Kuře v troubě

Včera byla smaženice, dnes bude kuřátko. Takové docela malinké, vždyť vykuchané mělo „jen“ 2,5 kg. Opravdu to nebyla slepice, opravdu je to kuře Kalimero. A rostlo od začátku května.

A protože kuřátka mají dost sádla, nemusíme nic přidávat mimo soli, kmínu a granulované papriky ( možno i trochu pálivé). Jinak nedáváme nic jiného!

Pečeme na 120 st. v přiklopeném pekáči asi dvě hodiny. Občas polijeme maso tukem který se vypekl. Potom zvýšíme teplotu na 180 – 200 st. a dále pečeme asi hodinu.

Upečeno po třech hodinách. A sádlo, které se vypeklo 🙂

Jíme samotné bez přílohy. Však si to důchodci mohou dovolit 🙂 Jak pravila Marie Antoinetta, francouzská královna: „Když nemají na chleba, ať jedí koláče“.

Tuk který se vypekl slijeme do sklenice a používáme jej při přípravě jiných pokrmů jako sádlo. Dáváme jej i do těsta na chleba.

Tímto se nám neskutečně snížila spotřeba oleje i másla. Čtěte dále

VAROVÁNÍ! Tento recept neplatí pro chemická kuřata zakoupená v hypersupermegamarketech !!! Voda se vypaří, kuře spálí a o výpeku si můžete nechat zdát!

Číst dál

Houby

A máme podzim. Listí padá a houby skoro nerostou. Běhali jsme po lese skoro hodinu a našli jsme pár černých hříbků na kterých si pochutnali slimáci.

Tak jsme sedli na tříkolku a vydali se lesní cestou. Na trase asi pět kilometrů jsme našli tyto nádherné hříbky. Rostly téměř na cestě.

Takže maso stále běhá po dvoře a my měli smaženici. Nezvykle s vařenými bramborami, protože chleba jsme nestihli upéct. Docela ta kombinace šla.

Kdo to taky kdy viděl, aby důchodci žrali maso ve všední den, že jo 🙂

 

Číst dál

Štrůdl

Od paní ze Slovenska, se kterou si píšeme jsme dostali recept na chutný štrůdl.

A aby si čtenář užil, recept bude ve slovenštině. Pro nás starší je to  normální jazyk, mladým pokud budou chtít tak přeložím.

250 g hladka múka,   1 celé vajíčko,   50 g práškový cukor,     1 polievkova lyžica olej,   štipka soli, 150 g biely jogurt (najlepši je domaci),     600 g postruhané jablká,   škoricový cukor
– z múky, vajca, bieleho jogurtu, lyžice oleja, a soli vypracujeme cesto, ktore rozdelime na 2 časti a každú rozváľame na tenko, na cesto poukladáme jablká posypeme škoricovým cukrom podľa chuti, pečieme na 180 °C asi 45 minút.
Myslím, že tomu bude každý rozumět. Jo a „cesto“ opravdu není cesta 🙂
Takže uděláme cestu, rozválíme jí na tenko a tu cestu rozdělíme na dvě části. Na první část cesty naházíme jablka. Pozveme si Skansku s finišérem. Do finišéru naházíme druhou polovinu té cesty a necháme ho ( finišér) položit koberec na tu první část cesty. A  máme zároveň upečeno. 🙂 🙂 🙂
Číst dál

To jsem si zase početl …

Některé články je lepší nečíst, protože pak člověka napadne jen jediná věta: svět se zbláznil. ( Hodně slušně řečeno). No, posuďte sami:

 

„Obohacené klece mají jednu velkou nevýhodu, a to sice, že se jim říká klece. Ony to jsou vlastně takové menší voliéry, které slepicím umožňují celý přirozený repertoár, ne to, co většinou říkají ochránci zvířat. Mohou je omezovat v létání nebo běhání, ale musíme si uvědomit, že nosnice během dne létá nebo běhá v jednom procentu ze všech svých aktivit. Jde o velmi malý projev chování, který není pro nosnice tak moc životně důležitý,“  – zdroj: www.vitalia.cz.

Paní profesorka zřejmě viděla slepici jen na obrázku. Já je vidím každý den. Pravda, slepice opravdu moc nelétá, ale(!) téměř stále hrabe ( proto patří mezi ptáky hrabavé). Dále se tzv. popelí, následně si čistí peří a vyhřívá na sluníčku. To vše opravdu patří mezi přirozené vlastnosti slepic. I to, že neustále shání něco k snědku – další její přirozenost, právě tím hrabáním. Je to její vrozený instinkt!!!

Ano, i člověk může žít v kleci, pravda, jen o trochu větší. A určitě bude spokojený že jooo (-:

Chov v klecích chápu jako nutnost, ono jinak vyprodukovat ty miliardy vajec opravdu nejde. Ale jejich pud hrabat, popelit se a vyhřívat se na sluníčku nepotlačíte tím, že budeme tvrdit že ho nemají.

A ještě názor a protimluv jednoho známého:

“ Kupovaná vejce jsou stejná jako ta domácí, ale ta domácí jsou chutnější“.

Pokud jsou chutnější, jsou dvě možnosti:

1.) v domácích je něco navíc, co dělá chuť lepší

2.) v kupovaných něco chybí nebo přebývá, co chuť dělá horší

A na závěr: Slepice milují hrabat se v hnoji! Fůůůj! Bléééé! Jak to lidi můžou žrát 🙂

 

 

Číst dál

O potřebě nakupovat

Netušil jsem, jak hluboko jsem měl zakořeněnou potřebu nakupovat. Nejen já, Vy jí máte také. Jen si to nikdo neuvědomuje.

Že kecám? Tak zkuste nakoupit vše potřebné na jeden měsíc. Opravdu vše, co potřebujete nebo byste mohli potřebovat a další nákup udělejte za měsíc. Opravdu to jde a opravdu doma budete mít vše co k životu potřebujete. (Na pečivo máte troubu). A pak jen sledujte, co to s Vámi bude dělat. To nutkání jít nakoupit tam prostě bude a většina lidí to nevydrží déle jak týden.

Ale nezoufejte, my na tom byli úplně stejně. A to, že máme zahradu a zvířata je sice pravda, ale jsou mrazáky, tak to jde i bez zahrady a masa na dvoře. V zimě na ní stejně nic není.

Zbavit se toho zlozvyku nám trvalo více než dva roky. Ten pocit, že Vás do krámu nic netáhne a jdete tam až když opravdu není zbytí, tak ten je k nezaplacení.

P.S. Ušetřené peníze utratíme za krmení pro zvířata a chovatelské potřeby. Proč? O tom je téměř celý tento blog.

Číst dál

Vaťák podruhé

Můj starý vaťák rok výroby 1958 bohužel dosloužil. (viz článek Vaťák, str. 18 )

Strejda google ale zjistil, že se vyrábí stále a tak moje srdíčko zaplesalo nad tím, že budu mít nový,  nepotrhaný a jistě velmi slušivý  outfit.

I objednal jsem jej neprodleně a těšil se, jak v zimě budu honit parádu mezi srnkami a že i naše kozičky mě pochválí, až jim ponesu krmení.

Žádaný kabát po týdnu dorazil. Jenže ouha, je o polovinu slabší a látka evidentně nevydrží to co ta původní. Takže zřejmě i hřát bude o polovinu méně než ten starý.

No, uvidím v zimě. Ještě že se líbí koze Elišce. Alespoň něco.

Co také čekat za 570,- korun nepodložených aktivy národní banky a ani nedej bože zlatem.

 

Číst dál

Odpověď na dotaz

Jeden ze státních symbolů je dvouocasý lev. Co ze symbolického hlediska znamenají ty dva ocasy?
Ti lvi byli původně dva, jenomže protože je Česká republika velké sídlo řitního alpinismu, tak ten druhý vlezl tomu prvnímu do zadku. Jenom ten ocas mu zůstal čouhat. 🙂
Převzato z www.aluska.org
Číst dál