Králíci – pohádka pro děti, nebo také návod na horší časy

Je jasné, že jakmile začnete bydlet na samotě, pořídíte si nějaká zvířata. A tak, jako každý začnete slepicemi.

Jenže když už máme slepice, chtělo by to ještě králíky, prohlásila moje žena cestou okolo chovatele který je má. Takže cestou zpět bylo domluveno, že si pro dvě samice přijedeme ve středu. Bylo pondělí a doma nebylo ani prkno, ani hřebík, natož králíkárna. To ovšem mojí ženušku vůbec nezajímalo, neboť mě zná a ví, že když chci, dokážu nemožné. Králíkárna ve středu ráno stála, my byli chudší o 3500,- a já hotovej.

Když chcete králíčky, potřebujete k tomu také samce, neboť bejk na motorce (pro neznalé inseminátor) pro králíky není. A tak během února samici připustíte. Dává se samice k samci, ne naopak.

No a po měsíci, když máte štěstí, se vám narodí králíčci. Jsou slepí a holí. Samice si je hezky naskládá do hnízdečka, které vytvoří z chlupů, které si vytrhá a ze sena.

Jsou pořádně zachumlaní, takže je ani nevidíte a nevíte kolik jich má. Postupně začnou vylézat a můžete si je spočítat. Bývá jich pět až osm, ale už jsme jich měli neuvěřitelných sedmnáct.

Napřed pijí mlíčko od maminky a postupně začínají žrát sami. Když je dobře krmíte, za čtyři měsíce máte velké králíky.

Jak je výhodné křupanem a důchodcem býti

Zalézt na samotu a kašlat na konvence bylo dříve podivné a pro mnoho lidí nepochopitelné. Kašlat na módu, chodit ve starých hadrech, mít ženu které nehtové studio, kadeřník a šminky neříkají vůbec nic. Jíst až na vyjímky to, co si vypěstujeme nebo vyrobíme. Hrabat se v hlíně, hrabat se ve hnoji (vidlemi). To vše bylo pro mnoho lidí odsouzeníhodné a nepochopitelné. (,,Hele, voni sou ňáký divný…“)

Jenže situace se díky breberce pomalu mění. Byli jsme v naprostém klidu dříve, jsme v naprostém klidu i teď. Na rozdíl od mnohých. Žena se mi nehroutí z toho, že nemůže na kosmetiku, že nemůžeme do restaurace na večeři, do divadla, na výstavu, ba ani z toho, že letos nestrávíme báječnou dovolenou na zaplivané pláži někde na druhé straně zeměkoule.

Ani ta ponorková nemoc z toho, že jsme náhle spolu 24 hodin denně nehrozí, neboť takto jsme spolu už devět let k oboustranné spokojenosti.

A tak se nám tento způsob života docela vyplácí. Neboť to, k čemu jsme došli s radostí a nenásilně, k tomu obávám se, dospěje daleko více lidí. Pro mnoho z nich to však bude docela bolestivé.

I když, všechno špatné je k něčemu dobré. Lidé šijí doma roušky a opět se začne kutit, protože mám pocit, že služby nebudou a ty co budou, budou příšerně drahé. Konečně bude (doufám) mít cenu smysluplná a opravdová práce. A dost možná bude mít cenu i rada a zkušenosti nás mladých, krásných a zdravých, ehmm, pardon, nás starých a blbých, ehmmm… prostě nás starších.

Tak se držte lidičky, udržujte si dobrou náladu neboť veselá mysl půl zdraví.

 

Blondýnka

Tak mě náš mladej přemluvil abych s ním jel do hypersuper. Sice jsem se zdráhal, ale když moje ženuška prohlásila, že by bylo dobré ještě něco dokoupit, nechal jsem se ukecat.
Roušky jsme neměli a tak přišel ke slovu nákrčník přetažený až přes nos. Sice v tom bylo horko, ale dalo se to vydržet.
V klidu jsme nakoupili a ukládali nákup do auta.
Koukám, kam se zeťák zahleděl a no jooo, atraktivní blondýnka. Tedy nevím, zda koukal na ní, nebo na její fáro, ale jak ho znám, tak na obojí.
Koukla po nás a vydala se k nám. Hezky se usmála ( bylo to vidět i přes roušku) a dvě roušky nám podala.
Se slovy abychom se měli hezky odešla a odjela. Naštěstí jsme stihli aspoň poděkovat.
P.S. Koukali jsme s otevřenou hubou a shodli se, že byla fakt pěkná. Ta rouška přece 😂. Blondýnka víc, ale pšššt.😊

Tohle pro kozy není

Dnes jsme využili údajné nákupní paniky a vyrazili též na nákup. Nikoliv však tam kde prodávají potraviny, ale úplně jinam. Do zahradnictví.

Parkoviště bylo prázdné a personál velice ochotný. Výběr všeho více než dostatečný. Nechali jsme tam zbytek důchodu a spokojeni odjeli sázet.

Doma nás radostně přivítaly kozy a nadšeně se k nám hnaly vidouce, že neseme něco zeleného. Jenže tohle pro vás holky opravdu není. Vy myslíte jenom na žrádlo a estetično vám nic neříká. Roste vám travička a večer dostanete šrot. Nikoliv železný ale z ječmene. My si dáme kafíčko a půjdeme sázet.

Jogurt raz dva

Vyrobit si báječný jogurt je velice jednoduché.
Koupíme litr tzv. čerstvého mléka. Píšu takzvaně, neboť čerstvé mléko je ráno nadojené. Druhý den je to včerejší mléko a třetí den nakyslé mléko. No a tohle má trvanlivost 14 dní.
Tak to mléko zahřejeme na 90 – 95 st. C a zchladíme na 47st.C. Zahřátí je nutné nikoliv kvůli pasterizaci, ale prý se tím pozmění bílkovina a jogurt není řídký.
Poté do toho kydneme lžíci bio Holandie a dobře rozmícháme. Nalijeme do skleniček, ty dáme do jogurtovače na cca 4,5 hod.
Hotový jogurt vrazíme do lednice vychladit.
Je výborný a jak vidíte, stojí v něm lžíce.
Levné, jednoduché a velice chutné.
Jen co budou dojit kozy, bude jogurt z kozího mléka.

Že by jaro?

Také jste to dnes slyšeli? Ptáte-li se co, tak úžasný zpěv ptáků. Jaro je zdá se být tady, i když ne to kalendářní. Ptáčkům je to fuk, ti si kalendář nevymysleli.

Krásně svítilo sluníčko a tak jim nastal čas najít si nějakou samičku. Teplo bylo také, a tak nejen ptáci, ale i hmyz se těšil ze života.

Včelky se prolétly a obsypaly kvetoucí vřesovec, patrně jediné květy mimo jehnědů.

Příroda se po zimním spánku probouzí a nám tak jako každý rok začíná práce. Sice samičku už hledat nemusím, ale prostříhat stromy a víno je třeba. A také zasít papriky, rajčata, salát a kedlubny do truhlíku za okno. A první kafíčko venku na sluníčku je vždycky to nejchutnější.

Krásné ráno

V sedm ráno se naše kozy domáhají pravidelného přídělu šrotu a spolehlivě nás vytáhnou z postele. Což je dobře, protože člověk je tvor od přírody líný a hnil by v pelechu nejméně do deseti. (Teda aspoň já jo.)
A dobře udělaly, neboť dnešní ráno bylo díky čerstvě napadanému sněhu nádherné. Sluníčko svítilo a sníh na větvích stromů byl úžasný.
A tak jsme vyrazili na procházku, ani nasnídat jsme se nestihli. Bohužel, po chvíli přišly mraky a už to tak hezké nebylo. Sluníčko prostě umí divy.
A tak jsme si říkali, jak je úžasné, moci se hned ráno procházet krajinou a ještě k tomu úplně liduprázdnou. Žádní lidé, žádný stres, jen ve sněhu stopy srnek. Ticho a klid. Díky za to.

Radostná událost

Před deseti minutami jsem se narodila

Dnes od rána Eliška sotva chodila. Už toho těhotenství měla viditelně dost.
No a než jsme se naobědvali, zvládla to sama. Porodila dvě krásná kůzlátka. Holku a kluka.
Tohle přeji každému, aby to zažil na živo. Ten krásný pocit, to, jak si mamina něžně pomekává, i to, jak ti mrňousci ihned po porodu na svých třesoucích se nožičkách ženou k vemínku, aby se napili mleziva.
Věřte, že v ten okamžik je svět mnohem krásnější.

Když se nechce ven

Ne vždy se člověku chce ven. I když letošní zima snad ani není zimou a připomíná spíše březen.

Ještě že máme zvířata, neboť nakrmit chtějí a také kamna nějaké to dřevo spolykají a to se musí donést. To nás donutí aspoň k nějakému, byť minimálnímu pohybu.

Ono totiž lenošit je někdy velice příjemné, ale když je toho moc, je to nezdravé a nepřispívá to k dobré náladě.  Vidím to na sobě. Když nic za celý den neudělám, je mi večer nějak divně.

Dnes bylo krásně, jak na jaře. Ale jenom přes okno z tepla vytopené chatičky. Venku foukal studený vítr a ani se nám tam nechtělo. A tak jsem si seděl v křesle a koukal ven. A říkal jsem si, jak sluníčko umí dělat kouzla s barvami.

Když je zataženo, je kopec naproti takový šedivý a nehezký. Ale jakmile vysvitne sluníčko, rozsvítí se krásnými barvami i teď v zimě.

Zítra se budeme muset projít a zjistit, co je v okolí nového a možná narazíme opět na nějakou záhadu, kterou zavál čas. A budeme mít o čem přemýšlet.

Knížka je na světě

Tak, kniha je na světě a navíc se podařilo dojednat i lepší cenu. Pokud byste měli rádi knihu doma a navíc tím podpořili moji tvorbu, můžete mi ještě poslat zprávu ☺️ Cena knihy je 229,- a 70,- poštovné na dobírku. Zájemci, kteří si knihu již objednali, ji samozřejmě obdrží také za tuto nižší cenu 😉