Upečeme si kachnu

Pokud si chceme upéct kachnu, máme dvě možnosti. Buď si jí koupit v obchodě, nebo si odchovat vlastní. Nutno podotknout, že koupě v obchodě je opravdu nejjednodušší způsob jak se k uvedenému zvířeti i pečínce dostat. Ovšem tím se připravíme o spoustu radostí, starostí i práce.

A jak ten domácí chov funguje? Takto aspoň u nás.

První starost je sehnat kachňata. Máme spolehlivého dodavatele, ovšem 70 km daleko. Tak si prostě uděláme výlet a přivezeme 20 jednodenních žlutých, nádherných a roztomilých kuliček. První tři týdny jim musíme topit, neboť mámu nemají a nemá je kdo zahřát. Pouze infra žárovka nad nimi.

Po třech týdnech jdou poprvé ven a poprvé vidí trochu větší vodní plochu než je napáječka. To vám je radosti. A věřte, že si to užívají.

A dál už jen krmíte, měníte vodu v tom malém bazénku co mají k dispozici několikrát denně, a večer je nesmíte zapomenout zavřít do kachníku, jinak přijde liška a hostinu bude mít ona, nikoliv vy.

No a po zhruba devíti týdnech přijde ta nejméně příjemná práce. Asi už tušíte jaká. Zabít, oškubat a vykuchat. A musíte to stihnout během týdne, než začnou přepeřovat. Pak už je oškubat je nadlidský výkon. Druhou šanci na škubání máte až za dalších šest týdnů.

Výsledkem vašeho snažení je vaše vlastní masíčko a kachny vážící plus mínus tři kila s vynikající chutí.

Pokud vás zajímá, na kolik ta sranda vyjde, tak zhruba stejně jako byste si jí koupili v hypersuper. No jo, ale ta báječná chuť, tak  ta je k nezaplacení. Prostě …. musí vás to bavit. A o tom to je.

Mňam, mňam ..

 

 

Náš dodavatel

 

Vánoce přicházejí

Já vím, ještě jsou daleko. I když, uteče to tak jako vždycky. A přijde obligátní otázka: ,, Co jste si dali k Vánocům?“ A naše odpověď je vždycky stejná: ,,Nic.“

My totiž máme Vánoce pořád. Dárky nám dává příroda a zahrádka, což je pro nás hodně moc. Vždyť máme od jara do zimy téměř vše. Zeleninu, ovoce, brambory, borůvky a na podzim ještě houby. Vlastně i to maso a mlíko máme vlastní. Pro někoho málo, pro nás poklad.

Ono udělat si radost kolikrát nestojí vůbec nic. Třeba dnes jsem udělal ze zbytku sporáku a topeniště pod kotlík kamínka na vaření. Řeklo by se blbost. Ale měli jsme radost že to funguje a vím, že přes léto na tom vařit budeme a ušetříme za tu elektriku, která je u nás prý nejlevnější na světě a přilehlé galaxii. (-:

Zkušební provoz zatím bez masa. Maso je teprve naložené.

A protože jsme šetřili hodně, tak nám vrátili přeplatek. No, a za něj jsme si koupili udírnu. A naložili masíčko a už se těšíme jak si pochutnáme. Prostě zítra se udí a budou bez ohledu na roční období Vánoce.

Spodek kotlíku a starý tál z kamen. Trocha klacků z lesa a už se to vaří.
Trochu práce

Chytré hodinky

Nevím proč mi pořád reklamy nabízejí prý chytré hodinky. Já tedy nevím, ale chytrost si představuji úplně jinak. To, že ten krám něco měří a někam, neznámo kam posílá to, jak jsem se pohyboval, kde jsem byl a jak jsem se vyspal je chytrost někoho jiného, nikoliv těch hodinek.

To fakt musí být úžasný pocit, když si po ránu řeknu jak jsem se krásně vyspal a ty blbé .. ehm … vlastně chytré hodinky mi hlásí, že jsem spal blbě. To bych měl hned po náladě.

Jo, prý to měří i kroky. Kroků udělám tolik, nakolik se cítím a měřit je fakt nepotřebuji.

On ten křáp toho prý umí víc, ale pořád je to jen jakési měřidlo. Nic víc. Chytrost fakt vypadá jinak. Ale je to hezká hračka, to jo.

A ještě jsem si všimnul, že s tím klumprcajkem některé uvědomělé entity platí třeba v hypersuper a pod. Jó, je to táááák pohodlné.  Aspoň má ,,velký bratr“ přehled. Tak jo. Jen nevím, proč když to vidím si vzpomenu na ty naše kuřecí brojlery.

I když, asi si je budu muset pořídit. To abych byl pokrokový, free, in a cool. Vždyť už to má každý.

Tolik názor křupana ze samoty. Mějte se fajn.

Zabili jsme hovado

A vážilo vykuchané 2,80 kg. Nebylo to hovado, byl to brojler. To je ta hrůza, co lidé stvořili z normální slepice, protože mamon a rychlý prachy.

A jak blbě vypadal, tak i blbě chutnal. Zlatá kuřata kalimero, kachny i králíci.  Takže jak jsem psal níže, brojlery až na úplně nejposlednějším místě, kdyby nebylo nic jiného. Prostě je to bláto bez chuti a vůně.

Ale prý umělé maso z laboratoře (později z fabrik) bude chutnat skvěle. Jen co to rozjedou ve velkém. A červíci prý také budou výživná mňamka. Jen nevím, zda se mám těšit. Zatím mi při té představě naskakuje kopřivka a zvedá se mi žaludek.

P:S: Zvířata chováme pro chutné maso. Ale je radost se dívat na zvířata plná elánu a zvířata pohledná. Brojler fakt nesplňuje nic z toho.

Ono je to v té hale kde jich jsou tisíce jedno. Tam se na krásu opravdu nehledí. A chuť? Tu doženeme glutamátem. Vždyť to lidem chutná. Tak vo co gou, že jo.

Měli bojlery, sedum prasat a ….

… a měli se dobře. Ti brojleři. Jen mě při pohledu na ně napadá, co lidi stvořili za hrůzu.

No já vím, brojlerové kuře bylo vyšlechtěno, aby rostlo rychle a sežralo co nejméně krmiva na kilo masa. Na nic jiného se nehledí. Takové kuře umí jenom ležet, žrát, pít, srát a přibírat na váze. Je rádo, že vůbec dojde ke krmítku a napáječce. Na jiný pohyb nemá náladu a ani sílu.

Vzali jsme s kachničkami šest kousků těch kuřecích zrůd spíš ze zvědavosti. Ale řeknu vám, dívat se na ně, je přímo utrpení. Ve srovnání s ostatními kuřaty i kachnami je ten rozdíl v životním elánu nepředstavitelný.

Brojleři

No, když už jsou na světě, tak je dokrmíme. Ale dokud to nebudou jediná kuřata na světě, tak nikdy více.  Ten pohled na ně fakt bolí. I když … občas mi něco i připomíná.

P:S: Pokud jste dle nadpisu čekali politickou satiru, tak ta opravdu nebude.

 

 

Trochu kultury v Maria Stock

Tak jsme opět zavítali do zaniklé vesnice Skoky. Tentokrát ovšem až večer a za kulturou. Trochu jinou kulturou. Jako neznaboh jsem si ovšem musel vygůglit co to jsou ,,Zpěvy z Taizé“.

Je s podivem, že v dnešní bláznivé době se ještě najdou lidé, kteří chodí zpívat do sboru. A ještě k tomu latinsky.

Zajímavý zážitek a krásná atmosféra svíčkami ozářeného kostela. Fotka je focena bez blesku, neboť blesk zakázán a stativ jsem neměl. Ale jako zajímavost ujde.

Když musíš do města ( Zpověď křupana ze samoty)

Zvířátek už tady bylo dost, tak zase jednou trochu civilizace. A též trochu ironie. Ale jen trošinku.

Vzhledem ke zkvalitňování života za současného brutálního zvyšování životní úrovně nejen důchodců, a též stálé a neutuchající podpory drobného podnikání všeho druhu, skončila vesnická prodejna řeziva. Ta nejbližší od nás byla 10km, teď je kilometrů 60 a to se vyplatí. No, pumpařům a výběrům DPH a spotřební daně z benzínu určitě.

Jo, prý byl nějaký seriál ,,Dycky Most“, nebo jak se to jmenovalo. TV nemáme, tak jen co jsem zaslechl.

Tak tedy Most, no. Je nejblíže. A řeknu vám, to je hned jiný život v tom městě. Spousta aut, křižovatek, lidí, reklam, hytlermarketů, rámusu, ba i tramvaj jsem asi po 15ti létech uviděl. Tady to prostě žije. A ty nádherné reklamy, hned jsem si to musel vyfotit. Tedy fotil jsem Hněvín, to je ten hrad tam nahoře, ale ty reklamy jsou přímo úžasný a tak vyhrál estetický dojem. Co s nějakým hradem. Ještě středověkým, byť moderně opraveným.

Zpívat ptáčka jsme neslyšeli, hnůj cítit nebyl, hovado (myšleno ovád) nás nepoštípal, ba ani kravku ( myšleno zvíře), natož srnku jsme nepotkali. Ten život tam musí být velice nudný a nezáživný. Pro mě tedy určitě. Ale zase na druhou stranu, beton a asfalt no … dobrý no … Nemusí se to sekat. Tedy někdy ano, ale sbíječkou.

Nakoupili jsme to, co jsme potřebovali ke stavbě kurníku, a víte jaký je nejhezčí pohled na jakékoliv město? Ve zpětném zrcátku.