Podívej, té krásy vůkol …

Tak už máme polovinu ledna pryč. Díky bohu že není sucho jako v létě. Občas napadne trochu sněhu, občas zaprší a tak v potůčku, který byl od jara suchý je opět voda. Otázka je, jak dlouho.

Stačí zvednout hlavu …

Do rána napadlo trochu sněhu, tak jsme se šli projít do lesa. Příroda opravdu umí vykouzlit nádheru. Proč jezdit někam bůh ví kam, když tu krásu máme tady všude kolem. Stačí se dívat.

Utíká to, nedávno byly Vánoce a než se nadějeme budou Velikonoce. Přijde jaro a opět budeme sít a sázet a …. no jako každý rok.

Číst dál

Kozlík a moderní výchova

Náš kozlík se dostal do puberty. Je s ním náramná sranda ale … začal trkat. Sice je to mazlík, ale vocamcaď pocamcaď, že jo. Trkat nebude. Ale jak ho to odnaučit?

Dnes frčí tzv. moderní výchova. Dítěti máte vše vysvětlit, domluvit a v případě nemluvněte se ho prý máte zeptat, zda souhlasí s přebalením  -:)

No tak jsme to zkusili moderně. Kozlíkovi jsme domluvili, v klidu vysvětlili, že trkat nemůže protože by nám mohl ublížit. Soustředěně naslouchal a zdálo se, že to pochopil. No, nepochopil. Sotva jsem se otočil …. Drc!

Tak jsem mu domluvil znovu, mrkvičku věnoval ale on opět, drc ho do mě.

I vzpomněl jsem si na tátu, který říkal škoda rány která padne vedle a donesl si prut. Jak drcnul, švihl jsem ho mírně po hřbetu.

Makarenko a táta měli pravdu. Už netrká. A ta moderní výchova? Ta je prostě …. no, však víte na co.

 

Číst dál

Převzato odjinud

„To, co se zdá skutečné, je skutečné jen do té míry, jak hodně tomu věříte.“
…Vaše vědomosti jsou pouze něčím, čemu věříte, že je to pravda, a o čem vám druzí řekli, že je to pravda.
Dalším častým programem je „musíš za života něčeho dosáhnout“. Být „úspěšný v podmínkách systému“. Patří sem postavení, funkce, úroveň vzdělání, velikost majetku, zkrátka velikost iluze. Tyto iluze posilují větší iluzi a přesně to systém opatří razítky a diplomy a životopisy s označením „úspěch“. Tyto iluze však nedokáží přinést skutečné vnitřní uspokojení a trvalé naplnění naší duše. Iluze nás potěší jen na chvíli, ale potom ta nenaplněná duše stejně dále hledá (ještě větší iluzi vně, mimo nás). Také ego se připojí… ale duše skomírá a člověk se zmítá v jedné velké iluzi, jako myš, dokolečka honící svůj ocásek.
Není náhodou, že všechna povolání považovaná za prestižní, jsou ta, která se systému nejvíce hodí. Prezidenti a premiéři jsou loutkami sil, diktujících svá rozhodnutí, a v případě mnohých je jasné, že i „blbec“ může být „úspěšný“ tím, že vstoupí do nejvyššího úřadu.
…Nejde ani o to, kolik peněz „mají“, protože žádné peníze neexistují – jenom recyklovaný dluh. A pokud žádné peníze nejsou, jak je pak může někdo mít či dlužit? Peníze jsou jen virtuální čísla na obrazovkách počítačů a my jsme jich schopni vytvořit tak málo nebo tak moc, jak si vybereme. Jde o další iluzi uvnitř iluze. Penzijní krize, finanční a jiné krize, jsou jenom nástroji ovládání strachem.
Pokud lidé chtějí usilovat o kariéru a vydělávat spoustu neexistujících peněz, prosím. Ale měli by vědět, že je úplně jedno, jestli je vydělávají, nebo ne, protože v obou případech jde o iluzi. Jakmile jsme si této hry vědomi, ztrácí nad námi kontrolu.
Převzato z blogu:  www.objevto.blog.cz
Číst dál

Úvaha nad letákem

Koukám do letáku jednoho hytlermarketu. Páni, to je levno. Jen zírám. A nechápu, proč si lidi stěžují na drahotu. Tedy co se týká (p)otravin.

Tak třeba banány, ty co nám kdysi hódně dávno tak chyběly. Za 19,90,- dokonce celé kilo! Nebo šunka, 19,90 deset deka. A co teprve vepřová kýta za 84,90. Ježiši a pivo za 8,90, no nekup to.

Soudě podle cen v letáku, tak je opravdu hodně levno. Zaplnit bachor jde opravdu velmi levně. O kvalitě psát nebudu, svůj názor jsem zde prezentoval několikrát. I to, že pokud chci svoje vlastní kvalitní jídlo, tak se musím setsakramentsky ohánět a i tak to většinou vyjde o hodně dráž.

I jako důchodci s podprůměrným důchodem bychom si mohli koupit vše co je v tom letáku. Jenže jsme divní. My to nechceme a hlavně, zatím nepotřebujeme.

Já vím, nejen jídlem je živ člověk a to ostatní potřebné k životu už tak levné není.

A moje rada na závěr? Místo zbytečností si raději kupte kvalitní suroviny a zkuste použít sporák.

Číst dál

Sníh

Hurá, napadl sníh. Mám velkou radost. Nikoliv však kvůli tomu, že můžeme stavět sněhuláka, ale proto, že příroda vodu moc potřebuje. A sněhová pokrývka je to nejlepší, co v zimě může být.

A navíc, je to moc hezké i když to zebe.

Číst dál

Mlékárna

Že nevíte co to je mlékárna? Ti mladí zřejmě nevědí.

Mlékárna byl obchod, kde se prodávalo mléko. Kdysi dávno, tak před léty padesáti pěti tento obchod byl i na malé vesnici.

To bylo tak, děvčata brzy ráno v kravíně nadojila mléko. Lojza nastartoval družstevní Zetor 25 československé výroby, zapřáhl valník a naložil pár konví čerstvě nadojeného mléka. To odvezl do té mlékárny, kde se prodávalo.

Přinesli jste si bandičku, řekli kolik ho chcete a prodavačka vám do ní nalila kolik mléka jste chtěli. S nákupem jste si však museli pospíšit, protože bylo otevřeno tak dvě hodiny.

Na hygienu se moc nekoukalo, dodnes si pamatuji ten odér ze starého mléka. Ale zase to bylo mléko přímo od krávy a necestovalo sem tam po Evropě, aby vám nakonec prodali tekutinu připomínající chladící emulzi na obrábění.

Neprodané mléko se nevylilo do kanálu, ale odvezlo zpět a zkrmilo.

Přijde chlapík do Jednoty a houkne na prodavačku:

,, Metr mléka! “

Prodavačka nehne brvou, na pultě odměří jeden metr a udělá z mléka stružku přesně metr dlouhou.

Chlapík chvilku kouká a procedí skrz zuby:

,, Mě nenasereš, zabalit! „

Číst dál

Zase na nákupu

Tak jsme zase jednou museli nakoupit alespoň nějaké základní potraviny. Sice to máme do obchodu 25 km, ale vzhledem k tomu, že nakupujeme jednou až dvakrát do měsíce se to dá zvládnout. Jak by řekli mladí, ,, to dáme“.  Sice mi ten šílenej slovní nesmysl dosud nikdo nevysvětlil ( co komu kdo dá?), ale to je jedno.

Ne, tentokrát si stěžovat nebudu na nic, ba ani si nebudu dělat srandu z nabízeného sortimentu, jak by předpokládali pravidelní čtenáři. Cesta proběhla v pohodě, nákup též. Kupodivu to i vypadalo, že ceny jsou zatím stejné. Máslo dokonce levnější! Do košíku jsme naházeli 30 kilo mouky, pět másel, dva oleje slunečnicové, neboť řepkový ze zásady bojkotujeme. Dále kilo čočky, kousek slaniny na halušky a šampon na vlasy. Jo a ještě droždí, to nesmí chybět.

A také flašku rumu, protože si dovezeme mlíko od kravky, uděláme si kondenzované mléko a z něho báječný vaječný likér.

Místo fronty na banány jsme si vystáli docela malou frontu u pokladny. Je vidět, že lidem asi došly po vánocích prachy, nebo jsou banánů přežraný. A s Evinkou jsme vtipkovali, jak se ti důchodci teď mají dobře, když dostali přidáno. Pán asi v našem věku, co stál vedle nás to nechápal a tvářil se jak kakabus.

Ono taky pochopit ten náš humor, to dá někdy zabrat. No pak mi to došlo, vracel lahve od piva aby měl na další. Asi se řídil heslem, že ranní ptáče bez láhváče, vůbec nikam nedoskáče. A to se pak blbě přemýšlí.

Číst dál