Vysokohorská turistika za chalupou

Já vím, žádné hory natož vysoké tady nejsou. Ale ty co tu jsou, ty na trénování bohatě stačí.

Tak tedy trénujeme téměř každý den, neboť člověk se má hýbat. Když se nehýbe, tak hnije a stárne.

Odměnou je nám báječný pocit, příjemná únava a úžasné pohledy do krajiny.

 

Jééé, tramvaj alias elektrika

No jo, ten internet, novodobý mor. Máme ho i my tady na samotě. Ne, že by to bez něj nešlo, ale občas si člověk chce něco přečíst ( pomalu není co), občas něco objednat a občas něco napsat na tento blog.

Dráty sem vedou s bídou elektřinu a tak data k nám šly přes chytrý mobil. Zda byl chytrý nevím, ale chytře vyrobený byl určitě. Aby dlouho nefungoval nějakou chytrou hlavu napadlo vyřešit nabíjení titěrným USB. No, vydrželo to tři roky, na dnešní dobu úspěch.

A tak jsme byli nuceni vyrazit do města za účelem pořízení něčeho, aby nám ten slavný internet fungoval.

Město bylo veliké, plné aut, lidí a dokonce i tramvaj jsem asi po deseti létech viděl. I to úžasné obchodní centrum jsme našli a nezabloudili. No, bylo to tam nádherné, výlohy nablýskané, a dokonce světe div se, měli tam i pojízdný chodník do kopce. Ten by se nám hodil sem na samotu, páč ke kravínu to do kopce je a cestou bychom se nezadýchali.

Chytrý mobil už jsem nechtěl, a tak jsme zakoupili nějaké zařízení, prý router. A představte si, je to divný, ale vyrobili to v Číně.

A protože pro nás je nejkrásnější pohled na jakékoliv město ve zpětném zrcátku, s radostí jsme ujížděli sem, mezi králíky, slepice, kozy a ostatní faunu i flóru.

Že se nám ten internet podařilo asi po deseti hodinách zprovoznit, toho je důkazem tento článek.

 

 

Ne vždy se vše zadaří

Asi blbý den. Koupili jsme si šunku. Dokonce dětskou šunku. No, to jsme si zase jednou dali. Slaná byla jako prase a voda z ní přímo chcala  – promiňte ten výraz. Nelze to napsat jinak.

Tak takhle tedy ne, vyrobíme si svoji, králičí. Tak nějak se zadařila, ale zase byla pro změnu moc suchá.

Možná je to tím králičím masem, a tak jsme zakoupili vepřové nikoliv v hypersuper, ale u místního řezníka.

80 deka masa a 0,8 dcl vody, přesně podle receptu. Po uvaření jsem vykulil svoje stářím unavené oči. Z šunkovaru jsme vylili nikoliv těch 0,8 dcl vody se kterými jsme maso smíchali, ale celých 3,5 dcl !!!!

A voda do něj při vaření určitě nenatekla, to jsem hlídal pečlivě.

Jo, masíčko bylo opravdu hodně šťavnaté. Čím ta prasata dnes krmí to neví ani pánbu. A co s tím masem dělají neví ani sv. Petr.

Jo, 80 dkg ,,masa“ – 27 dkg vody = 53. A to se vyplatí i když kubík vody stojí 100,- Kč. Ale na druhou stranu, 120,- za kilo, to se přece vyplatí.

 

Referát ze školního …. ehm… nedělního výletu

Nejen prací živ je člověk, v důchodu obvzlášť, a tak  jsme po dlouhé době vyrazili na výlet.

A rovnou do města a ne ledajakého. Vydali jsme se do nejmenšího města prý v Evropě. Ptáte-li se kde to je, tak kousek od nás. Rabštejn nad Střelou se to město jmenuje.

Klídek, pohoda, málo turistů a město nádherné. Stavby velkolepé, lidová architektura krásná, krajina kolem též.

A protože nám vyhládlo, dali jsme si oběd v zámecké restauraci a pivovaru v Chýši. Vaří zde opravdu na jedničku.

Zámek Chýše

Místním zámkem nás provázela sama majitelka paní (šlechtické tituly se nepoužívají od r. 1918, škoda) Lažanská. Jen tak mimochodem, sympatická a docela obyčejná paní. Z ruiny kterou od státu zakoupili(!) dokázali nemožné. Zámek je krásně opraven a návštěva rozhodně stojí za to.

Rabštejn nad Střelou

Toulání v mlze

Pomaloučku přichází podzim a les, který letos dal navzdory suchu ohromné množství hříbků, se chystá k zimnímu spánku.

Občas prší, občas jen tak mrholí a občas je nádherná mlha. Pokud ta mlha není jak mléko, bývá to v lese nejhezčí.