Vladimír se převalil na posteli a juknul na hodiny. Bude sedm, to jsem ještě včera odcházel do práce, pomyslel si. Už nemusím, jsem v důchodu. Konečně, dodal ještě v duchu.

Poslední cesta za prací vedla po dálnici a na mě se šklebil billboard: ,, Přestaňte kouřit, Nicorette spray vám pomůže“, nebo něco v tom smyslu a fotka toho zázraku. Naučil jsem  se nejen tyto reklamy nevnímat, ale zde se stalo něco zvláštního, jakési vnuknutí. Cestou zpět jsem se zastavil v lékárně, a tento zázrak ( bez ironie)  jsem si koupil. Předesílám, že přestat kouřit jsem chtěl, ale slabá vůle, ta vždy zvítězila. Což o to, ranní chrchlání mě moc nevadilo, ale po 45. létech kouření bylo záhodno toho nechat. Navíc, čím dražší ty cigára byly, tím víc smrděly. To už dávno nebyly voňavé socialistické cigárka, už to bylo smradlavé euroseno, kdy bylo jedno, jakou značku si zapálíte.  A odchod do důchodu znamenal citelné snížení příjmů, a živit nenažraný stát se mi také nechtělo.

A tak jsem tedy kouřit přestal a místo toho, když přišla chuť na cígo, stačilo si jednou, později už dvakrát stříknout do pusy. A světe div se, cigáro nechybělo. Finančně to vycházelo stejně jako tabák, ale za týden bylo po kašli. Ovšem jednu závislost jsem vyměnil za jinou. Bez nikotinu to prostě nešlo a nešlo.

Utekly asi dva roky, sedím si večer na terase a …. no ty vole, já kašlu krev. A furt. Tak to je se mnou v prdeli, pomyslel jsem si. Fofrem do špitálu, tam, rengen, CT, postel, kapačka a napíchnutí na monitor. Převoz do Ústí na plicní a bronchoskopie. Paráda, ovšem díky oblbováku, kterým mě nadopovali, mi bylo vše šumák.

Z narkózy jsem se probudil když mě saniťáci přivezli zpět. Dodnes i pamatuji, s jakou radostí mi hned hlásili: ,,Nic to není, měl jste tam vdechnutý oříšek“. Asi o té bronchoskopii věděli svoje i jak to končívá. Ovšem jak se mi ten oříšek do plic dostal a kdy, to fakt netuším.

A Nicorette? Když jsem to bez něj vydržel týden, tak už se na něj vykašlu.

Tak takhle skončila po téměř padesáti létech moje závislost na nikotinu. Díky bohu, že takhle.

P:S: I po šesti létech ještě občas ta to cigáro chuť dostanu. A též moc dobře vím, že by stačilo si jednu zapálit a druhý den by mi jich nestačilo dvacet. Analogie s bývalým alkoholikem je více než výmluvná.

P:P:S:

Toto není reklama na Nicorrete, pouze vlastní zkušenost že to alespoň u mě fungovalo.

Chtělo by se napsat, že kvete blbost. Což o to, ona kvete tak nějak všeobecně čím dál častěji a více, ale o tomhle psát by bylo jako nosit dříví do lesa.

Takže kvete šípek v listopadu. No, toto zjištění svádí k úvaze, že nejen svět se zbláznil, ale i příroda. Což by bylo laciné, neboť jako pamětník doby hodně dávno minulé pamatuji, že ačkoliv krávy sice prděly, avšak  planetu neoteplovaly, keře i stromy v tuto dobu nějaký ten kvítek ukázaly.

Jo ty krávy…. nějak nám ubyly, nejen kravičky ale i prasátka. No, ale zase o to víc na polích pěstujeme solární panely (to abychom měli levnou elektriku 🙂 ), montážní haly, sklady a dálnice.

Ale nevadí, elektřinu levně vyvezeme, maso i tu elektriku draze dovezeme. A to se vyplatí.  Někomu určitě.

Na hlavě kokrhel, roztrhané džíny, v nose má kroužek, ten bude z Číny.

Na nohou křusky, po těle kérka, čípak to asi je, ta mladá dcérka.

Koupila cigára a lahev rumu, marjánku prý koupí na černém trhu.

Byla by sexy, byla by krásná, jen kdyby o sebe trochu víc dbala.

Co takhle šatičky, a hezký účes, trochu se upravit, nebýt jak poděs.

Ona je moderní, já starý dědek, očkem jsem hodil, a radši zalez.

Zavřeli bránu, zahodili klíč,

co bylo kdysi, dávno už je pryč.

Komnaty prázdné, omítka padá,

nezbyla už ani, ta světská sláva.

Nová je doba, nové jsou mravy,

namísto princezen, turistů davy.

Občas máme potřebu podívat se někam jinam, ale aby to nebylo moc daleko. Na výběr toho máme v tomto kraji docela dost. Zámek Krásný Dvůr, zaniklá vesnice s kostelem Maria Stock, česky Skoky, zámek Poláky,  Manětín, a též mimo jiné památky i zámek Valeč, který je nejblíže a rádi se tam občas zastavíme.

Tentokrát jsme však vyrazili až navečer na noční prohlídku s lucernou a také na prohlídku lapidária, kde jsou umístěné originální sochy Matyáše Brauna. Ty jsou krásně nasvícené a hraje k tomu hezká barokní hudba.

Do toho bych se asi nevešel, ale jinak roztomilé.

Tak jsme opět zavítali do zaniklé vesnice Skoky. Tentokrát ovšem až večer a za kulturou. Trochu jinou kulturou. Jako neznaboh jsem si ovšem musel vygůglit co to jsou ,,Zpěvy z Taizé“.

Je s podivem, že v dnešní bláznivé době se ještě najdou lidé, kteří chodí zpívat do sboru. A ještě k tomu latinsky.

Zajímavý zážitek a krásná atmosféra svíčkami ozářeného kostela. Fotka je focena bez blesku, neboť blesk zakázán a stativ jsem neměl. Ale jako zajímavost ujde.

Zvířátek už tady bylo dost, tak zase jednou trochu civilizace. A též trochu ironie. Ale jen trošinku.

Vzhledem ke zkvalitňování života za současného brutálního zvyšování životní úrovně nejen důchodců, a též stálé a neutuchající podpory drobného podnikání všeho druhu, skončila vesnická prodejna řeziva. Ta nejbližší od nás byla 10km, teď je kilometrů 60 a to se vyplatí. No, pumpařům a výběrům DPH a spotřební daně z benzínu určitě.

Jo, prý byl nějaký seriál ,,Dycky Most“, nebo jak se to jmenovalo. TV nemáme, tak jen co jsem zaslechl.

Tak tedy Most, no. Je nejblíže. A řeknu vám, to je hned jiný život v tom městě. Spousta aut, křižovatek, lidí, reklam, hytlermarketů, rámusu, ba i tramvaj jsem asi po 15ti létech uviděl. Tady to prostě žije. A ty nádherné reklamy, hned jsem si to musel vyfotit. Tedy fotil jsem Hněvín, to je ten hrad tam nahoře, ale ty reklamy jsou přímo úžasný a tak vyhrál estetický dojem. Co s nějakým hradem. Ještě středověkým, byť moderně opraveným.

Zpívat ptáčka jsme neslyšeli, hnůj cítit nebyl, hovado (myšleno ovád) nás nepoštípal, ba ani kravku ( myšleno zvíře), natož srnku jsme nepotkali. Ten život tam musí být velice nudný a nezáživný. Pro mě tedy určitě. Ale zase na druhou stranu, beton a asfalt no … dobrý no … Nemusí se to sekat. Tedy někdy ano, ale sbíječkou.

Nakoupili jsme to, co jsme potřebovali ke stavbě kurníku, a víte jaký je nejhezčí pohled na jakékoliv město? Ve zpětném zrcátku.