Radost vařit

Kuřátka, pravda, trochu jiné než z hypersuper. Za třicet dní opravdu nevyrostla. Také chuť je úplně o něčem jiném. Jediné, co jim chybí jsou antibiotika, růstové hormony a GMO sója. Jenže se musí čtyři měsíce krmit, pak zabít, oškubat a vykuchat.

Dáme na pekáč, osolíme, okmínujeme, posypeme granulovanou paprikou a dáme péct. Pečeme na 130 st. asi tři hodiny v přiklopeném pekáči. Ke konci odklopíme a zvýšíme teplotu aby vznikla kůrčička.

Tuk nepřidáváme, mají svého dost.

Jak jsem hledal ženu

Když ta, kterou jsem miloval usoudila, že vydělávám málo peněz a ona má nárok na blahobyt, zůstal jsem sám. Zbyla mi zlomená duše, pár hadrů a dluhy.

Naivně jsem si myslel, že s tímto ,,bohatstvím“ najdu ženu pro další život. No, byl jsem hodně naivní. O několik zajímavých příhod se s vámi podělím:

Olinka – dorazil jsem na schůzku, sjela mě od hlavy k patě a já hned pochopil, že tady pšenka nepokvete. Ale šla se mnou na kafe. Cestou jsme se zastavili v butiku, kde si vybrala svetr asi za 500,-. Pokladní namarkovala, Olinka se na mě tázavě podívala a já nic. Koukla do kabelky a prohlásila, že si zapomněla peníze. Mě oznámila, že na ní čeká kamarádka a že už musí jít.

Sekretářka – doufám, že nepřijdeš v bundě na hory. Jo a místo kytky mi přines řízek. První přání jsem nesplnil, řízek přinesl. Dorazila luxusně oháknutá, krásně a dlouho se s ní povídalo. Jen velmi nerada a dlouho se se mnou loučila, ale bylo jasné, že nejsem společensky a finančně na výši. Ten řízek určitě letěl do prvního koše. Po týdnu mi napsala, že odlétá se svým novým miláčkem do Paříže.

Rentiérka – paní středního věku s tříletou holčičkou. Mezi řečí jsem se dozvěděl, že měla bazén jako teď má byt ( 4+1), byt jí koupil exmanžel a nechal jí k užívání nemovitost na pobřeží Španělska, kam pravidelně létá. Nemám se zlobit, ale hledá dominantnějšího partnera.

Paní z Brna – s tou  jsem na kafi nebyl. Ale psaní bylo zajímavé. Mám prý přijet do Brna. No, do Brna jezdit na rande je trochu z ruky, odpověděl jsem.

,,Můžeš tady zůstat napořád.“

,,Tady mám živnost, Brno neznám a nechytnu se tam“

,, O peníze se nestarej, těch mám dost“

Spadla mi čelist a přiznám se, že byvše ve srabu jsem i chvíli přemýšlel. Ne, ne, až jí omrzím, kopne mě do zadku a já nebudu mít ani tu živnost.

Pak mi napsala, že jsem hloupej, že jsem se mohl mít jak prase v žitě.

Paní z Brna č.2 – hezky se s ní psalo, měla hezkou malou holčičku. Prý by mě brala všemi deseti, ale … exmanžel jí platí byt ( dle fotek luxusní), ale jen do doby než si někoho najde. No a bydlet v garsonce, no uznej, to nejde. Inzerát zněl: ,,Maminka s holčičkou hledá někoho, kdo by nás měl rád a kde bychom mohly složit hlavu.“

Cikánka – aby mi někdo nevyčítal, že se vyjadřuji nekorektně, byl jsem hned z kraje poučen: ,,Já nejsem romka, já jsem cikánka.“ A cikánka to byla nejen velmi hezká, ale psala perfektním slohem česky a bez jediné hrubky. Dalo by se s ní povídat hodiny a hodiny. Přesně do doby, než se objevili její dva dospělí synáčci …

Lyžařka – samý osobní problém. Její pochopitelně.  ,, V sobotu bys se mnou mohl na lyže. ,,Neumím lyžovat a ani nemám vybavení.“ ,, To si koupíš a lyžovat tě naučím“ Hmm, já měl tak akorát na to kafe …

Kamarádka s benefity – já podnájem, ona podnájem. Chodila si ke mně prát, občas spala u mě, občas já u ní. Oba jsme měli hluboko do kapsy a tak jsem jí navrhl, že bychom se mohli sestěhovat a ušetřili bychom osm tisíc. Sdělila mi: ,, To víš že jo, a oba budeme mít do smrti hovno“. Po tomto jsem potichu vycouval. Asi po roce jsem byl v baráku kde bydlela a pozvala mě na kafe. Pračka, sušička, myčka, televize a byt nově zařízený. ,, Ty někoho máš, viď.“ ,, Jo, mám“. Jooo, našli moji rádcové, našli 🙂

Upřímná, i když pozdě – vyvíjelo se to slibně. ,, Přijeď v sobotu, uděláme si večeři a v neděli někam vyrazíme“. I přijel jsem, povídali a ona nenápadně nápadně zjišťovala jak na tom jsem finančně. Nelhal jsem, pokud by to pokračovalo, byl by to z mé strany podraz. No po chvíli se objevila s mobilem, že prý přijede syn a bylo by blbé, kdyby …. pochopil jsem a odjel domů. Pak mi nějaký čas volala, že jsme daleko od sebe, že ke mě jít nemůže, že ten podnájem co má je skvělý, že má krásnou práci a že máme málo peněz, abychom se vídali častěji. Asi po roce zavolala, zda bych nechtěl pokračovat. Že o práci přišla a z podnájmu má výpověď.

,, Víš, já už někoho mám“, odpověděl jsem.

,, Hm, škoda, promiň, byla jsem blbá“

Ten někdo, byla ta nejbáječnější ženská, která si mě opravdu našla sama a se kterou jsem už devátý rok.

Těch příhod bylo daleko více, ale až na mikroskopické vyjímky měly stejný scénář. Na seznamce hledají lásku a porozumění, ve skutečnosti někoho bohatého. Jak zjistí že nic moc, je nezájem. Ty otázky byly jak přes kopírák, jaké máš auto, kam jezdíš na dovolenou, jak velký máš byt, máš živnost to jsi balíku ….

Závěr? Díky Evinko, tebe nic z toho nezajímalo a našli jsme opravdovou lásku a porozumění.

 

Glosy k nadpisům

  • Zvyšme OSVČ  sociální pojištění, je to pro jejich dobro, říká ministerstvo – škoda že už nejsem OSVČ a to dobro se mě netýká.
  • V jaderné elektrárně Fukushima se rodí nový problém – myslím, že ten starý ještě neskončil.
  • Americká generace Z je vystresovaná a depresivní – lopatu a krumpáč do ruky a bude po stresu.
  • Odborníci jsou překvapeni inflací – jsem jen blbec z pralesa a nemám čtyři VŠ, ale mě to nepřekvapilo vůbec.
  • Nejlepší kvalita života je v Praze – ano, ano a ještě jednou ano. Tedy jak pro koho.

A pak že kecám …

Včera napíšu, že budou chtít omezit ( a následně zakázat) chov nejen skotu a dnes najdu tento článek:

https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/cesti-zemedelci-odmitaji-navrh-osn-kvuli-klimaticke-krizi-snizit-stavy-prasat-a-skotu

 

Podobnost čistě náhodná

Pohádka

Kdysi hodně dávno byla jedna vesnice. Všichni si tam žili spokojeně, než se tam z jednoho člověka stal blázen, se kterým nebylo k vydržení.

Všichni dumali, co se stalo, že z prima chlapíka je cvok. Až si vzpomněla stará babička, že hluboko v lese je pramen, ze kterého kdo se napije, ten se zblázní.

Samozřejmě se to rozkřiklo a jak to bývá, lidé jsou zvědaví. Napil se jeden, napil se druhý a za nějaký čas byli všichni až na jednoho co se jmenoval Otík blázni.

Otík se omítal napít a protože být blázen bylo vlastně normální, posmívali se mu, že blázen je on.

Po roce Otík nevydržel posměch a urážky a napil se také. Od té doby byl normální jako všichni ostatní.

 

 

L. P. 2035

Nějak to moc rychle letí. Tedy čas. Už tady jsme osmý rok.

Prý lidi touží žít ve městě. Tak ať si tam žijí, když se jim tam tolik líbí. Jenže to má jeden háček. Jsou úplně odpojeni od přírody a vymýšlí kraviny. Například to, že chovat krávy je hrozně špatné, protože prdí a pak se otepluje planeta.

No dobře, hovězí téměř nejím, tak by mi to mohlo být fuk a měl bych se radovat, jak zase bude počasí normální. Jenže těm ,,yntelygentům“ jaksi nedošla spousta souvislostí. Nebude hamburger v mekáči. A to by byl megaprůůůůůser.

Nebude mléko a tím pádem ani žádný výrobek z něj. To by mi nevadilo, máme kozy ( než zakáží i ty) a mléko v krámu nekupujeme.

Co mi ale vadí je to, že bez hnoje který produkují právě ty krávy je za pár let to, co je dnes téměř na každém poli – mrtvá hmota. Zelené hnojení to opravdu nezachrání.

Nažerem se tedy salátu, GMO sóji a GMO řepky. Vše chemicky pohnojíme, postříkáme, zeleninu vypěstujeme hydroponicky. To už umíme. Otázka je, kolik taková zelenina bude obsahovat tělu prospěšných látek. No nevadí, koupíme si umělé vitamíny a potravinové doplňky. A máme vyhráno.

Jo, vlastně ještě ne, ještě zbývá zakázat prasata, ovce, králíky, slepice, kachny, husy, krocany a zlikvidovat vše živé. Jediné povolené maso budou chemokuřata z velkochovů. A to jen dočasně.

Ještě bych navrhnul vykácet všechny lesy a vše vybetovovat, případně vyasfaltovat. Zrušit všechny elektrárny mimo těch no, ehm …  na sluníčko a na vítr.

Jo a když auto, tak jedině na elektriku.

Copak nám ještě zbývá? Už to mám! Zbývá člověk!!! Ten taky prdí. Pryč s ním!!!! Konečně se planeta přestane přehřívat a bude ráj na zemi.

Rada na závěr: neberte mě vážně, možná mi z té samoty hrabe. I když  … George Orwell a jeho román 1984 ??? Bylo to varování, nikoliv návod!

Letos první

Je to tak, letos máme první kuře na pekáči. Nikoliv chemokuře z krámu, ale naše vlastní. Také jsme na něj čekali tři měsíce než vyroste. Zato má nádherných 2,5 kg.

A masíčko bude mňamka, žádné směsi, jen pšenice, zbytky a pastva. A že toho po okolí nasbírají. Večer mají tak velká volata, že málem přepadávají dopředu :-).

V rubrice naše recepty a náš chov najdete více. Tedy pokud máte zájem.

Kozí sýr s nivou

Máte chuť? Já jo, a velikou.

Z kozího mléka vyrábíme sýr. Ten nejjednodušší, přírodní. Občas ho vylepšíme bylinkami. Nedávno jme přišli na další vylepšení.

Když dáváme sýřeninu do formiček, prokládáme ji nastrouhanou nivou. Dáváme jí asi tak 1/3. Necháme odkapat a uložíme do ledničky na dva až tři dny.

Vznikne taková slabá, ale velmi lahodná niva.