Rohrerův mlýn

Slíbil jsem si, že už sem Skoky dávat nebudu. Jenže 1,6 km od Skoků je zaniklý Rohrerův mlýn, datovaný do 17tého století. Opuštěný byl patrně za války, nejpozději však v r. 1945.

A tak jsme vyrazili na výšlap, spíše sešlap, neboť výšlap je nahoru, a tohle bylo docela prudce dolů. Zato krásnou pěšinou, lemovanou hlubokými stržemi. Navíc cesta je neznačená a tak jsme se spoléhali na instinkt. Ten nás dovedl na místo.

No, z mlýna toho moc nezbylo. Navíc vše zarostlé, takže vyfotit rozlehlost všech stavení bylo nemožné. I tak si na místě člověk uvědomí, že nic není věčné. A že i tak rozlehlou usedlost pohltí čas a příroda.

Takže pár fotek a teď už hodně náročný výšlap nahoru do Skoků.

Více info: https://www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz/sovolusky-rohreruv-mlyn

Maria Stock – Skoky potřetí ( a tady snad naposled)

Skoky,  Maria Stock.

Místo, které si mě snad našlo. Já vím, ono ke mě nepřišlo, přišel jsem já k němu. Ale osud tomu chtěl, abychom se potkali, abych se o tom místu vůbec dozvěděl.

Je to místo, kde už téměř nic zdánlivě není. Opravdu nic? Opravdu tam uprostřed té divočiny je jenom ten nádherný kostel? No já vím, ještě ten zchátralý hostinec a zbytky základů bývalé vesnice.

Ale kdepak, je tam toho daleko více. Jen je to neviditelné, neměřitelné, ale je to tam. Genius loci. Ta zvláštní uklidňující atmosféra, tajemno a povznášející klid. Vtáhlo mě to tam a nechtělo se mi odtamtud.

Jako bych se chtěl vrátit do toho roku 1738, kdy byl po dvou (!) létech od položení základního kamene dostavěn tento kostel. Vidět a prožít tu dobu, která byla z našeho pohledu velice těžká. I když později přišly doby daleko, daleko těžší.

Procházím tiše pěšinkami okolo základů stavení kde ještě relativně nedávno  kypěl život. Vždyť poslední obyvatelka co se odmítla vystěhovat, a několik let žila sama v opuštěné vesnici bez elektřiny, zemřela (utopila se ve studni snad nešťastnou náhodou) v r. 1982.

Vrátit se do té doby nelze, ale že se do Skoků vrátím, to vím určitě. A ne jednou.

Máte-li zájem o více informací tak zde je odkaz: www.skoky.eu

K obrázku: Věže mají provizorní střechu, tu původní měděnou ukradli zloději po r. 2000.

 

Věže mají provizorní střechu, původní ukradli zloději někdy po r. 20001736 – položen základní kámen ke kostelu, stavba kostela markrabětem bádenským, stavitel Johann Schmied z Útviny, stavba zaplacena z obětních peněz poutníků.

1738 – vysvěcen hlavní oltář k poctě Navštívení Panny Marie, 8 tisíc poutníků

Dnes by za ty dva roky ani nevyběhali stavební povolení. Jo, pokrok je pokrok.

 

Skoky podruhé

Ta zaniklá obec Skoky mě nějak chytla za srdíčko. Pozitivní energie tam snad přímo tryská ze země. Prostě, cítím se tam velice dobře.

Kostel, byť zdevastovaný a vykradený až po tzv. revoluci je neskutečně krásný, alespoň z mého pohledu. A kupodivu to zde opět začíná žít, což mě naplňuje hodně malým optimismem, že alespoň něco z dob dávných i nedávných  zůstane zachováno.

A dokonce i ty tři ukradené zvony se vrátí zpět. Sice ne ty původní, ale nové a opravdu krásné.

A víte kde se vzalo úsloví panenko skákavá? No přece ve Skocích.

 

Skoky

Pokud se vám zdá nadpis podivný a čekáte popis sportovního výkonu, tak ten nečekejte.

Skoky je totiž název zaniklé obce asi 25km od nás. Z této obce zůstal jen tento kostel, téměř zbořený gasthaus ( jsme v Sudetech) a zbytky obvodových zdí několika stavení.

Po příjezdu na místo se nás ujal pán, který nás provedl kostelem, podal vyčerpávající výklad a podívali jsme se na místa, kam se běžný turista hned tak nedostane. Tímto mu ještě jednou děkujeme.

Co nás potěšilo, že jsou ještě v této bláznivé době pohodoví lidičkové, že se ještě najdou řemeslníci kteří opravdu něco umí, a že se sice v hodině dvanácté, ale přece jen tyto zapomenuté památky opravují.

Tak se tou krásou pokochejte:

 

Kadaň

Abychom si vylepšili náladu po návštěvě Kyselky, vyrazili jsme do do města, které se mi hodně líbí. A nejen proto, že mi zdejší nemocnici zachránili život.

Město je to opravdu hezké a upravené. Sice už parkování na náměstí není zdarma a pokrok v tomto směru dorazil už i sem, ale stále je zde relativní klid a pohoda.

Pokud je nějaké město kde by se mi líbilo bydlet, pak je to zde.

Neveselo truchlivo ( Lázně Kyselka)

V rámci naší spanilé jízdy po vzdálenějším okolí jsme navštívili Kyselku. No, že to nebude nic moc jsme tušili a vlastně na tu hrůzu byli připraveni. Ovšem tušit a na vlastní oči vidět je docela rozdíl.

Mattoniho pramen

Patrně je pokrokové ty krásné baráky nechat téměř spadnout a pak se nesměle pustit do opravy. Dva zedníci které jsme spatřili to asi fakt nevytrhnou. Ale nějaká naděje je, jeden dům už je opravený.

Pokrok, díl čtvrtý, hruškový

Pokud jsem se podivoval nad dovozem uhlí z Austrálie, tak dnes to byl šok na třetí.

Vozit hrušky z Jihoafrické Republiky …. asi žiju fakt v blázinci. No nic, dále to raději komentovat nebudu.

Jen dodám, že hrušky rostou nejen v Čechách, ale po celý Evropě.