Z diskuze na internetu

,,Kočka se nažere (potlačí přemnožené myši), pohraje si (pocvičí), popřede (vydává autoléčebné zvuky), pomedituje a neshání DPH, nový mobil, není debil. Je způsobná, pohledná, ladná, pohyblivá a krásná. Stačí ji jedny hezké hadry na celý život. Nešminkuje se, netetuje, Karel Gott je jí ukradený. Ani tlustá není ošklivá. Nepotřebuje NATO auto, dovolenou, HPP, VPP, svobodu a demokracii a jiná svinstva. O nás se to říci nedá. Přece bychom nebyli šťastní jen tak…Dnešní člověk je chorobný koncept.“

Jak se mít dobře v důchodu

Tahle úvaha nebude o tom, jak si našetřit milióny nebo se stát rentiérem.

Zhruba v padesáti vyhodíte televizi a novou si nekoupíte. Přestanete číst noviny a časopisy. Tím pádem nebudete ovlivňování reklamami a zcestnými názory.

Do šedesáti tak stihnete být trošku podivín, ale toho si nevšímejte, to je problém okolí a ne váš. Ale je to nutný předpoklad k níže uvedenému způsobu života.

Pořídíte si pozemek, stačí tak hektar. Na něm bydlení. Bydlení docela malé. Nám stačí chatička 24 m2. Lehce jí vytopíte a nehromadíte zbytečné krámy. A jde postavit svépomocí tak za 150 000,- i s vybavením.

Až odejdete do důchodu, zoráte co se zorat dá a co ještě stačíte obhospodařit. (občas i nestačíte 🙂 ) Pořídíte si králíky, kozy a slepice. K tomu kuřata na výkrm.

No a potom už jen sejete, sázíte, plejete, krmíte zvířata, kydáte hnůj, dojíte kozy a děláte sýr a zavařujete vše, co se dá zavařit a sníst. V létě sušíte seno, řežete dřevo a v zimě to dřevo spálíte v kamnech a seno sežerou zvířata.

Oblečení vám bude sloužit do poslední molekuly (vyjma toho, co si jednou za čas vezmete mezi lidi). Do krámu jednou za měsíc pro mouku a pár drobností.

Důchod utratíte za trochu elektriky, trochu benzínu, krmení pro zvířata, za zařízení pro zvířata a za suroviny na vaření, které si nedokážete vypěstovat nebo vyrobit a pár nutných drobností. Dokonce dokážete našetřit i na novou pračku.

A abych nezapomněl, včas si musíte pořídit ženskou, kterou to všechno baví a je na stejné vlně jako vy. To je to nejdůležitější. A ani to nemusí být nejdražší položka, hihihi.

Nudit se nebudete, budete žít v pohodě a bez stresů, prachy vám budou víceméně ukradený, svět do jisté míry také a dokud budete zdraví, budete spokojeni. A to velmi.

Quintus Horatius Flaccus

,,Je velká pošetilost ztrácet uvnitř, abychom získali navenek. Obětovat svůj klid a nezávislost za lesk, majetek a pocty.“

Zdroj wikipedie:  Quintus Horatius Flaccus (8. prosince 65 př. n. l. Venusia – 27. listopadu 8 př. n. l. Řím) byl římský básník tzv. zlatého věku římské poezie. Působil za vlády císaře Octaviana Augusta a patřil k družině básníků Gaia Cilnia Maecenata.

Horatius byl synem propuštěnce (zřejmě bývalého státního otroka) z Venusie na jihu Itálie (dnešní Venosa). Ačkoli byl jeho otec nízkého původu, byl natolik majetný, že byl schopen synovi zajistit nejlepší vzdělání, nejprve ve Venusii, později v Římě. Roku 45 př. n. l. odešel Horatius studovat filosofii do Athén, jak bylo zvykem u mladíků z dobrých rodin, aby se ve studiu zdokonalil.

V hodině dvanácté

Konečně zapršelo. Že nám bude stačit ke spokojenosti déšť bychom dříve nepředpokládali.

Brambory se ještě vzpamatovaly a budeme doufat, že narostou do obvyklé velikosti. A nejen brambory, všemu ostatnímu hrozilo uschnutí. I tak toho uschlo dost.

Takže tam nahoru, vřelé díky. I když v žádném případě není vyhráno. To by muselo pršet nejméně měsíc.

A ještě starý vtip z dob, kdy ještě normálně pršelo:

,,Svatý Petře, už by ten déšť snad stačil“

,,Kdepak, všechno je posrané, neustále splachovat!“

O čem přemýšlím

Sedím na zemi u keře a trhám černý rybíz. Na co u toho myslím? Že jsme vlastně bohatí. Máme všechno. Máme ovoce, zeleninu, brambory (ještě loňské a jsou vynikající). Máme masa co hrdlo ráčí. A vše bez chemie.

Je tohle málo? Není, je to strašně moc, i když nemáme značkové hadry a kdejakou kravinu co zrovna frčí. Vlastně ani nevíme a vůbec nás nezajímá co frčí. Důchod z větší části utratíme za krmení pro zvířata, něco málo za to, co nejsme schopni vypěstovat např. mouka, droždí, trochu oleje. Jo a ještě šlehačku na naší báječnou zmrzlinu.

Tak, a jdu dotrhat ten keř, aby Evinka mohla udělat bájený džem.

Díky zahrádko aneb 300 sklenic na zimu

Zelený ale zralý. A zdravý.

Zavařujeme vše co nám dá zahrádka. Třeba angrešt. Jo, je kyselý, ale v zimě přijde k chuti. Zásoby vzhledem k tomu, že obchod navštívíme v nouzi nejvyšší být musí.

Už máme  zavařené meruňky, džem z černého rybízu, jahod a meruněk, třešňové kompoty. Teď budeme zavařovat papriky. Ty jsou výborné v zimě na lečo nebo pizzu.

Opravdu jsme vloni měli 300 zavařených sklenic a sežrali vše. A kompotů ještě bylo málo. 🙂

Klídek, je jen sucho

Je sucho. Ve studni nám dochází voda, začínají schnout i brambory. Tráva vypálená na drn a zalévat není čím. Vodu máme tak pro sebe a pro zvířata. Horko těžko udržujeme při životě rajčata a papriky. Prostě zalévat není čím. No ale budeme mít mimo jiné dálnici z Prahy až do Varů. Prý je potřeba.

No nevím co je potřebnější, zda lesy, louky a pole s kvalitní ornicí nebo být rychleji v Praze. I když ta kvalitní ornice je dnes sci fi, ale pořád je lepší než asfalt.

Místa pro beton a asfalt je pořád ještě dost. Tak betonujme, stavme a asfaltujme. Kácejme lesy, zničme louky. K čemu příroda. Jsme přece páni všeho. Namyšlení, nadutí a povýšeni nad přírodu.

A jídlo dovezeme. Pokud ovšem bude za co a pokud bude odkud. Ono totiž za pár let odkud nebude. Potom si příroda od toho parazita co si říká člověk debilní – pardon, měl jsem na mysli moudrý – konečně oddychne.

Ne však na dlouho, pár jedinců přežije a kolečko se bude opakovat. Tak jako mnohokrát před námi.

Klídek, voda z kohoutku teče a hitlermarkety jsou plné srač.. ehm, kvalitního a chutného jídla.

Dotaz: Vláda se holedbala že obnoví asi tisíc rybníků. Kolik už jich obnovila????

 

Mě to nic neříká

Jde takhle jeden známý okolo nádherně rozkvetlého záhonu:

,, To jsou barvičky těch kytek“ povídám.

,, Mě to nic neříká“ povídá on.

Tak nevím, život takových lidí musí být asi hodně prázdný. Neumí se radovat z maličkostí. Zřejmě jejich krédo je dlabanec, prachy a kdejaké pozlátko.

A krásu, která je zadarmo nevidí.

Srovnání město – samota

Časné ráno – rámus projíždějících aut ……….. zpěv ptáků

Cesta do práce – všude samá auta ……………… pěšinkou v zeleni k tomu, co mě baví

Vzduch – smradlavý a horký …………………….. svěží vánek vonící lesem

Hluk – šílenej rambajz ……………………………… ticho

Okolí – beton, asfalt a polystyrénové fasády …  lesy a pastviny, zahrada, kytky

Lidé – všude jich je jako much ……………………  tak jednou za týden někoho potkám

Zvířata – max. psi a kočky ………………………….. srnky, mufloni, lišky, ptáci, kuna,                                                                                 myšky, lasička + 100 našich domácích

Obchody – na každém rohu ……………………….. nejbližší 5 km ( díky bohu)

Jídlo – 95% korporátní srač…, no, jak to nazvat slušně ……… z 90ti % vlastní

Psychická pohoda – stres a kvalt ……………….. klídek a pohodička

Město musí být opravdu báječné místo pro život. Jenom ne pro mě.