak, že pokud by to pozlátko nefungovalo, přežila by tak desetina lidí. Což není z mé hlavy, ale pevně tomu věřím. Jenže to by bylo na další, ne příliš korektní článek.

A tak jsme to vše s Evinkou v teple u kamen probrali a došli k závěru, že bychom to asi zvládli. Život na samotě naučí opravdu hodně. Co bychom asi nezvládli je to, že ti nejméně schopní jsou, pokud mají hlad velice schopní a nadaní, vás připravit nejen o jídlo ale i o život. Viz příklady z bývalé Jugoslávie.

 

 

 

 

 

Málem jsem dostal depku

Evinka omylem pustila jakýsi americký film. Ne, nebyly v něm potoky krve, dvacet vražd, ani haldy vystřílených nábojnic, jak by člověk předpokládal.

Byly to pokojné záběry na ,,život v NY. Ty záběry se střídaly, chvilku na lidi, chvilku na výškové budovy a chvilku na provoz aut. Několikrát se to opakovalo, neboť to byl úvod filmu. Déle než pět minut jsem na to koukat nevydržel, protože bych z toho dostal depku.

A já si tak přemýšlel, jak v tom ti lidé dokážou žít. Vždyť to odtržení od přírody, přírodních rytmů a energie, je naprosto totální. Těch pár stromů v parku to opravdu nezachrání. Věřím, že alespoň někteří mají veškeré pohodlí a luxus.

Ale opravdu je tohle luxus? Není to jen pozlátko? Není náhodou větší radost třeba z nově narozeného králíčka nebo srnky, z vylíhnutého ptáčka než z nového auta?

Já vím, není. Škoda, nikoliv pro mě, pro mě to tak je. Škoda pro ty lidi.

Ano, jsem divnej. Vím to.

7.10.2018

Vedra skončila, práce na zahradě též a je podzim. Ze stromů padá listí, příroda přímo hamtá podzimní mlhy a chystá se k zimnímu spánku.

Letos ještě naposledy nás navštívil traktor. Krávy pastvinu spásly téměř na drn, přirozeně(!) pohnojily a  tak zbývala poslední úprava anglického trávníku –  mulčování.

I my tady na samotě máme méně práce. Zásoby dřeva jsou pod střechou, krmení nakoupeno a uskladněno. Zbývá jen krmit zvířata, topit a vařit jídlo pro nás.

Přechod na zimní režim je totiž přirozený. Kdysi dávno se lidé dřeli od jara do podzimu, ale v zimě zvolnili. Ono se toho v zimě moc dělat nedalo, brzy byla tma, tedy až do doby, než přišla na svět žárovka. A s ní mohl mít den dvacet čtyři hodin a lidé mohli makat na tři směny. Zima nezima. Že je to proti přírodě? Kecy, ovšem jen do té doby, než tělo i psychika řeknou, že něco je špatně. Jenom už neřeknou, že za to může zpřeházený rytmus života, který je proti přirozenosti.

Když už jsme u té přirozenosti, dnes jsme ujeli asi osmdesát kilometrů venkovskou krajinou. Zorané pole, nebo pluh jsme neviděli ani jednou. Zato postřikovače chrlící na pole chemii hned čtyřikrát. Trochu se to načechrá diskama, postříká herbicidem a nastoupí moderní vynález setí ,,tlaková sečka“.  Kdo by dnes oral, je to pomalé, drahé a po nás potopa. Řepka přece tak báječně vynáší …