Tak jsme vyrazili na výlet

Jsou místa plná turistů, kde toho k vidění ani moc není. To jen reklama a vidina zisku udělala svojí práci.

Ale také jsou místa, kde je toho k vidění hodně a mnoho lidí netuší, že i odlehlém koutě naší vlasti jsou nádherné zámky i jiné památky. A člověk se diví, jak to zde v dobách dávno minulých žilo a jaké bohatství se zde nashromáždilo a jakou krásu je tu možno spatřiti.

Ať už je to zámek Chýše, Valeč, nebo Manětín. Navštívili jsme všechny tři a času ani vstupného jsme nelitovali.

V zámku Manětín

 

Valeč

Jen ten zámeček Struhaře nedaleko nás už asi nikdo nezachrání.

 

 

Chýše

Citát neznámého autora

,, Někteří nemají pochopit čím,

někteří nechápou,

někteří nechtějí chápat,

někteří chápou ale popírají,

někteří chápou, nepopírají, ale nezajímá je to,

a někteří chápou, ale neozývají se, protože existují ti výše napsaní…“

Myslel jsem že …

… že se vynáší smetí. Jenže ouha, on se dnes už vynáší i outfit. Sice nevím co to je, protože záměrně jsem Čech jak poleno, ale dle obrázků tzv. celebrit se jedná o šaty.
Takže až zítra ráno povím kozám, že jsem vynesl ten nový outfit (montérky), budou na mě nechápavě čumět a myslím, že takovýmu bláznu by mlíko ani nedaly.
No nic, podle nejen mě se šaty když doslouží vynáší do popelnice. Jinak se šaty nosí. Alespoň tady, kde je svět ještě normální.

Každý ráno na piáno…

Ale houby s octem, na piáno nehraju, a už vůbec ne ráno. Ráno mě totiž v půl sedmé volají kozy, že chtějí podojit. Tedy dojí Evinka, já jen trochu pomáhám a dohlížím, aby si ty kozy při dojení nepletly pořadí. Ony totiž dostávají šrot při tom dojení, a jak vidí šrot, dělají jak kdyby jim šlo o život hlady a předhání se, která u něj bude dříve.

No a pak už to jede. Pustit slepice. Nejdříve vyběhne kohout a ihned prohání slepice s touhou na nějakou skočit. Což se mu tedy podaří vždycky.

A kuřata. Ta už se mačkají u dvířek kurníku v očekávání vydatné snídaně. No, kdyby věděla co je čeká, asi by držela štíhlou linii. Nutno podotknout, že mají život o pěkných pár měsíců delší a hezčí než jakémkoliv velkochovu. A vidí sluníčko a sesbírají si mimo jiné pochoutky jako např. žížaly a podobnou havěť.

Zbývají králíci. Seno, ječmen, voda. Odpoledne kopřivy, občas slupky z brambor nebo mrkvičku. A pokud poblíž padne dub, tak listí z něj přímo milují.

A málem bych zapomněl na na nás. Taky chceme po ránu nažrat abychom neměli hlad. Ale my až nakonec. Tak jako v dobách dávno i nedávno minulých.

Návštěva chrámu hrůzy a děsu

No jo, se můžu stokrát zařeknout, že do těch krámů nevlezu a stejně mi zvědavost nedá.
Že jsou dnešní hračky pro děti všech věkových kategorií až na vyjímky děs a hrůza, jsem tak nějak tušil, páč občas někde něco zahlédnu.
Ovšem vidět tu hrůzu přímo v obchodě mi vyrazilo dech.
Hračky čím hnusnější a méně estetické, tím lépe. Hlavně že pro české děti to má anglické názvy. No holt globalizace a mám dojem, že i debilizace. Neboť hračky alespoň trochu estetické, případně podporující tvořivost a motorické schopnosti tam sice byly, ovšem v množství mizivém a zašité tak, že to vyžadovalo pátrání přímo detektivní.
Ceny nekomentuji. Za tu hrůzu by měli dávat spíš odměnu, že si to někdo odnese.
Tak hlavně, že dětičky jsou již patřičně zpracované a ten děs se jim líbí.
Mě z toho bylo smutno. A to hodně.

Když je na zahradě mokro

No, spíš bahno po těch deštích co byly. A protože blízké okolí máme prozkoumané po těch létech co tu jsme více než důkladně, vyrazili jsme o pár km dále.

Bylo pondělí, takže turisti žádní, všude ticho klídek a pohoda. A počasí ideální k romantické  procházce zámeckým parkem i ok olím zámku Valeč.

 

A přišel jsem bez košile

To už tak někdy bývá že dorazíte domů bez košile. Ono se většinou  nic neděje, tedy pokud jí nenecháte u milenky. Což se mi nestalo a díky mému věku už těžko stane.

Ale bez košile lze dorazit domů i z jiného důvodu. Pokud se jdete projít do lesa, najdete pár hříbků a nemáte je v čem donést domů.

Smaženice byla výborná, řízečky také a díky teplému počasí jsem ani nenastydl.

Sám doma

Duchaplná komunikace když je člověk sám doma:
– uhni
– no ty se umíš postavit
– vy teda žerete
– to už ste to vychlastali?
– to ses musela vysrat zrovna mezi vrátka?
– co blneš, ty jsi úplně vypatlaná
– neotravuj, žrádla máš dost
– chlastáte jak duhy
– no holky, co takhle vajíčka?
– všichni z toho vedra hnijou
To byla prosím část komunikace nikoliv s manželkou, případně návštěvou, ale se zvířaty (králíci, kozy, slepice).🤔