Nejsou koroptve

Jestli bude tuhá zima se prý pozná podle toho, jak jsou tuční zajíci. Soudě podle stavu zajíců v české krajině, zima nebude žádná, neboť zajíce viděti patří do kolonky zázrak. A pochybuji, že dnešní mladí by zajíce vůbec poznali, natož usoudili, zda je tučný.

A teď vážně. proc nejsou koroptve. Ono je to tak, když se vylíhne malinká  koroptev, první tři dny je její potravou jen hmyz, broučci, housenky, larvy a pod. No a kde má chudák tohle vzít, když na poli nic z toho není, protože pole je jedna obrovská otrávená krajina bez života.

Kdyby čistě náhodou (nevím jak) tohle přežila, má další problém. Opět nemá co k snědku, protože dále se živí semeny planých rostlin, tedy plevele. A plevel jak známo je úhlavní nepřítel č. 1, který se musí zničit, protože výnosy z hektaru jsou prachy.

Kde tedy potom ta chudinka má žít, když její životní prostředí jsme chemií naprosto zničili? Ona nemá, zato my máme. Mrtvou půdu kde se střídá řepka, pšenice, ječmen, řepka, pšenice, ječmen, řepka ( nejlépe vše GMO) …. a na to vše se lejou hektolitry a tuny chemických sraček.

A tak ve jménu mamonu jsme si zničili to nejcennější co máme. Spíš co jsme měli. Zdravou a živou přírodu.

Že musí být tak obrovské výnosy jinak by byl hlad? Hm,pěstování řepky aby se pak lila do nádrže místo nafty je ukázková zhovadilost. Nemluvě o nehorázném plýtvání potravinami. A s CO2 na mě nechoďte. O tom si totiž myslím něco nepublikovatelného.

P.S. Z jedné staré povídky: ,, Maso letos podražilo, i kočka se dnes prodává za cenu zajíce“.

Asi přijde brzy zima. A ještě o kočce

Nějak brzy se k nám letos nastěhovaly sýkorky. Na jaře zmizí a do zimy je nikdy na zahradě nevidíme. Ne tak letos. Sice byly celé léto pryč, ale už od září nám dělají společnost. Ty starší si dobře pamatují, kde bylo krmítko a diví se, že tam není. No holky, ještě máte na krmítko čas, to byste zpohodlněly.

Ostatní ptáci jsou letos také docela blízko. To nemluvím o brhlících, ti jsou oprsklí jak dvojka máslo i v létě.

O myších marno psát. Těch se letos urodilo nějak moc. Každý den je v kůlně do pastičky jedna chycená a nedá se říct, že by přes veškerou snahu mojí i kocoura ubývaly. Jo a ten Herkules se stále ne a ne zkazit. Jó, kvalita se pozná, hihi.

I přes to, že krávy prdí a vypouštějí CO2 o stošest, je kosa jak v prosinci. Nevím, zda prdí i myši, pokud ano, tak CO2 a pánbu s námi.

Dole po pastvině běhá cizí kočka, zřejmě divoká a loví myši. A také každou noc vylíže pečlivě misku našeho zmlsaného kocoura. Včera se jí lov asi nezdařil, a tak přišla už navečer. Držela se v uctivé vzdálenosti, ale hlad evidentně měla. Hodil jsem jí kousek masa a než se náš kocour vzpamatoval, čapla maso a byla fuč. No, kocoure zpohodlněl jsi, ta kočka je mazanější než ty. Co z toho plyne? Přílišný blahobyt degeneruje nejen lidi, ale i zvířata.

Zachráněn!

Sedíme si na terase a nahoře ke kravínu přijedou policajti a pustí tu jejich diskotéku. Jdeme se podívat, co se děje. Slušně pozdraví a že prý se ztratil sedmdesátiletý pán a kdyby jsme ho viděli, máme dát vědět. No, asi jim to nedalo, nebo si uvědomili, že pán má mobil a ten jde lokalizovat. Po hodině projeli pod námi po pastvině a pána našli sice vyčerpaného, ale živého. To nám už ovšem neřekli..

Chystáme se ke spánku a ….. ,, Haló, haló. “ Rozsvítím venku, za plotem stojí dědula a ptá se kde to prý jsem. ,,Já byl na houbách a ztratil jsem se. Ještě že svítíte.“

Pozveme pána dál, necháme ho omýt poraněnou ruku a dáme mu čaj a napít. Evidentně mele z posledního. Voláme zeťákovi co je u policajtů. ,,Cože? Vždyť už ho našli,“ povídá. ,,Tak tady máte dalšího co se ztratil. Sedí u nás na chatě.“ Říkáme my. ,,Ty vole, to už je třetí“, zní odpověď.

No, během dvou dnů tři lidé ztracení ve zdejších lesích. Záhada. Sedm let nic, teď tři ztracení lidé, kteří se ani neznají.

Děda měl štěstí, jindy tou dobou už máme zhasnuto a vzhledem k tomu, že dle jeho slov má cukrovku a léky s sebou neměl, nemusel by noc v lese přežít. Lesy jsou zde opravdu hluboké a navíc samý sráz.

Lidi, choďte do lesa ve dvou a mějte s sebou ten zatracený mobil. Někdy je kupodivu i k užitku.

 

Myší invaze – kočky by kupovaly myši

Společně s kocourem usilovně chytáme myši. On venku, já v kůlně do pastičky. Každé ráno má vydatnou snídani – myšku chycenou do pastičky. No a přes den a v noci si další chytá sám. Jsem zvědavý, kdy jich bude přejedený.

Salám Herkules stále odmítá, po čtrnácti dnech se nekazí a myším na pastičce evidentně chutná. Je to opravdu velmi kvalitní výrobek, ten salám. Zřejmě je v něm tolik chemie, že je věčný.

Nespím, přemýšlím

Po namáhavé práci na našem minivelkostatku je potřeba si odpočinout. I kocoura už nebavilo chrápat u kamen a tak si našel pohodlnější místo k odpočinku. Dlouho jsem však nepřemýšlel, protože naproti chatičce jsou hrušky a ty je potřeba sklidit. Z nich uděláme hrušková povidla. Na stromě jich je ještě tak dva metráky. Jenom jablka nejsou žádná. Nespím, jen přemýšlím

Hrníčková polévka

Budeme potřebovat: bytelný špalek, sekyrku a jedno kuře. Kuře chytíme, provedeme dekapilaci a následně kuře oškubeme a vykucháme.

Do hrnce dáme vařit křídla, žaludek, srdíčko a krk. Po hodině přidáme játra a zeleninu a dochutíme solí a pepřem. Na mírném ohni vaříme asi tak dvě hodiny. Maso vyndáme a obereme kosti.

Mezitím uděláme nudle před koncem vaření asi tak 3 minuty do vývaru vrátíme maso a vsypeme nudle. Místo nudlí můžeme udělat játrové knedlíčky.

Pokud polévku nalijeme do hrníčku, máme hrníčkovou :-))

Kdo nemá oheň, může vařit na plynovém či elektrickém vařiči. Sebevrazi v mikrovlnce.

Rohlíky

My pamětníci se slzou v oku vzpomínáme na báječné, křupavé a voňavé rohlíky našeho mládí. No jo, dnes je jiná doba, mladí si na ten dnešní humus zvykli. Rohlík je dnes záhadná hmota, která udělá v hubě nerozžvýkatelnou kouli a co udělá ve střevech neví ani pánbu.

Prolezl jsem internet, ale najít tehdejší ČSN, podle které se rohlíky vyráběly je nemožné. Asi je to státní tajemství.

A tak hledáme a zkoušíme. Zde je recept na dobré rohlíky:

500 g hladké mouky, 20 g droždí, 12 g soli, špetka cukru, 275 ml vlažného mléka, 60 g rozpuštěného másla.

Droždí rozmícháme v troše mléka, suroviny nasypeme a nalijeme do hnětače a vytvoříme těsto, které necháme kynout jednu hodinu. Potom ho rozdělíme na dva díly a vyválíme kulatou, tenkou placku. To nakrájíme na trojúhelníkové díly, potřeme rozpuštěným máslem a smotáme rohlík. Dáme na plech pečící papír, poskládáme rohlíky a necháme ještě půl hodiny kynout.

Pečeme v troubě na 230 st.C, po dobu cca 12 minut.

Až někdy (nevíme kdy) pojedeme nakoupit, zkusíme udělat pravý socialistický vlašský  salát. Do něj nám totiž chybí šunkový salám. Ehm, dnes a šunkový salám jo? Kde ty časy jsou.

1984: Dvacet deka vlašáku a čtyři rohlíky. A prosím do papíru, z něj to jde dobře nabírat rohlíkem….. tady prosím, 7,60 Kčs 🙂

 

Boty z minulého století

Mají za sebou čtyři roky denního nošení v hnoji, blátě i mokru. Bez jakékoliv údržby.

Jak už jsem psal, věci u nás díky tomu, že jednak žijeme na samotě a jednak ať si o nás myslí kdo chce co chce, slouží do poslední molekuly.

Tyto dopadnou stejně jako ty staré.

Jenže za čas se věci stávají nepoužitelné, i když poločas rozpadu bývá často hodně dlouhý. A tak nastal čas pořídit si nové boty. Boty, které sice nejsou in, ale zato se v nich parádně chodí a jsou pohodlné. Oblíbené značky čím víc pruhů tím víc adidas a pod., jsou na dvě věci. Na prd a na nic.

Takže jako u správného patriota u mě vyhrála ….. světe div se …. česká a opravdu čechy vlastněná značka Moleda a boty Prestige. Boty vyráběné hluboko, hluboko v minulém století a vyráběné stále. Ale co se týče kvality, výdrže a pohodlí stále nepřekonatelné.

Až mě v nich ( čistě náhodou) uvidíte, můžete se smát jako náš vnuk. My však víme svoje. Panička si objednala semišky, já zimní. A máme nohy jako v pelíšku.

Z přednášky Alejandra Jodorowského v Praze

Převzato z časopisu Šifra

Jedenadevadesátiletá filmová, divadelní, literární i komiksová legenda přijela do Prahy a předvedla názornou lekci, jak může být člověk svobodný i v rámci systému.

,,Je třeba se přizpůsobit tomuto rytmu: společnost, rodina, kultura, politika, náboženství, zkurvený průmysl…“ spustil, aniž by v tu chvíli kdokoli z přítomných návštěvníků, jichž se sešlo dobrých pár set a obalili místo jako hrozen vos, tušil, co bude následovat. „To všechno nás nutí, abychom měli žánry a dělali jen jednu věc, abychom se ve všem omezovali, aby se z nás stali spotřebitelé, abychom cítili určitý pocit úzkosti. Ale člověk není tím, kdo by měl dělat pouze jednu věc. Člověk je komplexní bytost, která může dělat celou řadu věcí. A nejen to. Může dělat všechno. To znamená, že jsme uvězněni v určité kleci. Omezují nás předsudky, morálka, víra, politika, náboženství, a především touha naší mysli vydělat peníze. Protože nám říkají, že peníze představují vrchol veškeré lidské činnosti.“