Kolik stálo vyproštění auta

Bylo to někdy v roce osmdesát tři. Tedy v minulém století. Dokonce i v minulém tisíciletí.

Potřeboval jsem tehdy peníze, abych mohl dokončit barák ( já blbec) a tak jsem nastoupil jako dělník do slévárny. Tehdy se tam totiž daly vydělat dost slušné peníze. Sice za cenu dřiny a děsného pracovního prostředí ( za což byly pěkné příplatky), ale byl jsem mladý, plný síly a tak jsem tam šest let vydržel.

Druhý den po nástupu cestou do práce jsem skončil i s autem v příkopu, což mě naštvalo, protože jsem do té doby jezdil jako řidič z povolání a moje ego tím pádem bylo dost pošramocené.

Byla zima, sníh a co teď? Po chvíli zastavil soused, kouká na to a prý jedem do fabriky pro náklaďák. “ Běž na dopravu, tam ti pomůžou“, říká.

A opravdu pomohli. Náklaďák, lano a dva chlapi, to snad půjde. No nešlo. Prý když to budeme tahat, tak urveme spodek. Jedeme pro jeřáb.

I stalo se. Jeřáb na místě, stáhni všechny okénka, prostrčíme trámky skrz. Chlapi evidentně věděli co činí, neboť po chvilce byla moje schade ein hundert zwanzig na silnici bez jediného škrábnutí.

A co ta sranda tehdy stála? 20 km s náklaďákem plus 20 km s jeřábem. Hádejte!

Dvoje Sparty a vedoucí dopravy slíbil, že fakturu pošle. Neposlal 🙂

Na to, že jsem byl druhý den zaměstnanec, byl ten minulý režim opravdu nelidský. Inu, jak pro koho.

P.S. Ve straně jsem nikdy nebyl. Udělal by dnes Váš zaměstnavatel totéž a ještě k tomu druhý den po nástupu????

Číst dál

Obrácené pojmy

Biopotraviny jsou zdravější než ty “ normální“. Tedy pokud jsou opravdu pěstovány a vyráběny bez chemie.

Jenže má to háček: pokud vyrobím potravinu bez chemie, potom je to normální potravina jakou se lidstvo živilo od nepaměti.

Takže biopotravina by se měla nazývat potravinou a všechno ostatní chemopotravina.

Asi to navrhnu v nejbližším hypersuper. Jen nevím, zda stačím dostatečně rychle utíkat k východu 🙂

Číst dál

Raději bez názvu

Něco je ve vzduchu, děje se něco hodně divného. Pozoruji to na zvířatech.

Nikdy kuřata ani slepice nebyly zalezlé celý den v kurníku. Ráno se jen trochu nažerou a zalezou zpět. Přitom vždycky byly po celý den venku. A to mohou být ve stínu nebo na sluníčku, jak je jim libo.

Kozy a ovce to samé. Mléko od krávy nezkyslo ani po týdnu, což se nikdy nestalo. Tohle opravdu není běžné.

Jinak od dubna prakticky nepršelo, co ještě neuschlo tak doslova živoří a bojuje o život. Příští rok nebude žádné ovoce, protože ovocné stromy ale třeba i jahody nasazují na příští úrodu už letos. Ty stromy nemají prostě z čeho. A že je hodně jablek? Možná ty stromy vědí, že uschnou a tak se  z posledních sil snaží o co nejvíce semínek.

Pokud bude takhle suchá i zima tak … Jo voda z kohoutku teče a v kaufland je zatím plnej žrádla. Takže klídek. (-: Budou nové dálnice, montovny i hypermarkety. K tomu obrovská parkoviště a ještě dostanete dotace na nádrže na dešťovku. V nich pak můžete ubytovat leda pavouky.

Seno se vloni prodávalo za 500,- třímetrákový balík, dnes za dva tisíce. Pokud tedy máte štěstí a někdo vám ho prodá. Němci nabízí 2500,-. Taky nemají, jen mají více peněz. Takže poslední zbytky dobytka vybijeme ( mrazírny prý praskají ve švech a nevykupují) a na pole už nebude ani to mikroskopické množství hnoje, co se tam dosud občas a někde dalo.

A potom nás čekají už  jen samá pozitiva a sociální jistoty.

Číst dál

Žabičky

Stále je veliké sucho, a tak žáby vezmou zavděk i naším minijezírkem. Aby ne, když všechny tůňky a potůčky jsou vyschlé.                        No ale zase máme hóóódně betonu, asfaltu, montoven a zbytek  polí v takovém stavu, že starý sedlák by je hnal bičem, ty zemědělce z Václaváku. 

Tak žabičky, buďte u nás jako doma.

Číst dál

Jak upéct králíka

Pokud chcete mít králíka jako kus suchého dřeva, vražte ho do trouby na 220 st. a za chvíli bude „upečený“. Bude to rychlé ale nebude to k jídlu.

Podle našeho vědeckého výzkumu podloženého grantem za několik milionů jsme po několika letech vyzkoumali následující:

Přes noc dáme králíka ( zabitého a vykuchaného, jinak by se utopil) ponořeného do vody do lednice.

Ráno králíka z vody vyjmeme. Dno pekáče posypeme lžičkou soli a kmínu, králíka vložíme do pekáče a osolíme ho dvěma lžičkami soli a přidáme trochu kmínu ( a granulovanou papriku). Přidáme lžíci sádla ( oleje), přiklopíme a pečeme v troubě na cca 120 st. Za hodinu a půl králíka otočíme, přidáme 1 cibuli, podle chuti česnek a pečeme další hodinu a půl. Potom víko sundáme a necháme dopéci při vyšší teplotě do zlatova.

Pokud Vám i tak nebude chutnat, běžte si koupit chemokuře a postupujte dle svého zvyku.

Číst dál

V uniformě lokaje, za kočárem dnešní doby

Pan Aleš Brychta jistě promine, že jsem si vypůjčil pár slov z jeho písničky. Krásně vystihují následující text, který se svolením Ládi Větvičky je níže.

Laďa Větvička
1.9.2018 SvobodnýSvět
Ja fakt netušim, kaj zme my, synci narozeni v Československu, kerym je přes štyrycet, mohli zrobit chybu. Že zme zblbnuli nekonečnym omilanim mantry o internacyjonalni pomoci a zkompromitovali se nechutnym členstvim v Pionyru a eSeSeM, to nam snad hystoryja odpusti. Ale kaj zme zrobili chybu, že se z tych dnešnich mladych duši, nepoznamenanych bolševickym ohybanim hřbetu, stala zkurvena generace?

Jak je možne, že z mladych lidi (je jedno, jestli jim je dvacet, třicet, nebo skoro štyrycet) je beztvara amorfni hmota? Co je to za lidi, kere nic nenuti, aby se odlišili od stupidni televizni kultury, kera se na ně hrne z jejich třicetipalcovych TV obrazovek v hadečkove qalitě?

Čim se matrjošky teto podivne generace vyznačuju?

Číst dál

Sedmá adresa

Jako dítě jsem vyrůstal na maloměstě. Tedy ne tak úplně, občas v Praze, občas na vesnici. To podle toho, jak byly babičky ochotny hlídat.

V dospělosti ( hergot já dospěl, to byl úspěch co?) jsem těch adres vystřídal docela dost. Vždycky jsem si říkal, že je mi jedno kde bydlím. Ale ať jsem bydlel kdekoliv, táhlo mě to do přírody. Ano, výlety byly fajn, později víkendové pobyty s karavanem v kempu byly také fajn. Alespoň jsem si to tehdy myslel. 

A teď žiji tady, obklopen přírodou a zvířaty a těžko byste hledali spokojenějšího človíčka. Do nejbližšího obchodu je to pět kilometrů, no paráda. V místě které ještě tak úplně nepřeválcovala tahle šílená doba. V místě kde stále nacházím stopy práce dávných předků. V kraji obklopeném jakýmsi tajemstvím a záhadnou přitažlivostí. V místě, kde můžu celý den courat po lesích a nepotkat človíčka.

Co ještě dodat? Jen jedno slovo: děkuji …

Číst dál