Zkušenosti jsou nepřenosné – díl druhý

Janička

Janička po rozvodu zůstala bez vlastních příjmů a dostávala pouze alimenty. Nijak jí to však nevadilo. O tom, že by šla do práce neuvažovala ani chvilku. Také proč. Vždyť chlapů kterým se líbí pěkná holka je stále dost a za vyspání jsou ochotni i něco málo utratit. A když zrovna nikdo nebyl, byli tu přece rodiče. A nebo jedna kapela okresního formátu. Tam jí nakukali, že potřebují zpěvačku a ona je ta pravá. To naivní děvče netušilo, že se s ní jen chtějí vyspat.

V době, kdy sousedé začali říkat, že by na barák měla pověsit červenou lucernu se konečně usadila. Našla si normálního chlapa. Konečně! Jmenoval se Jirka.

Zdálo se, že už dá pokoj a bude ráda, že se o ní a její dítě někdo postará. On se opravdu staral. Ani jí nenutil, aby si našla konečně nějakou práci.

Jenže měl kamaráda s jachtou v Chorvatsku, což Janička netušila. Kamarád na té jachtě potřeboval něco od Jirky opravit a Janička hned že pojede také. A také jela.

No, Jirka se z Chorvatska vrátil sám. Janička se totiž šíleně zamilovala. Zda do kámoše nebo do jachty není známo, ale spíš to druhé. Kámoš si týden užíval, než ho nová láska omrzela. Alespoň jí odvezl zpátky do Čech.

Teď má už druhý měsíc novou lásku, stále nepracuje a …. jak že se dříve říkalo takovým děvčatům?

Dle posledních informací už zase hledá dalšího, hlavně bohatýho …. dosaďte si sami.

Na otázku, zda se má lépe než před rozvodem sklopila hlavu a sotva slyšitelně zašeptala: ,, nemám“.

A já dodám že jakmile ženská začne mít POCIT, že se jinde bude mít lépe, je to konečná.

Číst dál

Zkušenosti jsou nepřenosné ( bohužel)

Milan

Milanovi bylo nějakých dvacet pět let a pořád žádná holka na obzoru. Měl sice známost, i se to slibně vyvíjelo ale jen do té doby, než rodiče slečny usoudili, že kluk s bytem na hypotéku, průměrným platem a fabií na úvěr žádné terno pro slečnu z ,, lepší“ rodiny není.

Hledal, hledal ale nenacházel. Až jednou … holka milá, pohledná, slovo dalo slovo a byla láska. A potom svatba. A ještě později dítě.

Spokojeně si žili, Milan byl pozorný, kupoval vše, na co si mladá paní vzpomněla. Sem tam nějaký přesčas udělal, aby vše poplatil.

Jenže mladá paní měla plán. Plán přímo geniální.

,, Ty, Milánku, rodiče mají barák a obrovskou půdu. Uděláme si tam byteček. To bude o moc lepší než bytovka.“

A Milánek se chytil. Dobrých rad aby to nedělal, že odejde s igelitkou nedbal.

I vzal si další úvěr, ještě více přesčasů a ve volnu makal na novém bytečku. Byteček zařídil, moderní spotřebiče nakoupil, to aby mladá paní neměla moc práce. Mladá paní však nejen že do práce nechodila, ale téměř nic nedělala ani doma. Jen maminka když už se na ten bordel dívat nemohla, šla jí uklidit. I to dítě většinou hlídala ona.

A Milan to vše trpělivě snášel a snad byl i spokojený.

Idylka však dlouho netrvala.

,, Hele, Milane, není tohle tvoje žena?“ povídá jednou kolega a ukazuje mu mobil s fotkou a milostnou SMS. ,,Jednou tu za tebou byla, matně si jí pamatuji“ A bylo po idylce.

Na otázku, co to má znamenat  mu milovaná Janička sdělila, že se jí hnusí, že kdyby ten byt dokončil dřív tak letěl už dávno. Navíc se začala vracet někdy ráno, někdy za dva dny. Že má dítě, to jí bylo šumafuk, však Milan nebo maminka se postarají.

A tak to po krátkém čase skončilo, jak to skončit muselo. Rozvodem.

Milan si odnesl s sebou igelitku a dvě stě tisíc dluhu. Mladé paní zbylo vše.

Pokud vám to něco připomíná, věřte, že v dnešní zvrácené době se tohle stává jednou, maximálně dvakrát za 20 let. Ha Ha Ha ….

pokračování příště

Číst dál

Kydám …

Hnůj

Králíci jsou zvířátka hodná, roztomilá a starost o ně obnáší i to, aby měli v obýváku čisto. Každý králík je jiný, některý si způsobně udělá záchod v koutě, jiný je bordelář a  kaká kde se dá.

Ale od toho je páníček, aby jednou za čas jim ten byteček dal do pořádku. Umýt nádobí, vytřít a vyluxovat, utřít prach, umýt okna …. to ne, stačí vybrat hnůj a dát jim čerstvou slámu. Oni pak všechno očichají a prozkoumají co je u nich doma nového. A nakonec si tu slámu upraví podle svého vkusu. Každý králík má totiž jiný vkus a páníček tomu vůbec nerozumí.

O víkendu by nám měly porodit dvě samice, tak uvidíme. Budou rodit poprvé.

Hnůj: výkaly zvířat se zbytky slámy, sena a ostatního krmiva. Velice užitečná hmota velmi vhodná ke hnojení záhonů a polí. Ideální pod brambory, okurky i rajčata. Hnůj nelze ničím dlouhodobě nahradit! ( viz žalostný stav většiny polí).

A tak až někdy někde v dnešní době zcela vyjímečně ucítíte hnůj, neofrňujte své nosánky a buďte rádi. Znamená to totiž, že ještě někde je dobytek a že na pole se dostane aspoň trošku hnoje.

Číst dál

Sirotci

Přišla k nám dcerunka. Na tom by nebylo nic divného, kdyby zároveň nepřinesla něco, co vidíte na fotkách.

Někomu totiž utekli dva psi. Měli hlad a tak vzali útokem králíkárnu a těmhle mrňousům zabili mámu.

Prý máme čas je krmit. Jenže je jim tak týden a naděje že přežijí se rovná prakticky nule. No, alespoň to zkusíme.

Číst dál

Pro kluky z Thorn Metal v Berouně

Už jsem téměř rok a půl nevzal hasák do ruky a světe div se, vůbec mi to neschází. Jen občas si uvědomím, jak je to fajn nemuset nic a dělat jen to co mě baví. A občas si i vzpomenu na lidičky, se kterými jsem spolupracoval.

A tak se stalo, že jsem navštívil jednu firmu, kde jsem nakupoval materiál. Jel jsem kolem, tak proč se nezastavit.

S potěšením jsem zjistil, že můj odchod do důchodu tuto firmu nepoložil. To víte, těch pár těsnění, občas baterie nebo náhradní díl do hajzlíku, to byl pro ně přece jen kšeft jako hrom 🙂

I mě potěšilo, že ty lidičky tam jsou pořád bezva a že se s nějakým důchodcem vůbec bavili. Ba i kafe jsem dostal na účet podniku. A jak známo, důchodce jak dostane něco zdarma, je blahem bez sebe hihi. Až budu potřebovat zase nějaké těsnění za dvě koruny , určitě si ho půjdu koupit tam. Aspoň kluci budou mít vyšší obrat.

Takže kluci, ať se Vám daří a zůstaňte tak bezva jako dosud.

Číst dál

Šetříme?

Šetříme? To záleží na úhlu pohledu. Já bych řekl, že nešetříme vůbec.

Třeba jídlo. Jíme luxusně a někdy mám pocit, že až moc. Ale nevyhodíme vůbec nic. Každou slupku z brambor, cibule nebo česneku dostanou zvířata. I každou kostičku rozdrtíme pro slepice. Opravdu nevyhodíme drobeček.

A naproti tomu … občas chodím na brigádu do jednoho podniku, kde se vaří ve velkém. Zbytků jídla je tam požehnaně a hádejte kde to všechno skončí. V drtiči a následně v odpadu. A proč? Nevím, buďto zvrácené předpisy a nebo nezájem o krmení pro prase zcela, nebo téměř zadarmo. Ale zřejmě ty předpisy.

Léta letoucí je jeden domov důchodců. Bývaly doby, kdy se tam ze zbytků z kuchyně vykrmilo prase. Krmil ho personál a jednou za rok se pro dědoušky a babičky udělala zabíječka. Všichni si pochutnali, ušetřilo se za jídlo a důchodci si zavzpomínali na mládí. Pak přišla nová doba, nové zákazy a bylo po radosti.

A ty zbytky i tam končí zcela zbytečně v odpadu. PROČ ??? Protože předpisy? Protože  jídla je dost?  Ničíme přírodu, abychom jídlo vyhazovali. Zvířata se krmí náhražkami, půda je s prominutím zasraná chemií ale máme toho hodně a máme se dobře tak, že můžeme vyhazovat.

Což takhle nahradit kvantitu kvalitou? Méně, ale kvalitní. Toho kvalitního bychom si totiž více vážili. I to prase dá raději přednost zbytkům z kuchyně než GMO sóje dovezenou odněkud Ameriky. Já vím, mamon a proto to všechno takhle je.

 

Číst dál