Vinná klobása ( Co si neuděláš sám, stojí za hovno)

Dostali jsme od “ spřátelené osoby“ která dostala od „spřátelené výrobny tzv. uzenin“ vinnou klobásu.

Byla čerstvá, dokonce i hezky voněla. A tak putovala na pekáč, pekáč i s klobásou do trouby a my se těšili na dobrý oběd.

Leč těšili jsme se zcela zbytečně. Po vyndání z trouby to sice stále vypadalo jako klobása, i to mělo hezkou barvu, ale polovina kamsi zmizela. A kocour jí opravdu nesežral.

Po bližším zkoumání nám to bylo jasné. Ta chybějící polovina klobásy se proměnila v jakousi nevábně vypadající tekutinu. Ne, nebylo to sádlo jak by člověk předpokládal. Při pokojové teplotě to ani neztuhlo a teklo jako špinavá voda.

Z klobásy nám zbylo střívko z části naplněné čímsi tak nechutným, že kocour se do toho neochotně pustil až když hlady šilhal, protože se mu nepovedlo ulovit žádnou myš.

Záhadnou tekutinu jsem namíchal slepicím se šrotem. Vzniklá hmota se tak lepila na ruce, že nešla dolů ani po třetím umytí jádrovým mýdlem.

Pozitivní zpráva je, že slepice dosud nechcíply.

 

Číst dál

Bonsai

Nejsou tu obchody, chodníky, silnice, restaurace ani vinárny. Ale je tu nejkrásnější galerie na světě s uměleckými díly nevyčíslitelné hodnoty. Stačí se zastavit. A vnímat tu krásu kolem.

Číst dál

Proč blog?

Včera se mi nechtělo ven, a tak jsem brouzdal po internetu a hledal podobné blogy lidí co žijí na samotě. Těch blogů je jak šafránu.

Vím, že na samotách žijí lidé, naštěstí jich není moc ( pak už by to nebyly samoty, proto naštěstí) a ještě méně je těch, co se chtějí o tom podělit s ostatními.

A tak píši tento blog jednak pro sebe trochu jako pocitový deník, ale také pro ostatní, aby viděli co takový život obnáší a přináší.

 

Číst dál

Mlsání

Vyrobíme si kondenzované mléko podle našeho receptu, jen trochu hustší.

Vmícháme do něj kakao dle chuti a přidáme co nejvíce rozdrcené lískové oříšky.

Dáme vychladit a mlsáme. Kam se hrabe Nutela.

Číst dál

Odpověď

Hodně lidí se nás ptá, nejen jak můžeme žít na samotě, ale také jak můžeme žít na prostoru 24 m2. Odpovídáme, že přímo skvěle, což nechápou a nevěří tomu.

Jenže my si žijeme opravdu skvěle. Jen to chce několik dost podstatných podmínek.

V první řadě musí oba(!) chtít a musí se jim to líbit No a tím pádem být naladěni na stejnou vlnu. Potom nevadí, že v zimě ráno vstáváme třeba i do čtyř stupňů, nevadí že teče jenom studená voda a to ještě jenom když nemrzne atd.

Že bychom se nudili vůbec nehrozí. Zahrada, zvířata a práce okolo je dost. Děláme to rádi, beze spěchu a baví nás to.

Baví nás dělat vlastní sýry i máslo, péct si vlastní chleba a  mít co nejvíce vlastního jídla. Vlastně náš život se točí kolem  jídla a dřeva na zimu. Jen to jídlo nekupujeme ( téměř) ale staráme se o to mít svoje.

A reakce bývá:  že vás to baví, to já bych nemohl až po skrytě vyřčené že jsme blázni. No tak jsme blázni, no a co.

A chatičce je útulno, teplo a pro dva lidi místa opravdu dost. Kdo má v paneláku třeba kuchyňskou linku dlouhou dva metry šedesát? Ani koupelna se záchodem tam nebývá větší.

Žádné krámy, žádný luxus, jen to co je nutné k životu. A přitom život luxusní. Paradox?

A o tom to celé je …

 

Číst dál

Úvaha

Včera jsme s Evinkou narazili na téma bohatství.

Ono bohatství je hodně široký pojem. A také velice relativní. Každý má nutkání se srovnávat s ostatními. Samozřejmě s těmi, co mají více majetku než oni.

Pokud chci mít třeba novější auto, protože to staré

Číst dál

Krize středního věku je období, kdy zjistíte, že svět nezměníte ale tak nějak Vás to ještě štve 🙂

„Kolik lidí si na smrtelné posteli přeje, aby byli bývali strávili více času v práci nebo sledováním televize?“

Číst dál

Kdopak tohle asi napsal? ( já to nebyl)

„To je to město: mlýn, který drtí své obyvatele, noční můra pro své zakladatele. Nutí vás změnit vizáž a vzdát se vlastních hodnot; převléknete se do městských šatů, jež nemají žádnou barvu, ani příchuť…Město vás nutí poslouchat ostatní, i když vás to nezajímá. Jste nuceni dýchat jejich dech…Děti jsou na tom hůř, než dospělí. Stěhují se z temnoty do temnoty… Domy nejsou domovy – jsou jen dírami a jeskyněmi…“

Číst dál