Cesta do zahraničí :-)

No, někdy člověka popadne chuť cestovat a podívat se, co je nového ve světě.

A tak zabalíme řízky, namažeme chleba paštikou, do termosky dáme kafe a vyrazíme za hranice. Tedy za hranice nejen všedních dní, ale i okresu. To se zatím naštěstí smí.

 

Jo, srandičky, svačinu ani kafe nenosíme, neboť naše výlety jsou jen tolik dlouhé, abychom cestou neumřeli hlady.

 

Já to říkal …

Eliška má od podzimu chlupy jak lední medvěd, bude tuhá zima. Eliška je koza domácí, bílá. A dobře víme, že zvířata jsou chytřejší než my, a umí se na zimu lépe připravit. I dali jsme na nevyslovenou radu našich zvířat a pořídili jsme si teplé oblečení, které by obstálo snad i na Sibiři

No a s novým rokem ta zima přišla. Sice nejsou zatím bůh ví jaké mrazy, ale mrazivo a mlhavo je, a vypadá to, že ještě dlouho bude.

Nám to nevadí.  Chodíme denně na docela dlouhé procházky. To abychom netloustli, neboť obezita je nejen nehezká, ale též nezdravá. Navíc v zimě není co dělat, tak aspoň chodíme.

A v lese je opravdu nádherně.

Lažanská studánka

Toulali jsme se dál a došli ke studánce, ke které jsme se dlouho chystali. Ke studánce zvané Lažanská, kde pod starým dubem odjakživa vyvěral pramen.Dub již není, pramen zatím je.

To místo má své kouzlo, což ještě podtrhuje fakt, že Lažanští zde na konci 19. století měli jakousi oplocenou zoologickou zahradu. Inu, hezká a zajímavá místa uměli opravdu najít.

Vánoce

Přeji všem svým čtenářům a vlastně všem lidem se zdravým rozumem hezké a klidné prožití vánočních svátků.

No a do příštího roku hlavně hodně zdraví, trochu štěstíčka a klidnou mysl.

Mlha

Zdejší mlhy které jsou pověstné přišly letos o měsíc déle. A jsou opravdu pořádné, nádherné a prostě super.

No já vím, mlhu nikdo rád nemá. Jen my jsme takoví podivíni, že se nám líbí. Možná je to tím, že nemusíme nikam jezdit, pospíchat a můžeme si tu krásu vychutnávat na plno. Ona ta mlha je v přírodě úplně jiná než v ,,civilizaci“. Sem do té přírody prostě patří. A příroda si jí užívá plnými doušky.

A prý je zdravá na pleť, tak vyražte ven,vyhladí se vám vrásky. I ty na duši.

Traktor

Traktor. Nikoliv ten moderní, ale ten starý, s poctivým motorem a nezapomenutelným zvukem. Zetor, tak 40 let starý.

Tak ten už mít nebudu. Na tohle mi dáno ujel vlak. A i kdybych si ho pořídil, k čemu by mi byl, když pole ani louky nemám a předky po kterých bych něco podědil též ne. A začínat od nuly, na to už jsem starý.

A tak zbývají jen vzpomínky na mládí, kdy jsem se o prázdninách za volantem traktoru vyřádil. Jo, to byly časy. 16 a 40. Nechápete? Bylo mi 16 a čtyřicítka byl Zetor. Modrý. Ráno ruční pumpou načepovat ze sudu do konve naftu, z té konve doplnit nádrž a vyrazit na pole nebo louku. Ta svoboda … žádné GPS, žádné PC v kabině, jen modré nebe nad hlavou.

No jo, nedržel jsem se toho, lákalo mě něco jiného. Nevím, zda to bylo dobře či nikoliv, ale slyším li dnes zvuk traktoru, voní mi nejen naftou, ale i nostalgií časů dávno minulých.