Kadaň

Abychom si vylepšili náladu po návštěvě Kyselky, vyrazili jsme do do města, které se mi hodně líbí. A nejen proto, že mi zdejší nemocnici zachránili život.

Město je to opravdu hezké a upravené. Sice už parkování na náměstí není zdarma a pokrok v tomto směru dorazil už i sem, ale stále je zde relativní klid a pohoda.

Pokud je nějaké město kde by se mi líbilo bydlet, pak je to zde.

Neveselo truchlivo ( Lázně Kyselka)

V rámci naší spanilé jízdy po vzdálenějším okolí jsme navštívili Kyselku. No, že to nebude nic moc jsme tušili a vlastně na tu hrůzu byli připraveni. Ovšem tušit a na vlastní oči vidět je docela rozdíl.

Mattoniho pramen

Patrně je pokrokové ty krásné baráky nechat téměř spadnout a pak se nesměle pustit do opravy. Dva zedníci které jsme spatřili to asi fakt nevytrhnou. Ale nějaká naděje je, jeden dům už je opravený.

Pokrok, díl čtvrtý, hruškový

Pokud jsem se podivoval nad dovozem uhlí z Austrálie, tak dnes to byl šok na třetí.

Vozit hrušky z Jihoafrické Republiky …. asi žiju fakt v blázinci. No nic, dále to raději komentovat nebudu.

Jen dodám, že hrušky rostou nejen v Čechách, ale po celý Evropě.

Copak uhlí, ale melouny

No jo, vozit uhlí z Austrálie do Ostravy je přece naprosto normální. Že je ho tam v tý Ostravě pod nohama na nejméně 20 dalších let vůbec nevadí. Vždyť z Austrálie to je nějakých 20 000km, pod Ostravu k tomu uhlí prý tisíc. Nikoliv km, ale metrů. Buď ho tedy naše pokroková společnost neumí dostat na povrch, nebo se (z finančních, příp. politických důvodů) nechce. Pozitivní je, že tam zůstane pro další generace.

A co takhle melouny? Ty dovážíme z Brazílie. A borůvky? Ty pro změnu z JAR. Já vím, v lednu tady meloun těžko naroste a aspoň jsou vytížená letadla. Místo lidí melouny.

Myslím, že tohle je dobrý nápad. Obojí jsme zakoupili a obojí bylo kupodivu vynikající. Meloun dokonce chutnější než v létě. A při srovnání cen ten meloun ani nebyl tak drahý. 30,- Kč za kilo versus mandarínky za 43,- to vychází docela dobře. Kolik jsme snědli pesticidů, herbicidů, insekticidů a posklizňových roztoků netušíme.

Cenu uhlí z Austrálie se mi zjistit nepodařilo. Jo, a až Egypt doveze písek z Ameriky, tak se nedivte. Je to naprosto, ale naprosto normální.

 

Jdu ….

Jdu tam, kde je klid, ticho a mír. A tam půjdu po staletých cestách uprostřed tajemných hvozdů, kde mi budou dělat doprovod jen stopy zvěře, lesní skřítkové a moje myšlenky.
A za sebou zanechám aspoň na chvíli problémy tohoto bláznivého světa, kterému jsem dávno přestal rozumět.

Pokrok, díl třetí, kočičí

Dnes to bude o kočičkách.

Žila byla a dodnes žije kočička Micinka. Toulala se tady po okolí, vždy se držela v bezpečné vzdálenosti od nás a my se dívali dalekohledem jak loví myši. Taková divoká, naprosto soběstačná a plachá kočka.

Do té doby, než napadlo hodně sněhu a lovit nebylo co, protože myšky byly pod sněhem. A protože hlad je hlad a náš mlsný kocour nikdy misku nedožral, kočička jí v noci pečlivě vylízala do čista do čista.

Tak jsme vždy večer přidali ještě jednu porci pro Micinku. Zkraje okamžitě zdrhala jak jen uslyšela jakýkoliv zvuk, ale postupně si na nás zvykala a po půl roce už se nechala pohladit. Stále ještě chytala a dodnes chytá myši, ale stejně každé ráno čeká co dostane od nás. Zvykla si na to.

A na jaře se pochlubila koťaty. Jako vzorná matka jim nosila myšky a učila je také ty myšky chytat. Koťata vyrostla, myšky chytají, ale tak pilné jako jejich máma už nejsou. Ono proč by také pilná byla, když stačí zamňoukat a najíst dostanou. Bez práce a zadarmo. Stačila na to jedna generace.

Něco mi to velmi silně připomíná. Aha, pokrok, pokrok nezastavíš.