Máňa a Táňa jsou koťata. Velmi často nás doprovázejí na procházky a ačkoliv mají malinké nožičky, dojdou neuvěřitelně daleko. No a když nemůžou, skončí v naší náruči nebo na rameni. Ale ne na dlouho. Odpočinou si a opět pokračují po svých. Myslím, že často bolí nohy víc nás, než je.

Prostě jsou to takoví malí pejsci. Ovšem kočičí.

Letos napadl sníh nezvykle brzy a kupodivu ani hned neroztál. A napadlo ho dost. Což nám vůbec nevadí, a nevadí, ani když nám těch půl kilometru k silnici protáhli až třetí den. Inu samota, tohle nás fakt nerozhodí.

Je sníh a trochu mrzne. Taková normální zima. Aspoň není bláto. Kozy skoro nevylezou z chlívka, králíkům je to fuk a pipiny se venku nažerou, chvilku postojí a také se schovají do kurníku. Občas i snesou vajíčko.

I my občas vylezeme ven jednak nakrmit ta naše zvířata, na procházku a také jsme byli nakoupit. Co bylo fajn, že banány byly o hodně levnější než brambory a konečně máme ten kapitalistický ráj. Cena banánů nás potěšila, cena brambor 39,90/kg  je nám fuk, jelikož jsme si v potu tváře vypěstovali svoje. Cenu ani kvalitu Nutelly jsme nezjišťovali. Tu stejně nežereme.

V řeznictví Rabbit jsme si koupili vynikající jitrnice a vinnou klobásu. Vřele doporučuji tento obchod. Lepší řeznictví snad neexistuje.

Dnes sem i přijela pošta. Ani nemusela. Zhnuseně jsme prohlédli  doručené letáky s oblečením a nic neobjednali. Na zátop se však hodí.

No, a takhle my si žijeme. Jo, občas nás navštíví srnky nebo mufloni. A pak že tu nikoho nevidíme. 🙂

Když ještě potmě zatopíš, chvilku si zdřímneš, probudíš se v devět a podíváš se z okna