Z ovčárny

Můj milý deníčku …

Žádné komentáře

Letos napadl sníh nezvykle brzy a kupodivu ani hned neroztál. A napadlo ho dost. Což nám vůbec nevadí, a nevadí, ani když nám těch půl kilometru k silnici protáhli až třetí den. Inu samota, tohle nás fakt nerozhodí.

Je sníh a trochu mrzne. Taková normální zima. Aspoň není bláto. Kozy skoro nevylezou z chlívka, králíkům je to fuk a pipiny se venku nažerou, chvilku postojí a také se schovají do kurníku. Občas i snesou vajíčko.

I my občas vylezeme ven jednak nakrmit ta naše zvířata, na procházku a také jsme byli nakoupit. Co bylo fajn, že banány byly o hodně levnější než brambory a konečně máme ten kapitalistický ráj. Cena banánů nás potěšila, cena brambor 39,90/kg  je nám fuk, jelikož jsme si v potu tváře vypěstovali svoje. Cenu ani kvalitu Nutelly jsme nezjišťovali. Tu stejně nežereme.

V řeznictví Rabbit jsme si koupili vynikající jitrnice a vinnou klobásu. Vřele doporučuji tento obchod. Lepší řeznictví snad neexistuje.

Dnes sem i přijela pošta. Ani nemusela. Zhnuseně jsme prohlédli  doručené letáky s oblečením a nic neobjednali. Na zátop se však hodí.

No, a takhle my si žijeme. Jo, občas nás navštíví srnky nebo mufloni. A pak že tu nikoho nevidíme. 🙂

 

 

 

 

Naše recepty

Tvaroh a vločky – jsou z toho housky

Žádné komentáře

Tento recept jsem našel kdesi na internetu. Prý je to vhodné pro diabetiky. Chuťově kupodivu docela dobré a hlavně syté a velmi jednoduché.

250g tvaroh, 250g ovesné vločky, cca 1/2 deci sodovky ( ne vody), 1/2 prášku do pečiva, špetka soli.

Smíchat dohromady a vytvarovat 6 bochánků. Péct na pečícím papíru na 180 st. cca 20-25 minut.

P:S: Ten tvaroh poloměkký, balený podobně jako máslo.

Zajímavosti

Už kvete

Žádné komentáře

Chtělo by se napsat, že kvete blbost. Což o to, ona kvete tak nějak všeobecně čím dál častěji a více, ale o tomhle psát by bylo jako nosit dříví do lesa.

21.11. A kvete ….

Takže kvete šípek v listopadu. No, toto zjištění svádí k úvaze, že nejen svět se zbláznil, ale i příroda. Což by bylo laciné, neboť jako pamětník doby hodně dávno minulé pamatuji, že ačkoliv krávy sice prděly, avšak  planetu neoteplovaly, keře i stromy v tuto dobu nějaký ten kvítek ukázaly.

Jo ty krávy…. nějak nám ubyly, nejen kravičky ale i prasátka. No, ale zase o to víc na polích pěstujeme solární panely (to abychom měli levnou elektriku 🙂 ), montážní haly, sklady a dálnice.

Ale nevadí, elektřinu levně vyvezeme, maso i tu elektriku draze dovezeme. A to se vyplatí.  Někomu určitě.

 

 

 

 

 

Příroda

Podzimní

Žádné komentáře

Odvezli kravičky z pastvin, což je u nás na samotě neklamná známka toho, že se blíží zima.

Spadané listí šustí pod nohama, ranní mlhy a bláto k tomu podzimu tak nějak nerozlučně patří.  Courání v mlze po starých, opuštěných cestách přináší mnoho podnětů k zamyšlení nad během tohoto světa.

Bohužel, v dnešní době to moc radostné rozjímání není. Nějak moc mizí toho starého z našeho světa a není to dobře. Vždyť s každou zbořenou stavbou, s každým zmizením čehokoliv co dobře sloužilo, zmizí i kus našeho života. Kousek po kousku, den za dnem až jednou … nezbyde vůbec nic … z toho našeho života …

Stará opuštěná cesta na Ovčárnu.

Stará opuštěná cesta na Ovčárnu. Po ní už koník nepotáhne vůz, pocestný si nepochutná na jablíčku. Nikdo už jí nebude opravovat. Nikdo jí už nepotřebuje. Tak, jako ty staré jabloně. Postupně odejdou. Nikomu jich líto nebude. Jenom mě, starýmu dědkovi, neboť se staly součástí mého života. Protože ten starý dědek ví, že ty jabloně tak nějak odcházejí s ním….

 

 

 

 

Zajímavosti

Krásná neznámá

Žádné komentáře

Na hlavě kokrhel, roztrhané džíny, v nose má kroužek, ten bude z Číny.

Na nohou křusky, po těle kérka, čípak to asi je, ta mladá dcérka.

Koupila cigára a lahev rumu, marjánku prý koupí na černém trhu.

Byla by sexy, byla by krásná, jen kdyby o sebe trochu víc dbala.

Co takhle šatičky, a hezký účes, trochu se upravit, nebýt jak poděs.

Ona je moderní, já starý dědek, očkem jsem hodil, a radši zalez.

 

 

Nezařazené

Jen tak ….

Žádné komentáře

Prý není dobré žít tak dlouho na samotě, jsem se tuhle dozvěděl.

Tak nevím, mě se život na samotě líbí převelice. Ovšem tuším, že takový samotářský život za nějaký čas změní myšlení a vnímání tohoto světa. To, co se vám dříve zdálo povrchní, zdá se vám povrchní daleko více. To, co bylo pro vás kdysi důležité, se stává nedůležitým.

Celebrity a tzv. elity díky absenci televize vnímáte buď jako blázny, nebo zločince, a v mnoha případech jako obojí dohromady. A pokud někde zahlédnete náhodou zapnutou televizi, s hrůzou odvracíte zrak a nechápete, jak to někdo může sledovat. Neznáte zpěváky, komedianty … ehm, pardon… herce, a slyšíte-li jména politiků, dost často se vám udělá nevolno.

Do města jdete jen pokud tam musíte. V duchu pochválíte nějakou hezkou, téměř vždy starou architekturu, ale jinak vám to nic neříká a s radostí se vracíte do úžasného ticha samoty.

Ticho. Co je vlastně ticho? To hezky vyjádřil pan Maxmilián Kašparů:

,,Ticho není absence zvuku, ale je to prostor, do kterého vstupujeme, abychom slyšeli cosi v nás.

A někteří lidé nesnáší ticho, protože se začne ozývat něco, co chtějí, aby v nich bylo dávno umlčeno, a ono to v tom tichu vyleze na povrch.“

 

 

Příroda

Toulání v mlze

Žádné komentáře

Slova jsou zbytečná, tohle se musí prožívat.

To zvláštní a úchvatné ticho, klid a mír. A padající kapky životadárné vody dávají naději, že les neumře, přes zimu nabere sílu a na jaře bude plný života.

Zajímavosti

Dnes bez názvu

Žádné komentáře

Zavřeli bránu, zahodili klíč,

co bylo kdysi, dávno už je pryč.

Komnaty prázdné, omítka padá,

nezbyla už ani, ta světská sláva.

Nová je doba, nové jsou mravy,

namísto princezen, turistů davy.