Hmm…

Napsat něco k současné situaci je těžké. Ono by nebylo, jenže …. no, co si budem povídat. U radistů na vojně jsme měli tabulku s nápisem: ,, Pozor, nepřítel naslouchá.“

Že je něco hodně špatně jsem si všimnul chvíli po tzv. revoluci, když babce na trhu kontrolovali ty dvě kila mrkve ze zahrádky co se snažila prodat, zda v ní není moc dusičnanů. No, dnes už se raději dusičnany v zelenině nekontrolují. Norma byla zrušena. A víme proč.

No uteklo pár let a ti co řvali, že kouřit v hospodě nééé a fůůůj, i když vedle měli nekuřáckou tak ti dnes řvou, že nesmí cestovat. No milí nekuřáci, do kuřácké hospody jste jít nemuseli. Teď pro změnu nemusíte cestovat. Jo aha, že to není totéž? Analogie je myslím víc než výmluvná. Ono totiž vůbec nešlo o to kouření.    ( Nekouřím a do hospody jsem zavítal tak jednou za rok.)

Jo a ještě něco …. prý v nějakém hypersuper si vezmete skener a nemusíte na pokladnu. Naskenujete, píp, je zaplaceno a nevyndaváte to, cituji: ,, jak debil na pás. “ Ano, je to pohodné, ale nevěstí to náhodou další odlidštění společnosti?

A nebojte, levnější buřty o ušetřený plat pokladní určitě mít nebudete. Jen ona skončí na pracáku.

 

 

 

 

Zas jeden citát

Citát od dalajlámy. Toho pána ani Tibet moc nemusím, ale myšlenka je zajímavá.
,, Lidé obětují zdraví aby vydělali peníze. Potom obětují peníze, aby opět získali zdraví. Potom se tak znepokojují minulostí a budoucností, že si neužívají přítomnosti. A tak nežijí ani v přítomnosti, ani v budoucnosti. A žijí tak, jakoby neměli nikdy umřít, a potom zemřou bez toho, že by před tím žili.“

Povídala Evinka …

Povídala abych zase něco napsal. To se lehko řekne, hůř píše když se tady na samotě díky bohu nic neděje. Venku ráno -18, odpoledne -11 a 20 cm sněhu.

Kozy jsou zalezlé v chlívku a vylezou pouze když jim neseme seno nebo šrot. Už mají pěkná panděra, neboť za měsíc a něco budou rodit. Při pohledu z okna se tomu ani nechce věřit.

Náš povrchový vodovod jako každou zimu zamrz, a tak vodu dovážíme na vozíku v barelu. Jenže on ten vozík v tom sněhu nějak nechce jezdit a tak nastoupila jiná technika. Technika tažení barelu po sněhu. Jde to docela zlehka a je to takový zimní tělocvik. A trénink na blackout, protože není otázka zda přijde, ale kdy přijde. To není jen z hlavy mé, ale i z hlav odborníků na slovo vzatých.

Dřevo ve dřevníku mizí nějak moc rychle, asi letos spálíme část toho, co jsme měli spálit až příští zimu. Ale nevadí, naděláme přes léto další. Tady holt jsme v zemi, kde dnes znamená zítra …. nebo jak to bylo před léty třicetidvěma.

 

 

 

 

Za to může sádlo

Sádlo je někdy výborná věc. Vyškvařené na chlebu nemá chybu, na smažení řízků je vynikající. Namažete s ním vrzající panty u dveří i popraskané paty.

Že sádlo má i jiné než výše zmíněné funkce, jsem se přesvědčil letos, kdy je alespoň zde na samotě zima, jakou už pomalu nepamatuji. To je zima pořádná.

Zde je malé vysvětlení: od malička jsem byl hubeňour, prostě taková podvýživa. Ono mít v dospělosti 191 cm a vážit 76 kilo … no pořád lepší než 120 kilo ale nic moc. Hlavně v zimě. Jak přišla zima mě ven nikdo nedostal, protože moje rachitické tělo hned promrzlo a já se třásl zimou jak drahej pes.

No, letos to je jiná protože se mám jako důchodce tak dobře, že se na mě už najde nějaké to sádlo, a sádlo jak známo hřeje. Takže venku dnes v pohodě vydržím jak dlouho chci a zima mi není.

Ale zase se tahám s kily navíc, a tak přemýšlím co je lepší. Pokud toho sádýlka nebude přes příliš, tak to bude fajn. Aspoň se můžu toulat zdejší nádhernou a liduprázdnou zimní krajinou.

Toulání

Znám jednu lesní pěšinku, kde nádherný je les, tam však žijí skřítkové a víly mají ples.
Tam vládne mír a vládne klid, ne každý tam může být, však tiše hledět a jen snít, to kdo umí, umí žít.

Cesta do zahraničí :-)

No, někdy člověka popadne chuť cestovat a podívat se, co je nového ve světě.

A tak zabalíme řízky, namažeme chleba paštikou, do termosky dáme kafe a vyrazíme za hranice. Tedy za hranice nejen všedních dní, ale i okresu. To se zatím naštěstí smí.

 

Jo, srandičky, svačinu ani kafe nenosíme, neboť naše výlety jsou jen tolik dlouhé, abychom cestou neumřeli hlady.

 

Já to říkal …

Eliška má od podzimu chlupy jak lední medvěd, bude tuhá zima. Eliška je koza domácí, bílá. A dobře víme, že zvířata jsou chytřejší než my, a umí se na zimu lépe připravit. I dali jsme na nevyslovenou radu našich zvířat a pořídili jsme si teplé oblečení, které by obstálo snad i na Sibiři

No a s novým rokem ta zima přišla. Sice nejsou zatím bůh ví jaké mrazy, ale mrazivo a mlhavo je, a vypadá to, že ještě dlouho bude.

Nám to nevadí.  Chodíme denně na docela dlouhé procházky. To abychom netloustli, neboť obezita je nejen nehezká, ale též nezdravá. Navíc v zimě není co dělat, tak aspoň chodíme.

A v lese je opravdu nádherně.

Lažanská studánka

Toulali jsme se dál a došli ke studánce, ke které jsme se dlouho chystali. Ke studánce zvané Lažanská, kde pod starým dubem odjakživa vyvěral pramen.Dub již není, pramen zatím je.

To místo má své kouzlo, což ještě podtrhuje fakt, že Lažanští zde na konci 19. století měli jakousi oplocenou zoologickou zahradu. Inu, hezká a zajímavá místa uměli opravdu najít.