Kolmo vzhůru

Půjdeme se projít, povídá Evinka. A tak jsme šli, protože pohyb je zdravý.

Jenže nějak se ta poklidná procházka zvrtla. Došli jsme pod horu co je naproti chatičce s tím, že se vydáme po cestě hraběte Lažanského ( mého oblíbence), která vede více méně po rovině.
No jo, jenže jsem dostal nápad podívat se nahoru, kde jsme doposud nebyli. A nejkratší cesta je vždy kolmo. Světe div se, zvládli jsme to. Krpál, kde jsme občas museli lézt doslova po čtyřech.
Ale nahoře bylo opravdu úžasně. Jen škoda, že jsem si nevzal foťák. Ty pokroucené, větrem ošlehané stromy byly nádherné. I ta kosodřevina se tam občas vidí.
I kamenné pole, jako na Šumavě Čertova stěna. Jen v menším. Ale opravdu jen trochu.
Prostě báječné odpoledne. Nutno podotknout, že když jsme tady začali žít, bych to nezvládl ani náhodou. A to jsem o osm let starší.

Jdeme na kafíčko

Vždycky odpoledne pouštíme slepice aby si nazobaly travičku.
Jenže holky by s námi nejraději bydlely. Jen se otočím, už se snaží vlézt dovnitř. Takhle tedy ne, i když je mám rád, kurník z chatičky dělat nebudou.
Ale jsou hodné, snáší vajíčka i teď v zimě.

Nové trendy v potravinách

Změna je život. A tak po době, kdy vejce škodily, ale už neškodí, živočišné tuky jsou čiré zlo a náhle jsou prospěšné, tu máme opět nový trend.

Máme papat avokádo či akai ( ani nevím co to je). Vodu si mám kupovat s kolagenem a kořenem pampelišky. A také máme jíst potraviny plné adaptogenů. Ashvagandha či houby reishi a chaga to je teď hit. Jo, a ještě mouka z oříšků. Samozřejmě z těch co tu nerostou.

A hlavně, potravinové, továrně vyráběné doplňky abychom to všechno ve „zdraví“ přežili a hezky spořádaně vyprázdnili peněženku. Napřed v hypersuper a následně v lékárně.

No já nevím, ale pokud budu jíst kvalitní potraviny, pěstované na kvalitní půdě jako naše babičky, žádné potravinové doplňky nepotřebuji. Ani nepotřebuji jíst bůh ví co, dovezené přes půl zeměkoule.

Nebo zeměplacky, neboť Země je dle některých placatá. I když kdo ví, jak to opravdu je. Páč dle jiných je zase Země dutá. Ale ono je to vlastně fuk, protože pravda je to, co někdo řekl, že je to pravda a tomu zase někdo jiný řekl že je to pravda.

Já na všechny módní trendy prdím. Řídím se starým selským rozumem a rozumem našich předků. Sice stejně neušetřím, protože i vlastní jídlo je pěkně drahé, ale vím co jím. Radši peníze utratím za prkna na novou králíkárnu, než za módní trendy nejen ve stravování.

A čím jsem starší, tím více si uvědomuji, že téměř všechno je jeden velký podvod. Na stará kolena smutné zjištění.

Tak, a jdu se projít do lesa. Svítí sluníčko a je tam nádherně.

Snažíme se teď v zimě chodit co nejvíce abychom nezlenivěli. Nejen že je v lese vždy krásně, ale cestou zpět si vždy něco doneseme. Někdy větvičky pro zvířata, někdy šípky a vždy krásný pocit.

A téměř vždy nějakou spadlou větev nebo zapomenuté poleno na topení. Včera třeba kus břízy. A jak si tak to poleno nesu, říkám si, že nebýt té přírody bychom vlastně nejen neměli co jíst, ale i bychom umrzli. Tady na samotě si to člověk uvědomuje naplno, jak je na ní závislý.

Bábovka z pohanky

Rychlé a velice chutné !

125 g cukru krystal a 2 vejce ušleháme společně. Přidáme 125 g pohankové mouky a 1/8 l mléka a 1/8 l oleje, 1/2 prášku do pečiva.

Umícháme těsto a nalijeme do hřbetu na pečení vymazaného a vysypaného strouhankou.

Pečeme na 200 – 230 st. 30 minut.

Po vánocích

U nás je po svátcích stejně jako před nimi. Vlastně bylo stejně jako kdykoliv před tím. Jedli jsme stejně co se týká množství, stejně jsme měli i pohodlí a klidu.

Z procházek po lese jsme si přinesli krásné šípky které nestačily zmrznout a také houby, zvané jidášovo ucho. Houba je to sice bez chuti, ale jak praví strejda gůůůgle a moje žena, velice zdravá. Pokud to tvrdí gůgel, lze o tom pochybovat. Ale pokud to samé tvrdí moje žena, je to pravda.

Maso z králíka, jelena, slanina, cibule a játra. Úplně vše z vlastních zdrojů.

My dva stejně máme občas krásný nápady. Třeba vykašlat se na všechno v čem je pšenice. A tím pádem překopat náš jídelníček úplně naruby. K snídani místo chleba vývar z jelena, k obědu pohanku s králíkem a k večeři pohankové palačinky. Sice pohanková mouka stojí 60,-/ kilo místo devíti za pšeničnou, ale zase věříme, že ušetříme v budoucnu v lékárně.

V okolí zase ubyl pořádný kus lesa, protože kůrovec. Pokud by to takhle pokračovalo, budeme za pár let bydlet na savaně. Jen bez žiraf a antilop. Naštěstí vysazují stromky nové, tak snad se uchytí a naši pravnuci budou mít opět krásné lesy.

 

Granáty

Ne, opravdu moje žena nedostala od Ježíška české granáty. A i kdyby dostala, jak jí znám, nic by jí to neříkalo.

Ty granáty dostal náš čtyřletý vnuk. Sice nebyl původní záměr granátama obdarovat čtyřleté dítě, ale stalo se.

Jeho táta pro něj objednal stavebnici. Ta přišla a on jí nechal v krabici tak, jak dorazila. Jen jí zabalil do vánočního papíru, aby to hezky vypadalo.

Vnouček nedočkavě roztrhal obal tak, jak to děti umí, podíval se do krabice a s neskrývanou radostí vykřikl: “ Jéééé, granáty! Hurá!“.

Ty granáty byla výplň krabice, takové polštářky naplněné vzduchem, na které když se dupne krásně bouchají.

Vzhledem k tomu, že mimo stavebnice která ho vůbec nezajímala, dostal ještě pistolku, jsme na Štědrý večer prožili regulérní válku se střelbou a výbuchy granátů.

A pak vymýšlejte dárky pro děti.

 

Čas vánoční

Tak nám opět nastal vánoční čas. Platební terminály v hypersuper kolabují, parkoviště praskají ve švech a lidé jsou z toho na palici. Doslova a do písmene. Tedy soudě dle kusých zpráv, a očitých svědectví, které se k nám donesou.

A tak si tady na samotě říkáme, zda to těm lidem stojí za to. Utratit všechny peníze, často i ty půjčené, protože celý rok máme dostatek jídla a v podstatě všeho, tak proč bychom se na Vánoce nerozšoupli.

No jo, reklama, davové šílenství a společenský status dělají svoji práci dokonale.

Co takhle trochu jiné Vánoce? Žádné shánění dárků, žádné obžerství, žádný stres? Co zkusit žít až do štědrého dne jako by žádné Vánoce nebyly? Nakoupit běžný nákup v době než lidé začnou šílet a být v klidu.

A protože Vánoce do naší kultury prostě patří, na štědrý den ozdobit stromeček, jít se projít do lesa a navečer usmažit kapra. U stromečku rozdat pár drobností a být v pohodě.

Pohoda opravdu není to, že uštvaní rodiče večer padnou únavou u stromečku, a v duchu si říkají už aby bylo po všem. Ani to, že jejich potomci se spěchem a bez zájmu rozbalují haldy dárků, kterých si ani neváží.

Doba, kdy většina lidí byla chudých jak kostelní myš a byli rádi i za ponožky, je opravdu pryč. Tím neříkám, že se to nemůže v budoucnu zopakovat.

 

 

 

Dřevo

Nastala zima a tak se tady na samotě nic moc neděje. Nakrmit zvířata, zatopit a donést dřevo. To je asi tak všechno. Tedy mimo toho, že sežeru vše, co Evinka uvaří. Například dnes řízky z daňka. To je jedna z výhod bydlení na samotě, neboť tady je ten svět tak nějak ještě normální a ledacos lze vyměnit, nebo dostat za trochu práce.

Jako včera, jdeme se projít a pán co sváží kůrovcové dřevo se s námi dal do řeči. A prý když si srovnáme odřezky, což byly asi tak dvoumetrové špičky stromů, prý nám to přiveze. Chvilku jsme mákli, on to nemusel uklízet a my máme tak kubík dřeva. Navíc naše mladá, vyměnila dva balíky sena s hajným za další dřevo a tak ještě než jsme stačili uklidit to první, měli jsme složený celý obrovský dub.

A tak po tom už týdenním lenošení, protože je tady taková mlha, že že všeho doslova chčije voda toho moc dělat nejde, jsem byl rád, že jsem si konečně protáhl kostru.

Jo a ještě něco, kdysi jsme si se synem koupili frézu na sníh. Samozřejmě že jen díky tomu ten rok sníh vůbec nebyl. No a letos, když jsme si konečně pořídili mlýnek na obilí, tak se druhý den moje ženuška rozhodla, že z jídelníčku vyřadíme pšenici. No ještě že na něm jde mlít oves nebo mák. Jinak by to bylo jako s tou frézou.