… a měli se dobře. Ti brojleři. Jen mě při pohledu na ně napadá, co lidi stvořili za hrůzu.
No já vím, brojlerové kuře bylo vyšlechtěno, aby rostlo rychle a sežralo co nejméně krmiva na kilo masa. Na nic jiného se nehledí. Takové kuře umí jenom ležet, žrát, pít, srát a přibírat na váze. Je rádo, že vůbec dojde ke krmítku a napáječce. Na jiný pohyb nemá náladu a ani sílu.
Vzali jsme s kachničkami šest kousků těch kuřecích zrůd spíš ze zvědavosti. Ale řeknu vám, dívat se na ně, je přímo utrpení. Ve srovnání s ostatními kuřaty i kachnami je ten rozdíl v životním elánu nepředstavitelný.
Brojleři
No, když už jsou na světě, tak je dokrmíme. Ale dokud to nebudou jediná kuřata na světě, tak nikdy více. Ten pohled na ně fakt bolí. I když … občas mi něco i připomíná.
P:S: Pokud jste dle nadpisu čekali politickou satiru, tak ta opravdu nebude.
Tak jsme opět zavítali do zaniklé vesnice Skoky. Tentokrát ovšem až večer a za kulturou. Trochu jinou kulturou. Jako neznaboh jsem si ovšem musel vygůglit co to jsou ,,Zpěvy z Taizé“.
Je s podivem, že v dnešní bláznivé době se ještě najdou lidé, kteří chodí zpívat do sboru. A ještě k tomu latinsky.
Zajímavý zážitek a krásná atmosféra svíčkami ozářeného kostela. Fotka je focena bez blesku, neboť blesk zakázán a stativ jsem neměl. Ale jako zajímavost ujde.
Zvířátek už tady bylo dost, tak zase jednou trochu civilizace. A též trochu ironie. Ale jen trošinku.
Vzhledem ke zkvalitňování života za současného brutálního zvyšování životní úrovně nejen důchodců, a též stálé a neutuchající podpory drobného podnikání všeho druhu, skončila vesnická prodejna řeziva. Ta nejbližší od nás byla 10km, teď je kilometrů 60 a to se vyplatí. No, pumpařům a výběrům DPH a spotřební daně z benzínu určitě.
Jo, prý byl nějaký seriál ,,Dycky Most“, nebo jak se to jmenovalo. TV nemáme, tak jen co jsem zaslechl.
Tak tedy Most, no. Je nejblíže. A řeknu vám, to je hned jiný život v tom městě. Spousta aut, křižovatek, lidí, reklam, hytlermarketů, rámusu, ba i tramvaj jsem asi po 15ti létech uviděl. Tady to prostě žije. A ty nádherné reklamy, hned jsem si to musel vyfotit. Tedy fotil jsem Hněvín, to je ten hrad tam nahoře, ale ty reklamy jsou přímo úžasný a tak vyhrál estetický dojem. Co s nějakým hradem. Ještě středověkým, byť moderně opraveným.
Zpívat ptáčka jsme neslyšeli, hnůj cítit nebyl, hovado (myšleno ovád) nás nepoštípal, ba ani kravku ( myšleno zvíře), natož srnku jsme nepotkali. Ten život tam musí být velice nudný a nezáživný. Pro mě tedy určitě. Ale zase na druhou stranu, beton a asfalt no … dobrý no … Nemusí se to sekat. Tedy někdy ano, ale sbíječkou.
Nakoupili jsme to, co jsme potřebovali ke stavbě kurníku, a víte jaký je nejhezčí pohled na jakékoliv město? Ve zpětném zrcátku.
Po čase jsme opět usoudili, že by bylo dobré nebýt zalezlí na samotě a podívat se, jak se žije mezi lidmi. A protože jsem vlakem nejel nejméně 15 let, padlo rozhodnutí projet se vlakem, a při té příležitosti navštívit Karlovy Vary, kde jsem byl kdysi jednou, a to někdy v minulém tisíciletí. Navíc trať vede podél řeky Ohře, a tak bylo na co se dívat.
Naše nástupní stanice
Tak tedy ten vlak. Já pamětník parních lokomotiv (byly nádherné) a dřevěných lavic ve vagonu, jsem nečekal takový luxus. Místo uši drásajícího skřípění vlaku při brždění ve stanici, tento přijel i zabrzdil téměř neslyšně. Dveře se otevřely samy a vyjel takový minischůdek. Ovšem tak vysoko, že nastoupit byl téměř horolezecký výkon. Vzhledem k naší trénovanosti ve zdejším terénu jsme nástup zvládli celkem v pohodě. Ovšem jak by nastoupil méně zdatný člověk si představit nedovedu.
Jak vlak potichu přijel, tak se i téměř neslyšně rozjel. Sedačky pohodlné, místa i pro dlouhána dost, ovšem dva tlusťoši vedle sebe by měli problém. Průvodčí přišel vzápětí, zrakem zkouknul zda je nám 65+, usoudil že staře vypadáme dost a tak poloviční jízdné nemusíme dokládat občankou. Peron ve Varech už je moderní a skákání z vlaku ve stanici se nekonalo.
Vary jsou hezky opravené, radost se dívat na ty krásné baráky. Lidí mraky, čeština moc slyšet nebyla. Zmrzlina za 40,-, zato dobrá a porce obrovská.
Výhled z DianyLanovka
Lanovkou jsme vyjeli nad město, výtahem na rozhlednu, pokochali se výhledem a pomalu byl čas jít na vlak. Cestou zpět jsme si na lavičce dali oběd z vlastních zdrojů, ovšem v výhledem na grandhotel Thermal, to aby nám lépe chutnalo. A věřte, že chutnalo. Aby nechutnalo, když jsme po městě ušli osm kilometrů. Ono vidět ty ceny v restauracích, to důchodce přejde chuť na to tata, a je rád za vlastní jídlo a vodu ze studánky.
Už se těšíme na další výlet, asi zase vlakem. Nemusím řídit a mohu se kochat krajinou. Jo, a skoro všichni ve vlaku čumí nikoliv na krásy naší vlasti, ale do matlafónů.
Chodíme okolo velice často. Ne, trampy zde neuvidíte. Pravá trampská osada to není. Ale je hezká a na hezkém místě. A k takovému krátkému pobytu jako stvořená.
Stojí tam už přes rok a kupodivu, i díky bohu to zatím nikdo nezničil. I my se tam občas, pokud tam nikdo není zastavíme, posedíme abychom si odpočinuli a jdeme dál.
Čertův potok …. ano, koryto potoka tam sice je, ovšem vodu v něm jsme letos viděli poprvé. O to je to posezení v tomto místě příjemnější.
Tak díky stavitelé této osady za příjemné posezení. Rušit nebudeme. Jen pokud tam nikdo není chvilku posedíme.
Já vím, jaro už ofiko je, ale příroda se aspoň tady probouzí velmi pomalu.
Ale využili jsme krásného dne a udělali si takový pěší jedenácti kilometrový výšlap. Naše cesta vedla krásnými lesními pěšinkami a jediná vyjímka byla vesnice Tis u Blatna.
Občas na mě vykoukne na internetu reklama. Sice zbytečně, neboť 99,99% reklam ignoruji, ale….!
Vyskočila na mě reklama na maskáčovou bundu. Inu, tak trochu jsem se chytnul, neboť do lesa by se taková hodila. A tak jsem prohlížel a prohlížel a moc nechybělo a jednu jsem si málem objednal.
Ještě že málem. Říkám si: ,,Ty vole, k čemu ti to bude. Do lesa je to fuk v čem jdeš a jen vyhodíš část od června 2023 tak úžasně a nechutně zvýšeného důchodu.“
A tak ta jejich reklama vyšla na prázdno. Do lesa budu dál nosit to, co už dávno mám.
No, jednou jsme šli trochu dál než jsme plánovali. A já měl omylem na sobě starý vaťák, trochu otrhaný a dosti špinavý, neboť ho nosím ke zvířatům když kydám hnůj. I co čert nechtěl, potkali jsme nóbl rodinku. Ten jejich zhnusený pohled na mě byl opravdu nezapomenutelný. Někdo by se cítil blbě, ovšem já se doopravdy bavil. Neboť na rozdíl od nich, vím svoje. A jsem přesvědčen, že jsem stokrát svobodnější než oni. I v těch starých hadrech.
P.S. Do té tzv. civilizace chodím oblékán civilizovaně. I když … chodit jako bezďák, když bezďák nejsem má své kouzlo. Je to okno do duše ostatních.
P.P.S. Byla jedna paní, která se za mě styděla jen proto, že jsem nosil jako živnostník montérky a nejsem ing. I to se stává.
