Dítě, srp a kladivo

Pošlete dnes dítě se džbánkem pro pivo? Že je to nepředstavitelné?

Bývalo to normální. I já jsem občas chodil tátovi pro pivo. A tajně upíjel. Co upíjel, hostinský přelil dva půllitry do džbánu a protože by musel čekat až spadne pěna, něco vždy v tom druhém půllitru zbylo. Postavil to přede mne vedle džbánu a já to klidně dopil.

Z jakého důvodu to nejde dnes? Že by z dětí byly alkoholici? Ale prdlajs. Já jsem abstinent. Vypiju tak dvě deci piva za rok, toť vše. No, za to si dětičky dnes můžou koupit drogy přímo před školou.

Srp, kladivo a hřebík. To aby někteří nemuseli gůůůglit

A ještě něco, dejte dnes dítěti srp a košík a pošlete ho třeba na kopřivy. Tedy pokud to bude dítě z hospodářství, protože jiné dítě byste tam nedostali. Nejde o to dítě, to si s tím lehce poradí, ale o reakce některých lidí, pokud vůbec poznají na co ten nástroj slouží. Panebože on má srp, vždyť se poraní, nebo někoho pořeže. Neporaní ani nepořeže, protože nemá mozek vymytý debilními PC hrami ( dobře ví, že nemá deset životů) a debilními ,, pohádkami“.

No jo, vlastně děti by dnes nesměli ani vynést koš. To je práce a to se nesmí.

Kladivo … když jsem byl malý měl jsem u dědy báječnou zábavu. Dostal jsem pikslu hřebíků, prkno a kladivo. Zatloukat hřebíky jsem vydržel snad celé hodiny. Ruce mám zatím celé. Jo a ve třinácti jsem sekal kosou. I nohy mám zatím celé.

 

Číst dál

Kuře za 30 dní?

Čím to krmí? Já to vím, ale prý je to konspirační teorie.

Ty naše papají. Papají hodně. A rostou. Rostou bez antibiotik a růstových hormonů, zato mají šrot z kukuřice, pšenice, ječmene a kopřivy.

Ještě tak čtrnáct dní a půjdou ven. Teď jim ještě trošku topím, aby jim nebyla zima.

Že nevyrostou za 30 dní jako ta kuřata v obchodu? No a co. Zato budou mít maso a ne bahno bez chuti. Takže za tři měsíce budeme mít první v troubě a následně na talíři. A po půl roce budou mít 3,50 kg. Vykuchané! To jsou selská kuřata kalimero.

Stáří 1 den
Stáří 20 dnů

Číst dál

Prší

Konečně prší. Prší dost a i docela dlouho. Je u toho i poměrně teplo, tak si sedím na terase a koukám, jak se páří z hory naproti. Ticho, jen kapky deště tiše bubnují do střechy. Je mi fajn.

 

 

Číst dál

Drátovááát, letovááát

No spíš stloukat rámečky. Ono to není jen tak. Napřed se rámečky musí stlouci. Na to je přípravek, protože v luftě to fakt nejde. Potom vyvrtat nahoře i dole po čtyřech dírkách a provléknout drát. Drát vypnout, přitlouci mezerníky a nakonec natavit do rámečků mezistěny. Děláme jich ,,jen“ 70, a je to docela makačka.

A to nemluvím o ceně. Jen pro představu: Přířezy na 50 rámků 600,- , mezistěny 350,- za 1 kg, což je do jednoho nástavku. Plus drátek, hřebíčky a mezerníky. Jeden rámeček tedy vyjde na cca 42,- Kč. V jednom nástavku je 11 rámečků.

Ale zase máme báječný med z nádherné přírody. A naštěstí řepka je daleko.

 

Číst dál

Dojíme

Kůzlata povyrostla, tak už zase dojíme a máme báječné mléko. A také budeme opět dělat sýry.

Holky okusují větvičky hlohu, bezinky, divokých angreštů i jiných keříků. Kupodivu mají rády i kopřivy, tráva je pro kozy až to poslední.

Celý den se pasou a mléko tím pádem mají vynikající.

Číst dál

Převzato od Alušky + dodatek

Opět krásný článek na: https://aluska.org/co-se-stalo-s-muzi-moderni-spolecnost-jim-bere-hlubsi-smysl-zivota-doporucuji/

,,Jacob Lloyd natočil zamyšlení nad moderním světem, který bere mužům jejich možnosti seberealizace a který se v poslední době osekává jenom na práci, chlast a digitální svět. Jenomže člověk nebyl stvořen na to, aby deset hodin denně pracoval, večer se šel opít a v mezičase koukal do smartphonu. Pokud to člověk však nepochopí a následuje moderní styl života bez rozmyslu a bez umírnění, propadá depresi, postrádá smysl svého života a ztrácí sám sebe.“

Tolik úryvek z velmi zajímavého článku, který mi mluví z duše. Jen bych dodal, že lidé šíleně zlenivěli. On je totiž takový způsob života velice pohodlný. Takoví lidé žijí ve své bublině a ani jí nechtějí opustit. Že je to cesta do pekel, nechtějí slyšet. Ani s nimi nemá cenu na toto ( i jiná témata) diskutovat, protože to berou jako útok právě na tu jejich pohodlnou bublinu.

Často i jen jinou myšlenku berou jako jejich kritiku, případně útok. Oni nenaslouchají, naslouchat nechtějí a melou si pořád jen tu svou. To v lepším případě. V tom horším čumí do své magické placky. S léty jsme se začali řídit citátem K.H. Borovského: ,, Nechceš li si hubu pálit, musíš mlčet nebo chválit“.

Ale ono se to táhne dost dlouho. Kdysi mě drtilo, když přišla návštěva a současně s usednutím do křesla zazněla obligátní věta: ,, Pusť televizi co tam dávají.“ Pokud jsem vyhověl, následovalo civění do sklíčka prakticky po celou dobu návštěvy. Pokud jsem se tomu bránil, zkoušeli to stylem jen se kouknem na počasí, jak hráli hokej a pod. Nakonec stejně čuměli na nějaký debilní seriál. No, dnes čumí do matlafónu.

Číst dál

Tak prý budeme bojovat se suchem

Boj! To je to jediné co umíme. Bojovat proti přírodě. Jenže to sucho je důsledkem toho boje. Dá se říci, že boje proti planetě.

Na rybníky se kašlalo, mimo těch komerčně využívaných a spousta se jich raději zavezlo. Vesele se kácí deštné pralesy, kůrovec je pro některé darem z nebes, pole už se skoro neorají protože to je drahé a řepka to nepotřebuje. Máme další dálnice, sklady a montovny na orné půdě často vysoké bonity. Beton, asfalt, beton a střechy ze kterých vodu odvedeme pryč.

A teď budeme zase bojovat. Položením trubek do země. Za státní peníze, to aby cizinci měli větší zisk a my dražší vodu. Co místo toho se pořádně starat o pole? Co asi vsákne půda (kterou často ani nelze takto nazvat) bez humusu?

No alespoň těch pár rybníků obnoví. Jsem zvědav, kolik z plánovaného počtu to opravdu bude.

Přitom by stačilo nemít naše předky za blbce a řídit se jejich selským rozumem. No jo, jak může být selský rozum, když už nejsou sedláci. Dnes jsou farmáři. Rozuměj akcionáři z Václaváku, které zajímá jedno jediné – ZISK A DOTACE! A ty agronome udělej si to jak chceš, nebude li zisk, letíš! Půdu mají pronajatou a po nich klidně potopa.

Těch pár drobných a poctivých to nezachrání.

Jdu bojovat se suchem – koupím nádrže. Možná v nich na jaře budu mít vodu. Ne, se suchem se bojovat nedá. Sucho znamená, že není voda. A jak chcete bojovat s tím, co není? Vždyť je to demagogie! Dá se jen neničit přírodu a starat se o to, co z ní zbylo. Pochopí to někdy lidstvo? Bohužel, nepochopí.

Dodatek: Moje paní bydlela na vesnici, kde měl každý studnu a v ní vody dostatek. I přišel nápad udělat v obci vodovod a stalo se tak. Jenže voda ze studní zmizela téměř současně s dostavbou vodovodu. Prostě vznikl parádní trativod. Tak, a teď si vodu draho kupujte. No ale máte vodovod jak ve městě. A to se vyplatí. Ehm, tedy jen korporaci. Prostě pokrok nezastavíš.

Číst dál

Opravdu už se vracet nechci

A proč bych měl? Sedět v bytovce a chodit na procházky k Berounce, kde je fůra lidí? A cestovat mě nebaví, stejně je to všude stejné lákadlo na peníze a opět davy lidí. Tady můžu courat celé dny a nepotkám človíčka.

Ne, že by tu byla lidskou rukou nedotčená příroda, ta u nás už není, ale i tak je tu místy divočina, kam zabloudí maximálně jednou za X let lesáci. Kdo vidí třeba bílého jelena? Já ho zahlédl jen jednou. Žije jen díky pověře, že kdo ho zastřelí, do roka umře. Jinak už by jeho trofej dávno visela u nějakého pracháče.

U chaty máme ptáčky, kteří si sice drží určitý odstup, ale i tak přijdou hodně blízko. Aby ne, když je necháváme hnízdit pod střechou chatičky. Kos plešoun už s námi bydlí třetí rok. Plešoun mu říkáme proto, že mu nějaký dravec poranil hlavu a už mu na ní peří nenarostlo. Strakapoud buší do stromu deset metrů od nás a ani mu nevadíme. Asi si pamatuje, že k nám v zimě chodil na lůj.

Takže sami tu nejsme, kolem srnky, občas proběhnou i laně nebo mufloni.

Zeleninu, brambory, ovoce i maso máme svoje. Dá to nějakou práci, ale víme co jíme a chutná to úplně jinak než kupované.

Pro nás je to ráj na zemi a kdo by odcházel z ráje?

 

Číst dál

Ani mě už se nechce zpátky

,,Když mluví člověk, není příroda slyšet“

Krásný a velmi pravdivý citát. Mohu jen potvrdit. Je z tohoto velmi zajímavého článku, viz adresa níže.

https://aluska.org/ozdravny-pobyt-v-lese-cast-2-doporucuji/

V tom článku mě zaujala mimo jiné ještě jedna věta:,, Nechoď tam na tak dlouho, nebude se ti chtít zpátky.“

Žijeme na samotě uprostřed lesů už šestým rokem. Sice ne jako poustevníci, ale prakticky uprostřed přírody. Za tu dobu jsme opravdu myšlením někde úplně jinde než lidé z města ( i z vesnice). Příroda, pokud v ní jste dlouho, vám dá to, co nedá nikomu jinému kdo do ní jen nahlédne.

Představa, že bych se měl vrátit do města je pro mě přímo děsivá. Kdo nepoznal, nepochopí.  Město je bez duše, jen pozlátko, které zakrývá hluk, špínu a ve své podstatě i bídu ( nikoliv tu materiální, i když …. ?).

Opravdu, už se vracet nechci.

Číst dál