Před nima jako po nich

Zase jsme o rok starší a zase je po Vánocích. Nebýt těch internetů, které jakási paní chtěla velmi moudře zrušit, ani bychom si nevšimli, že nějaké Vánoce jsou. Vzhledem k tomu, že jsme si nakoupili měsíc dopředu, jsme byli ušetřeni davového šílenství a následné dny trávili bez šrámů na těle a díky bohu i na duši.

Tady nahoře den po Štědrém dnu napadl sníh a krásně ,,uklidil“ to, co jsme se chystali uklidit my. Jenže má přijít obleva a tak to hezké co na té zimě je, tak roztaje.

No a ten příští rok? Neee, nebudu psát co si myslím. Jen dám jeden citát, který vysvětlí to, proč nepíši o současném dění:

K. H. Borovský

,,Za pravdu je různá sazba, někdy pomník jindy vazba“

Tak hlavu vzhůru, bude líp, čekají nás jen samá pozitiva a sociální jistoty. 🙂

P:S: Na vojně jsem byl u radistů. To že jsme poslouchali (bylo na čem) cizí nepřátelský rozhlas bylo normální.

Ale vedle vysílaček visela jedna cedulka, která by se do dnešní doby hodila.

Bylo na ní totiž napsáno: ,,Pozor, nepřítel naslouchá“. Tož asi tak….

Jo a na moje cancy nikdo stejně není zvědavej, tak vo co gou.

 

Vánoční přání

Všem svým příznivcům i všem fajn lidičkám přeji hezké prožití svátků vánočních a v příštím roce aby neztratili zdravý rozum pokud jim tedy nějaký ještě zůstal.

Nákup v Moskvě

No v Moskvě ten nákup nebyl, ale v ruském obchodě ano.

Do Ruska už se bohužel nepodívám a tak mě potěšilo, že v Česku existuje ruský obchod. I nedalo nám to, a vyrazili jsme nikoliv do Moskvy, ale do Mostu. I když mezi námi, ta Moskva je fotogeničtější.

Konečně jsme ten obchod našli. Barák jak po výstřelu z Aurory v r. 1917. Venku srovnané dřevěné třakaře místo nákupních vozíků a nápis na zdi dávají tušit, že jsme tu správně. Otevírám příšerně skřípající, napůl rozpadlá dubová vrata pamatující cara Mikoláše a ocitám se uvnitř. Ufff, ještě že to byl jen sen.

A teď vážně realita:

Menší hala dnešního střihu, místo trakařů normální nákupní vozíky. První co praští do očí jsou ceny. Ty jsou třetinové až poloviční než na co jsme zvyklí. Sortiment omezený, ale velice, převelice zajímavý. Opravdu čumíme jak puci v dobrém smyslu slova. Bereme to, co se nám zdá zajímavé a co už podle vzhledu napovídá, že to bude i chutné. K tomu nějakou drogerii, 6 krásných skleniček za 50,- Kč, ponožky za 10,-/ks a ještě LED žárovku z Číny za 20,-.

U pokladen opravdu nemají sčot ( vygůglit co to je), ale kasy na čárové kódy.

Tak nakoupeno a uloženo do kufru. Ochutnáváme co jsme vlastně nakoupili. S blaženým úsměvem na sebe mrkneme a jdeme si dát druhé kolečko nákupu.

Soudě dle kvality jak potravin, tak ostatních koupených věcí je na východ od ráje …. ehm … na východ od Česka hodně věcí hodně jinak než se nám snaží namluvit propaganda.

P:S: Výrobky jsou nejen z Ruska, ale též z Litvy, Ukrajiny, Estonska, Bulharska. Takové Trojmoří, což je docela zajímavé.

Foto nahoře: Sušenky s jahodovou náplní 1kg za 67,90  vynikající, a čoládové bonbony 1kg za 78,90, též extra super lux.

 

 

Pusto a prázdno bez kraviček

Ono se řekne kráva. Tedy myšleno zvíře samosebou. Jenže my je máme za nejbližší sousedy celé léto. A protože se chovají slušně, nedělají rambajz, ba naopak jsou tiché, jsou to sousedky přímo úžasné.

Jo, zvykli jsme si na ně a když odjedou na zimu lyžovat do Alp… ehm, pardon, tam ne, ale do kravína, je tu bez nich vždy smutno. Nepřijdou se podívat, co je u nás nového a ani nás nebudou pozorovat, když jdeme kolem ohrady do lesa.

No a my se budeme tak, jako každý rok těšit až zase přijedou na letní pobyt.

 

Odpad? Nikoliv. Sušenky.

Vzhledem k tomu, že po okolí se válí doslova tuny jablek a je nám líto je nechat shnít pod stromy, vyrábíme si vynikající mošt.

Ale co s tím, co leze mimo šťávy z odšťavňovače? Kozy to přímo milují, jenže co to využít ještě jinak? A tak vznikl tento recept:

Jablka k odšťavnění pečlivě vykrájíme vč. stopek a jadřinců. Asi 3 kg jich proženeme šnekovým odšťavňovačem a tzv. odpad smícháme s:

1 jogurt, 1 vejce, hrst ovesných vloček, hrst ořechů (umeleme) a kokosu, semínka slunečnice, sezamu a lnu a 2 lžíce medu. Vytvoříme těsto a dáme na 1/2 hod. do lednice.

Na pečící papír utvoříme asi 1/2 cm vysokou placku. Nakrájíme dle libosti a dáme péct na 40 min. na 180 st.

Vzniklé ,,sušenky“ můžeme obalit v moučkovém cukru, nebo polít čokoládou.

Levné, chutné, zdravé a výživné.

Už chybí jen skřítkové

A možná že nechybí, třeba se jenom přede mnou schovali. Kdo ví, co vše před námi les skrývá. Ale i to, co nám ukáže je nádherné.

A tak si chodíme a díváme se na tu něžnou krásu, která je okolo nás.

Prostě Pražák jak poleno

Tak to byl můj děda. V Praze se narodil, v Praze žil a v Praze umřel. Život mimo Prahu by ho nejspíše zabil.

Pokud nás někdy sporadicky navštívil na maloměstě, bylo to pro něj utrpení. Prošel zahradou po pěšince tam a zpátky, za půl hodiny se podíval na hodinky a prohlásil: ,, Tak jsme je matko viděli, jdeme na vlak.“ Tímto pro něj venkov skončil opět tak na rok.

Inu bez ironie pravý Pražák.

P:S: Díky němu jsem ovšem znal jako dítě i dospívající Prahu tak, jako málokdo. Jenže …. už je to nějakých 40 let. Bohužel.