Zaniklá řemesla

Ledoví muži – vysekávali led z rybníků – zánik s nástupem chladničky

Lovci potkanů

Lampář – rozsvěcel plynové lampy

Spojovatelka – zmizela s nástupem automatických ústředen

Voraři

Doručovatel telegramů

Pohodný ( Ras ) – sběr a likvidace uhynulých zvířat

Bednáři a kotláři – téměř na vymření

Převozník – čest několika vyjímkám

Kartáčník

Opravář punčoch – jistě by se dnes uživil 🙂

Opravář TV přijímačů a rádií – a já se to chtěl vyučit (-:

Svačinářka – nedávno ještě byla v každé fabrice

Knoflíkářka

Dráteník, brusič nožů – drááátovat, staré hrnce spravovááát – ještě moje babička měla zaletované kastroly!

A co mizí ze všeho nejvíc a je to škoda jsou zlaté české ručičky. V budoucnu se totiž budou převelice hodit. Stačil by tak týdenní výpadek proudu.

 

 

Číst dál

2. 2. 2019

Letos je aspoň tady nahoře docela hezká zima. Dokonce je i sníh, sice málo ale díky za něj po loňském suchém létě.

Ani ten mráz nám nevadí, už jsme si zvykli, že je tady chladněji a jsme i otužilejší.

Jen s naší tříkolkou nejde jezdit, a tak občas vezmeme kárku a vyrazíme do lesa pro smrkové větvičky pro naše zvířata a ještě přihodíme pár spadlých větví na topení. Prostě tři v jednom: krmení, dřevo a ještě procházka. Tím se udržujeme v kondici, protože za chvíli budeme mít spoustu práce na zahradě.

A nemáme mléko, protože naše koza je březí a sedlák od kterého jsme kupovali mléko marodí. Chudák kravka, dojí zatím prý jeho syn. No, dopadlo to tak, že jak pravil: ,, Já vám to brát nedoporučuju. Budu muset potom vymýt a vydesinfikovat dojičku, tedy pokud nedostane zánět.“ Nikoliv dojička, ani syn ale ta kravka :-). No prostě mladí už k tomu nemají takový vztah. Asi praví sedláci vymřou.

Možná zbude několik ,,bláznů“ co to budou mít jako koníčka. Bohužel, stará řemesla zmizí. A budeme kupovat korporátní výrobky nemajíci duši  a na celém světě stejné.

Pamatuji že, rodiče měli louskáček na ořechy. Byl těžký, masívní, mohli jste s ním zatloukat hřebíky. Prostě nezničitelný.

Měli jsme dost ořechů a tak jsme koupili dnešní model, neboť ten starý se už nevyrábí. Hm, po pár použití se rozlomil. Reklamace uznána a vyměněno za jiný, nejdražší. U toho se pro změnu ohnula rukojeť. Můžete zlatem platit, ale kvalitu nekoupíte. Mám obavy, že takhle to dopadne se vším.

 

 

Číst dál

Levá ruka neví co dělá pravá

Dívali jste se někdy na ruce někomu, kdo opravdu umí hrát na piano? Vypadá to velice snadně, co? Jenže přesně do té doby, než si zkusíte zahrát třeba Pec nám spadla. Stačí jednou rukou, natož oběma.

Já zkouším něco zahrát a někdy mám pocit, že z prstů budu mít vánočku. Skloubit to tak, aby pravá ruka hrála něco jiného než levá … jedním slovem hrůza.

Pár not opakuji snad stokrát, než to trochu jde. Ale má to obrovskou výhodu: člověk si procvičí zbytky mozkových závitů i hbitost prstů.

Jo a ,, Pro Elišku“  už mi jde trochu lépe 🙂 I kocour už si zvykl, ani neutíká když začnu hrát, ale spokojeně chrní.

Číst dál

Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest ( J. A. Komenský)

Pořád někam pospícháte? A proč?

Jasně, ráno se pospíchá do práce. A proč? Není to náhodou proto, že jdete pozdě spát a vstáváte na poslední chvíli, protože každá minuta dobrá?

A také pospícháte s časem. Už aby byl pátek, už aby byla výplata, už abychom jeli na dovolenou, už aby …. tisíc možností už aby to bylo. Co nejdřív! Hned! A kam vlastně pospícháte? A proč pospícháte?  To chcete aby vám ten život co nejrychleji utekl?

Připadá mi, že se všichni chovají, jako by život neměl konec. Jenže on ho má. Z toho vyplývá, že spěchat je docela dost destruktivní činnost, která jako bonus přináší stres, který jak známo život zkracuje.

,,Horská Kvilda“ 2 km od naší chaty -:)

Takže klídek, nic vám neuteče. Maximálně na dovolenou pojedete místo do Chorvatska k českému rybníku. A zjistíte, že je u něj krásně.

 

Číst dál

Však ono to půjde

Večery v zimě jsou dlouhé. Zblbnout u televize nechceme a tak jsme přemýšleli co dělat, když je venku tma.

Evinka kdysi hrála na piano, tak proč to nevyužít. Na brigádě jsem vydělal nějaké peníze a tak jsme místo TV debilizátoru zakoupili nástroj, a to nástroj hudební.

Evinka si cvičí to, co kdysi uměla a už zapomněla, mě to nedalo a začal zkoušet hrát také. Sice prsty mám ztuhlé, klouby vržou, ale snažím se. Nikdy jsem na piano nehrál, jen jako dítě jsem chvilku chodil ,, do houslí.“ Dopadlo to tak, že po půl roce si pan učitel vzteky málem zničil ten klacek s koňským ocasem a když se uklidnil, poradil mi, abych rodičům vysvětlil, že za ušetřené peníze za školné mi mají koupit elektrický vláček. Že to pro mě bude užitečnější.

Tak nevím, jen doufám, že po nějakém čase mi ty klávesy Evinka nerozmlátí o hlavu. Jenže to by pak neměla na čem hrát ona.

Zatím máme o zábavu a legraci postaráno.

Níže můj ,, výkon“ po devíti dnech usilovného cvičení. 🙂

Kdybyste nepoznali co to je za skladbu, tak je to Pro Elišku 🙂

Číst dál

Toulání s nádechem tajemna

Zimní počasí svádí k lenošení doma. Fakt je, že pohodlíčko příjemně vytopené chaty k tomu přímo vybízí. Jenže to bychom pěkně zlenivěli a tak mimo krmení zvířat, což moc práce nedá, chodíme na procházky zdejší, místy ještě téměř panenskou přírodou. Denně ujdeme tak tři až pět kilometrů.

A stále je co obdivovat a stále jsou místa, kde  jsme ještě nebyli. K tomu jsme se dozvěděli, že kousek od nás je zaniklá středověká vesnice. To potom fantazie pracuje naplno. Je to zvláštní, léta jsme chodili kolem a mě to do toho místa vždycky přitahovalo. No, teď už vím proč. A i tak, zdejší krajina je hodně tajemná a dávná historie z ní přímo dýchá.

A tak si tu v klidu chodíme a hádáme, jak to zde asi vypadalo před mnoha a mnoha léty. Zcela určitě bychom se hodně divili. Asi by se divil i poslední majitel zdejšího panství Vladimír, hrabě Lažanský že se mu tady prochází Vladimír, důchodce z Ovčárny :-).

 

 

Číst dál